XVI. kapitola

O jeho pobytu u Rivotorto a o zachovávání chudoby

42. ₁ Blažený František žil s ostatními bratry blízko Assisi na místě zvaném Rivotorto¹. ₂ Stála tam opuštěná chatrč, pod jejíž střechou se před prudkými dešti skrývali a žili ti, kdo pohrdli velkými a krásnými domy. ₃ Vždyť jak řekl jeden světec: „Snadněji se přijde do nebe z chudé chýše než z paláce“. ₄ Na tomto místě žili tedy všichni bratři a synové se svým blaženým otcem v tvrdé práci² a v nedostatku všech věcí. Často neměli ani chleba, a tak se spokojovali s řepou, kterou si v assiské rovině tu a tam ve své nouzi vyžebrali. ₅ Ta chatrč byla však tak malá, že se v ní sotva dalo sedět či ležet. ₆ Přesto nebylo slyšet žádný nářek nebo reptání, naopak s klidným srdcem a radostnou myslí si zachovali trpělivost. ₇ Svatý František však stále každý den svědomitě bděl nad sebou i nad svými bratry a nedovolil, aby na nich ulpělo něco svůdného, a zaháněl z jejich srdcí veškerou nedbalost.

₈ Byl neúprosný v kázni a ve dne v noci bděl na stráži. Když ho totiž, jak se někdy stává, přepadlo tělesné pokušení, vrhl se do jámy plné ledu, jaké bývají v zimě, a zůstal tam tak dlouho, až všechno tělesné pokušení ustoupilo. ₉ Také ostatní horlivě následovali příklad takového umrtvování.

43. ₁ Učil je nejen umrtvovat zlé náklonnosti a potlačovat tělesné žádosti, ale i vnější smysly, jimiž do duše vchází smrt. ₂ Tehdy tou krajinou s velkým pozdvižením a slávou táhl císař Ota³, aby získal korunu pozemského království. Ač byl přesvatý otec s ostatními v nedaleké chatrči, nevyšel, aby se na průvod podíval, ₃ a ani nikomu nedovolil se jít podívat, jen jednomu, a ten králi neustále oznamoval, že jeho sláva bude mít krátké trvání.

₄ Slavný světec byl ponořen do sebe, procházel se v hlubinách svého srdce a připravoval v něm Bohu důstojný příbytek. ₅ Proto ani neslyšel hřmot, který přicházel zvenčí, a žádný hlas jím nemohl otřást nebo přerušit veliký úkol, který měl v rukou! ₆ Kvetla v něm apoštolská moc, a proto rozhodně odmítal pochlebování králům a knížatům.

44. ₁ Všemožně usiloval o svatou prostotu a nedovolil těsnému prostoru, aby omezoval šíři jeho srdce. ₂ Proto napsal na trámy chatrče jména bratří, aby každý, kdo se chtěl modlit nebo odpočívat, znal své místo a aby těsný prostor nerušil pokoj ducha.

₃ Když tam tak přebývali, stalo se, že jednoho dne přišel k chýši nějaký muž, který vedl osla. Aby nebyl odmítnut, pobídl svého osla, aby ho zahnal dovnitř, slovy: „Jdi dovnitř, ať prokážeme tomuto místu dobrodiní.“ ₄ Když to svatý František slyšel, nesl to velmi těžce, neboť poznal, co si ten muž myslí: domníval se, že tu bratři chtějí zůstat a ono místo zvětšit a připojit dům k domu⁴. ₅ František odtamtud ihned odešel, pro sedlákovo slovo chatrč opustil a odebral se na nedaleké místo, zvané Porciunkula, kde předtím, jak bylo výše uvedeno, opravil kostelík Panny Marie. ₆ Nechtěl mít nic ve svém vlastnictví, aby mohl všechno plněji vlastnit⁵ v Bohu.

 Další