XIII. kapitola

Jak František psal poprvé řeholi, když měl jedenáct bratří, a jak ji pan papež Inocenc potvrdil, a o vidění stromu

32. ₁ Když blažený František viděl, že Pán Bůh denně rozmnožuje počet bratří, napsal jednoduše a jen několika slovy pro sebe a pro své současné i budoucí bratry pravidla života, tj. řeholi, a použil k tomu hlavně slova svatého evangelia, po jehož dokonalém zachovávání jedině toužil. ₂ Připojil jen několik jiných předpisů, které byly nezbytné pro svatý způsob života¹. ₃ Potom přišel se všemi jmenovanými bratry do Říma a velmi si přál, aby mu pan papež Inocenc III. potvrdil to, co napsal. ₄ Tehdy pobýval v Římě ctihodný assiský biskup Guido, který si svatého Františka i všech bratří velmi vážil a prokazoval jim zvláštní náklonnost. ₅ Když uviděl svatého Františka a jeho bratry, nesl jejich příchod velmi těžce, protože netušil, proč přišli. Obával se, že chtějí opustit své rodné město, kde skrze ně začal Pán konat tolik velkého. ₆ Byl totiž velmi rád, že má ve svém biskupství takové lidi, jejichž způsobu života a chování si velmi vážil. ₇ Když se však doslechl o důvodu jejich cesty a seznámil se s jejich úmyslem, velmi se v Pánu zaradoval² a slíbil, že jim bude radou i skutkem nápomocen. ₈ Svatý František se kromě toho odebral i k ctihodnému pánovi biskupovi sabinskému, který se jmenoval Jan od sv. Pavla³, o kterém se říkalo mezi ostatními knížaty a osobnostmi římské kurie, že obzvlášť pohrdá pozemskými věcmi a miluje nebeské . ₉ Ten ho dobrotivě a laskavě přijal a schvaloval jeho přání a záměr.

33. ₁ Protože však byl opatrný a moudrý muž, začal se ho nejprve vyptávat na různé věci a pak mu radil, aby se rozhodl pro mnišský nebo poustevnický život⁴. ₂ Ale svatý František tuto radu, nakolik jen mohl, pokorně odmítal. Ne že by radou pohrdal, ale usiloval o něco jiného a toužil po něčem vyšším. ₃ Pan biskup obdivoval jeho horlivost, obával se však, aby od svého, tak velkého předsevzetí neupustil, a proto mu ukazoval mnohem schůdnější cesty. ₄ Konečně však, přemožen vytrvalými prosbami, souhlasil a od té chvíle se snažil dostat jeho záležitost před papeže. ₅ Hlavou Boží církve tehdy byl pan papež Inocenc III., slavný muž, vynikající učenec a skvělý řečník, který hořel horlivostí pro spravedlnost, kdykoli šlo o záležitosti křesťanské víry. ₆ Když poznal přání Božích mužů, po zvážení schválil jejich žádost s okamžitou platností. A také je v mnohém povzbudil a poradil jim. Pak svatému Františkovi a jeho bratřím požehnal ₇ a pravil jim: „Jděte s Pánem, bratři, a jak vám Pán milostivě vnukne, kažte všem pokání! ₈ A až vás všemohoucí Pán rozmnoží počtem i milostí, radostně mi to oznamte a já vám povolím a s důvěrou svěřím ještě více.“

₉ Pán byl se⁵ svatým Františkem vskutku všude, ať šel kamkoli, těšil ho svými zjeveními a povzbuzoval svými dobrodiními. ₁₀ Když se František jedné noci uložil ke spánku, zdálo se mu, že jde po cestě, u níž stál strom obrovské výšky. ₁₁ Ten strom byl krásný, silný, mohutný a neobyčejně vysoký⁶. ₁₂ Když se k němu přiblížil a stál pod ním a obdivoval jeho krásu i velikost, stalo se, že najednou sám světec vyrostl do takové výše, že mohl uchopit jeho vrcholek do ruky a velmi snadno jej ohnout až k zemi. ₁₃ To se doopravdy stalo, když se pan papež Inocenc, nejvyšší a nejvznešenější strom světa, tak dobrotivě sklonil k jeho prosbě a žádosti.

 Další