XII. kapitola

Jak je poslal po dvou do světa a jak se zakrátko zase sešli

29. ₁ V té době stoupl jejich počet na osm tím, že do řádu vstoupil jeden dobrý muž¹. ₂ Tu si je všechny blažený František svolal k sobě a promlouval k nim ještě více o Božím království², o pohrdání světem, o zapírání vlastní vůle a o podrobování si těla. Pak je rozdělil do čtyř skupin po dvou ₃ a řekl jim: „Jděte, milovaní, po dvou³ do různých částí světa a hlásejte lidem pokoj⁴ a pokání na odpuštění hříchů⁵. A buďte trpěliví v soužení⁶, jisti si tím, že Pán splní svou smlouvu a svůj slib. ₄ Pokorně odpovídejte těm, kteří se vás budou tázat, žehnejte těm, kdo vás budou pronásledovat⁷, děkujte těm, kdo vás budou hanět a urážet, protože za odměnu máme připravené věčné království⁸.“ ₅ S radostným jásotem přijali bratři příkaz svaté poslušnosti a pokorně se vrhli na zem před svatým Františkem. ₆ On je však objímal a jemně a s úctou každému říkal: „Hoď svou starost na Pána a on se o tebe postará⁹.“ ₇ Toto říkával vždycky, když pod poslušností rozesílal nějaké bratry.

30. ₁ Bratr Bernard se vydal s bratrem Jiljím na cestu směrem k sv. Jakubovi, svatý František se svým druhem si zvolil jinou část světa. Zbývající čtyři putovali po dvojicích do různých končin země. ₂ Za krátký čas si však svatý František přál všechny své bratry opět vidět. Prosil tedy Pána, který shromažďuje rozptýlený Izrael¹⁰, ať ve svém milosrdenství dovolí, aby se zakrátko znovu sešli. ₃ A tak se stalo, že krátce nato se podle jeho přání sešli bez jakéhokoliv lidského zásahu a děkovali Pánu¹¹. ₄ Když se sešli, zavládla mezi nimi veliká radost, že opět vidí svého dobrého pastýře, a divili se, že je mohlo svést dohromady pouhé přání. ₅ Pak si vyprávěli o dobrodiních, která jim milosrdný Bůh prokázal, a jestliže byli v něčem nedbalí nebo nevděční, pokorně prosili svatého otce o napomenutí a pokání, které pak pečlivě vykonali.

₆ Jak byli vždycky zvyklí činit, když k němu přicházeli, neskrývali před ním ani nejmenší myšlenku, ani bezděčné hnutí duše. A i když vykonali všechno, co jim bylo uloženo, pokládali se za neužitečné služebníky¹². ₇ Neboť vskutku dostali od blaženého Františka onu první dokonalou školu čistoty ducha, takže i když věděli, že konají užitečné, svaté a správné věci, v hloubi srdce si vůbec nevšímali prázdné radosti ze sebe samých. ₈ Blažený otec své syny objímal překypující láskou a začínal jim odhalovat své úmysly a prozrazovat, co mu Pán zjevil.

31. ₁ Brzy se k nim připojili další čtyři dobří a vhodní muži¹³ a následovali světce Božího. ₂ Tehdy se o něm začalo hodně mluvit mezi lidmi a věhlas Božího muže se šířil. ₃ V té době také svatý František i jeho bratři zakoušeli obrovské nadšení a zvláštní radost, když někdo, ať to byl kdokoli či jakýkoli věřící, ať bohatý či chudý, ze vznešeného nebo nízkého rodu, pohrdaný či uctívaný, moudrý či prostý, klerik či nevzdělanec nebo laik z křesťanského lidu, veden Duchem Božím přišel, aby přijal hábit svatého Řádu. ₄ I světští muži to všechno velmi obdivovali a příklad pokory je provokoval k nápravě svého způsobu života a k lítosti nad svými hříchy. ₅ Ani nízký původ, ani nesnáze chudoby je netížily, ba dokonce v dílech Božích byli proměňováni ti, které Bůh chtěl proměnit¹⁴, neboť on je s těmi, kterými svět pohrdá, a má zalíbení v prostých¹⁵ lidech.

Další