XI. kapitola
O prorockém duchu a o napomenutích svatého Františka
26. 1 Blažený otec František byl denně naplňován útěchou a milostí Ducha svatého. S veškerou bdělostí a starostlivostí formoval své nové syny podle nových zásad; učil je jistým krokem kráčet po cestě svaté chudoby a blažené prostoty. 2 Jednoho dne, když obdivoval Boží milosrdenství v dobrodiních, která dostal, zatoužil, aby mu Bůh ukázal, co bude dál s ním a s jeho bratry; vyhledal si tedy, jak často činíval, místo k modlitbě. 3 Dlouho tam setrvával s bázní a třesením před Vládcem všehomíra a s hořkostí v duši znovu probíral špatně prožitá léta1, stále opakoval tato slova: „Bože, buď milostiv mně hříšnému2!“ 5 A tu mu poznenáhlu začala hlubiny jeho srdce zaplavovat nevýslovná radost a veliká blaženost. 6 Začíná opouštět sám sebe, úzkosti potlačil, tmy, které ze strachu nad hříchy zahalovaly srdce, zmizely a dostal vlitou jistotu, že všechny hříchy jsou mu odpuštěny, a nabyl jistoty, že žije v milosti. 7 Pak upadl do vytržení a byl celý ponořen do světla, možnosti jeho ducha se rozšířily, takže mohl jasněji vidět do budoucnosti. 8 Když pak líbezné světlo s blažeností zmizelo, duchovně obnoven si připadal jako proměněný v jiného člověka.
27. 1 Jakmile se vrátil, radostně bratřím řekl: „Mějte odvahu a radujte se v Pánu3, nejdražší, nebuďte smutní, že je nás zdánlivě málo, také moje nebo vaše prostota ať vás neleká, neboť toto mi vpravdě ukázal Pán: Bůh nám dá vyrůst ve veliký zástup a mnohonásobně nás rozšíří až do všech končin země. 2 K vašemu prospěchu jsem nucen vám říci, co jsem viděl, ač bych to raději zamlčel, kdyby mne láska nenutila říct vám to.
3 Viděl jsem veliké množství lidí, kteří k nám přicházeli a chtěli s námi žít v hábitu svatého života a podle řehole našeho blaženého Řádu. 4 Dosud mi ještě v uších znějí jejich kroky, jak přicházejí a odcházejí, kam jim svatá poslušnost přikazuje. 5 Viděl jsem také cesty téměř plné zástupů, jak přicházejí ze všech národů. 6 Přicházejí Francouzi, pospíchají Španělé, Němci a přibíhají Angličané a také velké množství jinak mluvících se přidávalo.“ 7 Když to bratři vyslechli, naplnila je spasitelná radost jednak z toho, jakou milost Pán Bůh svému svatému propůjčil, jednak proto, že horlivě prahli po dobru bližních a chtěli, aby byli spaseni a zároveň, aby denně rostl jejich počet.
28. 1 A světec pokračoval: „Bratři, abychom věrně a oddaně Pánu, našemu Bohu, vzdávali díky za všechny dary a také abyste věděli, jak se máte k přítomným i budoucím bratřím chovat, slyšte pravdu o tom, co se stane. 2 Nyní, na počátku našeho života, nalezneme k jídlu nadmíru sladké a chutné ovoce, ale zakrátko nám budou nabízeny plody méně sladké a chutné 3 a nakonec dostaneme zcela hořké, které nebudeme moci jíst, protože pro svou hořkost budou zcela nepoživatelné, i když se budou zdát navenek plné vůně a krásy. 4 Vpravdě, jak jsem vám řekl, Bůh nám dá vyrůst ve veliký lid. 5 Ale až se tak stane, bude to, jako když muž hodí do moře nebo do jezera síť a uloví velké množství ryb4, a když je shromáždí ve své loďce, je velmi obtížné uvézt celé množství, vybere proto ty větší a ty, které se mu líbí, do svých nádob, ostatní však vyhodí ven5.“ 6 Jak zrcadlí pravdu všechno to, co Boží světec předpověděl, jak je to zjevné, jak je to jasné těm, kdo uvažují v duchu pravdy. 7 Hle, jak duch proroctví spočíval6 na svatém Františkovi.
1 Srv. Iz 38,15.
2 Lk 18,13.
3 Srv. Flp 3,1.
4 Srv. Lk 5,6.
5 Srv. Mt 13,47-48.
6 Srv. Iz 11,2.