VIII. kapitola

Jak František vystavěl kostelík sv. Damiána a o životě paní, které na tom místě přebývaly

18. ₁ První dílo, ke kterému blažený František přistoupil, když se vymanil z rukou svého tělesného otce, byla stavba Božího domu. Nepokoušel se postavit nový kostelík, nýbrž opravil starý a nahradil to, co stáří zničilo. ₂ Nezničil základy, ale budoval na nich, a tím, i když nevědomky, stále respektoval Krista, protože nikdo nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, totiž Ježíš Kristus¹. ₃ Když se vrátil na to místo, kde byl, jak bylo řečeno, před dávnými časy postaven kostelík sv. Damiána, s milostí a pomocí Nejvyššího tento kostel v krátké době s velikou horlivostí opravil.

₄ To je to svaté, blažené místo, na němž za šest let po obrácení blaženého Františka začal šťastně žít slavný řád chudých paní a svatých panen, a to přičiněním téhož blaženého muže. ₅ Zde se stala paní Klára, pocházející z města Assisi, drahocenným a velmi pevným základním kamenem, na němž ostatní kameny spočívají. ₆ Neboť když se zmíněná dáma po založení řádu bratří napomenutím svatého muže obrátila k Bohu, mnohým to bylo k prospěchu a nepočítaným se stala příkladem. ₇ Vznešená rodem, avšak vznešenější milostí. Panenská tělem, přečistá duší, mladičká věkem, ale duchem zralá, ₈ stálá v předsevzetích, toužila planout božským žárem lásky. Plná moudrosti, úžasně pokorná; Klára, [tedy Jasná] jménem, jasnější však životem, nejjasnější pak svými ctnostmi.

19. ₁ Na ní vybudoval honosnou stavbu z nejdražších drahokamů, jejíž chvála nepochází od lidí, nýbrž od Boha², a omezený rozum to nestačí všechno domyslit, a ani to vše nelze v krátkém pojednání vyložit.

₂ Mezi nimi kvete především ctnost vzájemné a trvalé lásky, která jejich vůli tak dokonale spojuje v jedno, že i když jich někde bydlí čtyřicet či padesát pohromadě, úplně stejně chtějí či nechtějí, jako by jejich různost spojoval jeden duch.

₃ Za druhé na každé září drahokam pokory, s jejíž pomocí obdržené dary a z nebe vylité milosti uchovávají v srdci tak, že si zasluhují ostatní ctnosti.

₄ Za třetí lilie panenství a čistoty vydává všude tak podivuhodnou vůni, že zapomínají pozemsky myslet a přejí si rozjímat jen o nebeských věcech, a z této vůně roste v jejich srdcích taková láska k věčnému Ženichovi, že v nich celistvost svatého citu vylučuje jakýkoli zvyk z jejich předchozího života.

₅ Za čtvrté jsou všechny tak vyznamenány slávou nejvyšší chudoby, že jsou spokojeny jen s nezbytným jídlem a ošacením, jinak netouží po ničem.

20. ₁ Za páté dosáhly tak jedinečné milosti zdrženlivosti a mlčenlivosti, že jim stačí jen maličké úsilí, aby ovládly tělesná hnutí nebo zkrotily jazyk. Ba některé natolik odvykly rozhovorům, že když si nutnost žádá, aby mluvily, jen stěží správně vyslovují slova.

₂ Za šesté jsou při tom všem tak úžasně ozdobeny ctností trpělivosti, že jejich ducha nemůže zlomit nebo změnit ani žádné protivenství v souženích nebo nespravedlnost mrzutostí.

₃ Za sedmé si nakonec zasloužily tak vysoký stupeň kontemplace, že je učí všemu, co mají dělat nebo čeho se mají vyvarovat, a že umějí šťastně pozvedat svou mysl k Bohu a ve dne v noci setrvávají ve chválách Božích a na modlitbách.

₄ Kéž věčný Bůh milostivě dovolí svou svatou milostí korunovat tak svatý začátek ještě světějším koncem. ₅ To, co jsem řekl o Bohu zasvěcených pannách a velmi zbožných služebnicích Kristových, nechť zatím stačí, i když by si jejich podivuhodný život a jejich slavný řád, za nějž vděčí panu papeži Řehořovi, tehdejšímu ostijskému biskupovi, zasloužil samostatné dílo a zvláštní pozornost.

 Další