VI. O němých, kteří mluví, a o hluchých, kteří slyší
147. 1 V Città della Pieve byl ubohý mladý žebrák, který byl od narození hluchoněmý. 2 Jazyk měl tak krátký a malý, že se těm, kdo ho častokrát vyšetřovali, zdál uříznutý. 3 Jednou večer přišel k domu jakéhosi Marka v tomtéž městě a znameními, jak němí dělávají, ho prosil o nocleh. 4 Naklonil hlavu na stranu, dal si ruce k tváři, aby naznačil, že chce u něho přenocovat. 5 Ten muž ho s radostí přijal do svého domu a rád si ho ponechal u sebe, protože ten mladík uměl dobře vykonávat služebné práce. 6 Ač byl od narození hluchoněmý, byl nadaný a podle znamení rozuměl příkazům. 7 Když jednou zmíněný muž se svou manželkou seděli večer u stolu a chlapec před nimi stál, řekl muž své ženě: „Považoval bych za veliký zázrak, kdyby blažený František vrátil tomuto chlapci řeč i sluch.“
148. 1 A dodal: „Slibuji Pánu Bohu, že jestli se blažený František na něm uvolí to vykonat, bude mi pro jeho lásku tento chlapec velmi milý a budu se o něho starat po celý jeho život.“ 2 Jaký div! Jakmile slib vyslovil, chlapec promluvil a řekl: „Ať žije svatý František!“ 3 Pak pozvedl oči a pokračoval: „Vidím zde nahoře stát svatého Františka, který přišel, aby mi vrátil řeč.“ A chlapec ještě dodal: „Co ale teď řeknu lidem?“ 4 Ten muž odvětil: „Budeš chválit Boha a budeš mnoha lidem ke spáse!“ 5 Ten chlapec pak vstal a s radostí a s velkým jásotem všem zvěstoval, co se stalo. 6 Sbíhají se všichni, kteří ho předtím znali jako němého, a plni obdivu a úžasu pokorně chválí blaženého Františka. 7 Jeho jazyk dorostl, že mohl normálně mluvit a vyslovoval tak pěkně, jako by mluvil odjakživa.
149. 1 Jiný chlapec, jménem Villa, nemohl ani mluvit, ani chodit. 2 Proto jeho matka učinila s vírou slib a vyrobila voskovou figuru chlapce a s velikou úctou ji donesla na místo, kde odpočívá blažený otec František. 3 Když se vrátila domů, našla svého syna, jak chodí a mluví.
4 Jeden muž z diecéze Perugia úplně ztratil řeč. Stále měl otevřená ústa, hrozivě lapal po dechu a dusil se. 5 Měl totiž opuchlé a zanícené hrdlo. 6 Když přišel k místu, kde odpočívá přesvaté tělo, a chtěl po schodech sestoupit k jeho hrobu, aby se ho dotkl, začal najednou chrlit krev a hned byl dokonale zdráv. Mohl mluvit a ústa zavírat a otevírat, jak chtěl.
150. 1 Jedna žena trpěla tak velkými bolestmi v hrdle, že pro velikou horkost měla jazyk vyschlý a přilepený k patru. 2 Nemohla ani mluvit, ani jíst, ani pít. Přikládali jí náplasti, dávali léky, ale žádná úleva od nemoci se nedostavovala. 3 Nakonec se v srdci, protože nemohla mluvit, zasvětila svatému Františkovi. A hned se útroby zachvěly a z hrdla vyšel kulatý kamének, který pak všem ukazovala, a zakrátko byla zcela zdráva.
4 V Grecciu byl mladík, který ztratil sluch, paměť i řeč, nic nepoznával ani nevnímal. 5 Avšak jeho rodiče, kteří měli velikou důvěru ve svatého Františka, mu mladíka v pokorné oddanosti zasvětili. Když učinili slib, dostal z milosti přesvatého a přeslavného otce Františka v plnosti všechny smysly, které mu chyběly.
6 Ke chvále, slávě a cti našeho Pána Ježíše Krista, neboť jeho království a vláda trvá pevně a neochvějně na věky věků. Amen.
Konec.