III. O posedlých

137. ₁ Ve Folignu žil muž jménem Petr, jenž jak kvůli slibu, tak kvůli pokání za spáchané hříchy putoval ke svatyni¹ blaženého archanděla Michaela a zastavil se u jakéhosi pramene. ₂ Protože měl po cestě žízeň, ochutnal vodu z pramene. A tu se mu zdálo, jako by do sebe vpil démony. ₃ A skutečně byl jimi po tři roky posedlý a vyváděl věci hrozné na pohled i k vyprávění. ₄ Když přišel k hrobu přesvatého otce, démoni zuřili a hrozně jím cloumali. Jasným a zjevným zázrakem byl od nich podivuhodně osvobozen, sotva se hrobu dotkl.

138. ₁ Jedna žena z městečka Narni byla ovládána hrozným vztekem, přišla o rozum, dělala hrůzné věci a nevhodně mluvila. Jednou se jí zjevil blažený František a řekl jí: „Pokřižuj se!“ ₂ Ona mu odpověděla: „Nemohu!“ Tu nad ní světec udělal znamení kříže sám a všechno šílenství i ďábelské přeludy ji opustily.

₃ Ještě mnoho mužů a žen, kteří byli souženi různými ďábelskými trápeními a oklamáni šalbami, bylo z jejich moci pro zásluhy svatého a slavného otce vyrváno.

₄ Protože se však tento druh lidí lehce nechává oklamat, pojednáváme o těchto věcech jen krátce a hned přejdeme k věcem důležitějším.

 Další