II. O slepých, kterým se navrátil zrak
136. 1 Jedna žena, jménem Sibilia, postižená po řadu let slepotou, se nechala dovést, slepá a smutná, ke hrobu Božího muže. 2 Vracela se domů s radostí a jásotem, protože tam znovu obdržela světlo očí.
3 Také jeden slepec ze Spello nabyl u hrobu svatého těla již dlouho ztraceného zraku.
4 Jiná žena z Camerino vůbec neviděla na pravé oko. Její příbuzní položili na slepé oko látku, které se blažený František dotkl, a sotva složili slib, mohli vzdávat díky Pánu Bohu a svatému Františkovi za to, že se jí vrátilo světlo očí.
5 Něco podobného se stalo jedné ženě z Gubbio, která když složila slib, mohla se radovat ze znovu nabytého zraku.
6 Jeden assiský občan byl pět let slepý. Protože za života blaženého Františka byl jeho přítelem, kdykoliv se modlil, připomínal mu bývalé přátelství. Když se pak dotkl jeho hrobu, byl uzdraven.
7 Jakýsi Albert z Narni, který už téměř celý rok zcela ztratil světlo očí, jelikož mu oční víčka spadala až na lícní kosti, 8 zasvětil se blaženému Františkovi a ihned se mu vrátil zrak a on se vydal na cestu a navštívil jeho slavný hrob.