TŘETÍ KNIHA

Začíná třetí kniha o svatořečení našeho blaženého otce Františka a o jeho zázracích.

119. ₁ Přeslavný otec František, který svůj blažený začátek korunoval ještě šťastnějším koncem, ve dvacátém roce po svém obrácení odevzdal svého ducha¹ nebi, kde korunován slávou a ctí, dosáhl místa mezi ohnivými kameny², a u Božího trůnu se snaží účinně pomáhat v záležitostech těch, které zanechal na zemi. ₂ Vskutku, co by bylo možné odřeknout tomu, kterému byla vtisknuta stigmata toho, jenž je roven Otci, jenž sedí po pravici božského Majestátu a je odleskem slávy a obrazem božské podstaty a působí očištění od hříchů³? ₃ Neměl by být vyslyšen ten, který byl ve smrti připodobněn Ježíši Kristu a měl podíl na jeho utrpení a nesl na rukou, nohou i v boku svaté rány?

₄ Jistě už nyní naplňuje celý svět blahem a radostí a nabízí všem štěstí pravé spásy! ₅ Jasným světlem zázraků osvětluje svět a leskem pravé hvězdy září na celou zemi. ₆ Kdysi se svět rmoutil, že byl o něho připraven, a zdálo se, jako by se proto ponořil do temné propasti. ₇ Ale nyní, když je osvěcován jako v poledne ještě jasnějšími paprsky nového světla, cítí, že všechna temnota prchá. ₈ Chvála Bohu, ustal již všechen žal a nyní se díky jeho zásluhám množí svaté ctnosti. ₉ Od východu, od západu, od jihu i ze severu přicházejí ti, kdo zakusili jeho podivuhodnou ochranu, tak vydávají svědectví pravdě. ₁₀ Jako zvláštní milovník nebeských dober, dokud žil v těle, nic si na světě nepřivlastňoval, aby mohl plněji a radostněji vlastnit dobro všech. ₁₁ Proto byl ustanoven nad celkem, když nechtěl být pánem nad částí, a časnost zaměnil za věčnost. ₁₂ Všude a všem přichází nyní na pomoc a všem je nablízku a jako pravý milovník jednoty nezná škody způsobené straněním.

120. ₁ Pokud žil mezi námi, hříšnými, proputoval celý svět a všude kázal, a když nyní kraluje na výsostech s anděly, pohybuje se lehčeji než myšlenka jako posel nejvyššího Krále a prokazuje všem národům skvělá dobrodiní. ₂ Proto ho ctí, uctívají, chválí a oslavují všechny národy. ₃ Neboť všichni tak mají účast na společném dobru. ₄ Kdo by mohl dostatečně vyčíslit počet zázraků a kdo by byl schopen říci, jaké zázraky se Pán skrze něho uvolil učinit na celé zemi?

₅ Kolik zázraků učinil František jen ve Francii, kde se sešli francouzský král⁴, královna i všichni velmožové země jen k políbení polštáře, který František používal ve své nemoci! ₆ Moudří a velmi učení muži, jež Paříž z celé země vždy produkovala nejvíce, pokorně a zbožně uctívají, obdivují a vysoce si cení Františka, muže nevzdělaného, přítele pravé prostoty a svrchované upřímnosti!

₇ A právem nese jméno František, protože měl víc než ostatní svobodné⁵ a šlechetné srdce. ₈ Vždyť kdo znali jeho velkodušnost, vědí, jak byl ve všem svobodný a ušlechtilý, jak vždy vystupoval jistě a bez bázně, s jakou rozhodností a žárem srdce pošlapal všechno světské.

₉ Co mám nakonec vyprávět o jiných částech světa? Útržkem jeho oděvu tam ustupují epidemie, mizí choroby a pouhým vyslovením jeho jména jsou osvobozováni lidé obojího pohlaví od svých mnohých neštěstí.

121. ₁ Také na jeho hrobě se dějí neustále nové zázraky a na mnohé prosby se zde dochází úžasných milostí pro duši i tělo. ₂ Slepým je vracen zrak, hluchým se obnovuje sluch, chromí opět chodí, němí mluví, dnou stižení poskakují, malomocní jsou očišťováni⁶, vodnatelní splaskávají a ti, kteří trpí nejrůznějšími chorobami, dosahují vytouženého zdraví; tak mrtvé tělo uzdravuje těla živá, jako za svého života probouzel k životu mrtvé duše.

₃ O těchto věcech se doslechl a dozvěděl římský biskup, nejvyšší z biskupů, hlava křesťanů, pán země, pastýř církve, pomazaný Páně, Kristův zástupce. ₄ Raduje se a jásá, plesá a je plný radosti, neboť vidí, že se za jeho dnů obnovuje církev Boží novými tajemstvími, ale i starými zázraky, a to v jeho synu, kterého nosil v srdci, hýčkal na svém klíně, kojil slovem a vychovával pokrmem spásy. ₅ Ty zprávy slyší i ostatní strážci církve, pastýři stáda, obránci víry, přátelé Ženicha⁷, jeho pobočníci, opory světa, ctihodní kardinálové. ₆ Blahopřejí církvi, radují se s papežem, oslavují Vykupitele, který ve své nejvyšší a nevýslovné moudrosti, z nejvýš nepochopitelné milosti a převeliké dobrotivosti si na tomto světě vyvolil pošetilé a nepatrné, aby tak k sobě přitáhl silné. ₇ Slyší o tom a jásá i celá země a všechny státy oddané katolické víře překypují radostí a přetékají svatou útěchou.

122. ₁ Náhle se však věci mění a na světě se vynořuje nová zkouška. ₂ Je porušena radost míru, začíná hořet pochodeň závisti a církev je trýzněna vnitřním bojem. ₃ Římané, odbojný a divoký lid, zuří podle svého zvyku proti svým sousedům a opovážlivě vztahují své ruce po svatém. ₄ Výtečný papež Řehoř se snaží udržet v mezích rozpoutanou zlobu, zastavit krutost, utišit bouři a jako opevněná věž chrání Kristovu církev. ₅ Hrozí mnohá nebezpečí, hrůz přibývá a také v jiných částech země se pozvedají šíje hříšníků proti Bohu. ₆ Co činit? Rozvážně přemýšlí, co by v budoucnu mohlo nastat, zvažuje přítomnou situaci a přenechává město vzbouřencům, aby před vzbouřenci osvobodil a bránil svět. ₇ Přichází proto do města Rieti⁸, kde ho slavnostně přijímají, jak se sluší. Odtud jde dále do Spoleta, kde mu všichni prokazují hlubokou úctu. ₈ Zdržuje se zde několik dní v záležitostech církve a pak ve své dobrotivosti, provázen ctihodnými kardinály, přichází ke Kristovým služebnicím, které odumřely světu a žijí, jako by pro něj byly pohřbeny⁹. ₉ Jejich svatý život, nejvyšší chudoba a slavný Řád dojímají jeho i ostatní až k slzám, vybízí k pohrdání světem a přivádí k panenskému životu. ₁₀ Ó pokoro, která jsi potravou pro všechny ctnosti! ₁₁ Pán země, nástupce apoštolských knížat, navštěvuje chudičké ženy, přichází k pohrdaným a pokorným vězeňkyním! A ačkoliv je taková pokora jistě správná, je svým příkladem neobvyklá a v dřívějších dobách nevídaná!

123. ₁ A už spěchá, skutečně spěchá do Assisi, kde je pro něho uložen skvostný poklad, který má zažehnat všechno utrpení a vzrůstající trápení. ₂ Z jeho příjezdu se raduje celý kraj, město je naplněno jásotem, lidé pořádají velké slavnosti a jasný den je pro nová světla ještě jasnější. ₃ Všichni mu jdou vstříc a uctivě ho zdraví. ₄ Naproti mu jde zbožné společenství chudých bratří a všichni vítají pomazaného Páně líbeznými písněmi. ₅ Kristův zástupce jde na to místo a uctivě a radostně poprvé pozdravuje hrob svatého Františka. ₆ Hluboce vzdychá, bije se v prsa a tečou mu slzy a ve vroucí zbožnosti sklání svou ctihodnou hlavu.

₇ Pak začínají slavnostní porady o kanonizaci světce a při tomto jednání je často svoláváno kolegium kardinálů. ₈ Ze všech stran sem spěchají zástupy těch, kdo byli na přímluvu světce Božího zbaveni svých neduhů, a odevšad probleskují zprávy o množství skvělých zázraků; zprávy se přijímají, poslouchají, prověřují a potvrzují.

₉ Mezitím ale úřední záležitosti a nové naléhavé záležitosti přinutí blaženého papeže, aby spěchal do Perugie. Ve své jedinečné a veliké blahovůli se vrací však co nejdříve zpět do Assisi, aby nejvýš důležitou věc dokončil. ₁₀ A pak znovu v Perugii, v bytě pana papeže, zasedlo svaté kolegium ctihodných kardinálů, aby o té věci rozhodlo. ₁₁ Všichni stejně mluví a stejně o věci soudí. ₁₂ Předčítají se zápisy o zázracích, s úctou se o nich vyjadřují a život i skutky blaženého otce zahrnují převelikou chválou.

124. ₁ „Nemáme zapotřebí,“ praví, „žádných zázraků jako důkazu jeho přesvatého života, který jsme viděli na vlastní oči a rukama jsme se ho dotýkali¹⁰, a prověřovali jsme ho ve světle pravdy.“ ₂ Všichni jásají, radují se, pláčou radostí a v těchto slzách je veliké požehnání. ₃ A hned je také stanoven požehnaný den¹¹, v němž má být celý svět naplněn spásnou radostí. ₄ A je tu slavný den¹², velebený navěky, plnící svrchovaným jásotem nejen pozemská, ale i nebeská obydlí. ₅ Jsou pozváni biskupové, přicházejí opati a z nejvzdálenějších zemí se scházejí církevní hodnostáři. Dokonce i jeden král¹³ vzdává světci úctu svou přítomností, rovněž velké množství hrabat a vznešených tohoto světa. ₆ Tito všichni provázejí pána země a v nádherném průvodu vcházejí do města Assisi. ₇ Přicházejí k místu, které je připraveno k této slavnostní příležitosti, a kolem blaženého papeže je shromážděn vznešený zástup kardinálů, biskupů a opatů. ₈ Je tu i obrovský zástup kněží a kleriků, šťastné a svaté společenství řeholníků, svatě skromné řeholnice v závojích, velké množství národů a ohromný zástup lidí obojího pohlaví. ₉ Ze všech stran sem spěchají lidé každého věku a s velkou dychtivostí se chtějí zúčastnit této slavnosti. ₁₀ Malý i velký jsou si tam rovni, otrok je tam svobodný bez pána¹⁴.

125. ₁ Tak tu stojí nejvyšší velekněz, snoubenec Kristovy církve, obklopen pestrostí tolika synů, a koruna slávy na jeho hlavě je znamením svatosti. ₂ Stojí tu ozdoben znaky papežské moci, oděn ve svatá roucha protkaná zlatem a posetá broušenými drahokamy. ₃ Stojí tu pomazaný Páně a ve zlatém lesku majestátné nádhery, pokryt zářícími drahými kameny, přitahuje oči všech. ₄ Obklopují ho kardinálové a biskupové, ozdobení lesklými řetězy a oblečení v bělostná roucha; jsou obrazem nadnebeské krásy a představují radost oslavených v nebi. ₅ Všechen lid očekává s napětím slova radosti, slova plesání, slova neslýchaná, slova plná veškeré sladkosti, slova chval, slova věčného blahoslavení. ₆ Nejprve všemu lidu káže papež Řehoř a vroucně a zvučným hlasem hlásá slávu Boží. ₇ Také svatého otce Františka chválí vznešenou řečí, shrnuje jeho život a při zmínce o jeho čistotě je celý zmáčen slzami dojetí. ₈ A takto zakončil své kázání: „Jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc ve dnech úplňku, jako slunce zářící, tak zazářil on v Božím domě¹⁵.“ ₉ Když skončil tuto věrnou řeč, zasluhující si plného souhlasu¹⁶, čte jeden z podjáhnů pana papeže, jménem Oktavián¹⁷, daleko slyšitelným hlasem světcovy zázraky. ₁₀ Pan Ranieri¹⁸, kardinál – jáhen, muž obdařený prozíravostí, zbožností a přísnými mravy, se slzami v očích o nich vznešenými slovy podává zprávu. ₁₁ Pastýř církve se raduje a z hloubi srdce vydává hluboké vzdechy a znovu upadá do spásného pláče a prolévá potoky slz. ₁₂ Ani ostatní církevní hodnostáři se nemohou ubránit slzám, pro jejichž hojnost jim zvlhla posvátná roucha. ₁₃ I všechen lid, unavený napjatým čekáním, pláče.

126. ₁ Nato blažený papež pozdvihuje ruce k nebi a mocným hlasem volá: „Ke chvále a slávě všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého, i přeslavné Panny Marie, blažených apoštolů Petra a Pavla, a ke cti slavné římské církve, na radu našich bratří a jiných hodnostářů rozhodujeme, aby přeblažený otec František, jehož Pán oslavil v nebi a kterého ctíme na zemi, byl zapsán do seznamu svatých; a jeho svátek aby se slavil v den jeho smrti¹⁹.“

₂ Po těchto slovech začali ctihodní kardinálové hlasitě zpívat spolu s papežem „Tebe, Bože, chválíme“. ₃ K nim se přidal mohutný hlas všeho lidu, který tak chválil Boha, a celá země se chvěla silou těch hlasů, vzduch byl naplněn jásotem, půda zvlhla slzami. ₄ Zpívají novou píseň²⁰ a Boží služebníci, vedeni duchem, jásají. ₅ Hudební nástroje znějí a krásné hlasy zpívají duchovní písně. ₆ Všude je cítit rozkošná vůně a radostná melodie hýbe srdcem všech. Je jasný tento den, obarvený zářícími paprsky. ₇ V zástupech se zelenají olivové ratolesti i čerstvé listí jiných stromů a všechno ještě zkrášluje slavnostní ornát bělostně zářící a srdce shromážděných potěší požehnáním pokoje. ₈ Tu konečně sestupuje šťastný papež Řehoř ze svého vyvýšeného trůnu a ubírá se po stupních dolů a vstupuje do svatyně, aby obětoval dary a oběti, a šťastnými rty líbá hrob, ve kterém se nachází svaté a Bohu zasvěcené tělo. ₉ Pak přednáší četné prosby a slaví svatá tajemství. ₁₀ Je obklopen kruhem bratří, kteří se klanějí, chválí a velebí všemohoucího Boha, který po celé zemi učinil veliké věci. ₁₁ Všechen lid se ke chválám Božím přidává a ke cti nejvznešenější Trojice za svatého Františka přinášejí oběť díků. Amen.

₁₂ To se stalo v městě Assisi, dne 16. července, v druhém roce pontifikátu pana papeže Řehoře IX²¹.

Další