IX. kapitola

Nářek bratří a jejich radost, když na něm spatřili znamení kříže, a o křídlech serafína

112. ₁ Nato se sešlo mnoho lidí, chválili Boha a říkali: „Buď chválen a veleben_, Pane, náš Bože, že jsi nám nehodným svěřil tak drahocenný poklad! ₂ Budiž ti čest a chvála, nevýslovná Trojice!“

₃ Seběhlo se celé město Assisi a spěchali i lidé z okolí, aby uviděli veliká Boží díla, která Pán slávy přeslavně zjevil na svém svatém služebníkovi. ₄ Každý zpíval píseň radosti, jak jim radost tryskala ze srdce, a velebili všemohoucnost Vykupitele, jenž splnil jejich touhu. ₅ Synové však, kteří ztratili tak velkého otce, truchlili a svými slzami a vzdechy dávali najevo své hluboké dojetí.

₆ Jejich bolest však zmírnila neslýchaná radost a nový zázrak proměnil jejich mysl v nesmírný úžas. ₇ Jejich zármutek se změnil v chválu a nářek v radost. ₈ Nikdy totiž neslyšeli a ani v knihách nečetli o tom, co spatřili a čemu by sotva uvěřili, kdyby to nebylo ověřeno jasným důkazem. ₉ Na světcově těle zářilo znamení kříže a utrpení neposkvrněného Beránka, který smyl hříchy světa, zdálo se, jako by byl právě sňat z kříže, jako by ruce a nohy byly proraženy hřeby a pravý bok byl proboden kopím.

₁₀ Viděli totiž, že tělo, které dříve bylo tmavé, nyní zářilo jasným světlem, a svou krásou svědčilo o odměně blaženého zmrtvýchvstání. ₁₁ Jeho obličej se podobal spíše tváři anděla, a zdál se spíš živý než mrtvý a ostatní údy měly jemnost a ohebnost nevinného dítěte. ₁₂ Svaly se křečovitě nestáhly, jak to u mrtvých obyčejně bývá, jeho kůže neztvrdla, údy neztuhly, takže se jimi dalo volně pohybovat všemi směry.

113. ₁ A protože před zraky přihlížejících tělo vyzařovalo tak nesmírnou krásu a bylo oslnivě bílé, bylo úžasné sledovat ne stopy po hřebech uprostřed dlaní a na nohou, ale hřeby utvořené z jeho masa, černého jako železo, a v jeho pravém boku krvavou červeň rány. ₂ Znamení umučení diváky nelekala, protože ho zdobila půvabem, jako by v bílé podlaze byly černé kamínky.

₃ Sešli se bratři a synové a se slzami líbali ruce a nohy svého milovaného otce, který je opustil; uctívali i ránu v pravém boku, která upomínala na toho, jemuž z této rány vytryskla krev a voda a usmířila svět s Otcem.

₄ Každý z lidí pokládal za obrovskou milost, když mohl nejen políbit, ale dokonce i jen spatřit svaté rány Ježíše Krista, které nosil svatý František na svém těle.

₅ Neboť kdo by se při pohledu na něho spíš neradoval, než plakal, a kdyby plakal, nebylo by to spíš z radosti než z bolesti? ₆ Mohl by být někdo tak tvrdý, že by ho toto nedojalo? ₇ Čí srdce, ať jakkoli kamenné, by se nedalo pohnout až ke zkroušenosti, nedalo se roznítit božskou láskou a nevyzbrojilo by se k dobré vůli? ₈ Kdo by mohl být tak tupý a bezcitný, že by jasně nepoznal pravdu o svatosti toho, který byl na zemi poctěn jedinečným darem a v nebi vyznamenán nevýslovnou slávou?

114. ₁ Jak jedinečný dar a znamení mimořádné lásky, stejné zbraně slávy, které patří pouze Králi nejvyššího majestátu, patří nyní i jeho rytíři. ₂ Toť zázrak hodný věčné paměti, tajemství, na něž nelze vzpomenout bez hluboké úcty a které se zpřítomňuje zrakem víry, v němž krev neposkvrněného Beránka, tryskající z pěti ran, obmyla hříchy světa. ₃ Vznešená slávo oživeného kříže, mrtvým dáváš život! Jak příjemně tíží a jak sladké rány vtiskuje jeho břímě, že se v něm mrtvé tělo oživuje a slabý duch posiluje! ₄ František tě velmi miloval a ty jsi ho přeslavně ozdobil. ₅ Čest a chvála jedinému moudrému Bohu, který obnovuje znamení a koná zázraky, aby mysl slabých lidí těšil novými zjeveními a jejich srdce viditelným zázrakem uchvátil k milování neviditelného. ₆ Jak úžasná a líbezná jsou Boží ustanovení, aby nemohla povstat jakákoli pochybnost tohoto zázraku, ukázal jej Bůh milosrdně nejprve na tom, který byl z nebe¹, aby jej zakrátko zázračně ukázal na tom, který pocházel ze země. ₇ Vpravdě chtěl pravý Otec milosrdenství ukázat, jaké mzdy je hoden ten, kdo se ho snaží milovat opravdu z celého srdce; dostane totiž místo ve vyšším a Bohu bližším řádu nebeských duchů.

₈ Toho bychom mohli i my bezpochyby dosáhnout, kdybychom po způsobu serafínů rozevřeli nad hlavou dvě křídla a měli po příkladu svatého Františka při každém dobrém díle čistý úmysl a správný způsob a kdybychom to zaměřili k Bohu a neúnavně se snažili líbit se ve všem jedině a pouze jemu. ₉ Aby zahalila hlavu, musí být obě křídla nad hlavou spojena, protože čestný čin bez čistého úmyslu Otec světel sotva přijme, když sám říká: ₁₀ Bude-li tvé oko zdravé, celé tvé tělo bude jasné. Bude-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude temné². ₁₁ A oko přece není zdravé, jestliže nevidí, co vidět má, protože mu chybí poznání pravdy, nebo protože nemá čistý úmysl a vidí to, co nemá. ₁₂ V prvém případě bude zdravý rozum mít oko ne za zdravé, ale za slepé, v druhém případě za špatné. ₁₃ Peřím těchto křídel je láska k milosrdně zachraňujícímu Otci a bázeň před přísně soudícím Pánem. Obojí musí srdce vyvolených pozvedat od pozemského tím, že potlačují zlá hnutí a čistá hnutí srdce činí spořádanými. ₁₄ Dvě křídla je třeba pozvednout k letu, aby se bližnímu prokazovala dvojí služba lásky: je třeba osvěžovat duše Božím slovem a poskytovat pozemskou pomoc tělu. ₁₅ Tato křídla se zřídka spojují, protože jen málokdo může poskytnout obojí. ₁₆ Peřím těchto křídel jsou rozličné činy, které je nutno vykonat, abychom druhému poradili nebo mu pomohli. ₁₇ Další dvě křídla pak mají zahalovat tělo nahé na zásluhy; a je to s nimi tak zařízeno, jak známo, že je pro lítost a vyznání opět oblečen v nevinnost ten, kdo byl kvůli hříchu svlečen. ₁₈ Peřím těchto křídel jsou rozličná hnutí mysli, rodící se z pohrdání hříchem a z touhy po spravedlnosti.

115. ₁ Toto všechno naplnil přeblažený otec František tím nejdokonalejším způsobem. Byl obrazem a znamením serafína a pro svou vytrvalost v nesení kříže si zasloužil povznést se až mezi nejvznešenější duchy. ₂ Stále totiž visel na kříži, neuhýbal žádné námaze ani bolesti, jen aby v sobě i ohledně sebe vždy dokonale vyplnil Boží vůli.

₃ Bratři, kteří s ním žili, kromě toho vědí, že měl denně neustále na rtech slova o Ježíši, jak sladce a něžně s ním promlouval, jak líbezný a plný lásky s ním vedl dialog. ₄ Jeho ústa mluvila to, čím srdce přetékalo³, a pramen osvícené lásky, jež ho zcela naplňovala, vyvěral navenek. ₅ Ježíšem se stále zaměstnával, Ježíše stále nosil v srdci, Ježíše měl v ústech, Ježíše v uších, Ježíše v očích, Ježíše v rukách, Ježíše i v ostatních údech stále nosil.

₆ Jak často, když seděl u stolu a jméno Ježíš slyšel, pronesl nebo jen na ně myslil, zapomněl na pokrm těla a, jak čteme o světci⁴, díval se, ale neviděl, naslouchal, ale neslyšel. ₇ A navíc, když šel a přemýšlel či zpíval o Ježíši, úplně zapomněl na cestu a všechny živly zval ke chvále Ježíše. ₈ A protože Ježíše Krista, a to Ukřižovaného⁵, stále nosil a uchovával úžasnou láskou ve svém srdci⁶, byl nade všechny přeslavně vyznamenán jeho znamením. ₉ Směl také na něj patřit ve vytržení⁷, jak sedí v nezměrné a nepochopitelné slávě po pravici Otce, ₁₀ s nímž jako rovnocenný Syn Nejvyššího⁸ v jednotě Ducha svatého žije a kraluje, vítězí a vládne jako věčně nejvýš velebný Bůh na věky věků. Amen.

 Další