VII. kapitola

Jak se vrátil ze Sieny do Assisi, o kostelíku svaté Marie v Porciunkuli a o požehnání bratřím

105. ₁ Šest měsíců před svou smrtí, když byl František v Sieně, kde mu léčili oční chorobu, se roznemohl těžkou nemocí po celém zbylém těle; žaludek byl dlouhotrvající nemocí i nemocí jater velmi zeslaben, zvracel mnoho krve, takže se zdálo, že se blíží smrt. ₂ Když se o tom bratr Eliáš dozvěděl, zdaleka k němu rychle spěchal. ₃ Jeho příchodem se svatý otec natolik zotavil, že tu krajinu mohl opustit a odejít s ním do Celle di Cortona. ₄ Když tam dorazil a nějakou dobu tam pobyl, nadmulo se mu břicho, opuchly mu nohy a opuchání nohou i žaludku se stále zhoršovalo, takže už nemohl takřka nic jíst. ₅ Proto bratra Eliáše prosil, aby ho dal převézt do Assisi. ₆ A dobrý syn učinil, co přikázal dobrotivý otec, a když vše připravil, doprovodil ho na žádané místo. ₇ Město se z příchodu blaženého otce radovalo a všechen lid velebil Boha. ₈ Všichni lidé totiž doufali, že [tam] Boží světec brzy zemře, a to byl důvod jejich velké radosti.

106. ₁ Božím řízením se stalo, že se svatá duše oddělila od těla a přešla do nebeského království tam, kde jí, dokud byla v těle, bylo dáno první poznání nebeských věcí a kde jí bylo vlito pomazání spásy. ₂ A ačkoli věděl, že je nebeské království ustanoveno po celé zemi, a věřil, že Božím vyvoleným se všude udílí milost, přesto také poznal, že kostelík svaté Marie v Porciunkuli je místem naplněným zvláštní milostí a že ho častěji navštěvují nebeští duchové. ₃ Často proto bratřím říkával: „Synové, hleďte, abyste toto místo nikdy neopustili! ₄ Kdyby vás jednou stranou vyhnali, druhou se vraťte zpět, protože toto místo je vskutku svaté a je Božím příbytkem. ₅ Zde nás Nejvyšší rozmnožil, když nás bylo jen málo, zde osvítil srdce svých chudých světlem své moudrosti, zde zapálil naši vůli ohněm své lásky. ₆ Zde každý, kdo se zbožným srdcem prosí, dostane, oč žádá, a kdo na tomto místě někoho urazí, bude přísněji potrestán. ₇ Proto, synové, mějte velkou úctu k tomuto místu Božího přebývání a chvalte zde Boha z celého srdce radostí a zpěvem!“

107. ₁ Jeho nemoc se však stále zhoršovala a pevnost jeho těla slábla, všechny síly ho opouštěly, takže se už ani nemohl pohybovat. ₂ Když se ho jeden bratr tázal, co by raději snášel: zda tuto vleklou a obtížnou chorobu nebo nejtěžší mučednictví z katovy ruky, odpověděl: ₃ „Synu, to je mi vždy dražší, sladší a milejší, co se ve mně a ohledně mě víc líbí Pánu, mému Bohu, a toužím jedině po tom, abych byl ve shodě s jeho vůlí a poslechl ho ve všem, co se má stát. ₄ Ale bude pro mě mnohem obtížnější snášet tuto nemoc i jen po tři dny, než ji zaměnit za jakékoli mučednictví. A neříkám to kvůli očekávané odměně, nýbrž kvůli mukám utrpení, které snáším.“

₅ Mučedník, ano, mučedník, který s úsměvem, radostně a ochotně snášel to, nač bylo druhým trpké a bolestné jen pomyslet! ₆ Vskutku ani jeden jeho úd nezůstal bez velkého utrpení¹ a přirozená teplota těla se pomalu ztrácela, denně se blížil jeho konec. ₇ Lékaři žasli, bratři se divili, jak mohl ještě žít duch v tak zuboženém těle; kde masa už takřka nebylo a byl jen kost a kůže.

108. ₁ Když František viděl, že se blíží jeho poslední den, o kterém se už dva roky předem dozvěděl z božského zjevení, dal k sobě zavolat bratry, které chtěl², a každému dal požehnání, podle vnuknutí shůry, jako kdysi praotec Jakub svým synům, ba jako druhý Mojžíš, který syny Izraele zahrnul požehnáním, když vystupoval na horu, kterou mu označil Bůh. ₂ Eliáš zaujal místo po jeho levici, ostatní synové usedli kolem a světec zkřížil ruce a položil pravici na Eliášovu hlavu. Protože mu bylo vzato světlo očí, otázal se: „Nad kým držím svou pravici?“ Odpověděli: „Nad bratrem Eliášem!“ ₃ „To také chci,“ pravil a pokračoval: „Tobě, synu, žehnám ve všem a pro všechno³, a protože Nejvyšší v tvých rukou rozmnožil mé bratry a syny, žehnám tobě a v tobě všem. ₄ Na nebi i na zemi ať ti žehná Bůh, Král všehomíra. ₅ Žehnám ti, jak mohu a víc, než mohu, a co nemohu já, ať ti doplní ten, který může všechno! ₆ Nechť Bůh chová v paměti tvé námahy a tvou práci a při odměňování spravedlivých ať naplní tvůj podíl! ₇ Kéž Bůh požehná všemu, co si žádáš, a kéž ti splní všechno dobré, co si přeješ!“

₈ „Zůstávejte, všichni synové, v bázni Boží a vytrvejte v ní vždycky, neboť vás v budoucnu čekají těžká pokušení a blíží se trápení. ₉ Blažení, kdo vytrvají v tom, co započali, nemálo jich odpadne kvůli budoucím pohoršením. ₁₀ Já nyní spěchám k Pánu a věřím, že jsem na cestě k svému Bohu, jemuž jsem oddaně z celého srdce sloužil.“

₁₁ Tehdy se ještě nalézal v paláci assiského biskupa, a proto prosil bratry, aby ho co nejrychleji odnesli ke svaté Marii v Porciunkuli. ₁₂ Chtěl totiž svou duši odevzdat Bohu tam, kde, jak již bylo řečeno, poprvé dokonale poznal cestu pravdy.

 Další