VI. kapitola

O chování bratří, kteří svatému Františkovi sloužili, a jaký chtěl být on

102. ₁ Tato utrpení snášel František v trpělivosti a pokoře dva roky a při tom všem vzdával Bohu díky. ₂ Aby však mohl ještě svobodněji upínat svou pozornost k Bohu a v častých vytrženích mysli lépe nahlédnout do nebeských příbytků blažených a aby zahrnut hojností milosti mohl přebývat před tváří nekonečně dobrotivého a milostivého Pána všehomíra, přenechal péči o svou osobu několika bratřím, kteří mu byli pro své zásluhy zvláště blízcí. ₃ Byli to muži ctnostní, Bohu oddaní, svatým milí, u lidí oblíbení, o které se blažený otec František opřel jako dům o čtyři pilíře¹. ₄ Zamlčím zatím jejich jména, abych nezranil jejich skromnost, která je důvěrnou přítelkyní těchto duchovních mužů.

₅ Skromnost je totiž ozdobou každého věku, svědectvím nevinnosti, znakem čisté mysli, oporou kázně, zvláštní slávou svědomí, ochránkyní dobré pověsti a ozdobou veškeré počestnosti. ₆ Tato ctnost je zdobila a činila je lidem milé a příjemné. Tato milost byla zajisté společná všem, ale každého z nich zdobila jedinečná ctnost. ₇ Jeden vynikal skvělým rozlišováním, druhý obzvláštní trpělivostí, další chvályhodnou prostotou, poslední pak velkou tělesnou silou, spojenou však s něžnou myslí. ₈ Tito bratři s veškerým úsilím, snahou a bdělostí chránili vnitřní klid blaženého otce a pečovali o jeho nemocné tělo a nevyhýbali se žádné těžkosti ani námaze, neboť se zcela oddali službě jemu.

103. ₁ Ačkoli přeslavný otec již byl před Bohem plný milosti a před lidmi tohoto světa se skvěl svatými skutky, přece se vytrvale snažil dosáhnout ještě vyšší dokonalosti a jako zkušený rytíř v Boží tvrzi vyzýval protivníka a rozpoutával stále nové boje. ₂ Předsevzal si, že pod Kristovým vedením vykoná veliké věci, a ačkoli měl už údy oslabeny a tělo odumřelé, přece doufal, že v novém zápase získá nad nepřítelem další vítězství. ₃ Vždyť pravá ctnost nezná časových hranic, protože čeká věčnou odměnu. ₄ Proto planul velmi velkou touhou vrátit se k pokoře prvopočátků a v přemíře své lásky a v radostné naději chtěl své tělo přivést zpět k dřívější poslušnosti, ačkoli už bylo krajně vyčerpáno. ₅ Všechny starosti, které by mu mohly překážet, nechával zcela stranou a všechen neklid držel v mezích. ₆ Když byl pro svou nemoc nucen zmírnit dřívější přísnost, říkával: „Začněme, bratři, sloužit Pánu a Bohu, neboť až dosud jsme neudělali žádný nebo jen malý pokrok.“ ₇ Nedomníval se, že by už došel k cíli², a neúnavně setrvával v úsilí o novou svatost a doufal, že bude stále začínat znovu.

₈ Chtěl se vrátit ke službě malomocným a nechat sebou pohrdat, jak tomu bylo dřív. ₉ Také si předsevzal, že bude utíkat před stykem s lidmi, že bude vyhledávat nejskrytější místa, aby prost starostí a bez péče o druhé byl od Boha dočasně oddělen jen zástěnou své tělesné schránky.

104. ₁ Viděl totiž slétat se k úřadům ve vedení řádu mnohé, jejichž povrchnost odsuzoval, a snažil se odvrátit je svým příkladem od morové rány tohoto druhu.

₂ Říkával, že starat se o druhé je dobré v Božích očích a přijatelné, že však by tuto péči o duše měli přebírat jen ti, kdo v ní nehledají nic ze sebe³, ale vždy a ve všem chtějí prosadit Boží vůli. ₃ Mínil tím ty, kdo ničemu nedávají přednost před vlastní spásou, ty, kterým nejde o chválu od podřízených, ale o jejich pokrok, a ty, kdo nehledají popularitu u lidí, nýbrž slávu před Bohem; ₄ ty, kdo úřad představeného nemilují, nýbrž se ho obávají; a když ho mají, nepovyšují se, nýbrž jsou ještě pokornější, a když je jim odebrán, necítí se poníženi, nýbrž povýšeni. ₅ Je nebezpečné vládnout, říkával světec, právě v této době, kdy je na světě zloba tak hojná a kdy špatnost stále vzrůstá, nechat si vládnout, tvrdil, je mnohem užitečnější. ₆ Bolelo ho, že někteří své první skutky opustili a že kvůli novým plánům zapomněli na svou původní prostotu. ₇ Proto naříkal nad těmi, kteří kdysi z celé duše usilovali o vyšší věci, nyní však klesali k nízkým a marnivým, kteří se odvrátili od pravé radosti, kvůli nicotným a prázdným záležitostem pobíhali a toulali se po poli prázdné svobody. ₈ Proto Boží dobrotu prosil, aby jeho syny osvobodila, a velmi zbožně žádal, aby jim uchovala darovanou milost⁴.

 Další