V. kapitola

Jak ho jeho otec pronásledoval a spoutal

10. ₁ Zatímco služebník nejvyššího Boha¹ prodléval na zmíněném místě, dal se jeho otec do úporného hledání, aby zjistil, co se stalo se synem. ₂ Když zjistil, jak žije na řečeném místě, trápil se ve svém srdci² a sběh událostí ho velmi znepokojil. Svolal své přátele a sousedy³ a rychle běžel na místo, kde sluha Boží přebýval. ₃ Nato František, protože byl ještě nezkušeným Kristovým zápasníkem, když slyšel hrozby pronásledovatelů a pozoroval, jak se blíží, chtěl vyklidit místo hněvu, a tak se skryl v nedaleké jeskyni, kterou si pro tento případ připravil. ₄ Ta díra se nacházela pod domkem a věděl o ní jenom on. Zde se pak celý měsíc skrýval a odvažoval se vyjít ven, jen aby vyhověl svým lidským potřebám. ₅ Když dostal jídlo, jedl ho skryt v jeskyni a jakákoliv pomoc mu mohla být poskytnuta jen tajně. ₆ Neustále se modlil a proléval potoky slz, aby ho Pán vysvobodil z rukou pronásledovatelů duše⁴ a aby mu milostivě dopřál dostát svým slibům. Postem a slzami si vyprošoval shovívavost Spasitele, nedůvěřoval svému úsilí, ale všechnu svou starost vkládal na Pána⁵. ₇ A ačkoliv se v jeskyni nacházel v temnotách, zaplavovala ho nevýslovná a až dosud nepoznaná radost, která ho tak roznítila, že opustil jeskyni a veřejně se vystavil urážkám pronásledovatelů.

11. ₁ A tak hned čile vstal, kvůli Pánu hbitě pozvedl štít víry⁶ k boji a vyzbrojen zbraněmi velké důvěry se po cestě blížil k městu a zapálen božským žárem, začal si vyčítat svou velkou lenost a zbabělost. ₂ Když ho spatřili ti, kdo ho znali, a srovnali, jaký byl a jaký je nyní, začali mu hrubě spílat a nazývali ho nemocným a bláznem a házeli po něm bláto z ulic⁷ a kamení. ₃ Viděli, jak se změnilo jeho chování, jak je umrtvováním těla vyčerpaný, a tak to vše, co se dělo, připisovali únavě a pomatenosti. – ₄ Ale protože trpělivý je lepší než povýšený⁸, choval se ke všemu Boží služebník, jako by byl hluchý a žádné urážky ho nezlomily ani nezměnily jeho rozhodnutí. Za to všechno vzdával díky Bohu. – ₅ Vždyť marně pronásleduje špatný člověk toho, kdo usiluje být čestným, protože čím víc by byl zasažen, tím mohutněji zvítězí. Jak se říká: šlechetnou duši činí pohana statečnější.

12. ₁ Tento hluk všelikého výsměchu a tleskání se rozléhal po ulicích a na náměstích města, tam i onde se ozýval smích posměváčků a dotkl se uší mnohých, až se ta zpráva donesla k otci. ₂ Jakmile uslyšel volat jméno svého syna a poznal, že je to on, s kým jeho spoluobčané takto zacházejí, rychle vstal, ne však, aby ho chránil, ale spíše zcela zničil. ₃ Bez jakéhokoli rozmyslu se k němu přihnal jako vlk k ovci, nevraživě a hněvivě na něho pohlédl, uchopil ho za ruku a za výsměchu a s ostudou ho zatáhl do domu. ₄ Zde ho bez milosrdenství na několik dní zavřel do temné místnosti, protože se domníval, že tak syna zlomí a podrobí své vůli. Zkoušel to nejprve slovy, pak také důtkami a pouty. – ₅ František se však jen rozhodněji upevňoval v následování svého svatého předsevzetí a ani při spílání, ani v poutech neztratil trpělivost. – ₆ Vždyť ani bičováním, ani řetězy nemůže být z mysli vyhnán dobrý úmysl, stejně jako nemůže být odveden z Kristova stáda ten, kdo se umí radovat i v utrpení. ₇ Ani v přívalech vod se neroztřese ten, jehož útočištěm ve zkouškách je Boží Syn, který, aby se nám naše útrapy nezdály příliš obtížné, nám stále ukazuje, že útrapy, které snášel on, byly větší.

 Další