Kapitola VIII – Jak kázal ptákům; jak jej poslouchala nerozumná zvířata a beze strachu k němu přicházela a jak vodu proměnil ve víno.

37. Když jednou blažený František, muž plný holubičí prostoty, procházel jako obvykle Spoletským údolím, stalo se, že nedaleko městečka Bevagna viděl, jak se slétlo velké množství ptáků různých druhů. Poněvadž pro velikou lásku ke Stvořiteli choval obdivuhodnou náklonnost i ke všem tvorům, nechal své bratry na cestě a rychle běžel k místu, kam se ptáci slétli, neboť, jak bylo jeho zvykem, je chtěl pozdravit, jako by měli lidský rozum. Když viděl, že před ním neodlétají, podivil se tomu a popošel k nim; ale ani pak žádný z nich při jeho příchodu neodlétl. Muž Boží se proto velmi zaradoval a povzbuzoval je, aby pozorně naslouchali Božímu slovu. Mezi jiným jim říkal mnoho prostých slov jako: „Moji bratři ptáci, máte velice chválit a milovat svého Stvořitele, který vás odívá peřím, takže pomocí křídel se můžete vznášet nad zemí, a který vám, ušlechtilejším tvorům, dává přebývat v čistějším vzduchu. Nesejete ani nežnete ani neshromažďujete do stodoly1, a on vás bez vašeho přičinění živí a bohatě vám obstarává všechno potřebné.“ Tito ptáčkové s otevřenými zobáčky, s rozpjatými křídly a nataženými krčky, po svém způsobu se tak podivuhodně chovali, dívali se na Božího světce, který k nim takto promlouval, a zdálo se, že jeho slovům pečlivě naslouchají. Svatý František procházel jejich středem2 a vracel se zpět a přitom se jich hábitem dotýkal, jak chtěl. 10 Nehnuli se z místa, dokud jim nepožehnal znamením kříže a nepropustil je. Potom i sám odešel.

11 Před bratry se pak obviňoval z veliké nedbalosti, že doposud opomíjel ptákům kázat. 12 Od té doby muž Boží, v jehož ústech byla vždy chvála, totiž chvála Spasitele, nejen lidi nabádal, sám chválící, aby jej chválili, 13 ale i ptáky a zvířata i jakékoli jiné tvory, jež nazýval bratry a sestrami, zval s horlivostí ke chvále Tvůrce všeho.

38. Ten, který se zcela podřídil vůli Stvořitelově, plným právem ovládal nižší tvory po vzývání jména Nejvyššího. Z časté zkušenosti poznával, že jej poslouchají.

Abych uvedl aspoň jeden z mnoha případů, stalo se jednou u města Albiana, že chtěl kázat Boží slovo lidem tam shromážděným, ale nebylo možno jej slyšet pro přílišné štěbetání mnoha tam hnízdících vlaštovek. Proto ke švitořícím takto promluvil: „Moje sestry vlaštovky, přišel čas, abych promluvil já, protože vy jste toho dosud napovídaly už dost. Ale od této chvíle přestaňte mluvit, dokud se nenaplní slovo Páně3!“ A ony, jako by měly rozum, stále mlčely, a ani neodlétly z toho místa, dokud kázání neskončilo. Když všichni přítomní ten zázrak viděli, chválili Boha a přáli si aspoň se dotknout šatu blaženého muže.

39. K blaženému Františkovi často přibíhala lesní zvířata jako do nejbezpečnějšího přístavu, a jako by měla rozum, poznávala, že je má rád.

Když se zdržoval u vsi jménem Greccio, uviděl jednoho bratra, který nesl živého zajíčka chyceného do oka. Přemožen velkým soucitem, pravil tento velmi mírný muž: „Bratře zajíčku, pojď ke mně! Jak to, že ses dal oklamat?“ Bratr jej pustil a zajíček přiběhl do bezpečí Božího muže a lehl si na jeho klín, jak to dělávají domácí zvířata. Kolikrát ho muž Boží položil na zem, aby odběhl, tolikrát zas k němu přiběhl, aniž by hledal jinou svobodu, až pak přikázal bratřím, aby jej odnesli do blízkého lesa.

Něco podobného udělal s divokým králíkem, když svého času pobýval na jezerním ostrově u Perugie.

40. Podobně též, když jednou seděl v loďce na jezeře u Rieti, dostal darem živou, dosti velikou rybu, lidově zvanou lín.

Světec ji přijal ochotně a s radostí, ale ne jako pokrm, ale aby ji pustil na svobodu. Nazval toho lína bratrem a za modlitby a chvály jména Páně jej pustil do vody. Dokud se František modlil a chválil Boha, ryba si ve vodě hrála a od loďky neodplula, až ji po modlitbě propustil.

Tak slavný Kristův vyznavač ovládal nejen živočichy, zvířata a ptáky, o čemž by se dalo dlouho podrobně vyprávět. Ale Bůh pro jeho poslušnost proměnil i neživé prvky v jinou přirozenost.

Můžeme krátce zmínit alespoň jeden z podobných případů. Když tento světec kdysi těžce onemocněl u poustevny svatého Urbana, proměnila se mu zázračně voda ve víno. Stalo se, že po jeho vypití tak rychle nabyl zdraví, že nikdo nepochyboval o Božím zázraku.

 Další

1 Srv. Mt 6,26.

2 Srv. Lk 4,30.

3 Srv. 2 Kron 36,21.