IV. kapitola

Jak bratry napomínal a posílal je do světa

18. 1 Když byl svatý František již plný milosti Ducha svatého1, předpověděl svým bratřím budoucnost. Svolal k sobě šest bratří, které měl, do lesa obklopujícího kostel Panny Marie, kam se často chodili modlit, 3 a řekl jim: „Uvažujme, nejmilejší bratři, o našem povolání, protože Bůh nás milosrdně nepovolal jen pro naši spásu, ale k užitku a ke spáse mnohých. 4 Pojďme tedy do světa, povzbuzujme a poučujme slovem i příkladem muže i ženy, aby konali pokání za své hříchy, pamatovali na přikázání Páně, na která tak dlouho zapomínali.“

5 Také jim řekl: „Nebojte se, malé stádce2, ale důvěřujte Pánu. 6 A neříkejte si mezi sebou: „Jsme prostí a nevzdělaní. Jak budeme moci kázat?“ 7 Pamatujte na slova Páně, která řekl svým učedníkům: „Nejste to vy, kdo mluvíte, ale Duch vašeho Otce, který ve vás mluví3.Vždyť sám Pán vám dá ducha i moudrost4, abyste povzbuzovali muže i ženy a hlásali jim cestu a skutky Božích přikázání. Naleznete lidi věrné, mírné, pokorné a laskavé, kteří přijmou vás i vaše slova s radostí a s láskou. 10 Naleznete i jiné, nevěřící, pyšné a rouhající se5, kteří vám i vašim slovům budou odporovat a vás urážet. 11 Uložte si to tedy do svých srdcí, abyste to všechno trpělivě a pokorně snášeli.“

12 Když bratři uslyšeli ta slova, báli se. 13 A protože blažený František viděl jejich strach, řekl jim: „Neděste se6. 14 Vězte, že zanedlouho k nám přijde mnoho moudrých, rozumných a urozených7 a zůstanou s námi. 15 Budou kázat národům a lidem, králům a knížatům a mnozí se obrátí k Pánu. 16 A Pán rozmnoží a rozšíří svou rodinu po celém světě.“

17 Když dokončil všechna tato slova, požehnal jim a odešli.

 Další

1 Srv. Sk 6,5.8.

2 Srv. Lk 12,32.

3 Mt 10,20.

4 Srv. Lk 21,15.

5 Srv. 2 Tim 3,2.

6 Mk 16,6.

7 Srv. 1 Kor 1,26.