II. kapitola

O dvou prvních bratřích, kteří následovali blaženého Františka

10. Když to dva muži z toho města viděli a slyšeli, osvíceni působením Boží milosti, pokorně k němu přišli. 2 Jeden z nich byl bratr Bernard, druhý bratr Petr. 3 Řekli mu prostě: „Od této chvíle chceme být s tebou a dělat to, co děláš ty. Řekni nám tedy, co máme dělat se svým majetkem.“ 4 Zajásal nad jejich příchodem a přáním a laskavě jim odpověděl: „Pojďme a žádejme o radu Pána.“

Odešli tedy do jednoho kostela v tom městě, a když do něho vešli, pokorně se modlili na kolenou a prosili: 6 „Pane Bože, Otče slávy, prosíme tě, ukaž nám pro své milosrdenství, co máme dělat.“ 7 Když dokončili modlitbu, řekli knězi toho kostela, který tam byl přítomen: 8 „Pane, ukaž nám evangelium našeho Pána Ježíše Krista.“

11. 1 Protože neuměli doposud dobře číst, kněz otevřel knihu a ihned nalezli místo, kde bylo napsáno: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej, co máš, rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi1. Když znovu rozevřeli knihu, nalezli: Kdo chce jít za mnou2, a další. 3 A když ji znovu rozevřeli, připadli na: Nic si neberte na cestu3, a další. 4 Jakmile to uslyšeli, zaradovali se velkou radostí4 a řekli: „Hle, to je ono, po čem jsme toužili, to je to, co jsme hledali.“ 5 A blažený František řekl: „Toto bude naše řehole.“ 6 Potom řekl těm dvěma: „Jděte a jednejte podle rady Páně, kterou jste slyšeli.“

Bratr Bernard tedy odešel, a protože byl bohatý, prodal všechen svůj majetek a získal tím mnoho peněz. Bratr Petr byl chudý na pozemské statky, avšak byl již bohatý na statky duchovní. Také on učinil, jak mu poradil Pán. 10 Pak shromáždili chudé z města a dali jim peníze, které získali prodejem vlastního majetku.

12. Zatímco to za přítomnosti blaženého Františka konali, přišel jeden kněz, jménem Silvestr, od kterého blažený František koupil kameny na opravu kostela sv. Damiána, kde bydlel před tím, než se k němu přidali bratři.

2 Když zmíněný kněz viděl, že rozdělují tolik peněz, roznícen žárem lakoty, toužil, aby něco z těch peněz dostal. Začal tedy reptat a říkal: „Františku, nezaplatil jsi mi dobře za kameny, které jsi ode mě koupil.“ 3 Jakmile František, který sám byl prost veškeré lakoty, slyšel tuto nespravedlivou výtku, šel k bratru Bernardovi, sáhl rukou do měšce, kde byly peníze, vytáhl hrst plnou mincí a dal je knězi. 4 Podruhé sáhl do měšce a vytáhl peníze, jak udělal předtím, a zase je dal tomu knězi se slovy: „Již máš dobře zaplaceno?“ „Dostatečně,“ řekl kněz. 5 Pak se s radostí vrátil domů.

13. Po několika dnech tentýž kněz, osvícen Bohem, začal přemýšlet nad tím, co blažený František vykonal, a řekl si: „Nejsem já vlastně ubožák, když jako stařec toužím po pozemských statcích a hledám je, a tento mladík z lásky k Bohu jimi pohrdá a štítí se jich?“

2 Následující noci viděl ve snu nesmírně vysoký Kříž, jehož vrchol se dotýkal nebe a jehož spodek stál5 v ústech blaženého Františka. 3 Ramena toho Kříže se rozpínala od jednoho konce světa až na jeho druhý okraj.

4 Když se kněz probudil, uvěřil, že blažený František je skutečně Božím přítelem a že se jeho Řád, který založil, rozšíří do celého světa. 5 Začal mít bázeň před Bohem a konat pokání ve svém domě. 6 A po krátké době vstoupil do Řádu bratří, dobře žil a slavně zemřel.

 Další

1 Mt 19,21.

2 Mt 16,24.

3 Lk 9,3.

4 Srv. Mt 2,10.

5 Srv. Gn 28,12.