17. Roku 1226 od vtělení Páně, v neděli 4. října, po dvaceti letech od chvíle, kdy dokonale přilnul ke Kristu, zbaven tíže pozemského života, blaženě ke Kristu odešel. Jelikož pak zazářil světlem nových zázraků, nejvyšší velekněz, šťastný papež Řehoř s celou církví zapsal Františka do seznamu svatých a ustanovil, aby se jeho svátek slavnostně slavil v den jeho smrti.

V jeho prospěch vydal mnohá rozhodnutí, k jeho slávě přikázal vystavět kostel, jehož náklady hradil, a sám položil základní kámen. Tento kostel také vyjmul z nižší církevní pravomoci. Poslal tam zlatý kříž zdobený drahými kameny, do něhož bylo vloženo dřevo z Pánova kříže. Poslal tam i další roucha a nádoby sloužící k službě u oltáře, a dokonce i slavnostní, nádherné ornáty. Oslavil toto místo také tím, že s ním spojil mnohé odpustky a dispense, a proto také den ode dne rostla víra a oddanost lidu ke chvále a slávě všemohoucího Boha, který žije a kraluje na věky věků. Amen.