12. Ve stejné době bylo jeho tělo sužováno nemocí více než obvykle, a když se přiblížil jeho poslední den, byl už téměř slepý a jako kdysi patriarcha Jákob zkříženýma rukama požehnal svým synům1. Když nastal den jeho odchodu, přikázal bratřím, aby při jeho odchodu radostně zpívali Pánu chvály. Sám je pak přerušil slovy žalmu hlasitě k Pánu volám, hlasitě Pána zapřísahám2. Takto začal a dál v žalmu pokračoval. Nechal si předčítat evangelium a oblečen v kající šat se loučil se svými syny. Tak se jeho přesvatá duše odpoutala od těla, vstoupila do nesmírného světla a jeho tělo zesnulo v Pánu.

Další

1 Srv. Gn 48,14-15.

2 Srv. Žl 141[142],2-8.