8. Když pozoroval slunce, měsíc a hvězdy, býval naplněn podivuhodnou a nepopsatelnou radostí ze Stvořitelovy lásky. Ostatně zemi i nebe, oheň i vzduch pobízel s nejupřímnější čistotou srdce, aby milovaly Boha. Jméno Páně, když je vyslovoval, stávalo se v jeho ústech nad lidské chápání sladším než med. Světem pohrdal a toužil po milosti mučednictví, aby mohl zemřít a být s Kristem1. Vydal se proto na cestu do Maroka, aby tam hlásal Miramolinovi Kristovo evangelium. Ale Boží vůlí byl odvolán zpět do Itálie. Ve třináctém roce od svého obrácení došel do Sýrie, spěchal k sultánovi, kde byl zastrašován mučením a kde se mu vysmívali; přesto kázal Krista a vrátil se zpět od nevěřících ke křesťanům.

Další

1 Srv. Flp 1,23.