7. Rosou Ducha svatého byl svlažován více než jiní a zasloužil si i dary zvláštních milostí. Vždyť uprostřed noci navštívil bratry v podobě slunce taženého na voze, pronikal svědomí, odhaloval skryté záležitosti srdce1, znal skutky těch, kteří nebyli přítomni, a předpovídal budoucí významné události. Tento světec sám směřoval až na samý vrchol dokonalosti, pln holubičí prostoty2, povzbuzoval všechno stvoření, aby milovalo Stvořitele. Kázal ptáčkům a oni ho poslouchali, dotýkal se jich a oni neodletěli, dokud jim to nedovolil. Když vlaštovky tak štěbetaly, že nemohl promluvit k lidu, přikázal jim, aby byly zticha, a ony hned zmlkly. Lesní zvířata, která ostatní pronásledovali, se k němu uchylovala, protože v něm poznala milosrdnou lásku a hledala u něho úkryt v nebezpečí. Jakou asi hořel láskou ke spáse lidí, když tak cítil i se zvířaty? Vždyť často zachraňoval beránky a ovce před zabitím pro krásu prosté přirozenosti a ze země sbíral i červy, aby jim neublížily kroky poutníků.

Další

1 Srv. 1 Kor 14,25.

2 Srv. Mt 10,16.