5. Boží světec planul čistou láskou a zbožností, stále vytrvaleji se snažil postupovat dál v konání dobra a toužil se přiučit k prospěchu svému i svých druhů. Neustále se modlil, byl plný svaté zkroušenosti, stal se necitlivým k žádostem těla, byl uveden do Boží svatyně a jasně uviděl budoucí rozmnožení svého stádečka. Bohu vzdával díky a svým synům vyjevil toto i další věci, které viděl. Poté sepsal evangelní řeholi pro sebe a své bratry přítomné i budoucí, kterou pak pan papež Inocenc veden Boží milostí potvrdil. František se potom s důvěrou vydal do světa hlásat evangelium, nelichotil, pohrdal úlisnými slovy a největší učenci žasli nad moudrostí jeho odpovědí1. Podle evangelia rozdělil bratry vždy po dvou2 a poslal je do celého světa3. Nazval je menšími, aby zvláště ctností pokory ozdobili význam svého jména.

Další

1 Srv. Lk 2,47.

2 Srv. Lk 10,1.

3 Srv. Mk 16,15.