Tomáš z Celana

Chórová legenda

Překlad: Štěpánka Ráchel Popková OSCCap.

Chórovou legendu napsal bratr Tomáš z Celana v letech 1230-32 (její datace je někdy posouvána do let 1243-1244). Obsahuje tentýž materiál, který autor použil při vytváření Prvního životopisu svatého Františka, ale tento společný základ byl značně zkrácen a přepracován k liturgickému použití. Nově vytvořená legenda se měla stát součástí breviáře každého menšího bratra, a měla se tedy opakovaně číst každý rok. Oproti Prvnímu životopisu Chórová legenda přináší několik nových informací. Jednak je to přesné datum smrti sv. Františka a pak v odstavcích 14-16 jsou uvedeny i některé dříve nezmíněné zázraky. Vliv Chórové legendy byl značný, vždyť po několik desítek let vtiskovala do myslí menších bratří obraz svatého Františka – a tento pak oni předávali dál svým kázáním. Tak vzniklo nejrozšířenější pojetí sv. Františka. Je to patrné např. ohledně jeho stigmat, o kterých v rozporu s Prvním životopisem Chórová Legenda 11 tvrdí, že byly přímo způsobeny serafínem. Jelikož Tomáš z Celana zde shrnuje již známé informace, slučuje do jedné kapitoly jak události z La Verny, tak i popis těla mrtvého světce, což v Prvním životopise uváděl odděleně (1Cel 94-95 a 112-113). Celkově se legenda snaží podat obraz evangelní dokonalosti nového způsobu řeholního života.

Sám autor legendy v prologu tvrdí, že ho jejím vypracováním pověřil jistý bratr Benedikt. Roku 1230 se v Assisi konala generální kapitula. Té se účastnil i bratr Benedikt z Arezza, který byl provinciálem v Řecku. Někteří badatelé se domnívají, že by to mohl být právě on, kdo požádal Tomáše z Celana, aby vypracoval legendu, kterou by bratři jeho provincie mohli používat při breviáři. Je to však zatím neověřená hypotéza. Po svém vzniku nepatřila tato legenda mezi životopisy „oficiální“, ale krátce nato byla přijata celým Řádem, a dokonce byla zařazena i do breviáře augustiniánů a benediktinů. Tím získala punc oficiální legendy svatého Františka.

Také v tomto díle používá Tomáš z Celana cursus. Především se jedná o cursus planus (přízvuky na druhé a páté slabice) a tu a tam používá i cursus tardus (přízvuky na třetí a šesté slabice).

Další