XXX. kapitola
O jesličkách, které František slavil na Narození Páně1
84. 1 Jeho nejvyšším záměrem, nejvznešenějším přáním a hlavním životním pravidlem bylo: ve všem a za všech okolností zachovávat svaté evangelium a dokonale, se vší bdělostí a horlivostí, celou touhou své duše a s celým zápalem svého srdce se snažil následovat učení našeho Pána Ježíše Krista a jít v jeho stopách. 2 Stálým rozjímáním si připomínal jeho slova a bystrými úvahami promýšlel jeho činy. 3 Zvlášť pokora jeho vtělení a láska v utrpení zaměstnávaly světcovu paměť tak, že ani nechtěl myslet na nic jiného.
4 Proto musím vzpomenout a uctivě vylíčit onu slavnost, kterou konal tři roky před svou slavnou smrtí u vesničky zvané Greccio v den Narození našeho Pána Ježíše Krista2. 5 V té krajině žil muž dobré pověsti a ještě lepšího života, jménem Jan, jehož měl blažený František obzvláště rád, protože ačkoli byl šlechticem a váženým mužem ve své zemi, pohrdal šlechtictvím těla a snažil se dosáhnout šlechtictví duše. 6 Toho si blažený František, jak často činíval, dal zavolat asi patnáct dní před Narozením Páně k sobě 7 a řekl mu: „Chceš-li, abychom blížící se slavnost Páně slavili u Greccia, pospěš si a pečlivě obstarej, co ti říkám. 8 Neboť to chci vykonat na památku toho Dítěte, které se narodilo v Betlémě3, a chtěl bych na vlastní oči vidět hořkou nouzi, kterou už jako dítě muselo snášet, když leželo v jeslích4, u nichž stál vůl a osel, a když leželo na seně.“ 9 Když to dobrý a oddaný muž uslyšel, rychle spěchal, aby na jmenovaném místě připravil všechno, co světec řekl.
85. 1 Přiblížil se den radosti a nadešel čas jásotu. 2 Bratři byli svoláni z různých míst, jak jen mohli, s radostí a jásotem v srdci přišli muži i ženy z okolí, připravili svíce a pochodně, aby osvítili onu noc, která ozářila jasnou hvězdou všechny dny a roky. 3 Konečně přišel i Boží světec, a když našel všecko připraveno a spatřil to, zaradoval se5. 4 Postavili jesle, přinesli seno a přivedli i vola, i osla. 5 Tak byla uctěna prostota, povýšena chudoba, zvelebena pokora a z Greccia se stává téměř nový Betlém. 6 Noc je jasná jako den6 a lidé i zvířata se cítí blaženě. 7 Lidé sem přicházejí a z obnovené tajemné události je naplňuje nová radost. 8 Les zní písněmi a od skal se odráží jásot. 9 Bratři zpívají a vzdávají tak Bohu náležitou chválu a celá noc se topí v radosti. 10 Boží světec stojí u jesliček a vzlyká, dojat soucitem a zaplaven podivuhodnou radostí. 11 U jeslí se slaví slavná mše svatá a kněz zakouší novou útěchu.
86. 1 Boží světec si obléká jáhenská roucha, byl totiž jáhnem, a zvučným hlasem zpívá evangelium. 2 Jeho hlas, jeho silný hlas, jeho něžný hlas, jeho jasný hlas, jeho zvučný hlas zve všechny k nejvyšší chvále. 3 Pak káže shromážděnému lidu a medově mluví o narození chudého Krále v malém městečku Betlému. 4 Často, když chce vyslovit Kristovo jméno „Ježíš“, říká pln převeliké lásky „Děťátko betlémské“, a když vyslovuje slovo „Betlém“, zní to jako bečení jehňátka a jeho ústa přetékají víc láskou než slovy. 5 Když jeho rty vyslovily jméno „Děťátko betlémské“, nebo „Ježíš“, bylo to, jako by se olízl, aby na patře vychutnal a spolkl sladkost tohoto slova. 6 Všemohoucí Bůh přidal i další dary. Jeden ctnostný muž7 měl totiž podivuhodné vidění. 7 Viděl totiž ležet v jesličkách neživého chlapečka a viděl, jak k němu přistupuje Boží světec a dítě budí jako z hlubokého spánku. 8 A nebylo nevýstižné toto zjevení, neboť dítě Ježíš bylo v mnoha srdcích zapomenuto, ale působením milosti skrze svého služebníka, svatého Františka, znovu ožilo a láskou se vtisklo do jejich paměti. 9 Tak venkovní slavnost skončila a každý se s radostí vracel domů.
87. 1 Seno, které v jesličkách leželo, lidé schovávali, aby skrze ně Pán, který tak rozličnými způsoby prokazuje své svaté milosrdenství, uzdravil jejich dobytek8 a jiná zvířata. 2 A vskutku se stalo, že v okolí se uzdravila mnohá zvířata, sužovaná rozličnými nemocemi, když dostala do krmení kousek onoho sena. 3 Ba i ženy, které trpěly těžkými a dlouhotrvajícími porodními bolestmi, šťastně porodily, když na ně položili trochu onoho sena. Také lidé obojího pohlaví postižení různým neštěstím dosáhli stejným způsobem kýženého uzdravení.
4 Později bylo místo, kde stály jesličky, posvěceno jako chrám Páně9 a ke cti přeblaženého otce Františka byl nad jesličkami vystavěn oltář a zřízen kostel, 5 aby tam, kde kdysi žrala zvířata z jesliček seno, mohli do budoucna lidé ke spáse těla i duše požívat tělo Beránka bez poskvrny a bez vady, našeho Pána Ježíše Krista10, který se nám dal11 v převeliké a nevýslovné lásce a který s Otcem i Duchem svatým žije a kraluje jako věčně slavný Bůh po všechny věky věků. Amen. Aleluja, aleluja12.
Končí první kniha o životě a skutcích blaženého Františka.
1 Vyprávění o jesličkách v Grecciu je jistě poskládáno ze vzpomínek očitého svědka. Slovo „památka“ (vzpomínka) se na několika řádcích opakuje vícekrát. Pamatovat si však také znamená uchovat a posvětit: 1Cel 87.
2 Šlo o noc na 25. prosince 1223. Jak poznamenává sv. Bonaventura (VětLeg X,7), sv. František předem požádal papeže o dovolení, neboť tenkrát se eucharistie na přenosném oltáři slavila jen velmi výjimečně.
3 Srv. Mt 2,1.
4 Srv. Lk 2,7.
5 Srv. Jan 8,56.
6 Srv. Žl 138[139],12.
7 Podle sv. Bonaventury (VětLeg X,7) to byl pan Jan.
8 Srv. Žl 35[36],7-8.
9 Došlo k tomu roku 1228.
10 Srv. 1 Petr 1,19; 1 Kor 1,10.
11 Srv. Tit 2,14.
12 Srv. Zj 1,18; 19,4.