Kapitola XIII – Kolik roků žil po svém obrácení, kterého dne zemřel, za kterých římských papežů šel cestou života; o způsobu a čase jeho svatořečení a o přenesení jeho těla.

73. Již dvacet let uplynulo od doby, kdy slavný Kristův vyznavač a jáhen František přilnul k radám evangelní dokonalosti a nerušeně se vydal cestou přikázání Božího zákona. Tento ctihodný otec přešel z tohoto zkaženého světa roku tisícího dvoustého dvacátého šestého od Vtělení Páně, v neděli 4. října, a byl pohřben, jak bylo řečeno, v městě Assisi.

Tento blahoslavený začal svůj život za slavného pana papeže Inocence III. a šťastně jej skončil za jeho nástupce Honoria. První z nich, jak bylo výše uvedeno, souhlasil s Božím mužem ve všem ohledně založení Řádu, druhý, jak je zmíněno v Řeholi, tomuto světci potom všechno dobrotivě schválil. Po nich úspěšně nastoupil pan papež Řehoř. V době, kdy ještě zastával nižší úřad, chránil novou sazeničku tohoto řádu před těmi, kdo ji chtěli bezohledně vytrhnout, a živil ji, dokud pevněji nezapustila kořeny, a jako věrný zahradník ji s Boží pomocí zušlechtil, aby přinášela mnoho ovoce. Rozhodl se tohoto přesvatého otce, proslaveného nejen mnohými uznanými zázraky, ale též obdivuhodným životem, jak ho sám ze své zkušenosti poznal, ještě více oslavit na zemi, neboť o jeho nebeské slávě již nikdo nepochyboval.

74. Proto v neděli roku 1228 od Vtělení Páně, po poradě s kardinály a jinými velmi četnými církevními preláty ohledně svatořečení tohoto světce, se osobně dostavil z Perugie k světcově hrobu s celou početnou římskou kurií, spolu se všemi preláty, kteří tehdy u kurie pobývali, a též s vladaři země a s nesčetným množstvím lidu. Při tajemstvích mše svaté, po povzbudivém kázání, čtení zázraků, ve slavnostním rouchu, v záři světel, za znění zvonů, za zvuků trub, za zpěvu chválícího a jásajícího lidu, za projevů radosti a zvuku tympanů, za obrovské slávy, o níž by se dalo dlouho mluvit, zapsal jej za všeobecného souhlasu do seznamu svatých. Ustanovil a nařídil, aby se jeho svátek slavně slavil na celém světě, a to v den jeho smrti, tj. 4. října. To pak později potvrdil svým listem.

K tomuto přeslavnému prohlášení blaženého Františka za svatého došlo v neděli 17. srpna.

75. Léta Páně 1230 přišlo ze všech světových stran do často jmenovaného města velmi mnoho bratří ke slavnosti přenesení světcova těla a ke slavení generální kapituly. Zmíněný pan papež Řehoř, velmi oddaný přítel bratří, jehož osobní účast na slavnosti přenesení se s určitostí očekávala, poslal slavnostní posly se svým listem, v němž objasnil nejen neočekávanou nutnou příčinu své nepřítomnosti, byl totiž v té době zaneprázdněn jinými naléhavými církevními záležitostmi, ale i obšírněji oznámil synům, jež těšil svou otcovskou láskou, vzkříšení nějakého zemřelého na přímluvu blaženého Františka. Kromě toho poslové od něho přinesli zlatý kříž, drahocenné dílo poseté drahokamy, ale dražší nad všechno zlato a drahokamy bylo dřevo Pánova Kříže v něm umístěné; dále ozdoby a nádoby ke službě u oltáře a velmi nádherná roucha k posvátným úkonům. To všechno, velmi drahocenné, určil pro baziliku svatého Františka, kterou dal postavit svou autoritou, a položil její základní kámen a vyňal ji z jakékoliv nižší pravomoci. A nemálo jiných darů poslal pro stavbu baziliky i k uhrazení nákladů nastávající slavnosti.

76. Přesvaté tělo bylo tedy přeneseno do kostela zbudovaného venku blízko městských hradeb, v sobotu 25. května, a to s takovou okázalostí, že to málo slovy nelze popsat. Množství lidí, kteří se shromáždili ke slavnosti přenesení, bylo takové, že je město nemohlo pojmout, a proto se po způsobu stád po skupinách usadili na okolních polích.

Jako se tento slavný světec proslavil za svého života mnohými zázraky, tak i od jeho smrti až dodnes na jeho přímluvu, pro zbožné prosby plné víry, církev září nesčetnými zázraky a raduje se z nich nejen tam, kde je uložen drahocenný poklad jeho kostí, ale též kdekoliv na světě. Pro jeho zásluhy jsou uzdravováni slepí a hluší, němí a chromí, vodnatelní a ochrnutí, posedlí zlým duchem a malomocní a pomoc dostávají ztroskotanci i zajatci, lidé v rozličných nemocech, v potřebách a nebezpečích. I mnoho zemřelých bylo zázračně vzkříšeno. To všechno činí vznešená moc Nejvyššího, jemuž jedinému patří všechna čest a sláva na věčné věky věků. Amen.