Kapitola IX – Jak miloval všechno tvorstvo z lásky ke Stvořiteli, jakou úctu projevoval jménu a slovům Páně a jak cítil s chudými.

41. Mysl svatého Františka naplňovala taková sladkost božské lásky, že ve všem poznával obdivuhodná díla Stvořitelova, a proto také všechny tvory zahrnoval něžnou láskou. Mezi jinými však miloval především ty, které považoval od přirozenosti za prostší a mírnější, jako třeba ovečky, o nichž slyšel, že v Písmu Kristus pro nějakou podobnost dostává jejich jména. Jednou procházel Markou Ankonskou s bratrem Pavlem, kterého tam ustanovil ministrem1, a viděl tam na pastvinách nemalé stádo kozlů a koz, a mezi tím veškerým stádem jedinou pasoucí se ovečku. Když to viděl, velmi bolestně zavzdychal a řekl bratrovi: „Vidíš, jak ta jediná ovečka pokorně chodí mezi kozly a kozami? Tak chodíval i náš Pán Ježíš Kristus, nevinný, mírný a pokorný, mezi učiteli Zákona a farizei a mezi velekněžími. Kupme tedy, bratře nejmilejší, tu ovečku a odveďme ji z toho stáda koz.“

42. Když tak stáli zamyšleni, jak ovečku vykoupí, když nemají nic jiného než své chudobné šaty, přicházel obchodník, který se k vykoupení ovečky rád uvolil. Zaplatil za tu ovci a přenechal ji světci. Ten ji s radostí přivedl do města Osima, kam směřoval, a odebral se k místnímu biskupovi, aby využil jeho pohostinnosti. Když se biskup divil, proč tu ovečku přivádí, začal o ní rozvádět dlouhé podobenství, takže biskup sám děkoval Nejvyššímu, dojat nemálo takovou prostou čistotou Božího muže.

Příštího dne přecházel muž Boží kolem kláštera paní u Svatého Severina a doporučoval těmto Kristovým služebnicím tu ovečku. Pro úctu ke světci přijaly tu ovečku velmi ochotně, dlouho ji pečlivě krmily, až z její vlny utkaly hábit a poslaly jej blaženému muži jako dar z bratra ovečky, který byl vděčně přijat.

43. Jindy opět šel přes Marku se zmíněným bratrem a na cestě se potkal s mužem, který na ramenou nesl dva beránky na prodej. Když dobrý otec slyšel jejich bekot, byl rozechvěn ve svém nejhlubším nitru, přistoupil k nim a laskavě se jich dotýkal jako matka plačící nad svými dětmi. Řekl tomu muži: „Proč trápíš moje bratry beránky, tak svázané a zavěšené?“ On odpověděl, že je z nedostatku peněz nese na trh, aby je prodal, a na otázku, co se s nimi pak stane, onen muž odpověděl, že je zabijí. Tehdy řekl světec: „Vyloučeno, to se nesmí stát! Raději přijmi tento plášť, který mám na sobě, a moje bratry beránky mi přenechej!“ Ten muž s tím rád souhlasil. Ten plášť měl totiž mnohem větší cenu. Světec si jej toho dne vypůjčil od jednoho věřícího, protože mu bylo zima. Když světec dostal beránky, byl na rozpacích, co s nimi. Po poradě s bratrem, který ho doprovázel, svěřil je tomu muži, aby se o ně staral, ale přísně mu nařídil, aby je nikdy neprodal ani jim neubližoval.

44. S podobnou soucitnou láskou nepřilnul jen k těmto zvířatům a vznešenějším tvorům, ale i k ostatním, považovaným za bezvýznamné a velmi nepatrné. Poněvadž o Spasiteli se čte: „Já však jsem červ a ne člověk2,“ mnohokrát odstraňoval z cesty i červy, aby nepřišli k úhoně, ale i včelám dával někdy v zimě víno nebo med, aby nezahynuly. Pečlivě pozoroval jak jejich činnost, tak i činnost jiných tvorů, a co na každém z nich mohl zjistit, co bylo hodno obdivu, radosti nebo mělo jakoukoliv hodnotu, to všechno usměrňoval ke slávě Tvůrce všeho. Co myslíš, že viděl ve slunci, v měsíci, na obloze a ve hvězdách; nebo v živlech a v jejich účincích a kráse; v tom všem, ptám se, nepatřil na moc, moudrost a dobrotu Stvořitele všeho a nečerpal z toho pravé poznání, potěšení a lásku? Jistěže ano, a myslím, že žádný smrtelník to nedokáže slovy vyjádřit.

A protože všechno vztahoval k jednomu počátku, všechny tvory nazýval bratry a sestrami. Sám stále chválil a všechny zval ke chvále jediného Tvůrce.

Když vyslovoval jméno Páně, byl nad lidské chápání uchvacován láskou, byl celý radostný a zdálo se, že celý žije v jiném světě.

Proto projevoval velkou úctu jménu Spasitelovu, a když našel cokoliv napsané nedůstojně uložené, uctivě to posbíral a uložil na důstojném místě, 10 kdyby v tom snad byla napsána Boží slova nebo jména, nebo i písmena, z nichž se skládají.

45. Co myslíš, jak vřelou soucitnou láskou k chudým lidem hořel ten, který překypoval něžnou láskou nejen k nechápavým zvířatům, ale i k neživému a nejnižšímu stvoření? Tento opravdový otec chudých toužil být ze všech nejchudší. I když nic kromě chudého šatu neměl, ani tento jediný šat, když to bylo potřeba, si nechtěl ponechat pro sebe, a mnohokrát si přál darovat jej s velkou ochotou nějakému potřebnému člověku.

V zimě žádával od bohatých různé šatstvo, a když mu je velmi rádi dávali, přijímal je pod podmínkou, že je nemusí vrátit, a dával je pak za mrazu těm, které první potkal.

Velmi těžce nesl, když viděl, jak se nějakému chudákovi ubližuje slovem nebo skutkem. Jednou slyšel, jak jeden bratr napadl nějakého chudáka slovy: „Dej si pozor, abys náhodou tu chudobu jen nepředstíral!“ Dost přísně jej pokáral a poručil mu, aby nahý šel k tomu chuďasovi, políbil mu nohy a pokorně ho prosil o odpuštění. Řekl: „Kdo zlořečí chudákovi, uráží Krista, jehož vznešené znamení nosí, neboť on se pro nás stal na světě dobrovolně chudým.“

Ačkoli sám měl velmi málo tělesných sil, často nosil břemena chudých na svých ramenou. Ze zbožné horlivosti dělal často mnoho jiného podobného, o čemž psát by nebylo nevhodné, kdybychom nechtěli být struční.

 

Kapitola X – O ovoci jeho kázání a o posvátné úctě, kterou lidé k němu chovali; o některých jeho zázracích; o slanosti jesliček a o vidění.

46. Svatý muž Boží František v té době, kdy, jak bylo řečeno, kázal ptákům, obcházel široko daleko města a vesnice3 a Boží mocí pohnul srdce mnoha lidí k pokání, takže někdy přijal do řádu až třicet lidí. Lidé se k němu hromadně sbíhali s takovou touhou, že pro přehnanou posvátnou úctu se považoval za šťastného ten, kdo se mohl dotknout aspoň jeho šatu4. Když přicházel do některého města nebo vesnice, slavnostně ho vítali za znění zvonů a z veliké radosti při jeho příchodu mu sborově tleskali, a někdy též mu vycházeli vstříc s ratolestmi stromů. Bludařská zvrácenost docházela hanby, pozvedala se katolická víra, již tento světec oslavoval nejen životem a slovy, ale i mnohými zázraky. Vzýváním mocného Božího jména uzdravoval každou nemoc, slovem velkolepě vyháněl démony, když se modlil, nemohlo mu v tom zabránit nic nutného nebo nebezpečného. I když těmto zázrakům bude vyhrazeno obšírnější pojednání, přece v tomto spisku něco krátce uvedeme.

47. V městě Tuscanelle přijal nějaký rytíř blaženého Františka s uctivou pohostinností. Jeho jediný syn i po uplynutí doby kojení jen ležel v kolébce chromý a na celém těle ochrnutý. Rytíř se pokorně vrhl k nohám blaženého muže a úpěnlivě jej prosil o uzdravení svého syna. Ale Boží služebník se nepovažoval za hodna něčeho takového, a proto se nejprve zdráhal, až nakonec byl přemožen naléháním prosebníka a začal se modlit. Pak učinil znamení kříže a ve jménu Páně chlapce pozvedl5. Jak všichni viděli, chlapec hned vstal a zdravý chodil po domě sem a tam, jak se mu zachtělo.

48. Jindy jeden muž v městě Narni, jmenoval se Petr, přišel tak o vládu nad všemi končetinami, že po dobu pěti měsíců ležel jako dřevo, ani se nepohnul, jen pohyboval jazykem a žalostně otvíral oči. Když uslyšel, že tam přišel blažený František, hned poslal k místnímu biskupovi se snažnou prosbou, ať poprosí služebníka Božího, aby pro lásku Boží k němu přišel. Věřil totiž, že pro jeho přítomnost se uzdraví. Muž Boží, pohnut soucitem, k němu přišel a udělal nad ním znamení kříže od hlavy až k nohám; a on se z moci Nejvyššího6 hned postavil a byl zdráv.

V tomtéž městě žila jedna slepá žena, které se dostalo radosti, že od svatého Františka přijala světlo očí hned, jak jí udělal nad očima znamení kříže.

Jiná žena v městě Gubbiu měla obě ruce tak zkroucené, že pro jakoukoliv práci byla zcela neužitečná. Když se dozvěděla, že tam přišel blažený František, přiběhla k němu s velkým zármutkem a ukazovala mu svou bědnou nedostatečnost. Když ji Boží muž uviděl, soucitně se jí dotkl a uzdravil ji. Hned nato mu vlastníma rukama připravila sýrový koláč a dala jej Božímu služebníkovi a on z úcty k té ženě z něj něco málo pojedl.

49. Jeden bratr byl stižen jakousi mně neznámou, tak strašnou nemocí, že se mnozí domnívali, že je to působením velmi zlého ducha. Hned se zmítal s pěnou u úst7 na zemi a s příšerným výrazem, hned zase ztuhl a ležel natažen, nebo ležel zkroucený a zkřivený, jindy vyskočil ze země do výšky člověka s nohama ve výši hlavy a odtud hrozně spadl. Když se svatý otec o jeho nemoci dozvěděl, přišel k němu. Nejprve se za něj k Pánu modlil a pak nad ním učinil znamení kříže. Hned nato se podivuhodně stalo, že ten bratr byl zcela uzdraven z této tak těžké nemoci a od té chvíle po ní nebylo ani stopy.

50. Blažený František svého času hlásal Boží království8 u vesnice San Gemini. Se třemi bratry vstoupil do domu jednoho muže, který jej s uctivostí přijal. 2 Jeho manželku krutě trápil zlý duch9, což bylo všeobecně známo. Dlouho za ni prosili světce, než jim vyhověl, protože se bál lidské chvály. Nakonec přemožen prosbami, tři své bratry postavil do tří rohů domu, aby se za ni modlili, a sám se postavil do čtvrtého rohu, aby se také modlil. Potom s důvěrou přistoupil k té ženě, která se chovala hrozně, a poručil zlému duchu, aby ve jménu Kristově poslušně vyšel. On za strašného sykotu vyšel tak rychle, že si světec myslel, že se mu zcela jistě vysmívá. Hned se z toho místa vzdálil s ruměncem ve tváři. Pán to tak zařídil, aby si jeho služebník uchoval pokoru.

Když jindy tím městem procházel, tatáž žena za ním s uctivostí běžela a líbala stopy jeho nohou. Chtěla, aby s ní promluvil. On ji nechtěl vidět ani s ní mluvit, a nakonec stěží uvěřil, že byla posedlá zlým duchem, i když to všichni tvrdili.

Ve městě Città di Castello byla žena posedlá zlým duchem. Když tam blažený František přišel, přivedli ji k němu. Přišlo mnoho občanů toho města, aby za ni prosili; stěžovali si, že je obtěžuje její časté nesmyslné ďábelské počínání. Když ji svatý František slyšel, jak venku křičí a zuří, poslal k ní nejdříve jednoho bratra, aby zjistil, zda je to opravdu démon. 10 Když ho uviděla, poznala, že to není blažený František, a zle se mu posmívala a moc si z něho nedělala. 11 Mezitím se světec vleže na zemi modlil a po modlitbě s důvěrou vykročil k té ženě. 12 Nemohla snést jeho přítomnost, válela se před ním po zemi a křičela. 13 On mocí poslušnosti poručil duchu, aby vyšel. Ten vyšel a ani na okamžik nebyl schopen odporovat poroučejícímu.

51. Tyto a mnoho podobných skutků se stalo, nejen když byl blažený František tělesně přítomen, ale i v jeho nepřítomnosti. Věci, kterých se jen náhodou dotkl, byly spásným prostředkem proti různým pohromám.

V okolí města Arezza měla jedna těhotná žena nadmíru těžký porod, protože při porodu se jí nedostávalo síly rodit, takže nebyla vůbec žádná naděje na její záchranu. Tehdy se stalo, že blažený František pro tělesnou nemoc a slabost byl na koni převezen do nějaké poustevny. S tímto koněm se pak jeden bratr vracel tím krajem. Když místní lidé uviděli toho bratra, doufali, že to bude blažený František, o němž slyšeli, že již odjinud vyšel a bude tudy procházet. 5  Když s velkou bolestí zjistili, že to není on, nepropadli zoufalství, ale začali pečlivě hledat něco, čeho se světec rukama dotýkal. Našli uzdu, kterou muž Boží držel v ruce. Vyňali tedy rychle koni z huby uzdu a položili ji na ženu, kterou viděli umírat. Stalo se pak, že hned radostně porodila a ocitla se úplně mimo nebezpečí.

52. Jistý zbožný muž jménem Gualfreduccio bydlel v Città della Pieve. S úctou u sebe schovával provaz, jímž se kdysi přepásával blažený František. Stalo se, že v tom městě těžce onemocnělo mnoho lidí obojího pohlaví. Jmenovaný muž obcházel nemocné a část toho provazu ponořil do vody nebo maličko z něho přimíchal do vody a nemocným ležícím na lůžku dával pít. A tak se podivuhodně stalo, že kdo z nemocných toho nápoje okusil, hned nabyl žádoucího zdraví.

Často také přinášeli blaženému Františkovi chléb, aby jej požehnal. Kdo z nemocných jej jedl, uzdravil se z různých nepříjemných nemocí.

Často nechávali lidé dobrého otce téměř polonahého, poněvadž nožíky odřezávali kousky jeho hábitu a zbožně je uchovávali jako ochranu proti různým nebezpečím či jako lék.

53. Tři roky před šťastnou smrtí blaženého Františka se stala podivuhodná věc, o níž si myslím, že je vhodné jí dát přednost před mnoha jinými a připomenout ji. Světec totiž stále uvažoval o událostech z Kristova života a nechtěl, jak jen mohl, porušit ani jediné písmeno nebo čárku z toho, co se vypráví v posvátných knihách evangelia. Ze všeho, co o Kristu četl, nade všechno v proměnách tohoto života si přál zakusit Pánovo nejpříjemnější jho a nejlehčí břemeno10.

Když se blížila slavnost Narození Páně, zatoužil světec co nejvěrněji zpřítomnit chudobu a pokoru dětství Spasitele narozeného v Betlémě. Proto poslal do Greccia zbožného a šlechetného muže jménem Jan, který připravil vola a osla i jesle pro nastávající radostnou slavnost.

54. Konečně nadešla posvátná noc. Přišel blažený František s mnohými bratry, kteří se tam shromáždili. Do připravených jeslí bylo dáno seno, byli přivedeni vůl a osel a postaveni u jeslí a tak začala radostná slavnostní vigilie. Z různých míst se sešlo mnoho lidu a ta noc byla naplněna neobvyklou radostí, osvětlená svícemi a pochodněmi, novým způsobem se slaví slavnost nového Betléma. Bratři vzdávali Bohu náležité chvály, ale i všichni přítomní se připojovali novými radostnými zpěvy. Blažený František stál u jeslí. Stál tam, pravím, plný radostných vzdechů, stál proniknutý nevypověditelnou slastí. Pak se nad jeslemi slavila slavná mše svatá a jáhen, sám Boží světec, oděný do slavnostního roucha, jasným hlasem pronáší slova evangelia a pak lidem lahodnými slovy káže o chudém Králi narozeném v Betlémě. Tak byl uchvácen něžnou láskou k dětství zmíněného Krále, že když musel vyslovit jméno Ježíš Kristus, z veliké něžnosti lásky ho, jakoby žvatlaje, nazýval „Děťátko betlémské“ .

55. Aby se nezdálo, že to všechno se stalo bez Božího vnuknutí, měl tam jeden ctnostný muž z Boží milosti takovéto podivuhodné vidění. Viděl ke zmíněným jesličkám přistupovat blaženého Františka a budit jakoby ze spánku nějakého chlapečka, který se v nich zdál ležet jako neživý. Ne bezdůvodně se věří, že Pán Ježíš Kristus se moudře ukázal v této podobě tomu, kdo jej ctil jako Dítě. On totiž byl jakoby spící nebo mrtvý v srdcích mnohých, kdo na něho zapomněli, ale učením a příkladem blaženého Františka se probouzí a vrací se do vědomí. Když se za jásotu skončila tato slavnost, vracel se každý radostně domů.

Uchované seno z jeslí uchránilo pak na mnohých místech lidi obojího pohlaví od mnohých nebezpečí a též nemocným zvířatům bylo lékem k uzdravení.

Místo, kde jesličky stály, bylo později posvěceno jako chrám a oltář zbudovaný nad jeslemi byl dedikován ke cti svatého otce a na památku této události.

56. Blažený František zazářil tolika a takovými zázraky jak za svého života, tak i po smrti, že k jejich lepšímu představení by bylo třeba mnohem obsažnějšího díla. Vždyť kromě jiných, téměř nespočetných zázraků, které učinil v rozličných nemocech, potřebách a různých nebezpečích, vzkřísil též podivuhodným způsobem mnoho zemřelých. Známe sice více těchto případů, dodnes však nemůžeme určit přesný počet, ale jedenáct případů je hodnověrnými svědky dosvědčeno.

To tedy, co jsme doposud o jeho zázracích zmínili, stačí, aby vypravování o zázracích neznechutilo ty, kdo chtějí v krátkosti slyšet, jak probíhal jeho život. Proč bychom se však zdržovali zázraky, které spíše svatost ukazují než působí, když máme znamení jeho podivuhodného života, o nichž se jen málo zmiňujeme a mnoho musíme vypustit, abychom mluvili krátce? Myslím, že je jen velmi málo ctností, v jejichž uskutečňování by tento blažený muž neučinil mnoho, co by se hodilo zaznamenat, a vyprávět o tom by bylo jistě prospěšnější než mluvit o zázracích.

 

1 Srv. Sk 26,16.

2 Žl 21[22],7.

3 Srv. Mt 9,35.

4 Srv. Mk 5,28.

5 Srv. Sk 3,6-7.

6 Srv. Lk 1,35.

7 Srv. Mk 9,19.

8 Srv. Lk 8,1.

9 Srv. Mt 15,22.

10 Srv. Mt 11,30.