PŘEDMLUVA

Začíná předmluva k životu blaženého Františka

1. V těchto posledních dnech se ukázala milost Boha, našeho Spasitele na jeho služebníku Františkovi všem skutečně pokorným a přátelům svaté chudoby, kteří, když v něm velebí nesmírné Boží milosrdenství, jsou poučováni jeho příkladem, aby se dočista zřekli bezbožnosti a světských žádostí, žili ve shodě s Kristem a neúnavnou touhou prahli po blažené naději1. Na něho totiž, skutečně chudičkého a zkroušeného, shlédl vznešený Bůh s tak vlídnou dobrotivostí, že nejenom pozdvihl chudáka z prachu světského života, ale učinil ho také učitelem, vůdcem a hlasatelem evangelní dokonalosti a dal ho jako světlo2 věřícím, aby tím, že vydával svědectví o světle, připravoval Pánu cestu světla a pokoje3 v srdcích věrných. 3 Vždyť on zazářil jako jitřenka uprostřed oblaků4 jasnými paprsky svého života a učení a ty, kdo seděli v temnotách a v stínu smrti5, přivedl jasnou září ke světlu. 4 Jako duha skvící se v oblacích slávy6 nesl na sobě znamení Pánovy smlouvy7, a když lidem zvěstoval pokoj a spásu, byl sám jako Anděl8 skutečného pokoje. Bohem byl předurčen, aby mu podobně jako Předchůdce připravoval cestu na poušti9 nejvyšší chudoby a hlásal pokání10 jak slovem, tak skutkem. Nejprve byl zahrnut dary božské milosti, později obohacen zásluhami nezdolné ctnosti, také byl naplněn prorockým duchem a pověřen andělskou službou, celý byl zapálen serafínským ohněm, a jako muž podobný andělským kůrům11 byl na ohnivém voze12 vyzdvižen vzhůru, a tak, jak z průběhu jeho života jasně vyplývá, bylo zřetelně prokázáno, že přišel v duchu a moci Eliášově13. Proto není neprávem označován pravdivým proroctvím jiného Ženichova přítele14, apoštola a evangelisty Jana, v podobě anděla vystupujícího od východu slunce a nesoucího znamení živého Boha. Viděl jsem totiž při otevření šesté pečeti druhého anděla vystupujícího od východu slunce a nesoucího znamení živého Boha,15 jak praví Jan v Apokalypse.

2. Tohoto Kristem milovaného Božího hlasatele, kterého my napodobujeme a svět obdivuje, jímž byl Boží služebník František, uctíváme s neochvějnou vírou, jestliže si na něm všimneme vrcholu vynikající svatosti, kterou, dokud žil mezi lidmi, napodoboval andělskou čistotu, a pro kterou byl dán Kristovým následovníkům za vzor dokonalosti. K takovému poznání ve víře a zbožnosti nepřivádí jen poslání, které měl – volat k pláči a nářku, k oholení hlavy, opásání se žíní a k označení čela lkajících a truchlících mužů znamením Tau16, znamením kříže pokání, když i jeho šat byl kříži podobný; ale také neochvějné svědectví pravdy potvrzuje pečeť podobnosti17 s živým Bohem, tj. s ukřižovaným Kristem18, která mu byla vtištěna do těla, ne přirozenou silou nebo řemeslným nadáním, ale podivuhodnou mocí Ducha živého Boha19.

3. K tomu, abych popsal život tak vynikajícího muže, plně hodný každého následování, se sám cítím nehoden a neschopen a nikdy bych se o to nepokusil, kdyby mě k tomu nepobízela vroucí láska bratří, nepohnulo jednomyslné naléhání generální kapituly a nepřiměla ona úcta, kterou jsem povinen mít ke svatému otci. Byl jsem totiž, jak si ještě pamatuji, v dětském věku na jeho přímluvu a pro jeho zásluhy vyrván z chřtánu smrti, a proto se obávám, abych nebyl obviněn ze zločinu jako nevděčník, kdybych mlčel a nehlásal jeho chválu. A toto je mi hlavním důvodem, proč tuto práci přijímám, abych já, který jsem přesvědčen, že jeho prostřednictvím mi Bůh zachoval život těla i duše a že jsem na sobě samém zakusil jeho moc, sesbíral, třebaže ne úplně všechny, ctnosti jeho života, skutky a slova jako drobty, dílem nepovšimnuté a dílem roztroušené, aby nepřišly na zmar20 smrtí těch, kteří s Božím služebníkem žili.

4. Tak abych mohl jistěji a jasněji poznat pravdu o jeho životě, kterou mám dalším generacím předat, navštívil jsem místo narození, života a smrti svatého muže a pečlivě jsem o těch událostech rozmlouval s jeho přáteli, kteří dosud žijí. Ponejvíce s těmi, kteří byli účastníky a vynikajícími následovníky jeho svatosti a jimž je nutno dát neochvějnou důvěru pro jejich ověřenou pravdivost a vyzkoušenou ctnost.

Také při líčení toho, co Bůh ráčil skrze svého služebníka vykonat, domníval jsem se, že je možné upustit od uhlazených ozdob slohu, protože zbožnosti čtenáře více prospěje řeč prostá než ozdobná. Ne vždy jsem uspořádal vyprávění podle časového sledu, abych se tak vyhnul zmatku, ale raději jsem se snažil zachovat řád vhodnější spojitosti, podle toho, jak se zdálo, že k sobě patří dle různosti námětů věci vykonané ve stejné době, nebo se shodují toutéž povahou, ale pocházejí z různých dob.

5. Začátek jeho života, vývoj a dovršení jsou popsány v patnácti jednotlivých kapitolách, uvedených níže:

V první se píše o jeho životě ve světském stavu. Ve druhé o jeho dokonalém obrácení k Bohu a o opravě tří kostelů. Ve třetí o založení Řádu a schválení řehole. Ve čtvrté o růstu Řádu pod jeho vedením a potvrzení řehole dříve schválené. V páté o přísnosti života a jak mu stvoření poskytovalo potěšení.

V šesté o pokoře a poslušnosti a o Božích dobrodiních, která mu byla prokázána na jeho přání. V sedmé o lásce k chudobě a o zázračném doplnění scházejících věcí. V osmé o laskavé slitovnosti a o náklonnosti tvorů postrádajících rozum. V deváté o žáru lásky a o touze po mučednictví. 10 V desáté o snaze o modlitbu a o její síle.

11 V jedenácté o chápání Písem a o prorockém duchu. 12 Ve dvanácté o účinnosti kázání a o milosti uzdravování. 13 Ve třinácté o svatých stigmatech. 14 Ve čtrnácté o jeho trpělivosti a o přechodu smrti. 15 V patnácté o jeho svatořečení a přenesení. 16 Nakonec je přidáno něco o zázracích, které se objevily po jeho šťastné smrti.

Konec předmluvy.

Začíná život blaženého Františka

 

I. kapitola

O životě svatého Františka ve světském stavu

1. Ve městě Assisi byl muž jménem František, jehož památka je požehnaná, protože Bůh ho laskavě zahrnul sladkým požehnáním, milostivě ho vytrhl z nebezpečí nynějšího života a hojně ho naplnil dary nebeské milosti. Třebaže byl v dětském věku vychováván v marnostech mezi marnivými lidskými syny a po dosažení určitého vzdělání byl určen pro výnosné zaměstnání obchodníka, byl chráněn nebeskou záštitou, takže neodešel s bujnými mladíky za nevázanostmi těla, ačkoli se utápěl v zábavách, ani mezi chtivými kupci nesložil svou naději v peníze a poklady21, ačkoli na zisku usilovně pracoval. Do srdce mladého Františka byla totiž božsky vložena ona štědrá slitovnost s chudými, která s ním rostla od dětství a naplnila jeho srdce takovou dobrotivostí, že se rozhodl, jako ne již hluchý posluchač evangelia, že dá almužnu každému prosícímu22, zvláště když by se dovolával lásky Boží. Když byl jednou zaujat rušnou obchodnickou činností, proti svému zvyku odbyl s prázdnou jednoho chudáka, který ho prosil o almužnu pro lásku Boží. Ihned šel do sebe, rozběhl se za ním a poté, co mu laskavě věnoval almužnu, slíbil Pánu Bohu, že od té chvíle už nikdy, pokud to bude možné, neodmítne ty, kdo budou prosit pro lásku Páně. To zachovával s nezlomnou svědomitostí až do smrti a zasloužil si tak hojné rozmnožení milosti a lásky k Bohu. Řekl totiž později, když již dokonale oblékl Krista23, že ještě ve světském stavu mohl sotva slyšet bez pohnutí srdce nějaký hlas vzývající Boží lásku.

K tomu také vlídná laskavost s uhlazeností mravů, trpělivost a ústupnost nad lidskou míru, štědrost v rozdávání přesahující možnosti zdály se být jistými znameními dobré povahy, kterou mladík vynikal. Tyto vlastnosti se zdály být předehrou, která na něm bude v budoucnu ještě rozmnožena hojností Božího požehnání. Skutečně, jak se věří, jeden velmi prostý muž z Assisi, poučený Bohem, když jednou procházel městem a potkal Františka, sundal si plášť,10 prostřel šat24 před jeho nohama a prohlašoval, že František bude hoden vší úcty, protože je tím, který zakrátko bude konat veliké věci a bude všemi věřícími velkolepě uctíván.

2. František však dosud Boží záměr ohledně sebe neznal, protože jednak byl z otcova příkazu upoután k vnějším záležitostem a jednak kvůli narušené původní přirozenosti byl stahován k nižšímu. Nenaučil se dosud patřit na nebeské, ani si nezvykl zakoušet božské. A protože duchovním záležitostem dopřává sluchu způsobené utrpení, spočinula na něm ruka Páně25 a změnila se pravice Nejvyššího26, který sužoval jeho tělo dlouhou nemocí, aby duši připravil k pomazání Duchem svatým. A když si, poté co znovu nabral tělesných sil, oblékl podle svého zvyku pěkné šaty, potkal jistého rytíře, urozeného, ale chudého a bídně oblečeného, nad jehož chudobou pocítil srdečnou lítost. Ihned se proto svlékl a oblékl ho, aby tak vykonal dvojí službu lásky zároveň, když zakryl hanbu urozeného rytíře a zmírnil bídu chudého člověka.

3. Následující noci, když se oddával spánku, ukázala mu Boží dobrota překrásný a veliký palác s rytířskou výzbrojí, která byla poznačena znamením Kristova kříže, aby tak ukázala, že milosrdenství prokázané chudému rytíři pro lásku k nejvyššímu Králi má být vyváženo nesrovnatelnou odměnou. Proto, když se ptal, čí to je, dostalo se mu nebeského ujištění, že všechno je jeho a jeho rytířů. Ráno, jakmile se probudil, protože neměl dosud ducha vycvičeného k pronikání božských tajemství a neuměl prostřednictvím viditelné podoby přecházet k nahlížení na neviditelnou pravdu, považoval nezvyklé vidění za znamení budoucího velikého úspěchu. Rozhodl se proto, neznalý Božího záměru, že odejde do Apulie k jistému šlechetnému knížeti, a doufal, že v jeho službě dosáhne rytířské slávy, jak mu to předkládalo spatřené vidění. Když krátce nato, kdy se dal na cestu, dorazil k nejbližšímu městu, uslyšel v noci Pána, který k němu přátelsky promluvil: „Františku, kdo ti může prokázat lepší věci, pán nebo služebník, bohatý nebo chudý?“ Když mu František odpověděl, že mu lepší věci může prokázat pán a bohatý, ihned uslyšel: „Proč tedy kvůli služebníkovi opouštíš Pána a pro chudého člověka bohatého Boha?“ František na to: „Co chceš, Pane, abych učinil?“ A Pán mu odpověděl27: „Vrať se do své země28, protože vidění, které jsi spatřil, představuje duchovní skutečnost, která se má na tobě naplnit ne lidskou, ale božskou mocí. Proto, když se rozednilo, vrací se ve spěchu, jistý a radostný, do Assisi a jako příklad poslušnosti, kterým se již stal, očekával vůli Páně.

4. 1 Od té doby se stranil hluku veřejné činnosti a vroucně prosil nebeskou dobrotu, aby mu ráčila ukázat, co by měl dělat. A když v něm častou modlitbou silně vzrostl plamen nebeské touhy a z lásky k nebeské vlasti pohrdal již vším pozemským jako ničím, cítil, že nalezl skrytý poklad, a jako moudrý obchodník uvažoval, že nalezenou perlu koupí, když všechno prodá29. Dosud však nevěděl, jak by to udělal, leda jen to, protože to bylo jeho duchu vnuknuto, že duchovní obchod začíná pohrdáním světa a že Kristovo rytířství je třeba započít vítězstvím nad sebou samým.

5. Tak jednoho dne, když se projížděl na koni po planině, která přiléhala k městu Assisi, potkal jednoho malomocného, jehož nečekané objevení se vzbudilo u něho nemalý odpor. Avšak když se v mysli vrátil k rozhodnutí již započaté dokonalosti a vzpomněl si, že chce-li být Kristovým vojákem30, musí nejprve zvítězit nad sebou, seskočil z koně a spěchal, aby ho políbil. A když k němu malomocný natáhl ruku, jako by čekal, že něco dostane, daroval mu s políbením peníze. Ihned pak nasedl na koně, a když se kolem sebe rozhlížel, třebaže všude bylo jen holé pole, onoho malomocného nikde neviděl. A tak naplněn údivem i radostí, začal vroucně zpívat Pánu chvály a umiňoval si postupovat od toho okamžiku vždy k lepšímu. Proto vyhledával osamělá místa, přející zkroušenosti, na kterých, když v nevýslovném lkaní31 vytrvale pobýval, zasloužil si po velké vytrvalosti v prosbách, aby ho Pán vyslyšel. Neboť zatímco se jednoho dne takto odloučen modlil a celý byl pro nesmírný žár uchvácen do Boha, zjevil se mu Ježíš Kristus jako přibitý na kříži. Při pohledu na něho se jeho duše zhroutila a vzpomínka na Kristovo utrpení pronikla nitrem jeho srdce tak hluboko, že od toho okamžiku, kdykoli mu na mysl přišlo Kristovo ukřižování, sotva se mohl navenek zdržet slz a nářku, jak se i sám důvěrně svěřil, když se blížil jeho konec. Takto Boží muž s jistotou porozuměl tomu, co mu bylo řečeno evangelním výrokem: „Chceš-li jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě32!“

6. Od té chvíle oblékl ducha chudoby, smýšlení pokory a cit hluboké lásky. Ačkoli se totiž dříve velmi bál nejen společnosti malomocných, ale i jen pohledět na ně zdálky, nyní kvůli Kristu ukřižovanému, který se mu podle prorockého slova zjevil hodný pohrdání jako malomocný, zbožně, pokorně a vlídně sloužil malomocným, aby sám sebou zcela pohrdal. Navštěvoval totiž často jejich obydlí, štědře jim uděloval almužny a s hlubokým soucitem jim líbal jejich ruce a ústa. Také chudým žebrákům toužil rozdat nejenom své věci, ale i sám sebe a někdy sundával šaty, jindy je páral nebo trhal, aby jim udělil almužnu, když neměl po ruce nic jiného. Uctivě a zbožně přispíval také chudým kněžím, zvláště na výbavu oltáře, aby tak měl účast na Boží službě a doplnil tak bídu Božích služebníků. 6 Když také v té době navštívil ze zbožné úcty prahy apoštola Petra a uviděl přede dveřmi kostela velké množství chudáků, veden jak sladkostí slitovnosti, tak i zlákán láskou k chudobě, věnoval jednomu z nich, obzvláště chudému, své vlastní šaty a oblékl se do jeho cárů. Ten den pak strávil s nezvyklou duchovní radostí uprostřed chudých, aby pohrdl světskou slávou a aby postupně dospěl k evangelní dokonalosti. Velmi pečlivě bděl nad umrtvováním těla, aby Kristův kříž, který nosil hluboko v srdci, se přenesl také navenek na tělo. Toto všechno konal muž Boží, František, když ještě nebyl odloučen ze světa šatem ani obydlím.

 

II. kapitola

O jeho dokonalém obrácení k Bohu a o opravě tří kostelů

1. Protože totiž služebník Nejvyššího neměl v těch věcech žádného učitele, jen Krista, navštěvoval ho tento ze své dobroty sladkostí své milosti. Když jednoho dne vyšel na pole, aby rozjímal, kráčel kolem kostela Svatého Damiána, který pro přílišné stáří hrozil zřícením. Veden duchem, vstoupil do něho, aby se modlil. Sklonil se před obrazem Ukřižovaného a v modlitbě byl naplněn nemalou útěchou ducha. Když s uplakanýma očima pohlédl na Pánův kříž, uslyšel tělesnýma ušima hlas, který k němu promluvil ze samotného kříže a třikrát řekl: „Františku, jdi a oprav můj dům, který, jak vidíš, se celý rozpadá!“ František se ulekl, protože byl v kostele sám, užasl, že uslyšel tak podivuhodný hlas, v srdci pociťoval sílu božského slova a ztrácel se ve vytržení mysli. Když se vrátil k sobě, chystal se uposlechnout a cele se soustředil na příkaz, aby opravil hmotný chrám, třebaže hlavní význam slova se vztahoval k tomu chrámu, který Kristus vykoupil svou krví33, jak ho poučil Duch svatý a on sám to později bratřím vyjevil. Proto vstal, posílil se znamením kříže, vzal plátna na prodej a rychle jel do města, které se nazývá Foligno. Tam prodal, co přivezl, a jako úspěšný obchodník přenechal za přijatou sumu také koně, na kterém tehdy jezdil. Když se vracel do Assisi, uctivě vstoupil do kostela, který měl podle příkazu opravit, a nalezl tam chudičkého kněze, kterému prokázal náležitou úctu, nabídl mu peníze na opravu kostela a na potřeby chudých a pokorně prosil, aby mu dovolil nějaký čas přebývat s ním. Kněz souhlasil, aby tam zůstal, ale peníze ze strachu před rodiči nepřijal. Proto jako ten, kdo skutečně penězi pohrdá, odhodil je do jednoho okna, neboť je považoval za prach.

2. Služebník Boží tedy přebýval se zmíněným knězem, ale jakmile se to dozvěděl jeho otec, pobouřen v mysli se tam rozběhl. Avšak František, protože byl nezkušeným Kristovým zápasníkem, jakmile zaslechl hrozby pronásledovatelů a poznal, že se blíží, chtěl ustoupit hněvu a schoval se v jedné skryté jámě; v ní se skrýval několik dní a skropen deštěm slz, ustavičně prosil Pána, aby jeho duši vysvobodil z rukou pronásledovatelů34 a dobrotivou přízní vyplnil zbožné přání, které mu vnukl. Tak byl naplněn nezměrnou radostí a začal sám sebe obviňovat ze zbabělé malomyslnosti, opustil jámu, odložil strach a vydal se do města Assisi. Občané, když ho spatřili strhaného ve tváři a změněného smýšlení, domnívali se, že pozbyl rozumu. Házeli po něm bláto z ulic a kamení a hlučně ho uráželi jako blázna a šílence. Ale služebník Pána se nedal zlomit, ani pohnout žádným příkořím a procházel mezi všemi jako hluchý. Jakmile ten povyk zaslechl jeho otec, ihned se rozběhl, ne aby ho osvobodil, ale spíše aby ho zničil; beze jakéhokoliv slitování ho zatáhl domů, kde ho sužoval nejprve slovy a pak bitím a pouty. On se tím však stával ochotnějším a silnějším k vykonání toho, co začal, připomínaje si ono slovo z evangelia: Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské35.

3. Zanedlouho poté, když se otec vzdálil z vlasti, jeho matka, protože manželovo počínání neschvalovala a nedoufala, že by se synova nezlomná vytrvalost dala obměkčit, vyprostila ho z okovů a nechala ho odejít. A on vzdával díky všemohoucímu Pánu a vrátil se na místo, kde byl předtím. Také otec se vrátil, a když ho nenalezl doma, hned jak vyplísnil manželku, rozběhl se rozzuřen na to místo, aby ho aspoň vyhnal z kraje, kdyby ho nemohl přivést k tomu, aby se vzpamatoval. František však, posílený Bohem, vyšel vstříc běsnícímu otci a nahlas volal, že si nic nedělá z jeho bití a pout, a kromě toho se zapřísahal, že pro Kristovo jméno rád podstoupí všechno zlé. Když otec viděl, že se nevzpamatuje, zaměřil se na to, aby si vynutil zpět peníze; a když je pak nalezl v jednom okně, jeho hněv se poněkud utišil, jako by se žízeň lakoty zmírnila douškem peněz.

4. Potom tělesný otec usiloval předvést syna milosti, zbaveného peněz, před biskupa města, aby se do jeho rukou zřekl otcovského majetku a vrátil všechno, co má. Pravý milovník chudoby k tomu byl hned svolný, a když se dostavil před biskupa, nestrpěl odklady a v ničem se nezdráhal, nečekal na nějaká slova ani je nepronášel; ale sám ihned svlékl všechny šaty a vrátil je otci. Tehdy se také přišlo na to, že muž Boží má na těle pod jemnými šaty žínici. Pak jako opojený podivuhodným žárem ducha, odložil také spodní oděv, přede všemi se zcela obnažil a řekl otci: „Až dosud jsem tě nazýval na zemi otcem, ale od nynějška mohu bezstarostně říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích36, neboť u něho jsem uložil všechen svůj poklad a do něj jsem vložil všechnu svou naději.“ Když to biskup viděl, obdivoval tak velký žár horlivosti Božího muže, ihned povstal a s pláčem ho schoval do své náruče. A protože byl dobrý a zbožný muž, zakryl ho pláštěm, do kterého byl oděn, a přikázal svým služebníkům, aby mu dali něco, čím by zakryl údy těla. Přinesli mu tedy chudý a prostý šat jednoho rolníka sloužícího biskupovi. S vděčností ho přijal a vápnem, které nalezl, ho vlastní rukou označil křížem, a tak z něho učinil oděv ukřižovaného člověka a polonahého chudáka. Tak byl tedy zanechán služebník nejvyššího Krále, aby nahý následoval ukřižovaného Pána, kterého miloval. A tak byl vyzbrojen křížem, aby svěřil svou duši dřevu spásy, na němž by se zachránil z potopy světa.

5. Když byl tedy zbaven pout světských žádostí ten, který světem pohrdal, opustil město a bezstarostný a svobodný se utekl do tajemství samoty, aby sám a v tichu naslouchal tajům nebeské mluvy. Když jednou šel Boží muž František přes nějaký les a francouzsky zpíval s radostí Pánu chvály, vrhli se na něho ze zálohy lupiči. Když na Božího muže rozběsněně doráželi, kdo že je, plný důvěry jim odpověděl prorockými slovy: „Jsem heroldem velikého Krále.“ Avšak oni ho zbili a svrhli do příkopu plného sněhu se slovy: „Polež si tu, selský hlasateli Boží!“ Když odešli, vylezl z příkopu, zajásal velikou radostí a začal ještě hlasitěji po lese zpívat chvály Stvořiteli všeho.

6. A když přišel k jednomu nedalekému klášteru, prosil o almužnu jako žebrák a přijal ji jako někdo neznámý a opovržený. Odešel odtud a přišel do Gubbia, kde ho poznal a přijal jeden dávný přítel a oblékl ho do chudobné tuniky jako Kristova chudého. Odtud se milovník všeho pokorného odebral k malomocným, pobýval s nimi a velmi horlivě jim kvůli Bohu sloužil. Umýval jim nohy, obvazoval vředy, vytlačoval hnilobu z ran a utíral hnis. Z úcty hodné obdivu ten, který se zakrátko stal evangelním lékařem, líbal také jejich mokvající rány. Proto se mu dostalo od Pána takové síly, že při léčení duchovních i tělesných nemocí dosahoval podivuhodné účinnosti.

Zmíním se o jednom z mnoha zázraků, který se stal později, kdy už pověst o Božím muži byla široce známa. Nějaká hrozná nemoc totiž rozežrala svým působením ústa a stejně tak i čelist jednoho člověka ze spoletského hrabství a nedalo se mu pomoci žádným lékařským prostředkem. Tehdy se stalo, že, když se vracel z pouti, aby navštívil prahy apoštolů a dovolával se tak zásluh světců, setkal se s mužem Božím; 10 a když chtěl z úcty políbit jeho šlépěje, pokorný muž to nesnesl a tomu, který mu chtěl políbit nohy, dal sám polibek na ústa. 11 Jakmile se však František, služebník malomocných, dotkl s podivuhodnou něhou svými svatými ústy oné hrozné rány, všechna nemoc zmizela a onen nemocný náhle dosáhl vytouženého zdraví. 12 Nevím, co z toho je po zásluze více hodné obdivu, zda hloubka pokory tak laskavého políbení nebo zář síly tak úžasného zázraku.

7. Zakotven již v Kristově pokoře, připamatoval si František příkaz, který mu byl uložen z kříže, ohledně opravy Svatého Damiána, a tak se jako skutečně poslušný muž vrátil do Assisi, aby aspoň žebráním uposlechl Božího hlasu. Pro lásku k chudému Ukřižovanému odložil všechen stud a žebral u těch, mezi nimiž byl zvyklý oplývat hojností, ač byl sláb na těle, neboť byl vysílen posty a nošením těžkých kamenů. A když byl tedy s pomocí Páně a zbožným přispěním občanů zmíněný kostel opraven, aby po práci nezmalátnělo jeho tělo zahálkou, ujal se opravy jednoho kostela blaženého Petra37, který se nacházel trochu dál od města, a to pro zvláštní úctu, kterou v čistotě upřímné víry choval ke knížeti apoštolů.

8. Když dokončil i tento kostel, odebral se na místo, které se jmenuje Porciunkula, kde byl za dávných dob vystavěn kostel nejblahoslavenější Panny, Rodičky Boží. Ale tehdy byl opuštěný a nikdo se o něho nestaral. Když ho muž Boží viděl tak opuštěný, začal tam pro vroucí oddanost, kterou choval k Paní světa, pobývat, aby ho pečlivě opravil. Protože tam zakusil také podle jména toho kostela, který se odedávna nazýval Svatá Maria Andělská, časté návštěvy andělů, pro úctu k andělům a kvůli zvláštní lásce ke Kristově Matce tam zůstal. Toto místo světec miloval víc než ostatní místa světa; vždyť tam pokorně začal, tam ctnostně pokračoval, tam šťastně skončil a při své smrti ho svěřil bratřím jako místo Panně nejmilejší.

Jistý bratr, oddaný Bohu, měl ohledně toho místa ještě před svým obrácením vidění, hodné zaznamenání. Viděl nespočetné množství lidí postižených slepotou, jak klečí s tváří obrácenou k nebi okolo onoho kostela. Ti všichni, s pozdviženýma rukama, žalostně volali k Bohu a prosili o slitování a o světlo. A hle, z nebe přišla nesmírná záře, která se na všechny rozšířila a každému poskytla světlo a udělila vytouženou spásu. To je to místo, kde byl svatým Františkem z podnětu Božího zjevení založen Řád menších bratří. 10 Neboť na přání Boží prozřetelnosti, kterou byl Kristův služebník ve všem veden, obnovil tři hmotné chrámy, dříve než založil Řád a kázal evangelium, 11 aby nejen postupoval řádným vývojem od smyslového k myšlenému a od menšího k většímu, ale také aby tajemně navenek naznačil viditelným dílem to, co bude konat v budoucnu. 12 Neboť na způsob trojího opravení, vykonaného pod vedením tohoto svatého muže, měla být podle Kristova vzoru, podle jeho pravidel a podle jeho nauky trojím způsobem obnovena i církev, trojí a vítězné vojsko těch, kteří mají být spaseni38, jak nyní uvidíme, že se stalo.

 

1 Srv. Tit 2,11-13; Žid 1,2.

2 Srv. Iz 49,6.

3 Srv. Jan 1,7; Lk 1,76.79.

4 Srv. Sir 50,6.

5 Srv. Lk 1,79.

6 Srv. Sir 50,7.

7 Srv. Gn 9,13.

8 Tímto Andělem je míněn Kristu sám, druhým andělem je míněn sv. František.

9 Srv. Mk 1,3; Lk 3,4.

10 Srv. Lk 24,47.

11 Doslova vir hierarchicus, tedy podobný andělské hierarchii. Takovým se člověk stává cestou očistnou, osvětnou a sjednocující (cesta dokonalosti).

12 Srv. 2 Král 2,11.

13 Srv. Lk 1,17.

14 Srv. Jan 3,29.

15 Srv. Zj 6,12; 7,2.

16 Srv. Iz 22,12; Ez 9,4.

17 Srv. Ez 28,12.

18 Srv. 1 Kor 2,2.

19 Srv. 2 Kor 3,3.

20 Srv. Jan 6,12.

21 Srv. Sir 31,8.

22 Srv. Lk 6,30.

23 Srv. Gal 3,27.

24 Srv. Lk 19,36.

25 Srv. Ez 1,3.

26 Srv. Žl 76[77],11.

27 Srv. Sk 9,6.

28 Srv. Gn 32,10.

29 Srv. Mt 13,44-46.

30 Srv. 2 Tim 2,3.

31 Srv. Řím 8,26.

32 Mt 16,24.

33 Srv. Sk 20,28.

34 Srv. Žl 30[31],16.

35 Mt 5,10.

36 Mt 6,9.

37 Tento kostelík, opravený sv. Františkem, již dnes neexistuje. Není totožný s kostelem sv. Petra, který je součástí benediktinského opatství.

38 Narážka na tři františkánské řády.