VIII - O vyléčených z rozličných nemocí1

1. V Città della Pieve byl jeden mladý žebrák, hluchý a němý od svého narození, který měl jazyk tak krátký a tenký, že když byl mnohokrát mnoha lidmi ohledáván, zdál se jakoby vevnitř uříznutý. Jeden muž, jménem Marek, mu kvůli Bohu poskytl přístřeší. A on, když poznal, že mu prokazuje dobrodiní, začal u něho pobývat natrvalo. Jednoho večera, kdy jmenovaný muž večeřel společně s manželkou a chlapec byl s nimi, řekl ženě: „To bych považoval za obrovský zázrak, kdyby mu blažený František vrátil sluch i řeč.“ A dodal: „Slibuji Bohu, že ráčí-li svatý František toto vykonat, pro lásku k němu budu chlapce živit, dokud bude žít.“ A jaký div! Okamžitě mu narostl jazyk, promluvil a řekl: „Sláva Bohu a svatému Františkovi, který mě obdařil řečí i sluchem!“

2. Bratr Jakub z Isea, když byl ještě chlapec v otcovském domě, způsobil si na těle velmi těžkou kýlu. Ovanut nebeským Duchem, ačkoli byl mladý a nemocný, zbožně vstoupil do Řádu svatého Františka, avšak nikomu neodhalil nemoc, kterou trpěl. Stalo se však, že když bylo přenášeno tělo blaženého Františka na místo, kde je nyní vzácný poklad jeho svatých ostatků pochován, byl tehdy na slavnosti přenesení i zmíněný bratr, aby vzdal náležitou úctu přesvatému tělu již oslaveného otce. Když se přiblížil k hrobu, kde byly ony svaté kosti uloženy, a z oddanosti ducha svatý náhrobek objal, podivuhodným způsobem se střeva náhle znovu dostala na příslušné místo a on se cítil zdráv; odložil pás a od toho okamžiku byl zbaven veškeré dosavadní bolesti.

Od podobné nemoci byli z Božího milosrdenství a pro zásluhy blaženého Františka podivuhodně vysvobozeni také bratr Bartol z Gubbia, bratr Anděl z Todi, kněz Mikuláš z Ceccana, Jan ze Sory, jeden muž z Pisy a jiný z města Cisterna, také Petr ze Sicílie a jeden člověk z města Spello u Assisi a ještě mnozí jiní.

3. V Maremmě trpěla jedna žena pět let šílenstvím mysli, přišla o zrak i o sluch, šaty si trhala zuby, nebezpečí ohně ani vody se nebála a byla stižena nejhrůznějším utrpením padoucnice. Jedné noci, kdy se Boží slitovnost rozhodla prokázat jí milosrdenství, osvícena z nebe září spasitelného světla, uviděla blaženého Františka, jak sedí na vysokém trůnu. Poklonila se před ním a pokorně prosila o uzdravení. Když však jejím prosbám nevyhověl, učinila žena slib, v němž slíbila, že pro lásku k Bohu a ke světci, dokud bude mít, neodepře almužnu těm, kteří o ni požádají. V té chvíli se světec rozpomenul na podobný slib, který kdysi dal Pánu. Poznačil ji znamením kříže a navrátil jí úplné zdraví.

Podle ověřeného prohlášení bylo zjištěno, že světec Boží František, z podobného soužení milosrdně vysvobodil také jednu dívku z Nursie, syna jednoho urozeného muže a jiné další.

4. Petr z Foligna, jednou putoval, aby navštívil chrám svatého Michaela. Pouť však konal s malou uctivostí, a když okusil vodu z nějakého pramene, byl uchvácen zlými duchy. Takto posedlý se tři roky drásal na těle, říkal ty nejhorší věci a konal hrůzné skutky. Když však měl světlé okamžiky, pokorně prosil o sílu blaženého muže, o níž se doslechl, že je účinná k zahánění mocností ve vzduchu, a když přišel ke hrobu laskavého otce, sotva jen se ho dotkl rukou, byl podivuhodně osvobozen od zlých duchů, kteří ho krutě drásali.

Podobným způsobem pomohla Františkova slitovnost i jedné ženě z Narni, která byla posedlá, ale i mnoha jiným, jejichž úzkosti v trýznění a způsoby uzdravení by bylo zdlouhavé jednotlivě vyprávět.

5. Jistý muž, jménem Bonuomo, z města Fano, ochrnutý a malomocný, když byl rodiči přinesen do kostela blaženého Františka, dosáhl tam úplného uzdravení z obou nemocí.

Ale i jiný mladík, jménem Atto, ze San Severina, celý zasažený malomocenstvím, poté co vyřkl slib a byl přinesen ke světcovu hrobu, byl pro jeho zásluhy z malomocenství očištěn.

K vyléčení této nemoci měl světec vynikající moc, protože sám se pokorně s pokornou a šlechetnou láskou věnoval službě malomocným.

6. Jistá urozená žena, jménem Rogata, z biskupství soranského, byla sužována po dvacet tři let krvotokem, a poté, co vytrpěla velmi mnoho zlého od různých lékařů, často se zdálo, že žena pro přílišnou slabost zemře. Byl-li někdy tento výtok zadržen, otekla na celém těle. Když však slyšela jednoho mládence, jak v románské písni opěvuje zázraky, které Bůh vykonal skrze blaženého Františka, pohnuta velikou bolestí se rozplakala a takto roznícena v nitru vírou, začala říkat: „Blažený otče Františku, který jsi zazářil tolika zázraky, ráčíš-li mě vysvobodit z této nemoci, tvá sláva se rozmnoží, protože až dosud jsi takový zázrak neučinil.“ Co dodat? Jakmile to vyslovila, ucítila, že je pro zásluhy blaženého Františka uzdravena.

Také jejího syna, jménem Mario, který měl zmrzačenou ruku, svatý František, poté co mu byl vysloven slib, uzdravil.

Kristův blažený praporečník také uzdravil jednu ženu ze Sicílie, která byla sedm let sužována krvotokem.

7. Ve městě Římě jistá Praxida, slavná svou zbožností, která od útlého věku pro lásku k věčnému Snoubenci již téměř čtyřicet let žila v ústraní v malé kobce, si u svatého Františka zasloužila zvláštní milost. Jednoho dne totiž kvůli nutným záležitostem vystoupila na terasu své cely a útokem zlého ducha upadla a zlomila si nohu v holeni a rameno měla vymknuté z patřičné polohy. Tu se jí zjevil nejlaskavější otec, bíle oděný šatem slávy, a laskavě k ní promluvil: „Vstaň, požehnaná dcero, vstaň a neboj se!“, pak ji vzal za ruku, pozvedl ji a zmizel. Ona však přecházela po své cele sem a tam a myslela si, že má vidění. Až když na její volání přinesli světlo a ona poznala, že je prostřednictvím Božího služebníka Františka dokonale uzdravena, vyprávěla po pořádku všechno, co se stalo.

Další

1 Ohledně odstavců 1-7 srv. PojZáz 125; 109; 152-154; 1Cel 137; PojZáz 150; 147; 146; 148; 149; 181.