VI - O zachráněných z nebezpečného porodu1

1. Jistá hraběnka ve Schiavonii, slavná urozeností a stejně tak bezúhonností, planula velkou úctou ke svatému Františkovi a k bratřím upřímnou náklonností. V době porodu byla zasažena krutými bolestmi a byla sužována takovým trápením, že se zdálo, že blížící se narození potomka bude současně matčinou smrtí. Zdálo se, že není možné nemluvně porodit, aniž by nezemřela, ani v takové bolesti porodit, ale spíše zhynout. Jejímu srdci však přispěla na pomoc pověst, moc a sláva svatého Františka, vzchopila se její víra a rozhořela se její zbožnost. Obrátila se k účinné pomoci, k důvěrnému příteli, k těšiteli zbožných a k útočišti sklíčených: „Svatý Františku,“ řekla, „všechny mé kosti se dovolávají tvého slitování a v srdci ti slibuji to, co nemohu vyjádřit slovy.“ Jak podivuhodná rychlost milosrdenství! Konec řeči byl i koncem bolestí, ukončením porodu a začátkem narození. Ihned totiž přestal veškerý tlak a ona ve zdraví porodila. Na svůj slib nezapomněla a předsevzetí se nezřekla. 10 Nechala proto vystavět jeden krásný kostel a vystavěný ke cti světce ho odevzdala bratřím.

2. V římském kraji jedna žena, jménem Beatrix, která byla blízko porodu, čtyři dny nosila v lůně mrtvý plod. Nešťastnice byla zmítána bolestmi a tísněna smrtelným utrpením. Mrtvý plod přiváděl matku ke smrti a potracené, dosud na světlo nevydané dítě, bylo pro matku vážným nebezpečím. Zkoušela pomoc lékařů, ale každý lidský lék vycházel naprázdno2. Tak na nešťastnici dolehlo hojněji něco z prvotních zlořečení, protože, když se stala hrobem počatého, s jistotou brzký hrob očekávala3. Nakonec se s veškerou oddaností svěřila skrze posly menším bratřím a plna víry pokorně žádala něco z relikvií svatého Františka. A stalo se, že byl z Boží vůle nalezen kousek provazu, kterým byl jednou světec přepásán. Hned, jak byl provaz na trpící položen, všechna bolest velmi snadno zmizela, příčina smrti, mrtvý plod, vyšel a dřívější zdraví se jí vrátilo.

3. Manželka jistého urozeného muže z Calvi4, jménem Juliána, vedla smutné roky kvůli smrti dětí a ustavičně oplakávala nešťastné události, protože všechny děti, které s bolestí nosila, po krátké době s ještě větší bolestí odevzdala hrobu. Když tedy měla v lůně čtyřměsíční dítě a kvůli předchozím událostem se spíš obávala smrti počatého potomka než jeho narození, prosila s důvěrou blaženého otce Františka za život dosud nenarozeného dítěte. A hle, jedné noci, když spala, zjevila se jí ve snu jedna žena, jež nesla na rukou krásného chlapečka, kterého jí s velikou radostí podávala. Když se ho však zdráhala přijmout, protože se bála, že ho ihned ztratí, ona žena dodala: „Klidně si ho vezmi, protože svatý František, který má soucit s tvým zármutkem, ti ho posílá, aby v životě žil a těšil se zdraví.“ Jakmile se žena probudila, pochopila skrze prokázané nebeské vidění, že ji pomoc blaženého Františka bude provázet, a od té doby hojněji naplněna radostí, podle slibu rozhojnila prosby a učinila sliby za dítě, kterého se jí mělo dostat. Když konečně přišel čas porodu, porodila žena chlapečka, který v dětském věku vzkvétal silou, jako by se mu skrze zásluhy blaženého Františka dostávalo potravy života, a dával tak rodičům podnět k vroucnější lásce ke Kristu a k jeho svatému.

Něco podobného vykonal blažený otec také ve městě Tivoli. Když totiž jedna žena porodila několik děvčat a byla sužována touhou po mužském potomku, opětovně prosila u svatého Františka a činila sliby. Pro jeho zásluhy ona žena počala a ten, který byl prošen o jednoho, jí dopřál porodit dvojčata.

4. Ve Viterbu žena blížící se k porodu, se zdála být bližší smrti, když byla trýzněna vnitřními bolestmi a celá zbědovaná ženským trápením. A když přirozená síla selhávala a veškeré lékařské umění bylo nedostatečné, poté co vzývala jméno blaženého Františka, byla žena ihned zachráněna a porod ve zdraví dokončila. Ačkoli však dosáhla toho, po čem toužila, na dobrodiní, které přijala, zapomněla, když ho nepřikládala zásluze svatého, a v den jeho svátku vztáhla ruku po služebné práci5. A tu pravá ruka vztažená k práci zůstala náhle neohebná a ochrnutá. A když se ji snažila přivést k sobě druhou rukou, ochrnula i druhá podobným trestem. Zachvácena tak Boží bázní, obnovila slib a zasloužila si tak pro zásluhy milosrdného a pokorného světce, kterému se znovu odevzdala, znovu získat ovládání údů, které ztratila kvůli své nevděčnosti a pohrdání.

5. Jedna žena z okolí Arezza, když po sedm dní snášela těžkosti porodu a začala již černat a všichni ji již pokládali za ztracenou, učinila slib blaženému Františkovi, a když umírala, začala vzývat jeho pomoc. Jakmile však vyřkla slib, rychle usnula a ve snu spatřila blaženého Františka, který ji něžně oslovil a ptal se jí, zda poznává jeho tvář a zda onu antifonu ke slavné Panně: „Zdrávas, Královno milosrdenství,“ umí ke cti této Panny odříkat. Když odpověděla, že zná obojí, řekl jí světec: „Začni tu svatou antifonu a dříve než ji dokončíš, ve zdraví porodíš.“ Po těch slovech žena procitla a s bázní začala odříkávat: „Zdrávas, Královno milosrdenství.“ A když prosila ony milosrdné oči a připomínala plod panenského lůna, zbavena náhle všech bolestí, porodila krásné nemluvně a vzdávala díky Královně milosrdenství, která se pro zásluhy blaženého Františka ráčila slitovat i nad ní.

Další

1 Ohledně odstavců 1-5 srv. PojZáz 95; 96; 97; 99; 98.

2 Srv. Žl 126[127],1.

3 Srv. Jer 20,17; Job 3,21-22.

4 Dnešní Terni v Umbrii.

5 Srv. Lv 23,7.