Začínají některé ze zázraků, které se staly po jeho smrti

I - Nejprve o moci posvátných stigmat

1. Protože mám v úmyslu sepsat ke cti všemohoucího Boha a k slávě blaženého otce Františka po jeho oslavení v nebesích některé z ověřených zázraků, usoudil jsem, že je vhodné začít od toho, na kterém se projevuje moc Ježíšova kříže a obnovuje se jeho sláva. Vždyť nový člověk, František, zazářil novým a skvělým zázrakem, když se objevil označen jedinečnou výsadou v minulých staletích neudělenou, totiž ozdoben posvátnými stigmaty a na těle připodobněn mrtvému tělu tohoto1 Ukřižovaného. Cokoli by se o tom lidským jazykem tvrdilo, bude vždy za náležitou chválou zaostávat. Vždyť všechna náklonnost Božího muže, jak veřejná, tak soukromá, směřovala ke kříži Páně. Proto znamením kříže, vtištěným mu na počátku jeho obrácení do srdce, označil tělo i navenek a sám se do kříže oděl, když přijal hábit pokání nesoucí znamení kříže, aby poté, co jeho mysl vnitřně oblékla ukřižovaného Pána, obléklo i jeho tělo zbroj kříže a v tomtéž znamení, v jakém Bůh přemohl mocnosti ve vzduchu, sloužilo i jeho vojsko Pánu. Od počátku však, kdy začal Ukřižovanému sloužit, zářila kolem něho rozličná tajemství kříže, jak se ještě jasněji jeví tomu, kdo uvažuje o průběhu jeho života: jak byl sedmerým zjevením Pánova kříže celý, jak myšlením, tak citem i jednáním přetvořen svou extatickou láskou do podoby Ukřižovaného. Protože laskavost nejvyššího Krále jedná se svými miláčky nad každou lidskou představu, vtiskla korouhev svého kříže do jeho těla, aby ji neslo, aby ten, který byl proniknut podivuhodnou láskou ke kříži, byl také podivuhodnou slávou kříže oslaven.

2. K neporušitelné jistotě ohledně tohoto skvělého zázraku a k zapuzení každého mraku pochybnosti mysli přispívají nejen naprosto hodnověrná svědectví těch, kteří ho viděli a dotýkali se ho2, ale také podivuhodná zjevení a divy zářící po jeho smrti.

Blahé paměti pan papež Řehoř IX3., o kterém svatý muž v proroctví předpověděl, že bude povýšen k apoštolské hodnosti, předtím, než zapsal praporečníka kříže do katalogu svatých, nosil v srdci stín pochybnosti ohledně rány v boku. Jedné noci, jak sám blažený biskup v slzách vyprávěl, se mu ve snu zjevil4 blažený František s přísným výrazem ve tváři, a když pokáral zatvrzelost jeho srdce, zvedl pravou ruku, odkryl ránu a vyžádal si od něho nádobku, aby do ní zachytil prýštící krev, která vytékala z boku. Nejvyšší velekněz pak ve vidění obdržel požadovanou nádobku, která se zdála být plná až po okraj krve vytékající z boku. Od té doby začal k onomu posvátnému zázraku projevovat takovou úctu a planout takovou horlivostí, že nesnesl, aby se někdo odvážil ona posvátná znamení pyšným zpochybňováním očerňovat, aniž by ho nestihl přísným pokáráním.

3. Jeden menší bratr5 z Řádu, službou kazatel, vynikající předností ctnosti a dobré pověsti, který byl pevně přesvědčen o světcových stigmatech, když však sám pro sebe zkoumal lidským uvažováním povahu tohoto zázraku, začal být ohledně toho trápen pochybnostmi. A když po mnoho dní trpěl tímto zápasem a smyslovost nabírala na síle, v noci, když spal, zjevil se mu svatý František se špinavýma nohama, pokorně tvrdý a trpělivě rozhněvaný. A řekl: „Co je to v tobě za hádavé spory a za špínu pochybností? Pohleď na mé ruce6 a na mé nohy.“ A ačkoli ruce probodené viděl, stigmata na špinavých nohou nespatřil. „Odstraň,“ řekl, „špínu z mých nohou a poznej místa po hřebech7.“ A když je zbožně uchopil, zdálo se mu, že z nich stírá špínu a míst po hřebech se dotýká rukama8. Jakmile se probudil, smáčen slzami, předchozí poněkud špinavé smýšlení smyl záplavou slz a veřejným vyznáním.

4. Ve městě Římě si jistá paní9, urozená ušlechtilostí mravů a slávou předků, zvolila za svého přímluvce svatého Františka, jehož obraz měla ve skryté komůrce, kde se ve skrytosti modlila k Otci10. Když se jednoho dne věnovala modlitbě a uvažovala o tom, že obraz světce nemá ona posvátná znamení stigmat, začala toho nemálo litovat a pozastavovat se nad tím. Ale není se čemu divit, když na obraze nebylo to, co malíř opomněl. A když tak po mnoho dní s nepokojnou myslí uvažovala, co bylo příčinou tohoto nedostatku, jednoho dne se ona podivuhodná znamení náhle objevila na obraze nakreslena tak, jak bývají obvykle na ostatních světcových obrazech. Roztřesená žena si okamžitě k sobě zavolala svou dceru, oddanou Bohu, a ptala se jí, zda byl obraz až do té doby bez stigmat. A ona potvrzuje a přísahá, že tak, jako byl dříve bez stigmat, tak se nyní vpravdě jeví se stigmaty. Avšak, protože lidská mysl sama sebe často přivede k pádu a pravdu obrací v pochybnost, vstoupilo také do srdce ženy provinění pochybnosti, zda snad obraz nebyl už od počátku se stigmaty. Boží moc však přidala i druhý zázrak, aby se tím prvním nepohrdlo. Náhle totiž ona znamení zmizela a obraz zůstal zbaven vyznamenání, aby tak následující znamení bylo potvrzením předchozího.

5. V Katalánsku u Leridy11 se stalo, že jeden muž, jménem Jan, oddaný blaženému Františkovi, šel jednou večer tou cestou, kde se skrývali v záloze nepřátelé, aby zabili ne však jeho, který neměl nepřátel, ale někoho jiného, který se mu podobal a byl v té době v jeho družině. Jeden z útočníků, protože se domníval, že to je jeho nepřítel, se na něho vyřítil a posekal ho mnoha ranami mečem natolik zhoubně, že nezbývala vůbec žádná naděje, že by znovu nabyl zdraví. Vždyť první rána, kterou utržil, téměř zcela oddělila paži od ramene a druhý úder zanechal na prsou otevřenou ránu tak velikou, že dech, který odtud vycházel, zhasil asi šest spojených svící najednou. Když tedy nebylo podle soudu lékařů uzdravení možné, a protože, jak rány zahnívaly, vycházel z nich tak nesnesitelný zápach, že i samotná jeho žena se ho velmi štítila, a nedalo se mu žádnými lidskými prostředky pomoci, obrátil se k blaženému otci Františkovi a s veškerou zbožností, které byl schopen, se dovolával jeho pomoci a ve svých ranách s velkou důvěrou vzýval jeho a blaženou Pannu. A hle, když ležel sám ubohý na lůžku bolesti a v bdění a nářku mnohokrát opakoval Františkovo jméno, objevil se tam někdo v hábitu menších bratří, jako by vstoupil přes okno. Ten ho zavolal jménem12 a řekl mu: „Protože jsi mi mi důvěřoval, Pán tě uzdraví.“ A když se ho nemocný ptal, kdo je, odpověděl, že je František, a hned k němu přistoupil, rozvázal obvazy na jeho ranách, a jak se mu zdálo, všechny tyto rány pomazal vonnou mastí. A ihned, jakmile ucítil lahodný dotyk jeho svatých rukou, které mocí Spasitelových stigmat měly moc uzdravovat, hniloba byla odstraněna, tělo se obnovilo, rány se zacelily a jemu bylo zcela navráceno dřívější zdraví. Když se tak stalo, blažený otec odešel. 10 A on, když pocítil, že je zdráv, radostně propukl v chválu Boha a blaženého Františka a volal svou ženu. 11 Ona rychle přiběhla, a když viděla, že již vstává ten, o němž si myslela, že ho nazítřek pohřbí, překvapením se velmi polekala a naplnila svým křikem celé okolí. 12 A když se seběhli jeho blízcí, pokoušeli se ho jako šíleného dostat zpět na lůžko. On se jim bránil a tvrdil a ukazoval jim, že je zdráv. Byli tak ohromeni úžasem, že jako by všichni pozbyli rozumu, toho, kterého viděli, považovali za přízrak, protože ten, kterého ještě nedávno viděli rozdrásaného nejkrutějšími ranami a již celého malátného, spatřili zcela zdravého a radostného. 13 Ten, který byl uzdraven, jim řekl: „Nebojte se, ani nepokládejte za neskutečné to, co vidíte, protože svatý František odsud před chvilkou odešel a dotykem svých svatých rukou mi každou ránu zcela uzdravil.“ 14 Když se pak rozšířila pověst o tom zázraku a všichni lidé spěchali, aby spatřili na tak zjevném znamení moc stigmat blaženého Františka, byli naplněni zároveň obdivem i radostí a Kristova praporečníka oslavovali velikým holdem chval.

15 Neboť po zásluze blažený otec, mrtev již tělem a žijící s Kristem, navrátil zázračným zjevením své přítomnosti a lahodným dotykem svatých rukou smrtelně zraněnému muži zdraví, 16 když na sobě nesl stigmata toho, který, když milosrdně zemřel a zázračně vstal, mocí svých ran uzdravil zanechaný polomrtvý13 a poraněný lidský rod.

6. V Potenze, apulském městě, žil jistý klerik jménem Rogerius, vážený muž a kanovník většího kostela14. Ten byl sužován nemocí a jednoho dne, protože se chtěl modlit, vstoupil do kostela, kde byl namalován obraz blaženého Františka, který znázorňoval slavná stigmata. Začal však o vznešenosti tohoto zázraku pochybovat jako o věci naprosto nezvyklé a nemožné. Proto náhle, zatímco byl raněn v mysli a v srdci přemítal o marnostech, ucítil, že byl v dlani levé ruky pod rukavicí vážně poraněn poté, co zaslechl zvuk střely, jako když se vystřelí šíp z kuše. Zasažen ranou a užaslý zvukem, ihned strhl z ruky rukavici, aby pohledem ověřil, co vnímal dotykem i sluchem. A třebaže předtím neměl na dlani žádné poranění, spatřil uprostřed ruky ránu jako by způsobenou bodnutím šípu, z níž vycházel tak silný žár, že se mu zdálo, že ho zničí. A jaký div! Na rukavici se neobjevila žádná stopa, takže skrytému zranění srdce odpovídal trest skrytě způsobené rány. Po dva dny proto křičí a řve, puzen ukrutnou bolestí, a všem odhaluje roušku nevěřícího srdce. Vyznává a přísahá, že věří, že svatý František stigmata skutečně měl, a potvrzuje, že klam každé pochybnosti je pryč. Pokorně prosí Božího světce, aby mu skrze své posvátné rány pomohl, a četné prosby svého srdce posiluje velikou záplavou slz. 10 A jak podivné! Sotva byla nevěřícnost odvržena, po uzdravení mysli následuje i uzdravení těla. 11 Všechna bolest ustává, žár se ochlazuje, po průstřelu nezůstává žádná stopa, a tak se stalo, že skrytá nemoc mysli byla skrze zjevný tělesný cejch působením nebeské dobroty uzdravena, a jakmile je uzdravena mysl, uzdravuje se zrovna tak i samotné tělo. 12 Člověk se stává pokorným, oddaným Bohu a trvalým přátelstvím zavázán světci a bratřím Řádu. 13 Slavný zázrak o této věci byl potvrzen přísahami a k nám se zmíněná zpráva o něm dostala na listu bezpečně ochráněném biskupskou pečetí.

14 Ať proto ohledně stigmat nikdo nekolísá, a protože Bůh je dobrý, ať se ani ničí oko na to zle nedívá15, jako kdyby se udělení takového daru neshodovalo s věčnou dobrotou. 15 Kdyby totiž mnohé údy lnuly k hlavě, ke Kristu, takovou serafínskou láskou, že by byly v boji shledány hodnými podobné zbroje a v království by byly pozdviženy k podobné slávě, nikdo zdravého rozumu by neřekl, že je to směřuje jinam, než ke slávě Kristově.

Další

1 Srv. Flp 3,10.

2 Srv. Lk 24,39.

3 Většinu zázraků přebírá sv. Bonaventura z díla Tomáše z Celana, a to především z PojZáz, ale také z 1Cel a 2Cel. Přidává však i některé další zázraky, jako je právě sen pochybujícího papeže Řehoře IX., který pak v roce 1237 napsal tři buly, ve kterých potvrzoval pravost stigmat.

4 Srv. Mt 1,20; 2,13.19.

5 Srv. PojZáz 10.

6 Srv. Jan 20,27.

7 Srv. Jan 20,25.

8 Srv. 1 Jan 1,1.

9 Srv. PojZáz 8.

10 Srv. Mt 6,6.

11 Srv. PojZáz 11-13.

12 Srv. Iz 40,26.

13 Srv. Lk 10,30.

14 Srv. PojZáz 6.

15 Srv. Mt 20,15.