III. kapitola

O založení Řádu a schválení Řehole

1. Když tedy v kostele Panny, Matky Boží, pobýval její služebník František a vytrvale v ustavičných nářcích prosil u té, která počala Slovo plné milosti a pravdy1, aby se ráčila stát jeho přímluvkyní, i on, pro zásluhy Matky milosrdenství, počal a porodil ducha evangelní pravdy. Když byl totiž jednoho dne zbožně přítomen na mši svaté o apoštolech, četlo se ono evangelium, v němž Kristus odevzdává učedníkům, kteří jsou posláni kázat, evangelní způsob života, aby neměli ani zlato, ani stříbro, ani peníze v opascích, ani mošnu na cestu, ani dvoje šaty, aby nenosili opánky ani hůl2. Když to uslyšel, pochopil a zapamatoval si to, byl přítel apoštolské chudoby náhle proniknut nevyslovitelnou radostí a řekl: „To je to, co chci, to, po čem celým srdcem toužím!“ Zul si proto opánky z nohou, odložil hůl a pohrdl mošnou i penězi. Spokojil se s jediným oděvem, odhodil řemen a přepásal se provazem. Celou starost svého srdce upnul k tomu, jak by vykonal to, co slyšel, a ve všem aby se přizpůsobil pravidlu apoštolské prostoty.

2. Od té chvíle začal být muž Boží z Božího popudu horlivým následovníkem evangelní dokonalosti a ostatní vyzývat k pokání. Jeho řeči nebyly prázdné ani směšné, ale plné síly Ducha svatého3, pronikající do hlubin srdce tak, že posluchače strhávaly k velkému úžasu. Při každém svém kázání zvěstoval pokoj slovy: „Pán ať vás obdaří pokojem4!“ a takto na počátku kázání zdravil lid. Neboť tento pozdrav se naučil, jak to sám později vyjevil, z Božího zjevení. Tak se stalo, že podle prorockého výroku, byl on sám naplněn prorockým duchem, aby zvěstoval pokoj a ohlašoval spásu5, a tak spásnými radami získal pro pravý pokoj mnohé, kteří znepřáteleni s Kristem, byli dříve daleko od spásy.

3. A když mnozí poznávali pravdu o prostotě nauky a života Božího muže, začali se i další muži podle jeho příkladu zajímat o pokání a poté, co opustili všechno6, připojovali se k němu šatem i životem. Prvním z nich byl ctihodný muž Bernard, který se stal účastným Božího povolání7 a zasloužil si být prvorozeným synem blaženého otce jak prvenstvím času, tak výsadou svatosti. On totiž, když poznal svatost Kristova služebníka a rozhodl se podle jeho příkladu dokonale světem pohrdnout, vyžádal si od něho radu, kterak by toho mohl dosáhnout. Jakmile to služebník Boží uslyšel, byl početím prvního potomka naplněn útěchou Ducha svatého a řekl: „Na to je třeba žádat radu od Boha.“ Za svítání proto vstoupili do kostela svatého Mikuláše a poté, co se pomodlili, František, ctitel Trojice, třikrát otevřel knihu evangelia a žádal od Boha, aby byl trojím svědectvím potvrzen Bernardovi jeho svatý záměr. Při prvním otevření knihy nalezli toto: Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej všechno co máš a rozdej to chudým8. Při druhém: Nic si neberte na cestu9. A při třetím: Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě10. „Toto je,“ řekl světec, „život a řehole naše i všech, kteří by se chtěli připojit k našemu společenství. 10 Jdi tedy, jestliže chceš být dokonalý11, a vykonej to, co jsi slyšel.“

4. Zanedlouho poté bylo povoláno týmž duchem pět mužů a počet Františkových synů se tak doplnil na šest. Mezi nimi připadlo třetí místo na svatého otce Jiljí, muže plného Boha a hodného slavné památky. Později totiž vynikl hloubkou vznešených ctností, jak o něm předpověděl služebník Páně, a třebaže byl neučený a prostý, byl povznesen až k vrcholu nebeského nazírání. Neboť hodně času byl neustále svým jednáním zaměřen vzhůru a byl uchvacován tak častými výstupy do Boha, jak jsem i já s vírou na vlastní oči spatřil, že se zdálo, že vede mezi lidmi život spíš andělský než lidský.

5. V té době bylo jednomu knězi z města Assisi, muži ctnostného života, jménem Silvestr, ukázáno od Pána jedno vidění, o kterém by se mlčet nemělo. Když se totiž pro lidskou pýchu s odporem odvracel od způsobu života Františka a jeho bratří, byl navštíven viděním nebeské milosti, aby pro nerozvážnost úsudku neupadl do nebezpečí. Ve snu viděl, jak je celé město Assisi obležené velkým drakem, pro jehož obrovitost se zdálo, že celý kraj propadne zkáze. Potom spatřil jakýsi zlatý kříž, který vycházel z Františkových úst, jehož vrchol se dotýkal nebes a jehož ramena se rozpínala do šířky, takže se zdálo, že dosahují až na kraj světa. Onen ohavný a hrozný drak před jeho září utekl. Když se mu toto vidění ukázalo třikrát, usoudil, že je to Boží znamení, a Božímu muži a jeho bratřím ho po pořádku vypravoval. Krátce na to opustil svět12 a ke Kristovým šlépějím přilnul tak vytrvale a vedl v Řádu tak opravdový život, jak to předznamenalo ono vidění, které měl ještě ve světě.

6. Když muž Boží slyšel o tom vidění, nedal se strhnout lidskou slávou, ale rozpoznal ve svých přednostech Boží dobrotu a o to horlivěji prchal před lstivostí dávného nepřítele a hlásal slávu Kristova kříže.

Jednoho dne, když na jednom opuštěném místě s hořkostí uvažoval o svých uplynulých letech a oplakával je, spočinula na něm radost Ducha svatého a dostalo se mu ujištění o úplném odpuštění všech hříchů. Pak byl uchvácen mimo sebe a celý pohlcen do jakéhosi podivuhodného světla, kde poté, co se rozepnula jeho mysl, jasně uviděl, co se v budoucnu stane s ním i s jeho bratry. Potom se vrátil k bratřím a řekl: „Vzmužte se, nejmilejší, a radujte se v Pánu a nebuďte smutní, protože je vás málo, ani ať vás neděsí moje nebo vaše prostota, protože jak mi to Pán v pravdě ukázal, Bůh nás nechá vzrůst do velkého počtu a milostí svého požehnání nás mnoha způsoby rozšíří.

7. V téže době, kdy do Řádu vstoupil další dobrý muž, dosáhlo požehnané potomstvo Božího muže počtu sedmi. Tehdy zbožný otec svolal syny k sobě a hodně k nim promlouval o Božím království, o pohrdání světem, o zapírání vlastní vůle a trestání těla. Odhalil jim také svůj záměr, rozeslat je do čtyř světových stran. Neplodná a chudičká prostota svatého otce porodila totiž již sedm a toužila zrodit pro Krista Pána všechny věřící, povolané k nářku pokání. „Jděte,“ řekl laskavý otec synům, „zvěstujte lidem pokoj a hlásejte pokání na odpuštění hříchů13. V soužení buďte trpěliví, v modlitbě bdělí, při práci horliví, v řeči umírnění, v chování vážní a v dobrodiních vděční, protože za to všechno je pro vás připraveno věčné království. Oni se před Božím služebníkem pokorně sklonili až k zemi a s duchovní radostí přijímali příkaz svaté poslušnosti. On sám také každému jednotlivě říkal: „Hoď svou starost na Pána a on se o tebe postará14.“ Tento výrok obvykle říkával, když nějakého bratra vedl k poslušnosti. Tehdy také on sám, protože věděl, že je dán druhým za příklad, aby nejprve vykonal, co sám učil15, vyrazil s jedním druhem na jednu světovou stranu poté, co na způsob kříže svěřil ostatní tři strany zbylým šesti.

10 Když uplynul krátký čas, zatoužil laskavý otec po přítomnosti milého potomstva, protože je však sám dohromady svolat nemohl, modlil se, aby to učinil ten, který shromáždil rozehnané z Izraele16. 11 Tak se stalo, že se za krátkou dobu bez lidského svolání, působením Boží dobroty, všichni najednou na jeho přání sešli, a to ne bez údivu. 12 V těch dnech se k nim také připojili další čtyři poctiví muži a rozmnožili tak jejich počet na dvanáct.

8. Když Kristův služebník viděl, že počet bratří pomalu roste, sepsal prostými slovy způsob života pro sebe a své bratry, jehož neporušitelným základem ustanovil zachovávání svatého evangelia, a k tomu přidal jen něco málo, co se mu zdálo nezbytné pro jednotný způsob života. Protože si přál, aby to, co sepsal, bylo schváleno nejvyšším veleknězem, rozhodl se s důvěrou jen v Boží řízení předstoupit osobně před apoštolský Stolec i se svým prostým hloučkem. Bůh z výsosti shlížel na jeho přání i na ustrašenou mysl jeho druhů, kteří si uvědomovali svoji prostotu, a proto je povzbudil viděním, které ukázal Božímu muži. Zdálo se mu, že kráčí po jakési cestě, u které stál strom obrovské výšky; když se k němu přiblížil a postavil se pod něho, aby obdivoval jeho výšku, byl náhle Boží silou vyzdvižen do takové výše, že se dotýkal vrcholku stromu a velmi snadno ho ohnul až k zemi. Boží muž pochopil, že význam tohoto vidění se plně vztahuje na svolení apoštolské důstojnosti, proto v duchu zajásal a když povzbudil v Pánu své bratry, vydal se s nimi na cestu.

9. Když dorazil na římskou kurii a byl uveden před tvář nejvyššího velekněze, vyložil mu svůj záměr a pokorně a usilovně prosil, aby mu schválil výše zmíněná pravidla života. Když Kristův náměstek, pan Inocenc III., muž proslulý moudrostí, viděl u Božího muže obdivuhodnou čistotu prostého ducha, stálost záměru a ohnivý žár svaté vůle, byl v duchu nakloněn tomu, aby prosícímu udělil laskavý souhlas. Přesto však oddálil schválení toho, co Kristův chudý žádal, protože se to některým kardinálům zdálo být neobvyklé a pro lidské síly příliš obtížné. Mezi kardinály byl také ctihodný muž, pan Jan od Svatého Pavla, sabinský biskup, milovník veškeré svatosti a pomocník Kristových chudých. Ten, podněcován Božím Duchem, řekl nejvyššímu veleknězi a svým bratřím: „Jestliže zamítneme žádost tohoto chudého jako příliš obtížnou a neobvyklou, ačkoli žádá, aby mu byl potvrzen způsob evangelního života, dejme si pozor, abychom nehřešili proti Kristovu evangeliu. Neboť jestliže by někdo říkal, že v zachovávání evangelní dokonalosti a v jejím přislíbení je obsaženo něco neobvyklého, nerozumného nebo nemožného k zachovávání, dopouští se rouhání proti Kristu, původci evangelia.“ Po těchto námitkách se nástupce apoštola Petra otočil ke Kristově chudému a řekl: „Modli se, synu, ke Kristu, aby nám skrze tebe ukázal svou vůli, kterou když jistěji poznáme, snadněji vyhovíme tvým přáním.“

9a Pozdější dodatek17„Když tedy dorazil na římskou kurii“ a byl předveden před tvář nejvyššího velekněze, byl Kristův náměstek v Lateránském paláci a procházel se na místě zvaném Zrcadlo, a protože byl zaměstnán hlubokým rozjímáním, Kristova služebníka nevrle odmítl jako neznámého. Když on poté pokorně odešel pryč, dostalo se následující noci nejvyššímu veleknězi tohoto zjevení od Boha. Viděl totiž, jak mu mezi nohama pomalu klíčí palma a vyrůstá v překrásný strom. A když se podivoval nad tím, co chtělo toto vidění ukázat, vtisklo Boží světlo do mysli Kristova náměstka, že ta palma označuje onoho chudého, kterého předchozího dne odmítl. Následující ráno proto uložil svým služebníkům, aby po Římě zmíněného chudáka hledali. A když ho nalezli nedaleko Lateránu ve špitálu svatého Antonína, přikázal, aby byl rychle předveden před jeho tvář. A když „byl uveden před“ atd. jako v č. 9,1 a násl.

10. Když se tedy služebník všemohoucího Boha cele svěřil modlitbě, vroucími prosbami dosáhl toho, že co řekl navenek, papež to v hloubi duše pochopil. Neboť když vyložil podobenství, jak ho přijal od Boha, o bohatém králi a krásné chudé ženě, se kterou se rád ožení, a o potomstvu, které přijme, protože nese podobu královského otce, a proto je mu dopřáno živit se u jeho stolu, na vysvětlenou dodal: „Není třeba se obávat, že by zahynuli hladem synové a dědici věčného Krále, kteří zrozeni z chudé matky skrze moc Ducha svatého k obrazu Krista Krále, mají být skrze ducha chudoby plozeni v chudičkém řádu. Jestliže totiž nebeský Král slibuje svým následovníkům věčné království18, tím spíše se postará o to, co společně uděluje dobrým i špatným19.“ Když tedy Kristův náměstek pečlivě vyslechl jeho podobenství i výklad, velmi užasl a poznal, že v tom člověku nepochybně promluvil Kristus.

A potvrdil, že i vidění, kterého se mu v té době dostalo z nebe, se má naplnit na tomto muži, jak mu bylo vnuknuto Duchem Božím. Sdělil, že ve snu viděl, že lateránské bazilice hrozí zřícení, avšak nějaký chudičký, nepatrný a bezvýznamný20 člověk ji podpíral svými rameny, aby nespadla. „Vskutku,“ pravil, „to je ten, který skutky a učením podepře Kristovu církev.“ Proto naplněn zvláštní oddaností, přiklonil se zcela k jeho žádosti a Kristova služebníka vždy miloval zvláštní láskou. 10 Požadované tedy povolil a slíbil, že povolí ještě více. 11 Schválil Řeholi, udělil povolení kázat pokání a všem bratřím laikům, kteří Božího služebníka doprovázeli, nechal udělat maličké tonzury, aby mohli svobodně hlásat Boží slovo21.

Další

1 Srv. Jan 1,14.

2 Srv. Mt 9-10.

3 Srv. Lk 4,1.

4 Srv. 2 Thes 3,16.

5 Srv. Iz 52,7.

6 Srv. Lk 5,11.28.

7 Srv. Žid 3,1.

8 Srv. Mt 19,21.

9 Lk 9,3.

10 Mt 16,24.

11 Srv. Mt 19,21.

12 Bratr Silvestr byl prvním knězem, který se přidal ke sv. Františkovi. Do té doby bylo první společenství bratří tvořeno jen bratry laiky.

13 Srv. Mk 1,4.

14 Žl 54[55],23.

15 Srv. Sk 1,1.

16 Srv. Žl 146[147],2.

17 O přidání tohoto dodatku se postaral bratr Jeroným z Acoli, nástupce sv. Bonaventury ve službě generálního ministra. Informace patrně získal z přímého svědectví kardinála Riccardo de Annibaldis, který byl příbuzným Inocence III.

18 Srv. 2 Petr 1,11.

19 Srv. Mt 5,45.

20 Srv. Iz 16,14.

21 Srv. Lk 11,28.