Začíná život blaženého Františka

I. kapitola

O životě svatého Františka ve světském stavu

1. Ve městě Assisi byl muž jménem František, jehož památka je požehnaná, protože Bůh ho laskavě zahrnul sladkým požehnáním, milostivě ho vytrhl z nebezpečí nynějšího života a hojně ho naplnil dary nebeské milosti. Třebaže byl v dětském věku vychováván v marnostech mezi marnivými lidskými syny a po dosažení určitého vzdělání byl určen pro výnosné zaměstnání obchodníka, byl chráněn nebeskou záštitou, takže neodešel s bujnými mladíky za nevázanostmi těla, ačkoli se utápěl v zábavách, ani mezi chtivými kupci nesložil svou naději v peníze a poklady1, ačkoli na zisku usilovně pracoval. Do srdce mladého Františka byla totiž božsky vložena ona štědrá slitovnost s chudými, která s ním rostla od dětství a naplnila jeho srdce takovou dobrotivostí, že se rozhodl, jako ne již hluchý posluchač evangelia, že dá almužnu každému prosícímu2, zvláště když by se dovolával lásky Boží. Když byl jednou zaujat rušnou obchodnickou činností, proti svému zvyku odbyl s prázdnou jednoho chudáka, který ho prosil o almužnu pro lásku Boží. Ihned šel do sebe, rozběhl se za ním a poté, co mu laskavě věnoval almužnu, slíbil Pánu Bohu, že od té chvíle už nikdy, pokud to bude možné, neodmítne ty, kdo budou prosit pro lásku Páně. To zachovával s nezlomnou svědomitostí až do smrti a zasloužil si tak hojné rozmnožení milosti a lásky k Bohu. Řekl totiž později, když již dokonale oblékl Krista3, že ještě ve světském stavu mohl sotva slyšet bez pohnutí srdce nějaký hlas vzývající Boží lásku.

K tomu také vlídná laskavost s uhlazeností mravů, trpělivost a ústupnost nad lidskou míru, štědrost v rozdávání přesahující možnosti zdály se být jistými znameními dobré povahy, kterou mladík vynikal. Tyto vlastnosti se zdály být předehrou, která na něm bude v budoucnu ještě rozmnožena hojností Božího požehnání. Skutečně, jak se věří, jeden velmi prostý muž z Assisi, poučený Bohem, když jednou procházel městem a potkal Františka, sundal si plášť,10 prostřel šat4 před jeho nohama a prohlašoval, že František bude hoden vší úcty, protože je tím, který zakrátko bude konat veliké věci a bude všemi věřícími velkolepě uctíván.

2. František však dosud Boží záměr ohledně sebe neznal, protože jednak byl z otcova příkazu upoután k vnějším záležitostem a jednak kvůli narušené původní přirozenosti byl stahován k nižšímu. Nenaučil se dosud patřit na nebeské, ani si nezvykl zakoušet božské. A protože duchovním záležitostem dopřává sluchu způsobené utrpení, spočinula na něm ruka Páně5 a změnila se pravice Nejvyššího6, který sužoval jeho tělo dlouhou nemocí, aby duši připravil k pomazání Duchem svatým. A když si, poté co znovu nabral tělesných sil, oblékl podle svého zvyku pěkné šaty, potkal jistého rytíře, urozeného, ale chudého a bídně oblečeného, nad jehož chudobou pocítil srdečnou lítost. Ihned se proto svlékl a oblékl ho, aby tak vykonal dvojí službu lásky zároveň, když zakryl hanbu urozeného rytíře a zmírnil bídu chudého člověka.

3. Následující noci, když se oddával spánku, ukázala mu Boží dobrota překrásný a veliký palác s rytířskou výzbrojí, která byla poznačena znamením Kristova kříže, aby tak ukázala, že milosrdenství prokázané chudému rytíři pro lásku k nejvyššímu Králi má být vyváženo nesrovnatelnou odměnou. Proto, když se ptal, čí to je, dostalo se mu nebeského ujištění, že všechno je jeho a jeho rytířů. Ráno, jakmile se probudil, protože neměl dosud ducha vycvičeného k pronikání božských tajemství a neuměl prostřednictvím viditelné podoby přecházet k nahlížení na neviditelnou pravdu, považoval nezvyklé vidění za znamení budoucího velikého úspěchu. Rozhodl se proto, neznalý Božího záměru, že odejde do Apulie k jistému šlechetnému knížeti, a doufal, že v jeho službě dosáhne rytířské slávy, jak mu to předkládalo spatřené vidění. Když krátce nato, kdy se dal na cestu, dorazil k nejbližšímu městu, uslyšel v noci Pána, který k němu přátelsky promluvil: „Františku, kdo ti může prokázat lepší věci, pán nebo služebník, bohatý nebo chudý?“ Když mu František odpověděl, že mu lepší věci může prokázat pán a bohatý, ihned uslyšel: „Proč tedy kvůli služebníkovi opouštíš Pána a pro chudého člověka bohatého Boha?“ František na to: „Co chceš, Pane, abych učinil?“ A Pán mu odpověděl7: „Vrať se do své země8, protože vidění, které jsi spatřil, představuje duchovní skutečnost, která se má na tobě naplnit ne lidskou, ale božskou mocí. Proto, když se rozednilo, vrací se ve spěchu, jistý a radostný, do Assisi a jako příklad poslušnosti, kterým se již stal, očekával vůli Páně.

4. 1 Od té doby se stranil hluku veřejné činnosti a vroucně prosil nebeskou dobrotu, aby mu ráčila ukázat, co by měl dělat. A když v něm častou modlitbou silně vzrostl plamen nebeské touhy a z lásky k nebeské vlasti pohrdal již vším pozemským jako ničím, cítil, že nalezl skrytý poklad, a jako moudrý obchodník uvažoval, že nalezenou perlu koupí, když všechno prodá9. Dosud však nevěděl, jak by to udělal, leda jen to, protože to bylo jeho duchu vnuknuto, že duchovní obchod začíná pohrdáním světa a že Kristovo rytířství je třeba započít vítězstvím nad sebou samým.

5. Tak jednoho dne, když se projížděl na koni po planině, která přiléhala k městu Assisi, potkal jednoho malomocného, jehož nečekané objevení se vzbudilo u něho nemalý odpor. Avšak když se v mysli vrátil k rozhodnutí již započaté dokonalosti a vzpomněl si, že chce-li být Kristovým vojákem10, musí nejprve zvítězit nad sebou, seskočil z koně a spěchal, aby ho políbil. A když k němu malomocný natáhl ruku, jako by čekal, že něco dostane, daroval mu s políbením peníze. Ihned pak nasedl na koně, a když se kolem sebe rozhlížel, třebaže všude bylo jen holé pole, onoho malomocného nikde neviděl. A tak naplněn údivem i radostí, začal vroucně zpívat Pánu chvály a umiňoval si postupovat od toho okamžiku vždy k lepšímu. Proto vyhledával osamělá místa, přející zkroušenosti, na kterých, když v nevýslovném lkaní11 vytrvale pobýval, zasloužil si po velké vytrvalosti v prosbách, aby ho Pán vyslyšel. Neboť zatímco se jednoho dne takto odloučen modlil a celý byl pro nesmírný žár uchvácen do Boha, zjevil se mu Ježíš Kristus jako přibitý na kříži. Při pohledu na něho se jeho duše zhroutila a vzpomínka na Kristovo utrpení pronikla nitrem jeho srdce tak hluboko, že od toho okamžiku, kdykoli mu na mysl přišlo Kristovo ukřižování, sotva se mohl navenek zdržet slz a nářku, jak se i sám důvěrně svěřil, když se blížil jeho konec. Takto Boží muž s jistotou porozuměl tomu, co mu bylo řečeno evangelním výrokem: „Chceš-li jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě12!“

6. Od té chvíle oblékl ducha chudoby, smýšlení pokory a cit hluboké lásky. Ačkoli se totiž dříve velmi bál nejen společnosti malomocných, ale i jen pohledět na ně zdálky, nyní kvůli Kristu ukřižovanému, který se mu podle prorockého slova zjevil hodný pohrdání jako malomocný, zbožně, pokorně a vlídně sloužil malomocným, aby sám sebou zcela pohrdal. Navštěvoval totiž často jejich obydlí, štědře jim uděloval almužny a s hlubokým soucitem jim líbal jejich ruce a ústa. Také chudým žebrákům toužil rozdat nejenom své věci, ale i sám sebe a někdy sundával šaty, jindy je páral nebo trhal, aby jim udělil almužnu, když neměl po ruce nic jiného. Uctivě a zbožně přispíval také chudým kněžím, zvláště na výbavu oltáře, aby tak měl účast na Boží službě a doplnil tak bídu Božích služebníků. 6 Když také v té době navštívil ze zbožné úcty prahy apoštola Petra a uviděl přede dveřmi kostela velké množství chudáků, veden jak sladkostí slitovnosti, tak i zlákán láskou k chudobě, věnoval jednomu z nich, obzvláště chudému, své vlastní šaty a oblékl se do jeho cárů. Ten den pak strávil s nezvyklou duchovní radostí uprostřed chudých, aby pohrdl světskou slávou a aby postupně dospěl k evangelní dokonalosti. Velmi pečlivě bděl nad umrtvováním těla, aby Kristův kříž, který nosil hluboko v srdci, se přenesl také navenek na tělo. Toto všechno konal muž Boží, František, když ještě nebyl odloučen ze světa šatem ani obydlím.

Další

1 Srv. Sir 31,8.

2 Srv. Lk 6,30.

3 Srv. Gal 3,27.

4 Srv. Lk 19,36.

5 Srv. Ez 1,3.

6 Srv. Žl 76[77],11.

7 Srv. Sk 9,6.

8 Srv. Gn 32,10.

9 Srv. Mt 13,44-46.

10 Srv. 2 Tim 2,3.

11 Srv. Řím 8,26.

12 Mt 16,24.