PŘEDMLUVA

Začíná předmluva k životu blaženého Františka

1. V těchto posledních dnech se ukázala milost Boha, našeho Spasitele na jeho služebníku Františkovi všem skutečně pokorným a přátelům svaté chudoby, kteří, když v něm velebí nesmírné Boží milosrdenství, jsou poučováni jeho příkladem, aby se dočista zřekli bezbožnosti a světských žádostí, žili ve shodě s Kristem a neúnavnou touhou prahli po blažené naději1. Na něho totiž, skutečně chudičkého a zkroušeného, shlédl vznešený Bůh s tak vlídnou dobrotivostí, že nejenom pozdvihl chudáka z prachu světského života, ale učinil ho také učitelem, vůdcem a hlasatelem evangelní dokonalosti a dal ho jako světlo2 věřícím, aby tím, že vydával svědectví o světle, připravoval Pánu cestu světla a pokoje3 v srdcích věrných. 3 Vždyť on zazářil jako jitřenka uprostřed oblaků4 jasnými paprsky svého života a učení a ty, kdo seděli v temnotách a v stínu smrti5, přivedl jasnou září ke světlu. 4 Jako duha skvící se v oblacích slávy6 nesl na sobě znamení Pánovy smlouvy7, a když lidem zvěstoval pokoj a spásu, byl sám jako Anděl8 skutečného pokoje. Bohem byl předurčen, aby mu podobně jako Předchůdce připravoval cestu na poušti9 nejvyšší chudoby a hlásal pokání10 jak slovem, tak skutkem. Nejprve byl zahrnut dary božské milosti, později obohacen zásluhami nezdolné ctnosti, také byl naplněn prorockým duchem a pověřen andělskou službou, celý byl zapálen serafínským ohněm, a jako muž podobný andělským kůrům11 byl na ohnivém voze12 vyzdvižen vzhůru, a tak, jak z průběhu jeho života jasně vyplývá, bylo zřetelně prokázáno, že přišel v duchu a moci Eliášově13. Proto není neprávem označován pravdivým proroctvím jiného Ženichova přítele14, apoštola a evangelisty Jana, v podobě anděla vystupujícího od východu slunce a nesoucího znamení živého Boha. Viděl jsem totiž při otevření šesté pečeti druhého anděla vystupujícího od východu slunce a nesoucího znamení živého Boha,15 jak praví Jan v Apokalypse.

2. Tohoto Kristem milovaného Božího hlasatele, kterého my napodobujeme a svět obdivuje, jímž byl Boží služebník František, uctíváme s neochvějnou vírou, jestliže si na něm všimneme vrcholu vynikající svatosti, kterou, dokud žil mezi lidmi, napodoboval andělskou čistotu, a pro kterou byl dán Kristovým následovníkům za vzor dokonalosti. K takovému poznání ve víře a zbožnosti nepřivádí jen poslání, které měl – volat k pláči a nářku, k oholení hlavy, opásání se žíní a k označení čela lkajících a truchlících mužů znamením Tau16, znamením kříže pokání, když i jeho šat byl kříži podobný; ale také neochvějné svědectví pravdy potvrzuje pečeť podobnosti17 s živým Bohem, tj. s ukřižovaným Kristem18, která mu byla vtištěna do těla, ne přirozenou silou nebo řemeslným nadáním, ale podivuhodnou mocí Ducha živého Boha19.

3. K tomu, abych popsal život tak vynikajícího muže, plně hodný každého následování, se sám cítím nehoden a neschopen a nikdy bych se o to nepokusil, kdyby mě k tomu nepobízela vroucí láska bratří, nepohnulo jednomyslné naléhání generální kapituly a nepřiměla ona úcta, kterou jsem povinen mít ke svatému otci. Byl jsem totiž, jak si ještě pamatuji, v dětském věku na jeho přímluvu a pro jeho zásluhy vyrván z chřtánu smrti, a proto se obávám, abych nebyl obviněn ze zločinu jako nevděčník, kdybych mlčel a nehlásal jeho chválu. A toto je mi hlavním důvodem, proč tuto práci přijímám, abych já, který jsem přesvědčen, že jeho prostřednictvím mi Bůh zachoval život těla i duše a že jsem na sobě samém zakusil jeho moc, sesbíral, třebaže ne úplně všechny, ctnosti jeho života, skutky a slova jako drobty, dílem nepovšimnuté a dílem roztroušené, aby nepřišly na zmar20 smrtí těch, kteří s Božím služebníkem žili.

4. Tak abych mohl jistěji a jasněji poznat pravdu o jeho životě, kterou mám dalším generacím předat, navštívil jsem místo narození, života a smrti svatého muže a pečlivě jsem o těch událostech rozmlouval s jeho přáteli, kteří dosud žijí. Ponejvíce s těmi, kteří byli účastníky a vynikajícími následovníky jeho svatosti a jimž je nutno dát neochvějnou důvěru pro jejich ověřenou pravdivost a vyzkoušenou ctnost.

Také při líčení toho, co Bůh ráčil skrze svého služebníka vykonat, domníval jsem se, že je možné upustit od uhlazených ozdob slohu, protože zbožnosti čtenáře více prospěje řeč prostá než ozdobná. Ne vždy jsem uspořádal vyprávění podle časového sledu, abych se tak vyhnul zmatku, ale raději jsem se snažil zachovat řád vhodnější spojitosti, podle toho, jak se zdálo, že k sobě patří dle různosti námětů věci vykonané ve stejné době, nebo se shodují toutéž povahou, ale pocházejí z různých dob.

5. Začátek jeho života, vývoj a dovršení jsou popsány v patnácti jednotlivých kapitolách, uvedených níže:

V první se píše o jeho životě ve světském stavu. Ve druhé o jeho dokonalém obrácení k Bohu a o opravě tří kostelů. Ve třetí o založení Řádu a schválení řehole. Ve čtvrté o růstu Řádu pod jeho vedením a potvrzení řehole dříve schválené. V páté o přísnosti života a jak mu stvoření poskytovalo potěšení.

V šesté o pokoře a poslušnosti a o Božích dobrodiních, která mu byla prokázána na jeho přání. V sedmé o lásce k chudobě a o zázračném doplnění scházejících věcí. V osmé o laskavé slitovnosti a o náklonnosti tvorů postrádajících rozum. V deváté o žáru lásky a o touze po mučednictví. 10 V desáté o snaze o modlitbu a o její síle.

11 V jedenácté o chápání Písem a o prorockém duchu. 12 Ve dvanácté o účinnosti kázání a o milosti uzdravování. 13 Ve třinácté o svatých stigmatech. 14 Ve čtrnácté o jeho trpělivosti a o přechodu smrti. 15 V patnácté o jeho svatořečení a přenesení. 16 Nakonec je přidáno něco o zázracích, které se objevily po jeho šťastné smrti.

Konec předmluvy.

Další 

1 Srv. Tit 2,11-13; Žid 1,2.

2 Srv. Iz 49,6.

3 Srv. Jan 1,7; Lk 1,76.79.

4 Srv. Sir 50,6.

5 Srv. Lk 1,79.

6 Srv. Sir 50,7.

7 Srv. Gn 9,13.

8 Tímto Andělem je míněn Kristu sám, druhým andělem je míněn sv. František.

9 Srv. Mk 1,3; Lk 3,4.

10 Srv. Lk 24,47.

11 Doslova vir hierarchicus, tedy podobný andělské hierarchii. Takovým se člověk stává cestou očistnou, osvětnou a sjednocující (cesta dokonalosti).

12 Srv. 2 Král 2,11.

13 Srv. Lk 1,17.

14 Srv. Jan 3,29.

15 Srv. Zj 6,12; 7,2.

16 Srv. Iz 22,12; Ez 9,4.

17 Srv. Ez 28,12.

18 Srv. 1 Kor 2,2.

19 Srv. 2 Kor 3,3.

20 Srv. Jan 6,12.