Kapitola 30 - O stolování Chudoby s bratřími

1 A když vše připravili, pozvali ji, aby s nimi pojedla. 2 Ona na to řekla: „Napřed mi ukažte kapli, kapitulní síň, křížovou chodbu, refektář, kuchyň, dormitář a stáj, krásné židle, vyhlazené stoly a veliké domy. 3 Vždyť nic z toho tady nevidím, jen zřím vás radostné a šťastné, radostí překypující, plné útěchy1, jako byste očekávali, že se vám dostane všeho, co budete chtít.“

4 Oni odpověděli a pravili: „Naše paní a královno, my, tvoji služebníci, jsme unaveni po dlouhé2 cestě a ty, která jsi šla s námi, jsi také podstoupila nemalou námahu. 5 Najezme se proto nejprve, jestli chceš, a takto posilnění ti na tvůj pokyn všechno splníme.“

6 „Líbí se mi, co říkáte,“ pravila, „ale přineste už vodu, abychom si umyli ruce, a ručníky, abychom si je osušili.“ 7 Oni rychle přinesli polovinu hliněné nádoby plnou vody, protože celou tam neměli. 8 A když jí [vodu] vylili na ruce, ohlíželi se tu i tam po nějakém ručníku. 9 A protože ho nenašli, jeden z nich jí nabídl svůj šat, kterým byl oděn, aby si do něho otřela ruce. 10 Ona to však přijala s díkem a ve svém srdci chválila Boha, který ji spojil s takovými lidmi.

11 Potom vedli Chudobu na místo, kde byla přichystána tabule. Když ji tam přivedli, rozhlížela se kolem a neviděla nic než tři či čtyři kousky ječného či otrubového chleba ležícího v trávě. Velmi se podivila ve svém srdci a pravila: „Kdo kdy viděl něco takového za dávných pokolení3? 12 Požehnaný jsi, Pane Bože4, který se staráš o všechny5, všechno můžeš, když budeš chtít6; těmito činy jsi vyučil svůj lid7, aby se ti líbil.“ 13 Tak seděli spolu a děkovali Bohu8 za všechny jeho dary.

14 Potom si poručila paní Chudoba přinést vařená jídla v mísách. A hle, donesli jednu misku studené vody, aby si v ní všichni mohli namáčet chléb, nebylo tam množství mís ani plno vařeného.

15 Prosila, aby jí přinesli aspoň nějakou voňavou syrovou zeleninu. Protože však neměli a zahradu neznali, nasbírali v lese divoce rostoucí byliny a předložili jí je. 16 Na to řekla: „Přineste mi trochu soli, abych si byliny osolila, protože jsou hořké.“ 17 „Počkej, paní,“ pravili, „až půjdeme do města, pak ti ji přineseme, jestli je tam někdo, kdo nám ji dá.“ 18 „Podejte mi,“ řekla, „nůž, abych mohla odkrojit to špatné a pokrájet si chléb, protože je velmi tvrdý a suchý.“ 19 Pravili jí: „Paní, nemáme kováře, který by nám dělal meče; zatím používej zubů místo nože a pak se postaráme.“ 20 „A máte trošku vína?“ zeptala se. 21 Oni jí odpověděli: „Paní naše, nemáme víno9, neboť důležitý pro život člověka je chléb a voda10; a pro tebe není dobré, abys pila víno, neboť nevěsta Kristova se musí vínu vyhýbat jako jedu.“

22 Když pak se nasytili víc slávou takové nouze, než by se nasytili hojností všech věcí, dobrořečili Bohu, před jehož tváří nalezli tak velkou milost, a odvedli ji pak na místo, kde by si odpočinula, neboť byla unavená. A tak si lehla nahá na holou zemi.

23 Prosila také o polštář pod hlavu. Na to hned přinesli kámen a dali jí ho pod hlavu.

24 Když se velice klidně, a přece s mírou vyspala, spěšně vstala a prosila, aby jí ukázali klauzuru. 25 Vyvedli ji na pahorek, ukázali jí celý kraj, kam až oko dohlédlo, a pravili: „Toto je naše klauzura11, paní!“

 Další

1 Srv. 2 Kor 7,4.

2 Srv. Joz 9,9.

3 Srv. Iz 66,8 a 51,9.

4 Srv. 1 Kron 29,10; Lk 1,68.

5 Srv. Mdr 12,13.

6 Srv. Mdr 12,18.

7 Srv. Mdr 12,19.

8 Srv. Kol 3,17.

9 Srv. Jan 2,3.

10 Srv. Sir 29,21.

11 Výraz, že klauzurou tohoto Řádu je celý svět, přebírá autor ÚmChud ze dvou písemností Jakuba z Vitry, který se o Františkovi a menších bratřích zmiňuje v jednom svém dopise z roku 1220 a také v části svého historického spisu Historia occidentalis, který napsal v letech 1223-1224.