Kapitola 27 - Paní Chudoba poučuje blaženého Františka o pokroku a nedbalosti v [řeholním] životě

1 „Hle, bratři, dlouze jsem vám vypověděla toto vyprávění, abyste se dívali před sebe1 a abyste viděli, co máte dělat. 2 Je velmi nebezpečné ohlížet se nazpět a vysmívat se Bohu. Vzpomeňte si na Lotovu ženu2 a nevěřte každému duchu3! 3 Jsem o vás, milovaní, přesvědčena4, neboť jsem u vás více než u jiných viděla věci lepší a bližší spáse. Viděla jsem, že jste se opravdu všeho zřekli, že jste se ode všeho opravdu oprostili. 4 Pro mne je toho největším důkazem, že jste vystoupili na tuto horu, jejíhož vrcholu mohou dosáhnout jen málokteří. 5 Ale říkám vám, moji přátelé5, že ctnost dobrých je mi podezřelá kvůli neřesti mnohých a že jsem často v rouchu ovčím našla dravé vlky6.

6 Přeji si sice, aby se každý z vás stal následovníkem svatých, kteří pro svou víru a trpělivost dostávají dědictvím mne. Protože však se bojím, aby se vám nestalo to, co ostatním, dávám vám spásnou radu: nechtějte hned na začátku sahat po tom nejvyšším a nejsvětějším, ale pozvolna postupujte pod Kristovým vedením, až dospějete k vrcholu. 8 Vězte, že když bude hnojivo nepatrnosti přiloženo k vašim kořenům, nebudete shledáni neplodnými, neboť nic jiného kromě sekery k vám přiloženo nebude. 9 Nespoléhejte jen na své nadšení, které nyní máte, neboť city lidí jsou nakloněny ke zlému7 stejně jako k dobrému jednání a snadno se srdce obrací ke starým zvyklostem, i když se jim někdy už hodně vzdálilo. 10 Vím totiž, že ve vašem převelkém nadšení se vám zdá všechno velmi lehké. Ale pamatujte na to, co bylo řečeno, neboť hle, ani ti, kdo slouží Bohu, nejsou stálí, i na svých andělech nepravost najde8.

11 Nejprve vám bude připadat, že vše nesete velmi snadno, ale zakrátko, až si budete jistější, začnete přehlížet obdržené dary. 12 Budete se klamat, že kdykoliv budete chtít, můžete se vrátit a nalézt prvotní útěchu, ale když nedbalost jednou zapustí kořeny, není ji snadné vymýtit. 13 Vaše srdce se pak obrátí k jiným věcem a málokdy bude hlasitě žádat, abyste se vrátili k původním. 14 A tak, oddáni spánku a lenosti ducha, se budete bláhově vymlouvat a říkat: »Nemůžeme být tak silní, jako jsme byli na začátku, a teď je jiná doba,« neuvědomujíc si, co bylo řečeno, [totiž] že když je člověk u konce, teprve začíná9. 16 Přece však ve vaší duši zůstane hlas, který bude takto promlouvat: »Zítra, zítra se vrátíme ke svému prvnímu muži, neboť lépe nám bylo tehdy než nyní10

17 Hle, bratři, mnohé věci jsem vám předpověděla11 a měla bych vám ještě mnoho co říci, co byste nemohli snést12. 18 Přijde však doba, kdy vám otevřeně13 vysvětlím, co jsem výše uvedla.“

 Další

1 Srv. Př 4,25.

2 Srv. Lk 17,32; Gn 19,26.

3 1 Jan 4,1.

4 Žid 6,9.

5 Srv. Lk 12,4.

6 Srv. Mt 7,15.

7 Srv. Gn 8,21.

8 Srv. Job 4,18.

9 Srv. Sir 18,6.

10 Srv. Oz 2,9.

11 Srv. Mt 24,25.

12 Srv. Jan 16,12.

13 Srv. Jan 16,25.