Kapitola 14 - Chvála dobrých chudých

1 „Po nějakém čase se začali někteří z nich sbírat a z vlastního popudu začali kráčet správnou cestou, po níž tehdy kráčeli jen z donucení. 2 Ti všichni přišli ke mně a obraceli se na mne s mnoha prosbami a slzami a naléhavě prosili, abych s nimi uzavřela smlouvu o věčném míru a byla s nimi tak, jako jsem byla kdysi za dnů svého mládí1, dokud býval Všemohoucí se mnou, kolem mne pak moje děti2. 3 Byli to mužové ctnosti, mužové pokoje, bezúhonní před Bohem3, vytrvalí v bratrské lásce4, a dokud žili v těle, byli chudí v duchu, co do majetku nuzní, bohatí svatostí života, plní nebeských charizmatických darů. 4 Byli horlivého ducha, v naději radostní, v soužení trpěliví5, tiší a pokorní srdcem6, zachovávali pokoj ducha, mravní harmonii, jednomyslnost srdcí, svornost života a [měli] radost ze svornosti. 5 Zkrátka tito mužové [byli] oddaní Bohu, milí andělům, milovaní lidmi, k sobě přísní, k druhým milosrdní, opravdoví řeholníci, skromní ve vystupování, radostné tváře, vážného srdce, 6 pokorní v úspěších, velkodušní v protivenstvích, u stolu umírnění, v odívání přešetrní, velmi málo spící, skromní a bohabojní a zářící leskem všeho dobra. 7 Má duše byla s nimi úzce spjata a byl v nás jeden duch a jedna víra7.“

 Další

1 Srv. Ez 16,60.

2 Job 29,5.

3 1 Thes 3,13.

4 2 Petr 1,7.

5 Srv. Řím 12,11-12.

6 Srv. Mt 11,29.

7 Srv. Ef 4,5.