Kapitola 12 - O míru, který je nepřítelem Chudoby

1 „Avšak běda! Po jisté době nastal mír1, a to takový mír, který ničí víc než jakákoliv válka. Na jeho počátku bylo označených málo, v polovině ještě méně, na konci docela maličko. 2 A tehdy byl mír jistě mou největší hořkostí2, neboť všichni ode mě utíkají, všichni mě odhánějí, nikdo se po mně neshání, jsem opuštěna všemi. 3 Mám mír se svými nepřáteli, ale ne s domácími, mír s cizími, ne však se syny. Ačkoliv jsem syny živila a vychovala, oni mnou pohrdli3.

4 V té době to bylo tak, že když Pánova svítilna zářila nad mou hlavou a v jejím světle jsem kráčela temnotami4, ďábel zuřil proti mnohým, kteří byli se mnou, lákal je svět, tělo bylo žádostivé, takže mnozí začali milovat svět a to, co je ve světě5.“

 Další

1 Míněn konec pronásledování církve za císaře Konstantina (313).

2 Srv. Iz 38,17.

3 Iz 1,2.

4 Srv. Job 29,3.

5 Srv. 1 Jan 2,15.