Kapitola 6 - Důstojnost Chudoby

„Syn nejvyššího Otce stal se milovníkem tvé krásy1, k tobě jediné na světě přilnul a ve všem tě shledal velmi věrnou. Dříve, než přišel ze své jasuplné vlasti na zem, připravila jsi mu náležité místo, trůn, na němž by seděl, komnatu, v níž by odpočíval, totiž nejchudší Pannu, z níž zrozen by zazářil tomuto světu. Když se narodil, stála jsi věrně před ním, aby v tobě, a ne v nádheře, nalezl zalíbení. Položili ho, jak říká evangelista, do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa2. A tak jsi ho vždy nerozlučně provázela, aby po celý svůj život, kdy se ukázal na zemi a stýkal se s lidmi3, zatímco lišky mají svá doupata a ptáci hnízda, on vůbec neměl, kde by hlavu složil4. Když pak otevřel svá ústa, aby učil, ten, který kdysi otevíral ústa prorokům, mezi mnohým, co říkal, nejprve chválil tebe, nejprve tě velebil slovy: »Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království5«.

Když ke spáse lidského pokolení vyvolil potřebné svědky svého svatého kázání a slavného života, vskutku nevybral bohaté kupce, nýbrž chudé rybáře, aby tímto vysokým oceněním ukázal, že tě všichni mají milovat. Nakonec, aby byla všem zjevná tvá dobrota, tvá velkodušnost, tvá síla, to, jak stojíš nade všemi ostatními ctnostmi, jak bez tebe nic nemůže být ctností, jak tvé království není z tohoto světa6, nýbrž z nebe, jen ty jsi vytrvala po boku Krále slávy i tehdy, když všichni jeho vyvolení a milovaní ho ze strachu opustili. Ty však, věrná snoubenko, sladká milovnice, ses od něho nevzdálila ani na okamžik, ba tím více jsi k němu lnula, čím víc jsi viděla, jak jím druzí pohrdají. 10 Neboť kdybys ty s ním nebyla, nemohli by jím všichni tak opovrhovat.

11 Byla jsi s ním, když ho Židé haněli, když ho farizeové uráželi, když ho velekněží obviňovali. [Byla jsi s ním], když ho políčkovali, když na něho plivali, když ho bičovali. 12 On, hodný úcty všech, byl ode všech tupen a ty sama jsi ho těšila. Neopustila jsi ho až do smrti, a to smrti na kříži7. 13 A na samotném kříži, když už jeho tělo bylo obnažené, když rozevřel náruč a jeho ruce i nohy byly probodené, trpěla jsi s ním, a to tak, že na něm nebylo vidět nic slavnějšího než tebe. 14 Nakonec, když vstoupil na nebesa, zanechal ti pečeť nebeského království k označení vyvolených, aby každý, kdo touží po věčném království, přišel k tobě, vyprosil si je od tebe a skrze tebe vstoupil dovnitř. Takže, kdo není označen tvým znamením8, nemůže vejít do království.

15 Proto, Paní, měj s námi slitování a označ nás znamením své milosti! Kdo je tak pošetilý a nerozumný, že by nemiloval celým srdcem tebe, kterou si Nejvyšší vyvolil a od věčnosti připravil? 16 Kdo by si tě nevážil a nectil, když ten, jemuž se koří všechny mocnosti nebes, tě vyznamenal takovou ctí? 17 Kdo by se rád neskláněl k tvým nohám9, když se Pán slávy tak pokorně sklonil, tak přátelsky se s tebou spojil, s takovou láskou k tobě přilnul. 18 Pro něho a kvůli němu, Paní, snažně prosíme: Nepohrdej našimi prosbami v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečenství nás vždycky vysvoboď, ó slavná a požehnaná na věky!“

 Další

1 Srv. Mdr 8,2.

2 Srv. Lk 2,7.

3 Srv. Bar 3,38.

4 Srv. Mt 8,20.

5 Mt 5,3.

6 Srv. Jan 18,36.

7 Srv. Flp 2,8.

8 Srv. Pís 8,6; Zj 7,3.

9 Srv. Iz 60,14.