Kapitola 4 - Chudoba se diví, jak snadno stoupají

Když se zcela lehkým krokem přibližovali k vrcholu, hle, paní Chudoba stála na vrcholku hory a pozorovala příkré svahy hory. Když uviděla tyto muže, jak mocně vystupují, jak téměř letí, nadmíru se tomu podivila a řekla: „Kdo jsou tito [lidé], kteří letí jak oblaka a jako holubice ke svým hnízdům1? Už je tomu věru dávno, kdy jsem viděla takové [muže], tak volné a nespoutané žádným břemenem. Povím jim tedy, co mám na srdci, aby tohoto výstupu nelitovali jako druzí a nevšímali si té propasti okolo. Vím, že mne nemohou dosáhnout bez mého souhlasu, avšak můj nebeský Otec mi odplatí, když jim dám spásnou radu.“ A hle, ozval se jí hlas2 a pravil: „Neboj se, dcero siónská3, neboť tito jsou potomstvem, jemuž Pán požehnal4 a jež si vyvolil nepředstíranou láskou5.“

Tehdy paní Chudoba sestoupila z trůnu své nahoty, vyšla jim vstříc štědrým požehnáním6 a řekla jim: „Co je důvodem vašeho příchodu, povězte mi, bratři, a proč tak spěcháte z údolí bědných k hoře jasnosti? 10 Hledáte snad mne, která jsem, jak vidíte, chudičká, vichrem zmítaná, útěchy zbavená7?“

 Další

1 Srv. Iz 60,8.

2 Srv. Lk 1,44.

3 Srv. Jan 12,15.

4 Srv. Iz 61,9.

5 Srv. 2 Kor 6,6.

6 Srv. Žl 20[21],4.

7 Srv. Iz 54,11.