Kapitola 1 - Blažený František se ptá po Chudobě

1 Pilně jako horlivý pátrající zvěd začal chodit po náměstích a ulicích města, pozorně hledaje tu, již milovala jeho duše1. 2 Dotazoval se okolostojících, vyptával se přicházejících a říkal: „Viděli jste tu, kterou tolik miluji2?“. 3 Ale smysl těch slov jim zůstal skryt3, jako by byl cizincem. Jelikož mu nerozuměli, říkali: „Člověče, nevíme, co říkáš. Mluv s námi naším jazykem4 a odpovíme ti.“

4 V té době neměly děti Adamovy ani slov, ani vnímání5, aby spolu chtěly jednat či mluvit o chudobě. 5 Vášnivě ji nenáviděly, jak to činí i dnes, a nemohly tudíž o ní hledajícímu říci pokojného slova6. Proto mu odpovídají jako neznámému a prohlašují, že ničemu z toho, nač se ptá, nerozumí.

6 „Půjdu tedy,“ řekl blažený František, „za vznešenými a moudrými a promluvím s nimi. Vždyť oni znají cesty Páně a řád svého Boha7, neboť tamti snad jsou jen lidé chudí a hloupí, kteří neznají cesty Páně a řád svého Boha8.“

8 Když to učinil, odpověděli mu ještě nepřátelštěji a pravili: „Jaké je to nové učení, které nám hlásáš9? Vždyť chudoba, kterou hledáš, ať patří tobě, tvým synům a potomstvu tvému10 po tobě! 9 Nám však vyhovuje užívat si potěšení a oplývat bohatstvím, neboť krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku11. 10 Poznali jsme, že není nic lepšího než se radovat, jíst a pít12, dokud žijeme.“ 11 Když to blažený František uslyšel, podivil se ve svém srdci, poděkoval Bohu a pravil: 12 „Buď pochválen, Pane Bože13, který jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a odhalil jsi je maličkým. Ano, Otče, neboť tak se ti zalíbilo14. 13 Pane, Otče a vládce mého života, neponechávej mne jejich záměru a nedopusť, abych padl15 do této hanby, ale dej mi, abych s tvou milostí našel, co hledám, neboť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice16.

14 Proto opustil blažený František město a rychlým krokem přišel k jakémusi poli, kde již zdaleka viděl sedět dva starce zmožené velkým žárem17, z nichž jeden takto promluvil: 15 „Na koho shlédnu, než na chudého a zkroušeného srdcem, na toho, kdo se třese před mým slovem18?“ 16 A druhý pravil: „Nic jsme si přece na tento svět nepřinesli a nic si také z něho nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni19.“

 Další

1 Srv. Pís 3,2.

2 Srv. Pís 3,3.

3 Srv. Lk 18,34.

4 Srv. 2 Král 18,26.

5 Srv. 2 Král 4,31.

6 Srv. Gn 37,4.

7 Srv. Jer 5,5.

8 Srv. Jer 5,4.

9 Srv. Sk 17,19-20.

10 Srv. Gn 13,15.

11 Srv. Mdr 2,1.

12 Srv. Kaz 3,12-13.

13 Srv. Lk 1,68.

14 Srv. Mt 11,25.

15 Srv. Sir 23,1.

16 Srv. Žl 115[116],16.

17 Srv. Srv. Pláč 1,13.

18 Srv. Iz 66,2.

19 Srv. 1 Tim 6,7-8.