Třetí list svaté Anežce České

Sv. Anežka zřejmě informovala sv. Kláru o obdržení privilegia chudoby a ptala se jí na postní zvyklosti v jejím klášteře u Sv. Damiána. Klára jí na to odpovídá tímto listem ve verších 29-37. Třetí list svaté Anežce České byl napsán pravděpodobně ještě na jaře 1238, neboť Klára se v něm raduje ze šťastných úspěchů (v. 3), které upřesňuje ve v. 6-11. Zdá se, že v době sepsání tohoto listu ještě Klára nevěděla o tom, že Anežčin klášter musel přijmout Hugolinovy konstituce (11. 5. 1238), které předcházející privilegia zrušily. První polovina listu je nádhernou ódou, opěvující krásu kontemplativního života.

 

1 V Kristu nejctihodnější paní a nade všechny smrtelníky milované sestře Anežce, rodné sestře slavného českého krále1, ale teď již sestře a snoubence2 svrchovaného Krále nebes, 2 Klára, nejponíženější a nehodná služebnice Krista a služka chudých paní, [přeje] radost ze spásy v původci spásy3 a cokoliv lepšího, co si lze přát.

3 Jsem naplněna velikou radostí z tvého zdraví, [z tvého] štěstí a ze zdárného pokroku, jimiž, jak jsem pochopila, vynikáš na cestě, kterou jsi nastoupila, abys dosáhla nebeské odměny. 4 A tak jásám v Pánu velkou radostí, že jsem tě poznala, a myslím si, že podivuhodně doplňuješ nedostatečnosti moje i mých sester v následování šlépějí Ježíše Krista chudého a pokorného.

5 Mohu se opravdu radovat a nikdo mi tuto radost nemůže vzít, 6 protože to, po čem jsem pod nebem toužila, již mám, vidím totiž, jak, vybavená jakýmsi zázračným darem moudrosti z úst samotného Boha, odrážíš děsivým a podivuhodným způsobem úklady pýchy, vychytralého nepřítele a zhoubce lidské přirozenosti, a marnosti, která ohlupuje lidská srdce, 7 a objímáš pokorou, silou víry a pažemi chudoby nesmírný poklad ukrytý na poli světa a lidských srdcí, za nějž se kupuje4 ten, z něhož všechno povstalo5 z ničeho; 8 a abych použila vlastních slov Apoštola, soudím, že jsi pomocnicí samotného Boha6 a tou, která pozvedá klesající údy jeho nevýslovného těla.

9 Kdo by tedy mohl říci, abych se neradovala z tak velkých a podivuhodných radostí? 10 Raduj se tedy i ty v Pánu vždycky7, nejdražší, 11 a ať tě nezahalí hořkost ani mrak, v Kristu nejmilejší paní, radosti andělů a koruno8 sester.

12 Upři svou mysl do zrcadla věčnosti,

upři svou duši do odlesku slávy9,

13 upři své srdce na obraz božské podstaty10

a kontemplací se celá proměň

v obraz11 jeho božství,

14 abys sama pocítila to, co cítí přátelé,

když zakoušejí skrytou sladkost12,

kterou sám Bůh od počátku připravil těm, kdo ho milují.

15 Zcela vynech všechny, kdo v klamném a zmateném světě zaplétají do léček své slepé milovníky, abys zcela milovala toho, který pro tvou lásku daroval sebe celého, 16 jehož krásu obdivují slunce i měsíc, jehož odměny a jejich vzácnost a velikost jsou bez konce13. 17 Chci říci Syna Nejvyššího, kterého zrodila Panna a po jehož porodu Pannou zůstala. 18 Přimkni se k jeho nejsladší Matce, která porodila takového Syna, jehož nemohla pojmout nebesa14, 19 a přece ho přijala do uzavřeného prostoru15 svého svatého lůna a v dívčím klíně ho nosila.

20 Kdo by se neštítil nástrah nepřítele lidstva, který skrze pýchu okamžiku a pomíjející slávu se snaží vydávat za nic to, co je větší než nebe? 21 Vždyť je již jasné, že duše věřícího člověka, nejdůstojnější z tvorů, je z milosti Boží větší než nebe, 22 protože nebesa s ostatními tvory nemohla pojmout16 Stvořitele, ale jen věřící duše je jeho příbytkem i trůnem, a to jedině díky lásce, kterou nemají bezbožní, 23 jak o tom říká Pravda: Kdo miluje mě, bude milován mým Otcem i já ho budu milovat17 a přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek18.

24 Tedy jako slavná Panna panen [ho nosila] tělesně, 25 tak i ty, když půjdeš v jeho šlépějích19, zvláště v pokoře a v chudobě, můžeš ho v čistém a panenském těle vždy a bez jakékoliv pochybnosti nosit duchovně, 26 obsahujíc toho, který obsahuje tebe i všechno ostatní20, [můžeš] vlastnit to, co ve srovnání s ostatním pomíjejícím majetkem tohoto světa budeš vlastnit jistěji. 27 Někteří světští králové a královny se v tomto mýlí: 28 i když jejich pýcha vystoupí až do nebe a jejich hlava se dotkne oblak, nakonec se ztratí jako hnůj21.

29 Pokud jde o to, oč jsi mne žádala, abych ti totiž vysvětlila, 30 jaké jsou svátky, ohledně kterých nás náš přeslavný otec svatý František zvláště napomínal, abychom je slavily rozmanitostí pokrmů, a o kterých se domnívám, že už jsi je odhadla, rozhodla jsem se odpovědět tvé lásce. 31 Tvoje moudrost jistě ví, že s výjimkou [sester] slabých a nemocných, ohledně kterých nás napomenul a uložil nám, abychom jim ze všech pokrmů umírněně dopřávaly, jak jen můžeme, 32 žádná z nás, která je zdravá a silná, nemá jíst [nic jiného] než jen postní jídla, a to jak ve dnech všedních, tak i svátečních, a postit se tak každý den, 33 s výjimkou nedělí a o Narození Páně, kdy máme jíst dvakrát za den. 34 Také ve čtvrtky, které nepřipadají na dobu postní, jak každá bude chtít; když totiž některá nechce, nemusí se postit. 35 My zdravé se však postíme každý den kromě nedělí a o Narození [Páně]. 36 Avšak po celé Velikonoce, jak říká list blaženého Františka22, a o svátcích svaté Marie a svatých apoštolů nejsme vázány se postit, pokud tyto svátky nepřipadnou na pátek; 37 a jak již bylo řečeno, my, které jsme zdravé a silné, jíme vždy postní jídla23.

38 Avšak protože ani naše tělo není tělem z bronzu, ani naše pevnost není jako pevnost kamene, 39 ale naopak jsme křehké a náchylné k veškeré tělesné slabosti, 40 žádám tě a v Pánu prosím, nejmilejší, abys moudře a uvážlivě upustila od jisté neuvážené a nemožně přísné zdrženlivosti, kterou jsi, jak jsem se dozvěděla, podstoupila; 41 abys živá vyznávala24 Pána, abys vzdávala Pánu svou rozumnou bohopoctu25 a tvá oběť aby byla vždy osolená26 27.

42 Buď vždy zdráva v Pánu, jako si i já přeji být zdráva, a zahrň mě i mé sestry do svých svatých modliteb.

 

1 Jde o krále Václava I., který vládl v letech 1230-1253.

2 Srv. Mt 12,50; 2 Kor 11,2.

3 Srv. Žid 2,10.

4 Srv. Mt 13,44.

5 Srv. Jan 1,3.

6 Srv. 1 Kor 3,9; Řím 16,3.

7 Srv. Flp 4,4.

8 Srv. Flp 4,1.

9 Srv. Žid 1,3.

10 Srv. Žid 1,3.

11 Srv. 2 Kor 3,18.

12 Srv. Žl 31[30],20.

13 Srv. Žl 144[145],3.

14 Srv. 1 Král 8,27.

15 Klára zde používá slovo claustrum, které se používá i pro uzavřený prostor kláštera, ale v tomto případě jde spíše o básnickou metaforu z hymnu společných textů o pannách z latinského breviáře.

16 Srv. 2 Kron 2,5.

17 Jan 14,21.

18 Jan 14,23.

19 Srv. 1 Petr 2,21.

20 Srv. Mdr 1,7; Kol 1,17.

21 Job 20,6-7.

22 Tento Františkův list se nám nedochoval.

23 Ve verších 29-37 Klára popisuje postní praxi svého kláštera, která je stručně obsažena i v Řeholi svaté Kláry 3,8-11. Půst spočíval v tom, že sestry jedly jen jedenkrát za den, a to pokrmy skládající se z obilnin, zeleniny a ovoce. Nejedlo se maso ani živočišný tuk. Ohledně mléčných výrobků a vajec byly zvyky v různých krajích různé. Voda sloužila jako obvyklý nápoj a k jídlu se doporučovala i sklenice vína. Přerušit půst tedy znamenalo jíst dvakrát za den, a to maso a další pokrmy, které se v postním období nejedí. Papež Řehoř IX. bulou Licet velut ignis z 9. 2. 1237 však uložil všem Klářiným klášterům stálou zdrženlivost od masa, po vzoru cisterciáků.

24 Srv. Iz 38,19; Sir 17,27.

25 Srv. Řím 12,1.

26 Lv 2,13; Kol 4,6 (Vul).

27 Sůl, jako konzervační prostředek, je v biblickém pojetí symbolem věrnosti a stálosti - proto se přidávala ke starozákonním obětem. V tomto případě o ní sv. Klára píše, aby sv. Anežce naznačila, že bude-li na sebe příliš přísná, její oběť dlouho nevydrží.