Čtvrtý list svaté Anežce České

Tento poslední list sv. Anežce napsala sv. Klára ke konci svého života, tedy někdy mezi únorem a začátkem srpna 1253. V té době už byla její rodná sestra Anežka z Assisi již zpět v klášteře u Sv. Damiána, aby mohla být nablízku své umírající sestře. Dlouhá odmlka, způsobená nedostatkem poslů, však nic nezměnila na intenzitě vztahu sv. Kláry a sv. Anežky České (v. 4-6).

 

1 Polovině své duše a jedinečné schránce zvlášť srdečné lásky, slovutné královně, snoubence Beránka, věčného Krále, paní Anežce, své nejdražší matce a dceři mezi všemi ostatními vynikající, 2 Klára, nehodná služka Kristova a neužitečná služebnice jeho služebnic, které přebývají v klášteře sv. Damiána v Assisi, 3 [posílá] pozdrav a [přání], aby spolu s ostatními přesvatými pannami zpívala novou píseň před trůnem Boha a Beránka a aby následovala Beránka, kamkoliv půjde1.

4 Ó matko a dcero, snoubenko2 Krále všech věků, i když jsem ti nepsala tak často, jak si to tvá i má duše přeje a poněkud po tom touží, nediv se 5 a nijak nevěř, že by oheň lásky k tobě méně vroucně hořel v nitru tvé matky. 6 Bránil tomu nedostatek poslů a zjevná nebezpečí na cestách. 7 Nyní však, když píši tvé lásce, se spolu s tebou raduji a jásám, snoubenko Kristova, duchovní radostí3, 8 neboť jako jiná přesvatá panna, svatá Anežka4, podivuhodně ses zasnoubila s neposkvrněným Beránkem5, který snímá hříchy světa6, a odložila jsi všechny marnosti tohoto světa.

9 Šťastná je zajisté ta,

jíž je dáno dosáhnout této svaté hostiny,

aby celým srdcem i nitrem přilnula k tomu,

10 jehož krásu

všechny blažené šiky nebešťanů

bez ustání obdivují,

11 jeho cit uchvacuje,

na něho nazírat občerstvuje,

jeho dobrotivost nasycuje,

12 jeho příjemnost naplňuje,

vzpomínka na něho příjemně září,

13 jeho vůní ožívají mrtví,

slavné patření na něho učiní blaženými

všechny obyvatele nebeského Jeruzaléma,

14 protože on je odlesk věčné slávy7,

záře věčného světla

a zrcadlo bez poskvrny8.

15 Do tohoto zrcadla se každý den dívej, královno, snoubenko Ježíše Krista, a v něm svou tvář neustále pozoruj, 16 abys tak sebe celou, zevně i uvnitř, ozdobila pestrými šaty, 17 abys byla ozdobena oděvem a květy všech ctností, jak to přísluší dceři a nejdražší snoubence nejvyššího Krále. 18 V tomto zrcadle však září blažená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak na to budeš moci v celém zrcadle s milostí Boží nazírat.

19 Na začátku tohoto zrcadla si všimni chudoby toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plének9. 20 Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! 21 Král andělů, Pán nebe i země10 je položen do jeslí. 22 Uprostřed zrcadla pak pozoruj pokoru nebo alespoň blaženou chudobu, nesčetné námahy a trápení, které podstoupil pro vykoupení lidského rodu. 23 Na konci tohoto zrcadla pak pohlédni na nevýslovnou lásku, s níž chtěl trpět na dřevě kříže a zemřít na něm tou nejpotupnější smrtí.

24 A samo toto zrcadlo, položené na dřevo kříže, vybízelo kolemjdoucí, aby nad tím uvažovali, slovy: 25 Vy všichni, kteří jdete po této cestě, pohleďte a uvidíte, je-li bolest jako bolest má11. 26 Odpovězme tedy tomu, který volá a naříká, jedním hlasem, jedním duchem: Rozpomenu se ve své paměti a má duše se ve mně zhroutí12.

27 Tedy žárem této lásky se stále více rozněcuj, královno nebeského Krále! 28 Patři dále na jeho nevýslovnou sladkost, bohatství a na věčné pocty, 29 vzdychej nesmírnou touhou srdce a volej s láskou:

30 Táhni mě za sebou,

poběžme za vůní tvých mastí13,

nebeský Snoubenče!

31 Poběžím a neochabnu,

dokud mě neuvedeš do komnaty vína14,

32 dokud nebude tvá levice pod mou hlavou

a tvá pravice mě šťastně neobejme15,

dokud mě nepolíbíš nejšťastnějším polibkem svých úst16.

33 Ponořena do tohoto nazírání, měj na paměti svou chudičkou matku 34 a věz, že já jsem šťastnou vzpomínku na tebe vepsala nesmazatelně na desky svého srdce17, protože jsi mi ze všech nejdražší.

35 Co dále? Ať v lásce k tobě mlčí jazyk těla; toto říká a takto ať mluví jazyk ducha. 36 Požehnaná dcero, vždyť lásku, kterou mám k tobě, by nemohl nijak lépe vyjádřit jazyk těla. To, co jsem napsala, je nedostačující. 37 Přijmi to, prosím, laskavě a vlídně a všimni si přitom alespoň mateřského citu, který se mě zmocňuje každý den žárem lásky k tobě i k tvým dcerám, jimž mě a mé dcery v Kristu velmi doporuč. 38 Také mé dcery a zvláště nejmoudřejší panna Anežka18, naše sestra, se, nakolik mohou, tobě a tvým dcerám v Pánu odporoučejí.

39 Sbohem, nejdražší dcero i s tvými dcerami, u trůnu slávy velkého Boha19, a proste za nás20.

40 Doručitele tohoto [listu], naše nejdražší, bratra Amata, milovaného Bohem i lidmi21, a bratra Bonaguru, jak jen mohu, doporučuji tímto tvé lásce. Amen.

 

1 Zj 14,3-4.

2 Srv. Mt 12,50; 2 Kor 11,2.

3 Srv. 1 Thes 1,6.

4 Zde má sv. Klára na mysli sv. Anežku Římskou.

5 1 Petr 1,19.

6 Jan 1,29

7 Žid 1,3.

8 Mdr 7,26.

9 Srv. Lk 2,12.

10 Srv. Mt 11,25.

11 Pláč 1,12.

12 Pláč 3,20.

13 Pís 1,4.

14 Pís 2,4.

15 Pís 2,6.

16 Pís 1,2.

17 Srv. Př 3,3; 2 Kor 3,3.

18 Sv. Anežka z Assisi, narozená roku 1198, rodná sestra sv. Kláry, se k ní připojila několik dní poté, co Klára opustila otcovský dům. Roku 1219 ji sv. Klára poslala do Florencie, aby tam založila nový klášter, jehož se stala abatyší. Ke Sv. Damiánu se vrátila počátkem roku 1253 a zemřela tři měsíce po své sestře, 16. listopadu 1253.

19 Srv. Tit 2,13.

20 Srv. 1 Thes 5,25.

21 Srv. Sir 45,1.