Nepotvrzená řehole

Text Nepotvrzené řehole nebyl jednoduše nadiktován tak jako u jiných spisů, ale byl vícekrát přepracováván a doplňován od r. 1210, kdy papež ústně schválil sv. Františkovi jeho způsob života, až do konečné redakce na svatodušní kapitule r. 1221. Rekonstruovat obsah ústně schválené Františkovy řehole se nepodařilo, hlavní principy, které v ní byly obsaženy, najdeme ve Františkově Závěti. Vývoj Nepotvrzené řehole do r. 1221 ovlivnilo celkem pět hlavních pramenů, které jsou v ní rozlišitelné, a to: 1. hlavní principy původního Františkova ústně schváleného způsobu života; 2. osobní napomenutí a povzbuzení sv. Františka; 3. směrnice vydané bratřími na kapitulách; 4. směrnice IV. lateránského koncilu; 5. papežské dekrety Honoria III. Poslední, 23. kapitola, ve které se František neobrací jen na bratry, ale jejich jménem i na celý svět, mohla být vytvořena teprve následně a přidána k legislativnímu textu. Celkově nepůsobí řehole ani tak dojmem právního dokumentu, jako spíše dojmem „způsobu života“. Před samotným textem řehole se v rukopisech nacházejí různé úvody písařů, které ale vesměs vyjadřují totéž: Začíná první řehole, kterou složil svatý František, nebo: Začíná první řehole, kterou složil sv. František, a pan papež Inocenc III. mu ji schválil, ale bez buly. Mnohem více než jiné texty oplývá citacemi z Písma. Postaral se o ně Cesarius ze Špýru, který tuto řeholi ozdobil slovy Evangelia, jak o tom svědčí Jordán z Giana. Potřebu psané řehole začali bratři pociťovat obzvláště v letech 1217-1219, kdy se Řád rozšířil za Alpy a za Středozemní moře. Tehdy už nestačil jen příklad života charizmatického zakladatele, neboť ho už ani všichni bratři neměli možnost poznat, a tak sílila potřeba mít jeho ideály i v písemné podobě.

 

[Úvod]1

Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého2! Toto je život [podle] Evangelia Ježíše Krista3, o který bratr František požádal, aby ho pro něj pan papež povolil a potvrdil. A on ho povolil a potvrdil pro něj i pro jeho bratry, stávající i budoucí. Bratr František a kdokoliv, [kdo] bude hlavou tohoto Řádu, slibuje poslušnost a úctu panu papeži Inocenci a jeho nástupcům. A všichni ostatní bratři jsou vázáni poslušností bratru Františkovi a jeho nástupcům.

 

[Kap. 1. O tom, že bratři mají žít bez vlastnictví, v čistotě a v poslušnosti]

Řehole a život těchto bratří je toto: žít v poslušnosti, v čistotě a bez vlastnictví a následovat učení a stopy4 našeho Pána Ježíše Krista, který říká: Chceš-li být dokonalý, jdi5 a prodej všechno6, co máš, a rozdej to chudým, a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mě7! A dále: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě8! A také: Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry - ano, i sám sebe - až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem9. A jinde: Každý, kdo opustil otce nebo matku, bratry nebo sestry, manželku nebo děti, domy nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a bude mít život věčný10.

 

[Kap. 2. O přijímání bratří a o jejich oděvu]

Pokud někdo z Božího vnuknutí chce přijmout tento život a přijde k našim bratřím, ať ho přívětivě přijmou. Bude-li rozhodnut přijmout náš život, ať se bratři velmi mají na pozoru, aby se nevměšovali do jeho časných záležitostí, ale ať ho, jak nejdříve mohou, představí svému ministrovi. Představený pak ať ho přívětivě přijme a povzbudí a pečlivě mu vyloží způsob našeho života. Poté, pokud jmenovaný chce a může [tak] duchovně a bez překážky [učinit], ať prodá všechen svůj majetek a snaží se ho rozdat chudým11. Bratři i jejich ministr ať se však varují toho, aby se jakýmkoli způsobem vměšovali do jeho záležitostí, a ať nepřijímají žádné peníze ani sami, ani skrze prostředníka. Pokud to přece potřebují, mohou přijmout jiné věci potřebné pro tělo, kromě peněz, jako ostatní chudí. Když se pak [dotyčný] vrátí, ať mu představený dá zkušební šat na dobu jednoho roku, totiž dva hábity bez kapuce, cingulum12, kalhoty a kaparon13 až po cingulum.

Když skončí roční doba zkoušky, ať je přijat k poslušnosti. 10 Potom mu nebude dovoleno vstoupit do jiné řehole ani „se vyvázat z poslušnosti“ podle příkazu pana papeže i podle evangelia14; neboť žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro Boží království15. 11 Pokud však přijde někdo, kdo nemůže dát svůj majetek bez překážky, ale má duchovní touhu [učinit tak], ať majetek opustí a to mu stačí. 12 Nikdo ať není přijímán v rozporu se způsobem a s předpisy církve svaté.

13 Ostatní bratři, kteří již slíbili poslušnost, ať mají jeden hábit s kapucí, a bude-li to třeba, další bez kapuce, cingulum a kalhoty. 14 A všichni bratři ať nosí levné šaty a mohou je vyspravovat pytlovinou a jinými záplatami, s Božím požehnáním; neboť Pán v evangeliu říká: Ti, kdo nosí skvělé šaty a žijí v přepychu16 a kdo nosí jemné šaty, jsou přece v královských palácích17. 15 A i když by o nich říkali, že jsou pokrytci, přece ať nepřestanou konat dobro a nehledají drahé šaty v tomto světě, aby mohli mít oděv v nebeském království.

 

[Kap. 3. O modlitbě breviáře a o postu]

Pán praví: Tento druh démonů nemůže být vyhnán ničím jiným než postem a modlitbou18; a také: A když se postíte, netvařte se smutně jako pokrytci19.

Proto všichni bratři, jak klerici, tak laici, ať se modlí breviář, chvály i modlitby, jak to mají dělat. Klerici ať konají oficium a modlí se ho za živé i zemřelé po způsobu kleriků. A za prohřešky a nedbalosti bratří ať se modlí každý den Smiluj se nade mnou, Bože20 a Otče náš; a za zemřelé bratry ať se modlí Z hlubin volám21 a Otče náš. Mohou mít pouze knihy nutné pro modlitbu breviáře. Také laici, kteří umějí číst žaltář, ho smějí mít. Ostatním pak, kteří neumějí číst, ať není dovoleno mít knihy. 10 Laici ať se modlí Věřím v Boha a dvacet čtyři Otčenášů se Sláva Otci místo hodinky četby; místo ranních chval22 pak pět; místo primy Věřím v Boha a sedm Otčenášů se Sláva Otci; místo tercie, sexty a nony pokaždé sedm; místo nešpor dvanáct; místo kompletáře Věřím v Boha a sedm Otčenášů se Sláva Otci; za zemřelé sedm Otčenášů spolu s Odpočinutí věčné; a za přestupky a nedbalost bratří tři Otčenáše každý den.

11 Podobně ať se všichni bratři postí od svátku Všech svatých až do Narození Páně a od Zjevení Páně, kdy se náš Pán Ježíš Kristus začal postit, až do Velikonoc. 12 Jindy ať nejsou podle tohoto [způsobu] života povinni se postit, vyjma v pátek. 13 Ať je jim, podle evangelia, dovoleno jíst ze všech jídel, která jim budou předložena23.

 

[Kap. 4. O ministrech a ostatních bratřích, jak mají být ustanovováni]

Ve jménu Páně! Všichni bratři, kteří jsou ustanoveni za ministry a služebníky ostatních bratří, ať rozmístí své bratry v provinciích a v těch místech24, na kterých budou, a často je navštěvují a duchovně napomínají a povzbuzují. A všichni moji ostatní požehnaní bratři ať je horlivě poslouchají v tom, co se týká spásy duše a není proti našemu životu.

A mezi sebou ať se chovají podle Pánových slov: Cokoli chcete, aby lidé dělali vám, to i vy dělejte jim25; a Co nechceš, aby se ti stalo, nečiň druhému26. Ať ministři a služebníci pamatují na to, co říká Pán: Nepřišel jsem, abych si nechal sloužit, ale abych sloužil27, protože jim byla svěřena péče o duše bratří, z nichž budou muset vydat počet v den soudu28 před Pánem Ježíšem Kristem, pokud by byl někdo ztracen z jejich viny a pro jejich špatný příklad.

 

[Kap. 5. O napravování bratří při provinění]

Ochraňujte tedy duše své i svých bratří; neboť je hrozné upadnout do rukou živého Boha29. Kdyby však některý z ministrů přikázal některému z bratří něco proti našemu životu nebo proti jeho svědomí, nemusí ho poslechnout; neboť to není poslušnost, kde se páchá přestupek nebo hřích. Všichni pak bratři, kteří jsou podřízeni ministrům a služebníkům, ať skutky ministrů a služebníků posuzují rozumně a pečlivě, a pokud uvidí, že někdo z nich se chová podle těla a ne podle ducha, jak to vyžaduje náš život, a pokud se ani po třetím napomenutí nenapraví, ať to bez jakýchkoli zábran oznámí na svatodušní kapitule ministru a služebníku celého bratrského společenství. Pokud pak kdekoliv mezi bratry bude nějaký bratr, který by chtěl žít podle těla a ne podle ducha, ať ho bratři, s nimiž žije, pokorně a důsledně napomenou, poučí a pokárají. Jestliže se ani po třetím napomenutí nebude chtít napravit, ať ho pošlou, jak nejdříve mohou, ke svému ministru a služebníkovi nebo mu to oznámí a tento ministr a služebník ať s ním naloží tak, jak se mu to před Bohem bude jevit jako nejlepší.

A všichni bratři, jak ministři a služebníci, tak i ostatní, ať si dávají pozor, aby se kvůli hříchu nebo špatnosti druhého nerozčilovali nebo nehněvali, protože ďábel chce proviněním jednoho zničit mnohé. Ale podle ducha ať pomáhají tomu, který zhřešil, jak nejlépe mohou, protože lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní30.

Rovněž ať žádní bratři v tomto nemají moc nebo vládu, zvláště ne mezi sebou. 10 Vždyť Pán praví v evangeliu: Panovníci vládnou nad národy a velmoži jim dávají pocítit svou moc31, tak tomu nebude mezi32 bratry. 11 A dále: Kdo by chtěl být mezi nimi veliký, ať je jejich služebníkem33; 12 a kdo je mezi nimi větší, ať je jako menší34.

13 Také žádný bratr ať nedělá či neříká druhému [bratrovi] něco zlého; 14 ale spíše v duchu lásky ať si dobrovolně slouží a navzájem se poslouchají35. 15 A to je pravá a svatá poslušnost našeho Pána Ježíše Krista. 16 A všichni bratři, kdykoliv by se odchýlili od příkazů36 Páně a toulali se mimo poslušnost, jak říká prorok, ať vědí, že jsou mimo poslušnost zlořečeni, dokud budou vědomě setrvávat v takovém hříchu. 17 Když však vytrvají v příkazech Páně, které slíbili skrze svaté evangelium a svůj život, ať vědí, že žijí v pravé poslušnosti a ať jsou požehnáni od Pána37.

 

[Kap. 6. Bratři se mohou obracet na ministry a žádný bratr se nemá nazývat „převor“]

Jestliže bratři, ať jsou kdekoliv, nemohou zachovávat náš život, ať se, jak nejdříve mohou, obrátí na svého ministra a oznámí mu to. Ministr pak ať se snaží o ně postarat tak, jak by sám chtěl, aby se stalo s ním, kdyby byl v podobné situaci.

A nikdo ať se nenazývá „převor“38, ale všeobecně ať se všichni nazývají menšími bratry. A jeden druhému ať umývá nohy39.

 

[Kap. 7. Jak sloužit a pracovat]

Všichni bratři, ať budou na jakýchkoliv místech u jiných [lidí] sloužit nebo pracovat, ať nejsou ani komořími40, ani kancléři41, ani na žádném předním místě v domech, ve kterých slouží; také ať nepřijímají žádnou službu, která by budila pohoršení nebo by působila škodu jejich duši42; ale ať jsou menší a podřízení všem, kdo jsou v onom domě.

Bratři, kteří umějí pracovat, ať pracují a vykonávají to řemeslo, které ovládají, pokud to nebude proti spáse jejich duše a budou to moci vykonávat čestně. Neboť prorok říká: Budeš jíst z výtěžku své práce. Bude ti blaze a dobře43; a apoštol [praví]: Kdo nechce pracovat, ať nejí44; a: Každý ať zůstane v tom řemesle a službě, ve kterých je povolán45. Za práci mohou přijímat vše potřebné kromě peněz. A když to bude nutné, ať chodí po almužně jako ostatní bratři. Ať je jim dovoleno mít nástroje a nářadí nutné pro jejich řemeslo.

10 Všichni bratři ať se snaží věnovat se dobré práci, neboť je psáno: Dělej stále něco dobrého, aby tě ďábel nalezl zaměstnaného46. 11 A také: Zahálčivost je nepřítelkyní duše47. 12 Proto se služebníci Boží musejí vždy věnovat modlitbě nebo nějaké dobré práci.

13 Bratři, ať jsou kdekoliv, v poustevnách nebo jinde, ať si dají pozor, aby si nepřivlastňovali žádné místo ani ho nikomu neupírali. 14 A kdokoliv k nim přijde, přítel či protivník, zloděj či lotr, ať je přívětivě přijat. 15 A kdekoliv bratři jsou a na jakémkoliv místě se sejdou, mají se podle ducha ochotně znovu setkávat a prokazovat si vzájemnou úctu bez reptání48. 16 A ať si dají pozor, aby se navenek neprojevovali jako smutní a zamračení pokrytci; ale ať ukazují, že se radují v Pánu49 a jsou náležitě veselí a milí50.

 

[Kap. 8. O tom, že bratři nemají přijímat peníze]

Pán v evangeliu přikazuje: Dejte si pozor a chraňte se před vším zlem a chamtivostí51; a: Chraňte se před starostlivostí o tento svět a před péčí o tento život52.

Proto žádný z bratří, ať je kdekoliv a jde kamkoliv, ať žádným způsobem nebere ani nepřijímá, ani nedovolí přijmout peníze nebo mince, ani kvůli oblečení nebo knihám, ani jako odměnu za nějakou práci, a to při žádné příležitosti, leda když to zjevně potřebují nemocní bratři, protože nemáme penězům a mincím přičítat větší užitečnost než kamenům. A ďábel chce zaslepit ty, kteří po nich touží nebo je považují za cennější než kamení. My, kteří jsme všechno opustili53, dávejme si tedy pozor, abychom pro tak nepatrnou věc neztratili nebeské království. A kdybychom někde nalezli peníze, nestarejme se o ně, stejně jako o prach, po kterém šlapeme, protože [je to] marnost nad marnost a všechno je marnost54. A pokud snad, což ať se nestane, by se přihodilo, že by někdo z bratří shromažďoval peníze nebo mince nebo je měl, ovšem s výjimkou výše uvedených potřeb nemocných, pak ho všichni bratři považujme za falešného bratra, za zloděje a lotra, který se stará o měšce55, dokud toho nebude opravdově litovat.

A žádným způsobem ať bratři nepřijímají ani nenechají přijímat ani nevybírají a nenechají vybírat peníze nebo mince jako almužnu pro některé domy nebo místa; ani ať nechodí s osobou, která pro taková místa peníze nebo mince vybírá. Avšak jiné služby, které nejsou v rozporu s naším životem, mohou bratři na [takových] místech s Božím požehnáním vykonávat. 10 Pouze pokud to malomocní zjevně potřebují, mohou pro ně bratři vybírat almužnu. 11 Ať se však přece velmi varují peněz. 12 Podobně ať si všichni bratři dávají pozor, aby nechodili po světě kvůli nějakému hanebnému zisku.

 

[Kap. 9. O žebrání]

Všichni bratři ať se snaží následovat pokoru a chudobu našeho Pána Ježíše Krista a pamatují na to, že nemáme mít na celém světě nic jiného než, jak říká apoštol, co jíst a do čeho se obléci, a s tím buďme spokojeni56. A mají se radovat, když pobývají mezi nízko postavenými a opovrhovanými lidmi, mezi chudými a slabými, nemocnými a malomocnými a mezi žebráky u cest.

Bude-li to nutné, ať chodí po žebrotě. Ať se nestydí, ale spíše ať pamatují na to, že náš Pán Ježíš Kristus, Syn živého Boha57 všemohoucího, nechal svou tvář ztvrdnout jako kámen58 a nestyděl se. A byl chudý a cizinec a žil z almužen on sám i blahoslavená Panna a jeho učedníci. Když by se jim lidé posmívali a nechtěli jim dát almužnu, ať za to vzdávají Bohu díky; protože za posměch obdrží velkou poctu před soudem našeho Pána Ježíše Krista. Ať vědí, že hanba se nepřičítá těm, kdo ji snášejí, ale těm, kdo ji působí. Almužna je dědictví a spravedlivé právo náležející chudým, které nám získal náš Pán Ježíš Kristus. A bratři, kteří pracují na jejím získávání, budou mít velkou odměnu a působí, že mají zisk a odměnu také ti, kdo almužnu dávají; neboť všechno, co lidé zanechají na světě, zahyne, ale za lásku a za almužny, které darovali, dostanou odměnu od Pána.

10 A ať klidně dává jeden druhému najevo, co potřebuje, aby mu potřebné vyhledal a posloužil mu. 11 Každý ať miluje a živí svého bratra, jako matka miluje a živí své dítě59, jak mu k tomu dá Bůh [svou] milost. 12 Kdo nejí, ať nevynáší soud o tom, kdo jí60.

13 Kdykoliv pak to bude nutné, ať je dovoleno všem bratřím, ať jsou kdekoliv, jíst všechna jídla, jaká mohou jíst lidé, jako Pán říká o Davidovi, který jedl předkladné chleby61, které nebylo dovoleno jíst nikomu jinému než kněžím62. 14 A ať pamatují na to, co říká Pán: Dejte si pozor, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a pozemskými starostmi, aby vás onen den nezastihl znenadání; 15 přijde totiž jako léčka na všechny, kdo přebývají na celé zemi63. 16 Podobně také v době zjevné potřeby, ať se všichni bratři postarají o své potřeby tak, jak jim k tomu Pán dá [svou] milost, neboť potřeba nemá zákon64.

 

[Kap. 10. O nemocných bratřích]

1 Pokud někdo z bratří onemocní, ať je kdekoliv, ať ho ostatní bratři neopouštějí, dokud by nebyl ustanoven jeden z bratří, nebo bude-li to nutné, více bratří, aby se o něj postarali tak, jak by chtěli, aby bylo postaráno o ně65. Ale v případě krajní nutnosti ho mohou svěřit nějaké osobě, kterou pověří, aby ho ošetřovala v nemoci.

A nemocného bratra žádám, aby za všechny milosti66 vzdával díky Stvořiteli; a aby toužil být takový, jakým ho chce mít Pán, ať zdravý nebo nemocný, neboť všechny, které Bůh předurčil pro věčný život67, vychovává bičem a bodcem nemoci a duchem zkroušenosti, jak Pán praví: Já kárám a trestám ty, které miluji68. A jestli se někdo rozčílí nebo rozhněvá buď na Boha, nebo na bratry, nebo se s velkou netrpělivostí bude dožadovat léků, protože příliš touží ulehčit tělu, které má brzy zemřít a které je nepřítelem duše, od zlého mu to přišlo a je [to] tělesný69 [člověk] a nezdá se, že by to byl jeden z bratří, protože více miluje tělo než duši.

 

[Kap. 11. Že se bratři nemají urážet ani zlehčovat, ale mají se navzájem milovat]

1 Ať si všichni bratři dají pozor, aby se nepomlouvali a nepřeli se o slovíčka70, spíše ať se snaží zachovávat mlčení, kdykoliv jim k tomu Bůh dá milost. Ať se nehádají ani mezi sebou, ani s jinými, ale ať dbají o to, aby pokorně odpovídali a říkali: Jsem služebník neužitečný71. Ať se nehněvají, neboť každý, kdo se hněvá na svého bratra, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo mu říká „blázne“, propadne pekelnému ohni72.

Ať se navzájem milují, jak říká Pán: Toto je mé přikázání, abyste se milovali navzájem, jako jsem já miloval vás73. Svou vzájemnou lásku, ať si prokazují skutky74, jak říká apoštol: Nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy75! A nikoho ať neurážejí76; ať nereptají, ať nepomlouvají druhé, neboť je psáno: Klevetníci a pomlouvači jsou u Boha v nenávisti77. Ať jsou mírní a stále projevují vlídnost ke všem lidem78; 10 ať nesoudí ani neodsuzují. 11 A jak říká Pán, ať neposuzují nepatrné hříchy druhých79, 12 ale spíše s hořkostí své duše80 ať uvažují o svých [hříších]. 13 A ať se snaží vstupovat úzkou bránou81, protože Pán říká: Jak těsná je brána a úzká cesta, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou!82

 

[Kap. 12. O špatném pohledu na ženy a jejich navštěvování]

Všichni bratři, ať jsou kdekoliv nebo ať jdou kamkoliv, ať si dávají pozor, aby se špatně nedívali na ženy a často je nenavštěvovali. A nikdo ať s nimi nerozmlouvá83 sám84. Kněží, když jim dávají pokání nebo jinou duchovní radu, ať s nimi mluví počestně. A vůbec nikdy žádná žena ať není od nějakého bratra přijata k poslušnosti, ale ať jí dá pouze duchovní radu a ona ať koná pokání, kde bude chtít.

A my všichni se velice hlídejme a všechny své údy udržujme čisté, neboť Pán říká: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci85. A apoštol [říká]: Cožpak nevíte, že vaše údy jsou chrámem Ducha svatého?86; proto, kdo by znesvětil Boží chrám, toho zničí Bůh87.

 

[Kap. 13. O tom, že je třeba se vyhýbat smilstvu]

Kdyby se někdo z bratří z ďáblova popudu dopustil smilstva, ať je svlečen z hábitu, který svou hanebnou nepravostí ztratil, ať ho zcela odloží a z našeho řádu ať je úplně vyloučen. A potom ať koná pokání za hříchy88.

 

[Kap. 14. Jak mají bratři chodit po světě]

Když bratři chodí po světě, ať si nic neberou na cestu, ani měšec89, ani mošnu, ani chléb, ani peníze90, ani hůl91. A když vejdou do jakéhokoliv domu, ať nejprve řeknou: Pokoj tomuto domu92. A v tom domě ať zůstanou a jedí a pijí, co jim předloží93. Ať neodporují zlému94, ale kdo je uhodí na jednu tvář, tomu ať nastaví i druhou95. A kdo jim bere šaty, tomu ať neodpírají ani košili96. Ať dají každému, kdo je prosí; a kdo jim vezme, co je jejich, ať to nežádají zpět97.

 

[Kap. 15. Že bratři nemají jezdit na koni]

Ukládám všem svým bratřím, jak klerikům, tak laikům, ať už chodí po světě či přebývají na jednom místě, aby nijak ani u sebe, ani u nikoho jiného, ani žádným jiným způsobem nechovali žádné zvíře. Ani ať jim není dovoleno jezdit na koni, ledaže by k tomu byli donuceni nemocí nebo to bylo opravdu nutné.

 

[Kap. 16. O těch, kteří jdou mezi Saracény a jiné nevěřící]

Pán říká: Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky! Buďte tedy opatrní jako hadi a prostí jako holubice98. Proto kdokoliv z bratří bude z Božího vnuknutí chtít jít mezi Saracény a jiné nevěřící, ať si jde pro dovolení ke svému ministrovi a služebníkovi. Ministr ať jim dá dovolení a nestaví se proti, pokud se mu budou jevit vhodní k tomu, aby byli vysláni. Vždyť bude muset Pánu složit účty99, jestliže v této či jiné věci bude jednat bez rozlišování.

Bratři, kteří [tam] jdou, mohou mezi nimi duchovně působit dvojím způsobem. Jeden způsob je, aby nevyvolávali hádky ani spory, ale byli podřízeni každému lidskému stvoření kvůli Bohu100 a vyznávali, že jsou křesťané. Druhý způsob je, že pokud uvidí, že se to líbí Pánu, budou zvěstovat slovo Boží, aby [tito] uvěřili ve všemohoucího Boha, Otce i Syna i Ducha svatého101, Stvořitele všeho, v Syna Vykupitele a Spasitele, a aby se dali pokřtít a stali se křesťany, neboť nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království102.

Toto i ostatní, co se bude líbit Pánu, jim i jiným mohou říkat, protože Pán v evangeliu říká: Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem, který je na nebesích103. A: Kdo by se styděl za mne a za má slova, za toho se také bude stydět Syn člověka, až přijde ve slávě své i Otcově i svatých andělů104.

10 A všichni bratři, ať jsou kdekoliv, ať pamatují [na to], že se darovali a dali svá těla Pánu Ježíši Kristu. 11 A pro jeho lásku se mají vydávat nepřátelům viditelným i neviditelným; neboť Pán říká: Kdo svůj život pro mě ztratí, zachrání si105 ho pro život věčný106. 12 Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království107. 13 Jestliže pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás108. 14 A: Když vás pronásledují v jednom městě, utečte do jiného109. 15 Blahoslavení jste110, když vás lidé budou nenávidět111 a budou o vás špatně mluvit112 a budou vás pronásledovat a vyloučí vás, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté113 a vylhaně vám budou připisovat každou špatnost kvůli mně114. 16 Radujte se v ten den a jásejte115, protože máte hojnou odměnu v nebesích116. 17 A já vám říkám, moji přátelé, nemějte z nich strach117, 18 nechtějte se bát těch, kteří zabíjejí tělo118, a potom už nemají, co by ještě udělali119. 19 Dejte pozor, nelekejte se!120. 20 Svou trpělivostí totiž zachráníte své duše121, 21 a kdo vytrvá až do konce, bude spasen122.

 

[Kap. 17. O kazatelích]

Žádný bratr ať nekáže v rozporu se způsobem a ustanovením svaté církve a aniž mu to bude dovoleno jeho ministrem. Ministr ať si dá pozor, aby někomu nedal dovolení bez rozlišování. Ale všichni bratři ať kážou [svými] skutky. Žádný ministr ani kazatel ať si nepřisvojuje službu bratřím nebo službu kazatelskou, ale v kteroukoliv hodinu mu to bude uloženo, ať bez jakéhokoliv odporu opustí svou službu.

Proto snažně prosím v lásce, kterou je Bůh123, všechny své bratry, ať kážou, modlí se nebo pracují, a to jak kleriky, tak laiky, aby se ve všem snažili být pokorní, aby se nechlubili ani se sami ze sebe neradovali ani se vnitřně nenadýmali pro dobrá slova či skutky, ani pro žádné dobro, které někdy Bůh koná nebo říká nebo působí v nich a skrze ně, podle toho, co říká Pán: Ale nechtějte se ani tak radovat z toho, že se vám podrobují duchové124. A buďme si pevně vědomi toho, že nám patří pouze neřesti a hříchy. A více se máme radovat, když se octneme ve všelijakých zkouškách125 a když na tomto světě pro život věčný vydržíme jakékoliv úzkosti a trápení duše i těla.

My všichni, bratři, si tedy dejme pozor na každou pýchu a marnou slávu; 10 vyvarujme se moudrosti tohoto světa a rozumnosti těla126. 11 Duch tělesnosti totiž chce a moc se snaží o to, aby měl slova, ale málo [se snaží] o skutky. Nehledá vnitřní a duchovní zbožnost a svatost, 12 ale chce a touží mít zbožnost a svatost, která by se navenek projevovala před lidmi. 13 To jsou ti, o kterých Pán říká: Amen, pravím vám, už dostali svou odměnu127. 14 Duch Páně však chce, aby tělo bylo umrtvené a přehlížené, bezcenné a opovrhované. 15 A snaží se o pokoru, trpělivost, čistotu, prostotu a pravý pokoj ducha. 16 A vždy a nade všechno touží po bázni Boží, po božské moudrosti a po božské lásce Otce i Syna i Ducha svatého128.

17 A všechna dobra připisujme nejvyššímu a svrchovanému Pánu Bohu, uznávejme, že všechna dobra náleží jemu, a za všechno vzdávejme díky tomu, od něhož všechna dobra pocházejí. 18 A on sám, nejvyšší a svrchovaný, jediný pravý Bůh, ať má, jemu ať jsou vzdávány a on ať přijímá všechny pocty a úctu, všechny chvály a dobrořečení, všechny díky a slávu129, ten, jemuž náleží každé dobro, který jediný je dobrý130.

19 Kdykoliv pak vidíme nebo slyšíme, že [někdo] říká nebo koná zlo nebo se rouhá Bohu, dobrořečme a dobře čiňme a chvalme Boha, který je velebený na věky131.

 

[Kap. 18. Jak se ministři mají spolu scházet]

Každý rok se může každý ministr sejít se svými bratry, kde se jim zlíbí, o svátku sv. archanděla Michaela, aby jednali o záležitostech, které se týkají Boha. Všichni ministři, kteří jsou v zemích za mořem a za horami, ať přijdou jednou za tři roky, ostatní ministři jednou za rok na svatodušní kapitulu ke kostelu svaté Marie v Porciunkuli, ledaže ministr a služebník celého bratrstva stanoví něco jiného.

 

[Kap. 19. Bratři mají žít katolicky]

Všichni bratři ať jsou katolíci, ať žijí a mluví katolicky. Pokud snad někdo zbloudí od katolické víry či katolického života slovem nebo skutkem a nepolepší se, ať je z našeho bratrského společenství zcela vyloučen.

A všechny kleriky i všechny řeholníky považujme za [své] pány v tom, co se týká spásy duše a [co] se neodchyluje od naší řehole. Ctěme v Pánu jejich svěcení, službu i úřad.

 

[Kap. 20. O pokání a přijímání těla a krve našeho Pána Ježíše Krista]

A moji požehnaní bratři, jak klerici, tak laici, ať vyznávají své hříchy kněžím našeho řádu. A nebudou-li moci, ať se vyznají jiným moudrým a katolickým kněžím, dobře si vědomi toho, že přijmou-li pokání a rozhřešení od kteréhokoliv katolického kněze, budou nepochybně rozhřešeni od svých hříchů, pokud se postarají, aby uložené pokání pokorně a věrně zachovali. Pokud nebudou moci právě tehdy mít kněze, ať se vyznají svému bratrovi132, jak říká apoštol Jakub: Vyznávejte se vzájemně ze svých hříchů133. Přece však ať se pro to nepřestanou obracet na kněze, protože moc svazovat a rozvazovat134 byla svěřena pouze kněžím.

A tak kající a vyzpovídaní ať přijímají tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista s velkou pokorou a úctou, pamatujíc na to, co říká Pán: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný135; a: To čiňte na mou památku136.

 

[Kap. 21. O chvále a povzbuzení, které mohou konat všichni bratři]

Toto nebo takové povzbuzení a chválu mohou s Božím požehnáním pronášet všichni moji bratři, kdykoliv se jim zlíbí, mezi jakýmikoliv lidmi:

Bojte se a ctěte, chvalte a velebte, vzdávejte díky137 a klaňte se

Pánu Bohu všemohoucímu, trojímu a jedinému,

Otci i Synu i Duchu svatému138,

Stvořiteli všeho.

Čiňte pokání139, neste plody hodné pokání140,

protože brzy zemřeme.

Dávejte a bude vám dáno141.

Odpouštějte a bude vám odpuštěno142.

Jestliže neodpustíte lidem jejich poklesky143,

Pán vám neodpustí vaše hříchy144;

vyznávejte všechny své hříchy145.

Blahoslavení, kdo umírají146 v kajícnosti,

protože budou v nebeském království.

Běda těm, kteří neumírají v kajícnosti,

protože budou dětmi ďáblovými147, jehož skutky činí148,

a půjdou do věčného ohně149.

Dejte si pozor a varujte se každého zla

a vytrvejte v dobrém až do konce.

 

[Kap. 22. O napomínání bratří]

Věnujme všichni, bratři, pozornost tomu, co říká Pán: Milujte své nepřátele a dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí150, neboť náš Pán Ježíš Kristus, v jehož šlépějích máme jít151, nazval svého zrádce přítelem152 a dobrovolně se vydal těm, kdo ho křižovali. Našimi přáteli jsou tedy všichni ti, kdo nám nespravedlivě působí soužení a úzkosti, hanbu a bezpráví, bolesti a muka, mučednictví i smrt; ty máme mnoho milovat, protože díky tomu, co nám působí, máme věčný život.

A mějme v nenávisti své tělo s jeho neřestmi a hříchy, neboť životem podle těla nám chce ďábel vzít lásku Ježíše Krista a věčný život a sám sebe spolu se všemi [ostatními] chce zahubit v pekle. Vždyť my jsme svou vinou ohavní, bídní a protivící se dobru, ke zlu však ochotní a naklonění, jak říká Pán v evangeliu: Ze srdce pocházejí a z něho vycházejí špatné myšlenky, cizoložství, smilstvo, vraždy, krádeže, lakomství, ničemnosti, lest, necudnost, zlý pohled, křivé svědectví, rouhání, pošetilost153. Všechna tato zla vycházejí z nitra154 lidského srdce a toto jsou věci, které poskvrňují člověka155.

Nyní však, když jsme opustili svět, nemáme dělat nic jiného, než se řídit vůlí Páně a líbit se jemu samotnému. 10 Velmi si dávejme pozor, abychom nebyli půdou u cesty nebo půdou kamenitou či trnitou, jak říká Pán v evangeliu: 11 Semeno je Boží slovo156, 12 které však padlo na kraj cesty a bylo pošlapáno157, to jsou ti, kteří vyslechnou158 slovo a nechápou ho159. 13 A hned přichází ďábel160 a uchvátí, co bylo zaseto do jejich srdcí161, a vezme slovo z jejich srdcí, aby neuvěřili a nebyli spaseni162. 14 Které však padlo na skalnatou půdu163, to jsou ti, kdo když slovo slyší, hned ho s radostí164 přijímají165. 15 Když pak pro [to] slovo nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují166. Ti v sobě nemají kořen, ale jsou nestálí167, protože na chvilku uvěří, ale v době pokušení odpadají168. 16 Které však padlo do trní, to jsou ti169, kteří slovo Boží slyší170, ale starosti a trápení171 tohoto světa a záliba v bohatství172 a všelijaké jiné vzniklé touhy slovo udusí, takže zůstane bez užitku173. 17 Co však bylo do dobré půdy174 zaseto175, to jsou ti, kdo slovo vyslechli a uchovávají ho v dobrém a upřímném srdci176, rozumí mu a s trpělivostí přinášejí užitek177. 18 A proto my, bratři, jak říká Pán, nechme mrtvé ať pohřbívají své mrtvé178.

19 Velmi se mějme na pozoru před zlobou a lstivostí satana, který chce, aby člověk neměl svou mysl a srdce u Boha. 20 Proto obchází a touží uchvátit srdce člověka pod záminkou nějaké odměny nebo pomoci, aby vytěsnil slovo a přikázání Pána z paměti [člověka], a chce zaslepit lidské srdce světskými záležitostmi a starostí a přebývat v něm, 21 jak říká Pán: Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustých a vyschlých místech179 a hledá odpočinutí. 22 Ale nenalézá, a tak říká: Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel180. 23 Přijde a nalezne ho prázdný, vyčištěný a vyzdobený181. 24 Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky182.

25 Proto si všichni, bratři, velmi dávejme pozor, abychom pod záminkou nějaké odměny nebo díla či pomoci neztratili nebo neodvrátili svou mysl či srdce od Pána. 26 Ale ve svaté lásce, kterou je Bůh183, žádám všechny bratry, jak ministry, tak ostatní, aby odstranili každou překážku a hodili za hlavu každou starost a nepokoj a snažili se, jak jen mohou nejlépe, sloužit Pánu Bohu, milovat ho, uctívat ho a klanět se mu čistým srdcem a čistou myslí, což si on sám také nade vše přeje.

27 A vždy v sobě budujme dům a příbytek pro toho184, který je Pán Bůh všemohoucí, Otec i Syn i Duch svatý185, jenž praví: Bděte a modlete se v každé době, abyste mohli uniknout všemu tomu zlému, co se má stát, a stanout před Synem člověka186. 28 A když se postavíte k modlitbě, říkejte187: Otče náš, jenž jsi na nebesích188. 29 A uctívejme ho čistým srdcem, neboť je třeba stále se modlit a neochabovat189; 30 vždyť Otec si vyžaduje takové ctitele. 31 Bůh je duch a kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě190.

32 Utíkejme se k němu jako k pastýři a strážci našich duší191, který říká: Já jsem dobrý pastýř. Pasu své ovce a za své ovce dávám svůj život192. 33 Vy všichni jste bratři193. 34 A nechtějte [nikoho] na zemi nazývat otcem, neboť jenom jeden je váš Otec a ten je v nebi194. 35 Ani se nenechte nazývat učiteli, jenom jeden je váš Učitel195, který je v nebi. 36 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li ve vás moje slova, proste, oč chcete, a bude vám dáno196. 37 Kdekoli jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich197. 38 Hle, já jsem s vámi až do konce světa198. 39 Slova, která jsem vám říkal, jsou duch a jsou život199. 40 Já jsem cesta, pravda a život200.

41 Uchovejme si tedy slova, život, nauku i svaté evangelium toho, který nás uznal za hodné [toho], aby za nás prosil svého Otce a aby nám vyjevil jeho jméno, když řekl: Otče, oslav své jméno201 a oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe202. 42 Otče, zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal203; neboť slova, která jsi dal mně, dal jsem jim; a oni je přijali a poznali, že jsem vyšel od tebe, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. 43 Já prosím za ně, ne za svět, 44 ale za ty, které jsi mi dal, vždyť jsou tvoji a všechno mé je tvé204. 45 Otče svatý, zachovej ve svém jménu ty, které jsi mi dal, aby byli jedno jako my205. 46 Toto pronáším na světě, aby v sobě měli radost. 47 Dal jsem jim tvé slovo. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. 48 Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je ochránil od zlého206. 49 Posvěť je pravdou. 50 Tvé slovo je pravda. 51 Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa. 52 A pro ně se zasvěcuji, aby i oni byli posvěceni v pravdě.

53 Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne207, ať i oni jsou v dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a že sis je zamiloval, jako sis zamiloval mne208. 54 Dám jim poznat tvé jméno, aby láska, kterou jsi mě miloval, byla v nich, abych i já byl v nich209. 55 Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i ti, které jsi mi dal, aby viděli tvou slávu210 ve tvém království211. Amen.

 

[Kap. 23. Modlitba a díkůvzdání]

Všemohoucí, nejsvětější, nejvyšší a svrchovaný Bože,

Otče svatý212 a spravedlivý,

Pane, Králi nebe a země213,

pro tebe samého ti vzdáváme díky,

že ze své svaté vůle

a skrze svého jediného Syna spolu s Duchem svatým

stvořil jsi všechno duchovní i tělesné

a nás, vytvořené ke tvému obrazu a k tvé podobě214,

umístil jsi do ráje215.

A my jsme svou vinou padli.

A vzdáváme ti díky,

neboť jako jsi nás stvořil skrze svého Syna,

tak ze své svaté lásky, kterou sis nás zamiloval216,

nechal jsi narodit se ze slavné vždy Panny přeblažené svaté Marie

samotného pravého Boha a pravého člověka

a chtěl jsi nás, zajatce, vykoupit skrze jeho kříž, krev a smrt.

A vzdáváme ti díky za to,

že sám tvůj Syn přijde ve slávě své vznešenosti217,

aby zlořečené, kteří nečinili pokání a tebe nepoznali,

poslal do věčného ohně218

a všem, kteří tě poznali, uctívali tě a sloužili ti v pokání,

aby řekl: Pojďte, požehnaní mého Otce,

přijměte království, které je pro vás připraveno od počátku světa219.

A protože my všichni, ubožáci a hříšníci,

nejsme hodni vyslovit tvé jméno,

snažně prosíme, aby náš Pán Ježíš Kristus,

tvůj milovaný Syn, v němž jsi nalezl zalíbení220,

spolu se svatým Duchem Utěšitelem

vzdával ti díky za všechno, jak se tobě i jemu líbí,

[neboť] tobě vždycky ve všem vyhoví ten,

skrze něhož jsi nám tak veliké věci učinil. Aleluja.

A pro tvou lásku pokorně prosíme

slavnou matku, přeblaženou Marii vždy Pannu,

blaženého Michaela, Gabriela a Rafaela,

všechny sbory blažených serafů, cherubů,

trůnů, panstev, knížat, mocností221, sil, andělů, archandělů,

blaženého Jana Křtitele, Jana Evangelistu,

Petra, Pavla a blažené patriarchy, proroky,

Neviňátka, apoštoly, evangelisty, učedníky,

mučedníky, vyznavače, panny,

blaženého Eliáše a Henocha

a všechny svaté, kteří byli, budou a jsou,

aby tak, jak se ti to líbí,

za to vzdávali díky tobě,

Bohu svrchovanému a pravému, věčnému a živému,

spolu s tvým nejmilejším Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem,

i s Duchem svatým Utěšitelem

na věky věků222.

Amen. Aleluja223.

Pokorně žádáme a prosíme my všichni menší bratři, služebníci neužiteční224, všechny ty, kdo chtějí Pánu Bohu sloužit v rámci katolické a apoštolské církve, a všechny následující stavy: kněze, jáhny, podjáhny, akolyty, exorcisty, lektory, ostiáře225 a všechny kleriky, veškeré řeholníky a řeholnice, všechny bratry laiky i maličké, chudé a nuzné, krále a knížata, dělníky a rolníky, služebníky i pány, všechny panny, svobodné i vdané, laiky, muže i ženy, všechny děti, dospívající, mladé i staré, zdravé i nemocné, všechny malé i velké, všechny rasy, národy, kmeny i jazyky226, všechny národnosti a všechny lidi kdekoliv na zemi, kteří jsou a budou, abychom všichni vytrvali v pravé víře a v kajícnosti, neboť jinak nikdo nemůže být spasen.

Všichni milujme celým srdcem, celou duší, celou myslí, vší silou227 a mocí, celým svým rozumem228 a všemi schopnostmi229, každou snahou, veškerým citem, celým nitrem, všemi touhami i vším chtěním Pána Boha230, který nám všem dal a dává celé tělo, celou duši i celý život. On nás stvořil, vykoupil a jen svým milosrdenstvím nás zachrání231. On činil a činí všechno dobré nám, bídným a ubohým, zkaženým a páchnoucím, nevděčným a zlým.

Proto po ničem jiném netužme,

nic jiného nechtějme,

v ničem jiném nemějme zálibu a potěšení

než v našem Stvořiteli, Spasiteli a Vykupiteli,

jediném pravém Bohu,

který je plné dobro, veškeré dobro, celé dobro,

pravé a nejvyšší dobro, který jediný je dobrý232,

vlídný, mírný, laskavý a milý,

který jediný je svatý, spravedlivý, pravý, svatý a přímý,

který jediný je dobrotivý, nevinný, čistý,

od něhož, skrze nějž233 a v němž

je všechno odpuštění, všechna milost, všechna sláva

všech kajícníků a spravedlivých,

všech blažených, kteří se společně radují v nebi.

10 Ať nám v tom tedy nic nebrání, nic nás neodděluje, nic nám nepřekáží;

11 my všichni, kdekoliv, na každém místě,

v každou hodinu a v každý čas,

každodenně a ustavičně,

opravdově a pokorně

věřme, v srdci uchovávejme a milujme,

ctěme, klaňme se, služme,

chvalme a dobrořečme,

oslavujme a vyvyšujme,

velebme a díky vzdávejme

nejvyššímu a svrchovanému věčnému Bohu, Trojici i Jednotě,

Otci i Synu i Duchu svatému234,

Stvořiteli všeho a Spasiteli všech,

kteří v něho věří, v něho doufají a milují toho,

který je bez počátku a bez konce,

neměnný, neviditelný, nevýslovný,

nevypověditelný, nepochopitelný, nevypátratelný235,

velebený, chvályhodný, slavný,

nade vše vyvýšený236, vznešený,

nejvyšší, milý, láskyhodný,

přitažlivý a celý nade vše vytoužený na věky.

Amen.

 

[Kap. 24. Závěr]

Ve jménu Páně!237 Žádám všechny bratry, aby se naučili znění a smysl toho, co je v tomto životě238 pro spásu naší duše napsáno, a často si to připomínali. A prosím Boha, aby On, který je všemohoucí, trojí i jediný, požehnal všechny, kdo tomu vyučují, kdo se to učí, kdo to znají, kdo si to připomínají a jednají tak, kdykoliv opakují a dělají to, co tam pro spásu naší duše bylo napsáno; a všechny naléhavě prosím, s políbením nohou, aby [to] velmi milovali, střežili a uchovávali. A jménem všemohoucího Boha a pana papeže a pod poslušností já, bratr František, přísně přikazuji a nařizuji, aby z toho, co v tomto životě je napsáno, nikdo [nic] neubíral ani nic k tomu písemně nepřidával239 ani aby bratři neměli jinou řeholi.

Sláva Otci i Synu i Duchu svatému, jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

 

 

1 Názvy jsou v hranatých závorkách proto, že v původním textu nejsou obsaženy.

2 Srv. Mt 28,19.

3 Hned v úvodu k této řeholi je naznačeno, že nejde ani tak o legislativní text, jako spíše o způsob života, který mají Františkovi bratři vést.

4 Srv. 1 Petr 2,21.

5 Mt 19,21.

6 Srv. Lk 18,22.

7 Mt 19,21.

8 Mt 16,24.

9 Lk 14,26.

10 Srv. Mt 19,29; Mk 10,29; Lk 18,29.

11 Srv. Mt 19,21.

12 Cingulum je provaz, kterým je přepásán hábit.

13 Kaparon byl krátký plášť s kapucí, který používali rolníci jako ochranu před nepřízní počasí.

14 Tento předpis je naplněním buly Honoria III. Cum secundum consilium z 22. září 1220: „Zakazujeme vám přijímat k profesi do vašeho Řádu kohokoli, kdo nebyl vyzkoušen jeden rok. Poté, co složí sliby, žádnému z bratří nebude dovoleno opustit Řád. Kromě toho se všem zakazuje přijmout toho, kdo opustil Řád. Také zakazujeme každému v hábitě vašeho Řádu, aby chodil světem mimo poslušnost a aby špinil čistotu vaší chudoby.“ (Honorius III., Bullarium Franciscanum I,6.)

15 Lk 9,62.

16 Lk 7,25.

17 Mt 11,8.

18 Srv. Mk 9,29.

19 Mt 6,16.

20 Žl 50[51].

21 Žl 129[130],1-8.

22 Laudy (ranní chvály) byly část breviáře, která se modlívala obvykle ve spojení s matutinem (hodinkou četby), tedy obvykle v noci, ačkoli oficiálně to byla modlitba ranní – jí odpovídají dnešní ranní chvály. Původní hodinka zvaná prima se modlila ráno, ale v dnešním breviáři již není.

23 Srv. Lk 10,8.

24 „Provincie“ je územně – správní jednotka Řádu, v jejímž čele stojí provinční ministr. „Místo“ je původní pojem používaný pro označení místa, kde se bratři scházeli k práci či modlitbě v dobách, kdy se ještě nedalo hovořit o konventech či bratrských společenstvích.

25 Mt 7,12.

26 Tob 4,15.

27 Mt 20,28.

28 Srv. Mt 12,36.

29 Žid 10,31.

30 Srv. Mt 9,12; Mk 2,17.

31 Mt 20,25.

32 Srv. Mt 20,26.

33 Srv. Mt 20,26.

34 Srv. Lk 22,26.

35 Srv. Gal 5,13.

36 Žl 118[119],21.

37 Srv. Žl 113[115],15.

38 Latinské prior znamená přednější. V době sv. Františka se slovem „převor“ označoval představený malého kláštera, který neměl své opatství. V tomto duchu ho také přejali dominikáni, augustiniáni a další.

39 Srv. Jan 13,14.

40 Komoří byl ve středověku úředník vykonávající správu statků, peněz, důchodů apod., a to v zemi, v obci apod.

41 Kancléř byl ve středověku představený kanceláře buď světských, nebo duchovních činitelů, který její práci přímo řídil, nebo byl nadřízeným jen podle jména.

42 Srv. Mk 8,36.

43 Žl 127[128],2.

44 Srv. 2 Thes 3,10.

45 Srv. 1 Kor 7,24.

46 Tato citace se týká sv. Řehoře Velikého, Homilia XIII in Evangelica (PL 76,1123; sv. Jeronýma, Epistola 125 (PL 22,1078); sv. Jana Zlatoústého, Instituto Laicalis 3,6 (PL 106,2450) a sv. Anselma, Epistola 3,49 (PL 159,81).

47 Zde sv. František doslova cituje začátek 48. kapitoly Řehole sv. Benedikta, která pojednává o každodenní manuální práci.

48 Srv. 1 Petr 4,9.

49 Srv. Flp 4,4.

50 Podle toho, co píše Tomáš z Celana, se tento verš dostal do Nepotvrzené řehole jako závěr jedné kapituly: „Duchovně radostného člověka František tak miloval, že dal na jedné kapitule k obecnému poučení napsat toto napomenutí: »Bratři se mají chránit toho, aby byli zasmušilí a smutní pokrytci. Mají se naopak jevit jako lidé, kteří se radují v Pánu, jsou veselí a laskaví, jak se sluší.«“ (2Cel 128).

51 Srv. Lk 12,15.

52 Srv. Lk 21,34.

53 Srv. Mt 19,27.

54 Kaz 1,2.

55 Srv. Jan 12,6.

56 Srv. 1 Tim 6,8.

57 Srv. Jan 11,27.

58 Iz 50,7.

59 Srv. 1 Thes 2,7.

60 Řím 14,3.

61 Srv. Mt 12,4.

62 Mk 2,26.

63 Srv. Lk 21,34-35.

64 Jde o obrat z kanonického práva, který se nachází již v Decretum Gratiani, P. II, C.q.1 glossa ante c. 40.

65 Srv. Mt 7,12.

66 Srv. 1 Thes 5,18.

67 Srv. Sk 13,48.

68 Zj 3,19.

69 Srv. 1 Kor 3,3.

70 Srv. 2 Tim 2,14.

71 Srv. Lk 17,10.

72 Mt 5,22.

73 Jan 15,12.

74 Srv. Jak 2,18.

75 1 Jan 3,18.

76 Srv. Tit 3,2.

77 Srv. Řím 1,29-30.

78 Srv. Tit 3,2.

79 Srv. Mt 7,3.

80 Iz 38,15.

81 Lk 13,24.

82 Mt 7,14.

83 Některé rukopisy dodávají: nebo necestuje.

84 Některé rukopisy dodávají: ani ať s nimi nejí u stolu z jedné mísy.

85 Mt 5,28.

86 Srv. 1 Kor 6,19.

87 1 Kor 3,17.

88 Srv. 1 Kor 5,4-5

89 Srv. Lk 9,3; 10,4.

90 Srv. Lk 9,3.

91 Srv. Mt 10,10.

92 Srv. Lk 10,5.

93 Srv. Lk 10,7.

94 Srv. Mt 5,39.

95 Srv. Mt 5,39; Lk 6,29.

96 Srv. Lk 6,29.

97 Srv. Lk 6,30.

98 Mt 10,16.

99 Srv. Lk 16,2.

100 1 Petr 2,13.

101 Srv. Mt 28,19.

102 Srv. Jan 3,5.

103 Mt 10,32.

104 Srv. Lk 9,26.

105 Srv. Lk 9,24.

106 Mt 25,46.

107 Mt 5,10.

108 Jan 15,20.

109 Srv. Mt 10,23.

110 Mt 5,11.

111 Lk 6,22.

112 Mt 5,11.

113 Lk 6,22.

114 Mt 5,11.

115 Lk 6,23.

116 Srv. Mt 5,12.

117 Srv. Lk 12,4.

118 Mt 10,28.

119 Lk 12,4.

120 Mt 24,6.

121 Lk 21,19.

122 Mt 10,22; 24,13.

123 Srv.1 Jan 4,16.

124 Lk 10,20.

125 Srv. Jak 1,2.

126 Řím 8,6.

127 Mt 6,2.

128 Srv. Mt 28,19.

129 Srv. Zj 5,12.

130 Srv. Lk 18,19.

131 Řím 1,25.

132 Ve středověku byla praxe vzájemného vyznávání se z hříchů (při nedosažitelnosti kněze) celkem běžná. Byla výrazem usmíření uvnitř komunity věřících.

133 Jak 5,16.

134 Srv. Mt 16,19.

135 Srv. Jan 6,54.

136 Lk 22,19.

137 1 Thes 5,18.

138 Srv. Mt 28,19.

139 Srv. Mt 3,2.

140 Srv. Lk 3,8.

141 Lk 6,38.

142 Srv. Lk 6,37.

143 Mt 6,15.

144 Mk 11,26.

145 Srv. Jak 5,16.

146 Srv. Zj 14,13.

147 1 Jan 3,10.

148 Srv. Jan 8,41.

149 Mt 18,8; 25,41.

150 Srv. Mt 5,44.

151 Srv. 1 Petr 2,21.

152 Srv. Mt 26,50.

153 Srv. Mk 7,21; Mt 15,19.

154 Srv. Mk 7,23.

155 Mt 15,20.

156 Lk 8,11.

157 Srv. Lk 8,5.

158 Lk 8,12.

159 Srv. Mt 13,19.

160 Mk 4,15; Lk 8,12.

161 Mt 13,19; Mk 4,15.

162 Lk 8,12.

163 Srv. Mt 13,20.

164 Mk 4,16.

165 Lk 8,13; Mk 4,16.

166 Mt 13,21.

167 Srv. Mk 4,17.

168 Lk 8,13.

169 Lk 8,14.

170 Srv. Mk 4,18.

171 Mt 13,22; Mk 4,19.

172 Mt 13,22.

173 Srv. Mk 4,19.

174 Lk 8,15.

175 Mt 13,23.

176 Lk 8,15.

177 Srv. Mt 13,23; Lk 8,15.

178 Mt 8,22.

179 Mt 12,43.

180 Lk 11,24.

181 Mt 12,44.

182 Srv. Lk 11,26.

183 Srv. 1 Jan 4,16.

184 Srv. Jan 14,23.

185 Srv. Mt 28,19.

186 Lk 21,36.

187 Mk 11,25; Lk 11,2.

188 Mt 6,9.

189 Lk 18,1.

190 Srv. Jan 4,23-24.

191 1 Petr 2,25.

192 Jan 10,15.

193 Mt 23,8.

194 Mt 23,9.

195 Srv. Mt 23, 8-10.

196 Jan 15,7.

197 Mt 18,20.

198 Mt 28,20.

199 Jan 6,63.

200 Jan 14,6.

201 Jan 12,28.

202 Jan 17,1.

203 Jan 17,6.

204 Jan 17, 8-10.

205 Jan 17,11.

206 Jan 17,13-15.

207 Jan 17,17-20.

208 Jan 17,23.

209 Srv. Jan 17,26.

210 Srv. Jan 17,24.

211 Mt 20,21.

212 Jan 17,11.

213 Srv. Mt 11,25.

214 Srv. Gn 1,26.

215 Srv. Gn 2,15.

216 Srv. Jan 17,26.

217 Srv. Mt 25,31.

218 Srv. Mt 25,41.

219 Srv. Mt 25,34.

220 Srv. Mt 17,5.

221 Srv. Kol 1,16.

222 Zj 19,3.

223 Zj 19,4.

224 Lk 17,10.

225 Až do II. vatikánského koncilu byl klerikem každý, kdo přijal i tak zvané nižší svěcení - to jsou všechna vyjmenovaná, podjáhnem počínaje a ostiářem (který střežil v prvotní církvi bránu chrámu) konče. Dnes se člověk stává klerikem až při jáhenském svěcení (které dříve spolu s kněžským svěcením bylo řazeno mezi tak zvaná vyšší svěcení). Z bývalých nižších svěcení dnes zůstaly pouze služby lektora a akolyty.

226 Srv. Zj 7,9.

227 Srv. Mk 12,30.

228 Srv. Mk 12,33.

229 Srv. Lk 10,27.

230 Mk 12,30.

231 Srv. Tob 13,5.

232 Srv. Lk 18,19.

233 Srv. Žid 2,10.

234 Srv. Mt 28,19.

235 Srv. Řím 11,33.

236 Srv. Dan 3,52.

237 Srv. Kol 3,17.

238 Slovem život míní sv. František tuto řeholi, neboli pravidlo života.

239 Srv. Dt 4,2; 12,32.