ZÁZRAKY SVATÉHO FRANTIŠKA

Ve jménu Krista začínají zázraky našeho přesvatého otce Františka.

127. V pokorné prosbě o milost našeho Pána Ježíše Krista, abychom u současníků probudili náležitou zbožnost a u budoucích abychom posílili víru, pod vedením Krista chceme uvést krátce, ale věrně zázraky, které byly, jak bylo uvedeno, čteny v přítomnosti pana papeže Řehoře a ohlášeny lidu.

I. O uzdravení zmrzačených

V den, kdy bylo pohřbíváno jako drahocenný poklad svaté a požehnané tělo našeho přeblaženého otce Františka, balzamované spíše nebeskou vůní než pozemskými bylinami, přivedli sem dívku. Měla už přes rok příšerně zkřivený krk a hlavu skloněnou k ramenům, že nahoru se mohla podívat jen ze strany. Když na nějakou dobu položila hlavu na rakev, ve které leželo vzácné tělo světce, krk se ihned pro zásluhy přesvatého muže narovnal a hlava zaujala normální polohu. Dívka však byla tak překvapena náhlou změnou, že se dala do pláče a utekla. Na rameni však bylo vidět prohlubeninu, kterou způsobilo přitlačení hlavy při dlouhé nemoci.

128. V hrabství Narni byl chlapec, jehož holenní kost byla ohnutá a zkroucená, takže mohl chodit jen o dvou berlích. Byl odkázán na žebrotu a touto nemocí už trpěl více let. Otce ani matku neznal. Pro zásluhy našeho přeblaženého otce Františka byl této nemoci tak dokonale zbaven, že chodil bez podpory berlí sem a tam a chválil a velebil za to Boha a jeho svatého.

129. Jakýsi Mikuláš, občan z Foligna, měl zmrzačenou levou nohu. Protože trpěl velkou bolestí, utratil za lékaře, aby se uzdravil, tolik, že se velmi zadlužil. Když mu jejich pomoc v ničem ani trochu nepomáhala a bolesti se stále zhoršovaly, takže kvůli jeho sténání a křiku sousedé ani spát nemohli, odporučil se Bohu a svatému Františkovi a nechal se donést k jeho hrobu. Když pak strávil celou noc na modlitbách u světcova hrobu, natáhl nohu a bez hole se s velkou radostí vrátil domů.

130. Opět chlapec, který měl tak zkřivenou jednu nohu, že měl koleno na prsou a patu na hýždích, se dostal ke hrobu blaženého Františka. Jeho otec za jeho uzdravení konal v žínici pokání a matka se kvůli tomu velmi trápila. I on byl úplně a náhle uzdraven, takže mohl zdráv a radostně pobíhat po ulicích a děkovat Bohu a svatému Františkovi.

131. Ve městě Fano žil mrzák. Nohy měl plné vředů a přirostlé k hýždím. Z vředů šel takový zápach, že ho nechtěli za žádnou cenu přijmout do špitálu a ošetřovat. Ten byl zakrátko pro zásluhy přeblaženého otce Františka, jehož milosrdenství vroucně vzýval, potěšen a zcela uzdraven.

132. Malé děvčátko z Gubbia se zmrzačenýma rukama už celý rok nemělo vládu nad žádným údem svého těla. Aby došla milosti uzdravení, dopravila ji její chůva s voskovou figurkou1 ke hrobu přeblaženého otce Františka. Když tam pobývaly osm dní, všem jejím údům se vrátila jejich funkčnost, takže je mohla používat jako dřív.

133. Jiný chlapec z Montenero2 ležel několik dní před dveřmi kostela, kde odpočívalo tělo svatého Františka, neboť nemohl ani chodit, ani sedět, protože měl tělo od pasu dolů úplně ochrnuté. Jednoho dne ho vnesli do kostela, aby se dotkl hrobu přeblaženého otce Františka, a odcházel odtud zcela zdráv. Hoch sám vyprávěl, že zatímco ležel před hrobem slavného světce, objevil se u něho jakýsi mládenec oblečený v hábitu bratří a stál nad hrobem. Měl v rukou hrušky, zavolal ho, a když mu jednu podával, povzbuzoval ho, aby vstal. 4   Chlapec vzal hrušku z jeho ruky a odpověděl mu: „Vidíš, že jsem chromý a nemohu vůbec vstát.“ Nabídnutou hrušku doopravdy snědl a natáhl ruku po druhé, kterou mu onen mládenec nabízel. Když ho mladík znovu povzbuzoval, aby vstal, nemohl vstát, protože se stále ještě cítil nemocný. Ale jakmile vztáhl ruku po hrušce, ten samý mladík, který mu ji dal, uchopil ho za ruku, vyvedl ho ven a zmizel mu z očí. Když si chlapec uvědomil, že je zdráv a neporušený, začal hlasitě volat a všem ukazovat, co se s ním stalo.

134. Ženu z vesničky Coccorano3 přinesli k hrobu slavného otce na nosítkách, protože mimo jazyk nebyla s to používat žádného údu. Za malou chvíli po tom, co dlela u hrobu přesvatého muže, zvedla se zcela zdráva.

Jiný občan z Gubbia přinesl v koši k hrobu svatého otce svého ochrnutého syna a dostal ho zpět úplně zdravého. Byl tak zmrzačený, že měl nohy jakoby přirostlé k hýždím a úplně vysušené.

135. Bartoloměj z města Narni, velmi chudý a nuzný muž, usnul jednou ve stínu ořešníku. Když se probudil, byl tak ochrnutý, že vůbec nemohl chodit. Nemoc se stále horšila, holenní kost a chodidlo mu slábly a úplně seschly. Ani říznutí nožem necítil a také vůči pálení byla noha necitlivá. Ale přesvatý František, pravý milovník chudých a otec všech ubohých, se mu zjevil jedné noci ve snu a přikázal mu, jat soucitem z takového utrpení, aby se šel vykoupat, že ho tam zbaví jeho nemoci. Probudil se a nevěděl, co má dělat. Proto vyprávěl biskupovi města po pořádku celé vidění. Biskup ho povzbudil, aby pospíchal vykonat nařízenou koupel, a požehnal mu. Muž se o berlích vydal na jmenované místo, jak nejlépe mohl. Když tak ztrápeně putoval, vysílen značnou námahou, uslyšel hlas4: „Jdi v pokoji Páně. Já jsem ten, kterému ses svěřil.“ Když se blížil k cíli, sešel z cesty, jelikož byla noc, a znovu uslyšel hlas, který mu řekl, že nejde správnou cestou. 9 Poradil mu také, kudy a jakým směrem má k lázni jít. 10 Když na místo došel a sestoupil do koupele, cítil, jako by se ho jedna ruka dotkla na chodidle a druhá na holení kosti a lehce ji narovnávala. 11 Hned vyšel z koupele zdráv, chválil a velebil všemohoucnost Stvořitele i jeho služebníka, blaženého Františka, který mu dal takovou milost a sílu. 12 Vždyť byl šest let mrzákem a žebrákem a už byl pokročilého věku.

II. O slepých, kterým se navrátil zrak

136. Jedna žena, jménem Sibilia, postižená po řadu let slepotou, se nechala dovést, slepá a smutná, ke hrobu Božího muže. Vracela se domů s radostí a jásotem, protože tam znovu obdržela světlo očí.

Také jeden slepec ze Spello nabyl u hrobu svatého těla již dlouho ztraceného zraku.

Jiná žena z Camerino vůbec neviděla na pravé oko. Její příbuzní položili na slepé oko látku, které se blažený František dotkl, a sotva složili slib, mohli vzdávat díky Pánu Bohu a svatému Františkovi za to, že se jí vrátilo světlo očí.

Něco podobného se stalo jedné ženě z Gubbio, která když složila slib, mohla se radovat ze znovu nabytého zraku.

Jeden assiský občan byl pět let slepý. Protože za života blaženého Františka byl jeho přítelem, kdykoliv se modlil, připomínal mu bývalé přátelství. Když se pak dotkl jeho hrobu, byl uzdraven.

Jakýsi Albert z Narni, který už téměř celý rok zcela ztratil světlo očí, jelikož mu oční víčka spadala až na lícní kosti, zasvětil se blaženému Františkovi a ihned se mu vrátil zrak a on se vydal na cestu a navštívil jeho slavný hrob.

III. O posedlých

137. Ve Folignu žil muž jménem Petr, jenž jak kvůli slibu, tak kvůli pokání za spáchané hříchy putoval ke svatyni5 blaženého archanděla Michaela a zastavil se u jakéhosi pramene. Protože měl po cestě žízeň, ochutnal vodu z pramene. A tu se mu zdálo, jako by do sebe vpil démony. A skutečně byl jimi po tři roky posedlý a vyváděl věci hrozné na pohled i k vyprávění. Když přišel k hrobu přesvatého otce, démoni zuřili a hrozně jím cloumali. Jasným a zjevným zázrakem byl od nich podivuhodně osvobozen, sotva se hrobu dotkl.

138. Jedna žena z městečka Narni byla ovládána hrozným vztekem, přišla o rozum, dělala hrůzné věci a nevhodně mluvila. Jednou se jí zjevil blažený František a řekl jí: „Pokřižuj se!“ Ona mu odpověděla: „Nemohu!“ Tu nad ní světec udělal znamení kříže sám a všechno šílenství i ďábelské přeludy ji opustily.

Ještě mnoho mužů a žen, kteří byli souženi různými ďábelskými trápeními a oklamáni šalbami, bylo z jejich moci pro zásluhy svatého a slavného otce vyrváno.

Protože se však tento druh lidí lehce nechává oklamat, pojednáváme o těchto věcech jen krátce a hned přejdeme k věcem důležitějším.

IV. O smrtelně nemocných povolaných zpět k životu, o nadmutém, o vodnatelném, nemocném dnou a o různých jiných nemocných

139. Jeden chlapec jménem Matouš, z městečka Todi, ležel osm dní na lůžku6 jako mrtvý. Ústa měl sevřená a neviděl. Tvář staženou, ruce i nohy byly úplně černé jako smůla. Všichni se už vzdali naděje, že by se zachoval při životě, ale díky slibu své matky se uzdravil s podivuhodnou rychlostí. Z úst mu začala téci krev, a proto si mysleli, že vykrvácí. Jeho matka však hned začala pokorně vzývat na kolenou jméno svatého Františka, a sotva vstala od modlitby, začal chlapeček otevírat oči, vrátil se mu zrak a z prsou matky začal opět pít. Brzy také zmizela černá barva kůže a tělíčku se vracela jeho dřívější barva a dítěti se navracelo zdraví i síly. Když se dítě začalo uzdravovat, zeptala se ho jeho matka: „Kdo tě uzdravil, dítě?“ A dítě odpovědělo žvatláním: „Ciccu, Ciccu!“ A také se ho ptali: „Čí jsi služebník?“ A děcko opět odpovědělo: „Ciccu, Ciccu.“ Neumělo totiž ještě normálně mluvit, protože bylo velmi malé, a tak jméno blaženého Františka vyslovovalo takto zkráceně.

140. Jeden mladík, když se zdržoval na jakémsi velmi vysokém místě, z toho místa spadl a při tom ztratil řeč i schopnost ovládat všechny své údy. Po tři dny nejedl, nepil ani se nepohnul a mělo se za to, že je mrtvý. Jeho matka však, aniž by žádala pomoc nějakých lékařů, prosila o jeho uzdravení blaženého Františka. A jakmile učinila slib, dostala ho zpět živého a zdravého a začala chválit všemohoucnost Spasitele.

Jiný, jménem Mancino, byl smrtelně nemocen. Nikdo už nevěřil, že by se mohl uzdravit. On však, jak jen mohl, vzýval jméno blaženého Františka, až byl náhle uzdraven.

Jeden chlapec z Arezza, jménem Gualtiero, trpěl neustále horečkou a byl trýzněn dvěma vředy. Všichni lékaři se už vzdali naděje. Když však jeho rodiče složili slib blaženému Františkovi, vrátilo se mu vytoužené zdraví.

Dalšímu, který už byl blízko smrti, již zhotovovali voskovou masku, ale ještě než ji stačili dokončit, byl ze všech utrpení nemoci vysvobozen.

141. Jedna žena byla už léta pro svou nemoc upoutána na lůžko a nemohla se ani hnout. Zaslíbila se Bohu a blaženému Františkovi, a když byla z nemoci uzdravena, mohla opět plnit povinnosti svého stavu.

V městě Narni žila žena, která měla už osm let uschlou ruku, takže s ní nemohla nic dělat. Konečně se jí ve snu zjevil přeblažený otec František, narovnal jí ruku a ona mohla pracovat jako jiní.

Mladý muž z téhož města ležel už deset let velmi těžce nemocen. Měl celé tělo oteklé a žádné léky nezabíraly. Pro zásluhy blaženého otce Františka, když jeho matka složila slib, ihned obdržel výhody zdraví.

Ve městě Fano byl nemocný vodnatelností, jehož končetiny byly hrozivě oteklé. Díky blaženému Františkovi obdržel úplné uzdravení z této nemoci.

Jistý občan z Todi trpěl tak strašným revmatismem kloubů, že už nemohl ani sedět, ani jinak odpočívat. Intenzita zmíněného utrpení mu neustále působila takové mrazení, že se zdálo, že ho zcela zničí. 10 Volal lékaře, bral mnoho koupelí a různých léků, ale žádný z těchto prostředků mu úlevu nepřinášel. 11 Jednoho dne udělal však v přítomnosti jistého kněze slib, aby mu svatý František vrátil dřívější zdraví. 12 Ještě se modlitby ke světci nedomodlil, když zjistil, že se mu dřívější zdraví vrací.

142. Jistá ochrnutá žena v Gubbiu, upoutaná na lůžko, byla uzdravena po trojím vzývání jména blaženého Františka.

Jistý muž, jménem Bonifác, měl v nohou a prstech tak těžké bolesti, že se nemohl ani pohybovat, ani se do strany otočit. Ztratil chuť k jídlu a spát také nemohl. Jednoho dne k němu přišla jakási žena, která mu radila a povzbuzovala ho, aby se pokorně zasvětil blaženému Františkovi, jestli chce být velmi rychle vyléčen ze své nemoci. Onen muž však ve velkých bolestech odpověděl: „Nevěřím, že je svatý!“ Když mu však žena vytrvale domlouvala, aby složil slib, konečně se onen muž zasvětil tímto způsobem: „Odevzdávám se svatému Františkovi a uvěřím, že je svatý, když budu do tří dnů vysvobozen z této nemoci.“ A byl brzy uzdraven pro zásluhy Božího světce, opět chodil, jedl a spal a chválil všemohoucího Boha.

143. Jeden muž byl železným šípem těžce zraněn na hlavě. Protože šíp pronikl oční dutinou a zůstal v hlavě trčet, žádný lékař mu nemohl pomoci. Odporučil se tedy v pokorných prosbách Božímu světci Františkovi s nadějí, že s jeho pomocí může být uzdraven. Když se trochu uklidnil a usnul, svatý František mu ve snu řekl, aby si dal šíp vyjmout zadní částí hlavy. Jak to ve snu viděl, nechal druhého dne provést a byl bez větších obtíží zachráněn.

144. Jeden muž z městečka Spello, jménem Imperatore, velmi trpěl po dva roky tak velkou kýlou, že vnitřnosti vyhřezávaly ven spodní částí trupu. Nemohl je delší dobu udržet uvnitř, takže musel nosit kýlní pás, aby vnitřnosti zadržel uvnitř. Hledal pomoc u lékařů, kteří od něj jen mámili peníze, a v ničem nepomohli. Když pak neměl peníze ani na živobytí, přestal úplně věřit v jejich pomoc. Obrátil se tedy konečně na pomoc Boží a začal se pokorně dovolávat zásluh blaženého Františka ať už na cestě, doma či kdekoli byl. Tak se stalo, že během krátké doby mu milostí Boží pro zásluhy blaženého Františka bylo navráceno úplné zdraví.

145. Jeden bratr, který v poslušnosti sloužil v Řádu v Marce Ankonské, měl v bederní krajině velikou píštěl, tak zlou, že se vzdal naděje na vyléčení lékaři, protože nemoc byla již pokročilá. Prosil proto ministra, pod jehož poslušností žil, aby mu dovolil jít navštívit místo, kde odpočívá tělo přeblaženého otce. Choval totiž naději, že pro zásluhy světce obdrží milost uzdravení. Jeho ministr mu to však zakázal, protože leželo mnoho sněhu a byla zima, a on se obával, aby se velikou námahou nemoc ještě nezhoršila. Když bratr nedostal dovolení, začal se proto zneklidňovat. Jedné noci u něho stanul svatý otec František a pravil: „Synu, netrap se pro tuto věc ani pro žádnou jinou! Ale odlož kožešinu, kterou na sobě máš, odhoď náplast i obvazy, zachovávej svou řeholi a uzdravíš se!“ Jakmile ráno vstal, učinil, jak mu bylo přikázáno, a vzdával díky Bohu za náhlé uzdravení.

V. O očištění malomocných

146. V San Severino v Marce Ankonské byl jinoch, jménem Atto, který byl po celém těle zasažen malomocenstvím. Podle soudu lékařů ho všichni považovali za malomocného. Všechny končetiny měl nateklé a zvětšené, zřítelnice rozšířené a díval se nepřítomným pohledem. Nemohl chodit, ubožák, byl trvale upoután na lůžko. Rodičům to působilo mnoho bolesti a smutku. Jeho otec byl každý den trýzněn nesmírnou bolestí, neboť nevěděl, co si s ním má počít. Konečně se v jeho srdci zrodil nápad, že by ho mohl celého zasvětit blaženému Františkovi, a řekl synovi: „Synu, chceš se zasvětit svatému Františkovi, který se všude blýská zázraky, aby ti z této nemoci pomohl, bude-li chtít?“ On odpověděl: „Ano, otče, chci.“ Otec dal hned přinést papír a odměřil délku i šířku synovy postavy. Pak řekl: „Odvahu, synku, zasvěť se blaženému Františkovi, a až na jeho přímluvu dojdeš zdraví, doneseš mu každý rok svíčku tak dlouhou, jak jsi sám.“ Syn se na prosbu otce vzmužil, sepjal ruce a začal blaženého Františka pokorně prosit o slitování. Když byla na papír poznačena jeho délka a on se domodlil, byl od malomocenství okamžitě očištěn. Vstal, vzdal chválu Bohu a blaženému Františkovi a začal s radostí chodit.

Ve městě Fano žil mladík jménem Bonomo. Všichni lékaři ho prohlásili za chromého a malomocného. Když ho jeho rodiče zbožně zasvětili svatému Františkovi, byl od malomocenství očištěn, ochromení zmizelo a byl dokonale zdráv.

VI. O němých, kteří mluví, a o hluchých, kteří slyší

147. V Città della Pieve byl ubohý mladý žebrák, který byl od narození hluchoněmý. Jazyk měl tak krátký a malý, že se těm, kdo ho častokrát vyšetřovali, zdál uříznutý. Jednou večer přišel k domu jakéhosi Marka v tomtéž městě a znameními, jak němí dělávají, ho prosil o nocleh. Naklonil hlavu na stranu, dal si ruce k tváři, aby naznačil, že chce u něho přenocovat. Ten muž ho s radostí přijal do svého domu a rád si ho ponechal u sebe, protože ten mladík uměl dobře vykonávat služebné práce. Ač byl od narození hluchoněmý, byl nadaný a podle znamení rozuměl příkazům. Když jednou zmíněný muž se svou manželkou seděli večer u stolu a chlapec před nimi stál, řekl muž své ženě: „Považoval bych za veliký zázrak, kdyby blažený František vrátil tomuto chlapci řeč i sluch.“

148. A dodal: „Slibuji Pánu Bohu, že jestli se blažený František na něm uvolí to vykonat, bude mi pro jeho lásku tento chlapec velmi milý a budu se o něho starat po celý jeho život.“ Jaký div! Jakmile slib vyslovil, chlapec promluvil a řekl: „Ať žije svatý František!“ Pak pozvedl oči a pokračoval: „Vidím zde nahoře stát svatého Františka, který přišel, aby mi vrátil řeč.“ A chlapec ještě dodal: „Co ale teď řeknu lidem?“ Ten muž odvětil: „Budeš chválit Boha a budeš mnoha lidem ke spáse!“ Ten chlapec pak vstal a s radostí a s velkým jásotem všem zvěstoval, co se stalo. Sbíhají se všichni, kteří ho předtím znali jako němého, a plni obdivu a úžasu pokorně chválí blaženého Františka. Jeho jazyk dorostl, že mohl normálně mluvit a vyslovoval tak pěkně, jako by mluvil odjakživa.

149. Jiný chlapec, jménem Villa, nemohl ani mluvit, ani chodit. Proto jeho matka učinila s vírou slib a vyrobila voskovou figuru chlapce a s velikou úctou ji donesla na místo, kde odpočívá blažený otec František. Když se vrátila domů, našla svého syna, jak chodí a mluví.

Jeden muž z diecéze Perugia úplně ztratil řeč. Stále měl otevřená ústa, hrozivě lapal po dechu a dusil se. Měl totiž opuchlé a zanícené hrdlo. Když přišel k místu, kde odpočívá přesvaté tělo, a chtěl po schodech sestoupit k jeho hrobu, aby se ho dotkl, začal najednou chrlit krev a hned byl dokonale zdráv. Mohl mluvit a ústa zavírat a otevírat, jak chtěl.

150. Jedna žena trpěla tak velkými bolestmi v hrdle, že pro velikou horkost měla jazyk vyschlý a přilepený k patru. Nemohla ani mluvit, ani jíst, ani pít. Přikládali jí náplasti, dávali léky, ale žádná úleva od nemoci se nedostavovala. Nakonec se v srdci, protože nemohla mluvit, zasvětila svatému Františkovi. A hned se útroby zachvěly a z hrdla vyšel kulatý kamének, který pak všem ukazovala, a zakrátko byla zcela zdráva.

V Grecciu byl mladík, který ztratil sluch, paměť i řeč, nic nepoznával ani nevnímal. Avšak jeho rodiče, kteří měli velikou důvěru ve svatého Františka, mu mladíka v pokorné oddanosti zasvětili. Když učinili slib, dostal z milosti přesvatého a přeslavného otce Františka v plnosti všechny smysly, které mu chyběly.

Ke chvále, slávě a cti našeho Pána Ježíše Krista, neboť jeho království a vláda trvá pevně a neochvějně na věky věků. Amen.

Konec.

 

1 Ve středověku bylo rozšířenou formou zbožnosti přinášet jako jakýsi obětní dar figurku z vosku, z chleba či z kovu o velikosti nebo o váze toho, za něhož se prosilo.

2 Není zřejmé, zda jde o Montenero u Perugie, u Todi nebo u Rieti.

3 Vesnice mezi Gubbiem a Assisi.

4 Srv. Sk 9,4.

5 Jde o pověstnou kapli archanděla Michaela na hoře Gargano, která byla často navštěvovaným poutním místem té doby.

6 Srv. Mt 9,2.