Posvátná úmluva svatého Františka s paní Chudobou

Překlad: Bonaventura Štivar OFMCap.

Posvátná úmluva sv. Františka s paní Chudobou je jedním z nejkrásnějších a nejdůležitějších děl v dějinách františkánství. Podle nejstaršího nalezeného rukopisu se datovala do r. 1227 a za autora byl považován Jan Parenti, generální ministr Řádu v letech 1227-1232. Postupně však bylo autorství připisováno také sv. Antonínovi z Padovy či Crescenciovi z Jesi. Současný stav našeho poznání nám nedovoluje autora s jistotou určit. Cílem tohoto spisu je povzbudit bratry, aby je nepostihl úpadek, který v průběhu let potkal mnišské řády. Teologickým kontextem tohoto díla je posvátná úmluva mezi menšími bratry a paní Chudobou, která má vést ke spáse. Datum vzniku by skutečně mohl být rok 1227, i když někteří badatelé považují za pravděpodobnější pozdější léta druhé čtvrtiny 13. století. K sepsání Posvátné úmluvy tedy zřejmě došlo někdy v letech 1227-1250.

Celá Posvátná úmluva vidí vše v zorném úhlu teologie chudoby, kterou vnímá jako ctnost. Pod tímto zorným úhlem je chudoba chválena jako první z ctností. I život Kristův a dějiny spásy jsou interpretovány podobným způsobem. Propracovanost teologie chudoby vede některé učence k tomu, že dobu vzniku Posvátné úmluvy kladou do pozdějších let než do roku 1227, neboť předpokládá historický konflikt s církví a okolním světem, ke kterému došlo v letech 1250-1270, kdy se Řád musel hájit před silnými útoky vedenými ze strany světského kléru (především pařížských mistrů). I v dílech sv. Bonaventury z té doby se objevují myšlenky odpovídající Posvátné úmluvě. Na rozdíl od těchto děl je však autor Posvátné úmluvy mnohem radikálnější a nehájí chudobu jen jako vrchol ctností, ale vidí ji jako jedinou cestu ke spáse.

Doba onoho tak opěvovaného prvotního bratrstva, která skončila okolo roku 1215, je v době sepsání Posvátné úmluvy již legendou a rozpor mezi jejím dvojím rozměrem – nejprve žitým a pak již jen vysněným – je atmosférou Posvátné úmluvy.

 

[Prolog]

Mezi ostatními znamenitými a zvláštními ctnostmi, které v člověku připravují Bohu místo k přebývání a které ukazují znamenitější a snazší cestu jak k němu jít a dostat se k němu, svatá chudoba vyniká nade všemi zvláštní předností a svou jedinečnou milostí překonává slávu ostatních. 2 Je totiž základem všech ctností a jejich strážkyní a mezi ostatními evangelními ctnostmi právem zaujímá první místo. Není třeba, aby se ostatní obávaly deště, přívalu vod a vichřice1, jež hrozí zřícením, byly-li postaveny na tomto základu. 4 A to jistě právem, neboť Syn Boží, Pán zástupů a Král slávy2, si ji zamiloval zvláštní láskou, hledal ji, našel a uchoval, když na zemi konal dílo spásy3. 5 Vložil ji na počátku svého kázání jako světlo víry do rukou těm, kteří vcházejí dveřmi, a položil ji jako první kámen do základu domu. A nebeské království, které ostatní ctnosti od něho dostaly jako zaslíbení, ona od něj dostává bez jakéhokoliv prodlení. 6 Blahoslavení, praví, chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království4.

7 Skutečně jsou hodni nebeského království právě ti, kteří s duchovním úmyslem a z touhy po věčných dobrech nevlastní ze své vůle nic pozemského. 8 Kdo se nestará o pozemské, musí nutně žít z nebeského. Jí sladké drobty, které padají ze stolu5 svatých andělů; v tomto vyhnanství okouší štěstí, 9 kdo se zříká všeho pozemského a všechno považuje za bezcenný brak6, aby si zasloužil okusit, jak dobrý a milý je Pán7.

10 A v tom spočívá pravé uvedení do nebeského království, jistota věčného přebývání v tomtéž království a jakási svatá předchuť budoucí blaženosti.

11 Proto se blažený František, jako pravý následovník a učedník Spasitelův, na počátku svého obrácení vydal hledat se vší horlivostí, s celou touhou a veškerou rozhodností svatou chudobu, aby ji našel a osvojil si ji, 12 aniž by kolísal v protivenstvích, aniž by se bál nezdarů, aniž by se vyhýbal nějaké námaze, aniž by ho odradily tělesné obtíže, jen když mu byla dána možnost přiblížit se k té, jíž Pán dal klíče od nebeského království8.

Kapitola 1 - Blažený František se ptá po Chudobě

1 Pilně jako horlivý pátrající zvěd začal chodit po náměstích a ulicích města, pozorně hledaje tu, již milovala jeho duše9. 2 Dotazoval se okolostojících, vyptával se přicházejících a říkal: „Viděli jste tu, kterou tolik miluji10?“. 3 Ale smysl těch slov jim zůstal skryt11, jako by byl cizincem. Jelikož mu nerozuměli, říkali: „Člověče, nevíme, co říkáš. Mluv s námi naším jazykem12 a odpovíme ti.“

4 V té době neměly děti Adamovy ani slov, ani vnímání13, aby spolu chtěly jednat či mluvit o chudobě. 5 Vášnivě ji nenáviděly, jak to činí i dnes, a nemohly tudíž o ní hledajícímu říci pokojného slova14. Proto mu odpovídají jako neznámému a prohlašují, že ničemu z toho, nač se ptá, nerozumí.

6 „Půjdu tedy,“ řekl blažený František, „za vznešenými a moudrými a promluvím s nimi. Vždyť oni znají cesty Páně a řád svého Boha15, neboť tamti snad jsou jen lidé chudí a hloupí, kteří neznají cesty Páně a řád svého Boha16.“

8 Když to učinil, odpověděli mu ještě nepřátelštěji a pravili: „Jaké je to nové učení, které nám hlásáš17? Vždyť chudoba, kterou hledáš, ať patří tobě, tvým synům a potomstvu tvému18 po tobě! 9 Nám však vyhovuje užívat si potěšení a oplývat bohatstvím, neboť krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku19. 10 Poznali jsme, že není nic lepšího než se radovat, jíst a pít20, dokud žijeme.“ 11 Když to blažený František uslyšel, podivil se ve svém srdci, poděkoval Bohu a pravil: 12 „Buď pochválen, Pane Bože21, který jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými a odhalil jsi je maličkým. Ano, Otče, neboť tak se ti zalíbilo22. 13 Pane, Otče a vládce mého života, neponechávej mne jejich záměru a nedopusť, abych padl23 do této hanby, ale dej mi, abych s tvou milostí našel, co hledám, neboť jsem tvůj služebník a syn tvé služebnice24.

14 Proto opustil blažený František město a rychlým krokem přišel k jakémusi poli, kde již zdaleka viděl sedět dva starce zmožené velkým žárem25, z nichž jeden takto promluvil: 15 „Na koho shlédnu, než na chudého a zkroušeného srdcem, na toho, kdo se třese před mým slovem26?“ 16 A druhý pravil: „Nic jsme si přece na tento svět nepřinesli a nic si také z něho nemůžeme odnést. Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s tím spokojeni27.“

Kapitola 2 - Prosí, aby mu ukázali, kde bydlí Chudoba

1 Když blažený František k nim došel, řekl jim: „Ukažte mi, snažně prosím, kde bydlí paní Chudoba, kde pase, kde v poledne táboří28, neboť láskou k ní hynu29.“ 2 Oni mu však odpověděli a pravili: „Dobrý bratře, seděli jsme zde po čas a časy a půl času30 a často jsme ji viděli projít kolem, protože početní [byli, kdo] ji hledali. 3 Mnozí ji občas doprovázeli, ale často se vracela sama a nahá, bez jakýchkoli šperků, bez čestného doprovodu i bez roucha, které by ji zakrývalo. 4 Hořce plakala a říkala: »Synové matky mé proti mně brojili31 A my jsme jí říkali: »Měj strpení32, neboť spravedliví tě milují.«

6 A teď, bratře, vystoupila na velikou a vysokou horu33, kterou určil34 Bůh. Přebývá na svatých horách, neboť Bůh ji miluje nade všechna Jakubova sídla35. 7 Obři se nemohli dotknout šlépějí jejích nohou a orlové nemohli vzlétnout až k jejímu hrdlu. Chudoba je zvláštní věc, kterou opovrhuje každý člověk, neboť ji nelze najít v krajích, kde lidé žijí pohodlně36. Proto je skryta jejich zrakům i nebeskému ptactvu je utajena37. Bůh rozumí její cestě, jen on zná její místo38.

10 Jestliže však ty, bratře, se k ní chceš dostat, svleč své sváteční šaty a odhoď všechnu zátěž i hřích, který se na tebe lepí39, neboť nebudeš-li nahý, nebudeš moci vystoupit k té, která se uchýlila do takové výše. 11 Protože však je dobrotivá40, snadno ji spatří ti, kdo ji milují, a naleznou ji ti, kdo ji hledají41. 12 Přemýšlet o ní, bratře, je pravá rozumnost, a kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starostí42. 13 Vezmi proto [s sebou] věrné druhy, aby ses s nimi při výstupu na hory mohl poradit a aby ti pomohli, neboť běda samotnému! 14 Padne-li, nemá, kdo by ho zdvihl. Padne-li jeden, druhý ho podepře43.“

Kapitola 3 - Blažený František napomíná bratry

Když blažený František dostal radu od tak významných mužů, šel a vybral si několik jemu věrných druhů, s nimiž se spěšně odebral k hoře. I pravil svým bratřím: „Pojďte a vystupme na horu Páně a k domu paní Chudoby, aby nás naučila svým cestám a budeme chodit po jejích stezkách44!“

Když ze všech stran obhlédli výstup na horu, pro její nesmírnou výšku a strmost si někteří o tom povídali a říkali: 4  Kdo vystoupí na tuto horu45 a kdo dosáhne jejího vrcholu?“

Když se to dozvěděl blažený František, řekl jim: „Úzká je cesta, bratři, a těsná je brána, která vede k životu, a málo je těch, kdo ji najdou46. Svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci47, a všechno těžké se vám stane snadným. Odložte břemeno svévole, odhoďte tíhu hříchů a opásejte se jako silní muži. Zapomeňte na to, co je za vámi, a zaměřte se ze všech sil na to, co je před vámi48. Pravím vám, že každé místo, na které vkročí vaše noha, bude vaše49. Vždyť dechem50 před vaší tváří je Kristus Pán, který vás pouty lásky51 táhne k vrcholu hory. 10 Podivuhodné je, bratři, zasnoubit se s Chudobou; ale snadno se budeme moci radovat z její náruče, neboť jakoby ovdověla paní národů52, malou a pohrdanou se stala královna ctností. 11 Není tady ani v celém okolí nikoho, kdo by se odvážil pozdvihnout hlas, není nikoho, kdo by se postavil proti nám, není nikoho, kdo by právem mohl zabránit této spásonosné úmluvě. 12 Všichni přátelé jí pohrdli a stali se jejími nepřáteli53.“ 13 A na ta slova se všichni vydali za svatým Františkem.

Kapitola 4 - Chudoba se diví, jak snadno stoupají

Když se zcela lehkým krokem přibližovali k vrcholu, hle, paní Chudoba stála na vrcholku hory a pozorovala příkré svahy hory. Když uviděla tyto muže, jak mocně vystupují, jak téměř letí, nadmíru se tomu podivila a řekla: „Kdo jsou tito [lidé], kteří letí jak oblaka a jako holubice ke svým hnízdům54? Už je tomu věru dávno, kdy jsem viděla takové [muže], tak volné a nespoutané žádným břemenem. Povím jim tedy, co mám na srdci, aby tohoto výstupu nelitovali jako druzí a nevšímali si té propasti okolo. Vím, že mne nemohou dosáhnout bez mého souhlasu, avšak můj nebeský Otec mi odplatí, když jim dám spásnou radu.“ A hle, ozval se jí hlas55 a pravil: „Neboj se, dcero siónská56, neboť tito jsou potomstvem, jemuž Pán požehnal57 a jež si vyvolil nepředstíranou láskou58.“

Tehdy paní Chudoba sestoupila z trůnu své nahoty, vyšla jim vstříc štědrým požehnáním59 a řekla jim: „Co je důvodem vašeho příchodu, povězte mi, bratři, a proč tak spěcháte z údolí bědných k hoře jasnosti? 10 Hledáte snad mne, která jsem, jak vidíte, chudičká, vichrem zmítaná, útěchy zbavená60?“

Kapitola 5 - Blažený František a jeho druhové chválí Chudobu

Oni však jí odpověděli a pravili: „K tobě přicházíme, naše paní; snažně tě prosíme, přijmi nás v pokoji. Chceme se stát služebníky Pána zástupů, neboť on je Král slávy61. Slyšeli jsme, že máš být královnou ctností, a zkušenost nám to potvrzuje. Proto se ti vrháme k nohám a pokorně tě prosíme, aby ses uvolila být s námi, abys byla naší cestou ke Králi slávy, jako jsi jemu byla cestou, když ten, který vychází z výsosti, se rozhodl navštívit ty, kdo žijí v temnotě a v stínu smrti62. Víme totiž, že tvá je moc, tvá je vláda, ty jsi nade všemi63 ctnostmi ustanovená Králem králů za královnu a paní. Uzavři tedy s námi mír a budeme zachráněni, aby nás skrze tebe přijal ten, který nás skrze tebe vykoupil. Rozhodneš-li se nás zachránit, hned budeme vysvobozeni. Neboť sám Král králů a Pán pánů64, Stvořitel nebe i země, zatoužil po tvé kráse65. Vždyť král u stolu odpočíval66, bohatý a slavný ve svém království, opustil svůj dům, zanechal své dědictví67, neboť hojnost a bohatství je v jeho domě68. A tak seskočil z královského trůnu69, aby tě milostivě hledal.

Velká je tedy tvá důstojnost a nezměrná vznešenost, neboť opustil všechny kůry andělské a nesmírné mocnosti, které v nebi tvoří veliké vojsko, a přišel tě hledat v nejhlubší jámě, kde jsi ležela v bahnitých výkalech70, v temnotách a ve stínu smrti71. 10 Všem živým jsi byla nemálo protivnou a všichni před tebou prchali a odháněli tě, jak mohli. 11 A ačkoli někteří ti nemohli zcela uniknout, přesto jsi jim nebyla méně protivnou a nenáviděnou.

12 Pak však přišel Pán, Panovník72, a sám tě vzal na sebe, pozdvihl tvou hlavu mezi kmeny národů, ozdobil tě čelenkou jako nevěstu73 a vyzvedl tě nad výšiny oblaků74. 13 Třebaže ještě i teď nesčetní tebou opovrhují, protože neznají tvou moc a slávu75, přece nic neztrácíš, neboť svobodně přebýváš na svatých horách76 v přepevném příbytku Kristovy slávy.“

Kapitola 6 - Důstojnost Chudoby

„Syn nejvyššího Otce stal se milovníkem tvé krásy77, k tobě jediné na světě přilnul a ve všem tě shledal velmi věrnou. Dříve, než přišel ze své jasuplné vlasti na zem, připravila jsi mu náležité místo, trůn, na němž by seděl, komnatu, v níž by odpočíval, totiž nejchudší Pannu, z níž zrozen by zazářil tomuto světu. Když se narodil, stála jsi věrně před ním, aby v tobě, a ne v nádheře, nalezl zalíbení. Položili ho, jak říká evangelista, do jeslí, protože v zájezdním útulku nebylo pro ně místa78. A tak jsi ho vždy nerozlučně provázela, aby po celý svůj život, kdy se ukázal na zemi a stýkal se s lidmi79, zatímco lišky mají svá doupata a ptáci hnízda, on vůbec neměl, kde by hlavu složil80. Když pak otevřel svá ústa, aby učil, ten, který kdysi otevíral ústa prorokům, mezi mnohým, co říkal, nejprve chválil tebe, nejprve tě velebil slovy: »Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království81«.

Když ke spáse lidského pokolení vyvolil potřebné svědky svého svatého kázání a slavného života, vskutku nevybral bohaté kupce, nýbrž chudé rybáře, aby tímto vysokým oceněním ukázal, že tě všichni mají milovat. Nakonec, aby byla všem zjevná tvá dobrota, tvá velkodušnost, tvá síla, to, jak stojíš nade všemi ostatními ctnostmi, jak bez tebe nic nemůže být ctností, jak tvé království není z tohoto světa82, nýbrž z nebe, jen ty jsi vytrvala po boku Krále slávy i tehdy, když všichni jeho vyvolení a milovaní ho ze strachu opustili. Ty však, věrná snoubenko, sladká milovnice, ses od něho nevzdálila ani na okamžik, ba tím více jsi k němu lnula, čím víc jsi viděla, jak jím druzí pohrdají. 10 Neboť kdybys ty s ním nebyla, nemohli by jím všichni tak opovrhovat.

11 Byla jsi s ním, když ho Židé haněli, když ho farizeové uráželi, když ho velekněží obviňovali. [Byla jsi s ním], když ho políčkovali, když na něho plivali, když ho bičovali. 12 On, hodný úcty všech, byl ode všech tupen a ty sama jsi ho těšila. Neopustila jsi ho až do smrti, a to smrti na kříži83. 13 A na samotném kříži, když už jeho tělo bylo obnažené, když rozevřel náruč a jeho ruce i nohy byly probodené, trpěla jsi s ním, a to tak, že na něm nebylo vidět nic slavnějšího než tebe. 14 Nakonec, když vstoupil na nebesa, zanechal ti pečeť nebeského království k označení vyvolených, aby každý, kdo touží po věčném království, přišel k tobě, vyprosil si je od tebe a skrze tebe vstoupil dovnitř. Takže, kdo není označen tvým znamením84, nemůže vejít do království.

15 Proto, Paní, měj s námi slitování a označ nás znamením své milosti! Kdo je tak pošetilý a nerozumný, že by nemiloval celým srdcem tebe, kterou si Nejvyšší vyvolil a od věčnosti připravil? 16 Kdo by si tě nevážil a nectil, když ten, jemuž se koří všechny mocnosti nebes, tě vyznamenal takovou ctí? 17 Kdo by se rád neskláněl k tvým nohám85, když se Pán slávy tak pokorně sklonil, tak přátelsky se s tebou spojil, s takovou láskou k tobě přilnul. 18 Pro něho a kvůli němu, Paní, snažně prosíme: Nepohrdej našimi prosbami v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečenství nás vždycky vysvoboď, ó slavná a požehnaná na věky!“

Kapitola 7 - Odpověď paní Chudoby

Na to odpověděla paní Chudoba s radostným srdcem, s veselou tváří a laskavým hlasem pravila: „Přiznám se vám, nejdražší bratři a přátelé, že od chvíle, kdy jste začali mluvit, jsem plná útěchy, překypuji radostí86, neboť pozoruji vaši horlivost a již vím o vašich svatých předsevzetích. Vaše slova jsou pro mne vzácnější nežli zlato, než množství drahokamů, sladší jsou nad plástev medu87. Nejste to vy, kdo mluvíte, ale Duch svatý mluví ve vás88 a jeho pomazání vás poučuje o tom všem89, co jste říkali o nejvyšším Králi, který mě jen svou milostí přijal za svou milou a tak ze mě sňal mou pozemskou potupu90 a oslavil mě mezi nebeskými knížaty.

Proto bych ráda, nebude-li vám to obtížné poslouchat, vyprávěla dlouhý, ale neméně užitečný příběh o mém životě, abyste se naučili, jak máte žít, abyste se líbili Bohu91, a vyhnuli se známému ohlížení se zpět, vy, kdo chcete položit ruku na pluh92.

Nejsem nevzdělaná, jak si mnozí myslí, ale dost stará a bohatá počtem dní, znám řád věcí, mnohotvárnost stvoření a proměnlivost časů. Znám rozmary lidského srdce, částečně z letité zkušenosti, částečně z přirozeného důvtipu a částečně díky milosti.“

Kapitola 8 - Chudoba vzpomíná na ráj

„Kdysi jsem byla v Božím ráji93, kde byl člověk nahý. Ano, v člověku a s tímto nahým člověkem jsem chodila po celém tomto překrásném ráji bez bázně a bez pochyb, netušíc nic zlého. 2 Myslela jsem, že s ním budu navždy, neboť byl stvořen Nejvyšším jako spravedlivý, dobrý a moudrý a Nejvyšší ho umístil na nejlíbeznější a nejkrásnější místo. Měla jsem velkou radost a hrála jsem si před ním v každý čas94, protože neměl nic vlastního, byl celý Boží.

Avšak běda! Stalo se neočekávané neštěstí, od počátku stvoření naprosto neslýchané, když onen nešťastník, který ve své kráse jednou ztratil moudrost, narazil na hada95, který už nemohl být v nebi. Ten se k němu přiblížil lstí, aby se stal – tak jako on – přestupníkem božského přikázání. Nešťastník uvěřil zlému rádci, přisvědčil mu a souhlasil s ním. Zapomněl na Boha, svého stvořitele96, a napodobil prvního přestupníka. Písmo o něm říká, že byl zprvu nahý, ale nestyděl se97, neboť byl zcela nevinný. 7 Poznal však, že je nahý, když zhřešil, a ze studu se uchýlil k fíkovým listům, z nichž si udělal zástěry98.

8 Když jsem spatřila svého druha, který se stal přestupníkem, jak se zakryl listy, protože nic jiného neměl, vzdálila jsem se od něho a zdálky jsem ho pozorovala se slzami v očích. 9 Čekala jsem na toho, kdo mě zachrání před vichrem a takovou bouří99.

10 Tu se najednou ozval z nebe hukot100, který otřásal celým rájem a zároveň zazářilo z nebe velmi jasné světlo. 11 Ohlédla jsem se a spatřila jsem Pána velebnosti, procházejícího se po ráji za denního vánku101, jak září nepopsatelnou a nevýslovnou slávou. 12 Doprovázely ho zástupy andělů, které silným hlasem volaly a zpívaly: Svatý, Svatý, Svatý Pán Bůh zástupů, celá země je plná tvé slávy102. Tisíce tisíců mu sloužily a desetitisíce desetitisíců ho doprovázely103.

14 Přiznám se, že jsem se bála a celá se třásla a že z hrůzy a strachu jsem omdlévala; zpocená a se srdcem bušícím jsem z hlubin volala104: »Pane, smiluj se, Pane, smiluj se! Nepoháněj na soud svého služebníka, nikdo z živých není před tebou spravedlivý105«. 16 A on mi řekl: »Jdi, skryj se na chviličku, dokud nepřejde rozhořčení106

17 A hned volal mého druha a řekl: »Adame, kde jsi?« A on na to: »Když jsem, Pane, uslyšel tvůj hlas, bál jsem se, že jsem nahý, a ukryl jsem se107.« 18 Skutečně [byl] nahý, protože když sestupoval z Jeruzaléma do Jericha, octl se mezi lupiči, kteří ho obrali108 o všechno přirozené dobro a ztratil podobnost se Stvořitelem. 19 Avšak sám Král nejvyšší, ale neméně nejmilostivější čekal na jeho pokání a dal mu příležitost, aby se k němu mohl vrátit.

20 Vskutku nešťastník však zatvrdil své srdce a začal mluvit drzá slova a hledal omluvu pro svůj hřích. 21 Tím rozmnožil svou vinu a znásobil si trest, hromadí si hněv pro den hněvu a rozhořčení spravedlivého soudu Božího109. 22 Neušetřil ani sebe, ani pokolení, které přišlo po něm, a vydal všechny strašné kletbě smrti. 23 Odsouzeného i všemi přítomnými110, vykázal ho Pán z rozkošného ráje111 podle spravedlivého, ale neméně milosrdného rozsudku. 24 A řekl mu, aby se vrátil do země, ze které byl vzat112, a hodně tak zmírnil vynesené prokletí. 25 Udělal jim kožené suknice113, aby jimi naznačil smrtelnost toho, kdo ztratil šat nevinnosti.

26 Když jsem spatřila svého druha, oděného v kůže mrtvých, zcela jsem se od něho odvrátila, protože se vrhal do každé práce, jen aby zbohatl. 27 Proto jsem bloudila jako psanec a vyhnanec po zemi114 a velmi jsem plakala a naříkala. 28 Od té doby jsem nenalezla místo, kde by mohla spočinout noha115, Abrahám, Izák a Jakub a ostatní spravedliví dostali slíbené bohatství a zemi oplývající mlékem a medem116. 29 U těch všech jsem hledala odpočinutí, ale nenalezla jsem117. Cherub stál s oboustranným plamenným mečem118 před branou ráje, dokud nepřišel na svět z lůna Otcova119 Nejvyšší, jenž mě blahosklonně vyhledal.“

Kapitola 9 - Kristovo svědectví

1 „Když [Kristus] dokonal vše, o čem jste vyprávěli, a chtěl se vrátit k svému Otci, který ho poslal, učinil ze mě odkaz pro své vyvolené a potvrdil to svým neodvolatelným výrokem, když jim řekl: 2 »Neobstarávejte si do opasku ani zlaté, ani stříbrné, ani měděné peníze, neberte si na cestu mošnu, ani dvoje šaty, ani opánky ani hůl120. 3 Kdo se chce s tebou soudit a vzít ti šaty, tomu nech i plášť. A když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě121. 4 Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí rez a mol a zloději je vykopávají a kradou122. 5 Nedělejte si proto starosti a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Do čeho se oblečeme123? Nedělejte si proto starosti o zítřek, vždyť zítřek bude mít své vlastní starosti. Každý den má dost svého trápení124. 6 Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem125,« a [stvrdil to] dalšími slovy, která jsou napsána v téže knize.“

Kapitola 10 - O apoštolech

1 „Apoštolové a všichni ostatní jeho učedníci to vše s velkou pečlivostí zachovávali a ani na okamžik126 nic neopomenuli z toho, co slyšeli od svého Pána a Mistra. 2 Oni sami, tito chrabří rytíři a soudcové okrsku zemského, naplňovali tento spásonosný příkaz a všude jej hlásali; přitom Pán působil s nimi a potvrzoval jejich kázání znameními, která je provázela127. 3 Planuli láskou, vůči všem oplývali soucitem a věnovali se potřebám všech, velmi si však dávali pozor, aby se o nich neříkalo: »Oni mluví ale nečiní128«. 4 Proto jeden z nich pronesl s pevnou důvěrou tato slova: »Neodvážím se mluvit o něčem jiném než o tom, co Kristus skrze mne vykonal skutky i slovy v síle Ducha svatého129 5 Jiný řekl toto: »Stříbro ani zlato nemám130 A tak mě všichni chválili slovy nejvyšší chvály během života i ve smrti.

6 Jejich posluchači se snažili zachovávat všechno, co jim jejich učitelé zvěstovali. Tak prodávali všechen svůj majetek a dělili jej mezi všechny, jak kdo potřeboval131. 7 Byli si všichni rovni a měli všechno společné132, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. A také Pán k nim denně přidával ty, kdo byli povoláni ke spáse133.“

Kapitola 11 - O učednících apoštolů

1 „Dlouho zůstávala pravda těchto slov u mnohých živou, zvláště proto, že krev chudého Ukřižovaného byla ještě čerstvá v jejich paměti a že přeslavný kalich jeho utrpení oblažoval jejich srdce. 2 Když totiž někteří byli na okamžik v pokušení mě opustit pro přílišnou mou tvrdost, rozpomenuli se na Pánovy rány, jimiž trpělo milosrdné srdce, a ještě tvrději se za takové pokušení trestali a o to pevněji ke mně lnuli a o to vroucněji mě objímali. 3 Byla jsem s nimi a vtiskovala jsem stále do jejich paměti bolesti utrpení věčného Krále, takže nemálo posilňováni mými slovy se s radostí poddávali železu, které rozdíralo jejich tělo, a nadšeně pozorovali, jak svatá krev prýští z jejich těla. 4 Toto vítězství mělo dlouhé trvání, takže denně tisíce tisíců byly označovány znamením134 nejvyššího Krále.“

Kapitola 12 - O míru, který je nepřítelem Chudoby

1 „Avšak běda! Po jisté době nastal mír135, a to takový mír, který ničí víc než jakákoliv válka. Na jeho počátku bylo označených málo, v polovině ještě méně, na konci docela maličko. 2 A tehdy byl mír jistě mou největší hořkostí136, neboť všichni ode mě utíkají, všichni mě odhánějí, nikdo se po mně neshání, jsem opuštěna všemi. 3 Mám mír se svými nepřáteli, ale ne s domácími, mír s cizími, ne však se syny. Ačkoliv jsem syny živila a vychovala, oni mnou pohrdli137.

4 V té době to bylo tak, že když Pánova svítilna zářila nad mou hlavou a v jejím světle jsem kráčela temnotami138, ďábel zuřil proti mnohým, kteří byli se mnou, lákal je svět, tělo bylo žádostivé, takže mnozí začali milovat svět a to, co je ve světě139.“

Kapitola 13 - Pronásledování, sestra Chudoby

1 „Ale naplnění všech ctností, totiž paní Pronásledování, jíž Bůh připsal nebeské království140 tak jako mně, byla stále se mnou jako ve všem věrná pomocnice, silná podpora a moudrá rádkyně. 2 Když viděla, že mnozí vlažní v lásce nebo že třeba jen trochu pozapomněli na nebeské nebo že se jejich srdce nějak přiklání k pozemskému, hned pozvedala svůj hlas, hned svolávala vojsko, hned plnila potupou líce mých dětí, aby hledaly jméno Páně. 3 Nyní však mě moje sestra opustila141 a světlo mých očí není se mnou142. Zatímco totiž mé děti mají pokoj od pronásledovatelů, tím krutěji je sužuje domácí a vnitřní válka, neboť se k sobě navzájem chovají vyzývavě a jsou mezi sebou závistiví143 v honbě za bohatstvím a v přemíře požitků.“

Kapitola 14 - Chvála dobrých chudých

1 „Po nějakém čase se začali někteří z nich sbírat a z vlastního popudu začali kráčet správnou cestou, po níž tehdy kráčeli jen z donucení. 2 Ti všichni přišli ke mně a obraceli se na mne s mnoha prosbami a slzami a naléhavě prosili, abych s nimi uzavřela smlouvu o věčném míru a byla s nimi tak, jako jsem byla kdysi za dnů svého mládí144, dokud býval Všemohoucí se mnou, kolem mne pak moje děti145. 3 Byli to mužové ctnosti, mužové pokoje, bezúhonní před Bohem146, vytrvalí v bratrské lásce147, a dokud žili v těle, byli chudí v duchu, co do majetku nuzní, bohatí svatostí života, plní nebeských charizmatických darů. 4 Byli horlivého ducha, v naději radostní, v soužení trpěliví148, tiší a pokorní srdcem149, zachovávali pokoj ducha, mravní harmonii, jednomyslnost srdcí, svornost života a [měli] radost ze svornosti. 5 Zkrátka tito mužové [byli] oddaní Bohu, milí andělům, milovaní lidmi, k sobě přísní, k druhým milosrdní, opravdoví řeholníci, skromní ve vystupování, radostné tváře, vážného srdce, 6 pokorní v úspěších, velkodušní v protivenstvích, u stolu umírnění, v odívání přešetrní, velmi málo spící, skromní a bohabojní a zářící leskem všeho dobra. 7 Má duše byla s nimi úzce spjata a byl v nás jeden duch a jedna víra150.“

Kapitola 15 - O falešných chudých

1 „Tu však povstali mezi námi ti, kdo nebyli z nás151, tito synové Belialovi152 mluvili prázdná slova, činili nepravosti, říkali si chudí, ale nebyli153. 2 A mne, kterou slavní mužové, o nichž jsem mluvila, z celého srdce milovali, tito tupili a zneuctívali. Dali se na cestu Balaáma, syna Beorova, kterému se zalíbila mzda za nepravost154. [Byli to lidé] zkažené mysli a zbavení pravdy, kteří se domnívali, že zbožnost je pramenem zisku155. 3 [Byli to lidé,] kteří přijali šat svaté řehole, nového člověka však neoblékli156, jen zakryli [člověka] starého. 4 Uráželi své předchůdce a skrytě tupili život a mravy zakladatelů svatého způsobu života. Nazývali je nerozumnými, nemilosrdnými, krutými157. 5 A mne, kterou také přijali, nazývali línou, drsnou, škaredou, nepěstěnou, vysílenou a mrtvou. To vše působila s velkou horlivostí moje sokyně, která si oblékla ovčí roucho a svou vlčí dravost skryla lstivostí lišky.“

Kapitola 16 - Chamtivost

1 „Tou je chamtivost, čímž se rozumí nezřízená touha po získávání či udržení si bohatství. 2 Dali jí zbožnější jméno, aby nevzbudili dojem, že mě zcela opustili, neboť s mou pomocí se pozvedli z prachu a byli pozvednuti z bláta. 3 Přátelsky se mnou o ní mluvili, avšak jejich lstivost byla horší než hněv. 4 A i když zpustošení města, položeného na hoře, se nemůže skrýt158, přesto jí dávali jméno Rozumnost či Starostlivost, ač takovou rozumnost je třeba spíše nazývat popleteností a takovou starostlivost, která je zaopatřením se všemi dobry, spíše zhoubným zapomněním.

5 Říkali mi: »Tvá je moc, tvé je království159, neboj se! 6 Je dobré být horlivým ve zbožných skutcích, zdržovat se i dovolených požitků, podělovat potřebné, dávat něco chudým.«“

Kapitola 17 - Chudoba napomíná falešné řeholníky

1 „Říkala jsem jim: »Nepopírám, bratři, že je dobré, co říkáte, ale zapřísahám vás, hleďte na své povolání160. 2 Neohlížejte se nazpět! Nesestupujte ze střechy, abyste si vzali s sebou něco ze svého domu161! Nevracejte se zpět z pole, abyste si vzali162 šaty! 3 Nezaplétejte se do světských záležitostí163! Nenechte se znovu poskvrnit a zkazit světem, jemuž jste přece unikli tím, že jste poznali Spasitele. 4 Neboť ti, kteří se znovu k těmto věcem vracejí, jdou vstříc porážce a jejich konce jsou horší než začátky164, když pod zdáním zbožnosti odcházejí od toho, co jim bylo předáno svatým povoláním.«“

Kapitola 18 - Jejich odpověď

„Když jsem jim všem toto předložila, došlo mezi nimi k roztržce165. 2 Jedni říkali: »Je dobrá a dobře mluví!« Jiní však: »Není, jen nás svádí166, abychom ji napodobovali. Je ubohá a chce, abychom my všichni byli tak ubozí jako ona«.“

Kapitola 19 - Chudoba mluví o dobrých řeholnících

1 „Moje sokyně mne nemohla v té době vyhnat z jejich území. Stále ještě totiž mezi nimi byli mužové žhavé touhy a velké lásky jako na počátku svého obrácení. Útočili na nebesa hlasitým voláním a vcházeli [do nich] vytrvalostí svých modliteb, při kontemplaci se pozvedali nad sebe sama a pohrdali vším, co bylo pozemské. 2 Tehdy mi Stvořitel všeho dal příkaz, ten, který mě stvořil, mi řekl: »V Jákobovi přebývej a v Izraeli měj své dědictví167 a v mých vyvolených kořeny zapusť!« 3 Vykonala jsem to vše co nejsvědomitěji. Když jsem tak byla s nimi a šli jsme společně královskou cestou, došli kvůli mne slávy u lidí a v očích vládců vzbudili obdiv168. Lidé jim prokazovali úctu a nazývali je světci. 4 Oni však sami byli nespokojeni, že je nazývali svatými, a pamatovali na to, co řekl Boží Syn: »Slávu od lidí nepřijímám169« a rozhodně se bránili prokazované úctě.“

Kapitola 20 - Chamtivost přijímá jméno Chytrost

1 „Když žili s takovým zápalem lásky ke Kristu, Chamtivost přijala jméno Chytrost a začala jim domlouvat: 2 »Nebuďte vůči lidem tak přísní a nepohrdejte tak projevy jejich úcty. Ale buďte k nim přívětiví a neopovrhujte navenek prokazovanou úctou, avšak tím víc to čiňte ve svém nitru. 3 Je dobré se přátelit s králi, znát se s knížaty, důvěrně se stýkat s velkými, neboť když tito si vás budou považovat a ctít vás, když budou před vámi povstávat a vycházet vám vstříc, mnohým to bude vzorem. Když toto uvidí, snáze se obrátí k Bohu.«

4 Skutečně to viděli jako užitečné a přijali danou radu, ale nedávali si pozor na léčku u cesty a prokazovanou chválu a čest přijímali celým srdcem. 5 Uvěřili, že jsou uvnitř takoví, jak se to hlásalo navenek, a svou slávu vkládali do úst těch, kteří je chválili jako pošetilé panny do prodavačů oleje170 a neužiteční služebníci171 do země.

6 Avšak lidé, kteří je měli za srdcem takové, jakými se zdáli navenek, jim ochotně dávali majetek, aby zadostiučinili za své hříchy. 7 Oni tento majetek zpočátku pokládali za bezcenný brak a říkali: »Jsme chudí a vždy chceme zůstat chudými, nechceme vaše [jmění], chceme vás172. 8 Máme-li co jíst a do čeho se obléci, jsme s tím spokojeni173, neboť je to pomíjivost nad pomíjivost a všechno je pomíjivost1749 Tím však jen denně rostla úcta lidí k nim, takže mnozí z nich méně milovali svůj majetek, když viděli světce, kteří jím tak pohrdali.“

Kapitola 21 – Chamtivost se nazývá Starostlivostí

„Zatím má pohanská nepřítelkyně, když to viděla, začala zuřit a skřípat zuby175. S hlubokou bolestí v srdci pravila: »Co udělám? Vždyť celý svět jde za176. Vezmu si jméno Starostlivost,« pravila, »a promluvím k jejich srdci, snad mě uslyší a vyhoví mi177

3 Udělala to tak a promluvila k nim pokornými slovy: »Co tu celý den nečinně stojíte178 a nestaráte se o budoucnost? 4 Což by vám uškodilo, kdybyste měli, co nutně potřebujete k životu, kdybyste se zdrželi zbytečností? 5 Vždyť byste mohli s větším klidem a pokojem lépe pracovat na spáse své i druhých, kdybyste měli po ruce podle potřeby jen to, co potřebujete. 6 Dokud máte ještě čas179, postarejte se o sebe a o své následovníky, neboť lidé zavírají ruku po prvních darech a po obvyklých dárcích. 7 Bylo by dobré, kdyby to tak navždy zůstalo, toho však nebudete zcela schopní, protože Pán denně rozmnožuje váš počet180. 8 A nebylo by snad Bohu milé, kdybyste něco měli, co byste mohli dát potřebným a čím byste pamatovali na chudé181? Vždyť on sám říká: 9 Blaženější je více dávat, než dostávat182. Proč nepřijímáte majetek, který vám nabízejí, a připravujete dárce o věčnou odměnu? 10 Nemáte žádný důvod, proč byste se museli bát spolku s bohatstvím, vždyť je pokládáte za nic. 11 Neřest nesídlí ve věcech, ale v srdci. Vždyť viděl Bůh všecko, co učinil, a bylo to velmi dobré183. 12 Vždyť dobrým je všechno dobré, všechno jim slouží a pro ně je všechno stvořeno184. 13 Kolik lidí špatně používá majetku, který vlastní! Kdybyste ho měli vy, používali byste jej k dobrému, protože váš úmysl je svatý a svatá je i vaše touha! 14 Nemáte v úmyslu obohacovat vlastní příbuzné, protože ti jsou bohatí dost, ale kdybyste měli to, co je potřeba, mohli byste počestněji a spořádaněji žít.«

15 Zatímco ona zlořádkyně říkala tato a podobná slova, někteří z nich, kteří měli zkažené svědomí, jí hned přisvědčovali. 16 Druzí to však přešli, jako by to neslyšeli, a předložené důvody vyvraceli bystrými odpověďmi, při nichž se neméně než ona odvolávali na svědectví Písma.“

Kapitola 22 - Chamtivost prosí o pomoc Lenost

1 „Když však Chamtivost viděla, že sama u nich nic nesvede, změnila plán, aby dosáhla cíle. 2 Zavolala Lenost, které se nechce něco dobrého začít a začaté dokončit, a spolčila se s ní a uzavřela s ní smlouvu proti nim. 3 Nebyla s ní sice vůbec spřízněna ani silně spojena, přece se [však] ve zlu rády spojily v jedno185, jako kdysi Herodes a Pilát proti186 Spasiteli.

4 Když se uradily, Lenost zařvala, podnikla útok a se svými pomocnicemi vpadla na jejich území. Vší silou se chopila svých zbraní a uhasila jejich lásku a učinila je vlažnými a línými. 5 A tak když na ně jen trochu dopadla malomyslnost, stali se jako srdcem mrtví187.“

Kapitola 23 - O řeholnících přemožených Leností

1 „Tu začali velmi bídně toužit po egyptském bohatství, které opustili, a žádali hanebně zpět, čím velkomyslně pohrdli. 2 Smutně kráčeli cestou Božích přikázání188 a s vyprahlým srdcem konali, co jim bylo uloženo. 3 Klesali pod břemenem a z nedostatku ducha sotva dýchali. 4 Bylo v nich málo zkroušenosti, žádná lítost, poslušnost plná reptání, živočišné smýšlení, radost bezuzdná, smutek malomyslný, řeč neuvážená, smích lehkovážný. 5 [Byli] ve tváři veselí, v chůzi prázdní, měkkých a vybraných šatů, pečlivě střižených a ještě pečlivěji ušitých, dlouhého spánku, hojného jídla a nemírného pití. 6 Říkali žerty, šprýmy a prázdná slova. Vyprávěli bajky, měnili zákony, upravovali provincie a pečlivě se zaobírali lidskými činy. 7 Vůbec nepečovali o duchovní záležitosti, vůbec se nesnažili o spásu duší, zřídka mluvili o nebeských věcech a vlažná byla jejich touha po věčném.

8 Začali být tak zatvrzelí, že si navzájem záviděli, jeden druhého provokovali a jeden druhému vládli. Chovali se tak, že bratr bratra vinil z nejhorších zločinů189. 9 Vyhýbali se všemu smutnému a toužili po tom, co jim poskytovalo pomíjející radosti, neboť opravdu [se radovat] nemohli. 10 Uchovávali si však přece zdání svatosti, aby nebyli zcela podezřelí, a svatou mluvou ukrývali před prostými lidmi svůj žalostný styl života. 11 Avšak jejich vnitřní rozklad byl už takový, že se nemohli ovládat a otevřeně se prozrazovali i navenek.

12 Nakonec začali pochlebovat světským lidem a uzavírat s nimi přátelství, aby vyprázdnili jejich kapsy, aby mohli rozšiřovat své budovy a rozmnožovat to, čeho se předtím zřekli. 13 Prodávali svá slova bohatým [lidem] a uctivé pozdravy vznešeným ženám. Se vší horlivostí navštěvovali dvory králů a knížat, aby připojovali dům k domu a slučovali pole s polem190. 14 A teď jsou vážení a zabezpečení, pevně se usadili na zemi, neboť jdou od zla ke zlu a Pána neznají191. 15 Padli, zatímco je zvedali192, vypadli na zem ještě před narozením, a přesto mi říkají: »Jsme tvoji přátelé!«“

Kapitola 24 - Zbohatlí chudí pronásledují Chudobu

1 „Bolestně jsem naříkala nad těmi, kteří ve světě byli dost chudí a pohrdaní, ale po tom, co přišli ke mně, stali se bohatými193. 2 Ti ztloustli a ztučněli víc než ostatní, vyhazovali proti mně194 a vysmívali se mi. 3 Někteří jistě nebyli považováni ani za hodné života, vyčerpaní nouzí a hladem ohryzávali byliny a kůru stromů, zohyzdění neštěstím a bídou195. 4 Teď nejsou spokojeni se společným životem, ale oddělují se a bez obav pasou sami sebe196. Jejich chování, vyhledávání nadbytečného, je druhým nepříjemné, neboť se zachtělo poct mezi učedníky Kristovými těm, kdo ve světě i mezi svými známými byli v opovržení. 5 I když jim často scházel i ječný chléb a voda a být v křoví považovali za požitek, plémě bláznů a bezectných lidí, jež bylo ze země vypráskáno197, přihnali se k mému neštěstí198, hnusí si mě a prchají daleko ode mne, nestydí se mi do tváře plivat199. 6 Urážky a hrůzu jsem si od nich vytrpěla a ti, s nimiž jsem pokojně žila, kdo po boku mi na stráži byli200, mě urážejí. 7Styděli se za mne a pohrdali mnou tím více, protože věděli, že se předtím obohatili mojí zásluhou, a to tak, že nechtěli slyšet ani mé jméno.“

Kapitola 25 - Chudoba je napomíná, aby se k ní vrátili

1 „Bolestně jsem naříkala a pravila jsem jim: »Vraťte se, odpadlí synové, a uzdravím vaše odpadlictví201. Chraňte se před každou chamtivostí, která je modloslužbou202, neboť lakomec se nenasytí penězi203. 2 Vzpomeňte si na dny minulé. Sotva se vám dostalo světla, už jste museli mnoho zápasit a trpět204! Nechtějte být dětmi odpadu, jenž vede k záhubě, nýbrž [dětmi] víry, která vede ke spáse205. 3 Kdokoli pohrdne zákonem Mojžíšovým, na svědectví dvou nebo tří svědků propadne bez milosrdenství smrti. 4 Oč hroznější trest myslíte, stihne toho, kdo by šlapal po Božím Synu, kdo by pokládal za něco všedního krev Úmluvy, skrze kterou se mu dostalo posvěcení, a kdo by se posmíval duchu milosti206? 5 Vezměte si to proto k srdci odpadlíci207, neboť i když má někdo nadbytek , jeho život není zajištěn tím, co má208

6 Ale oni na to rozhořčeně odpovídali: »Jdi pryč, bídnice, odstup od nás, nechceme znát tvoje cesty209

7 A já jsem jim řekla: »Smilujte se, smilujte se nade mnou alespoň vy, přátelé moji. Proč mě bezdůvodně pronásledujete210? 8 Což jsem vám neřekla, že mé a vaše mravy se k sobě nehodí? Hle, mrzí mne, že jsem vás kdy spatřila!«“

Kapitola 26 - Pán promlouvá k Chudobě

1 „Potom ke mně přišlo slovo Páně, které pravilo211: »Toč se, toč se, Šulamitko, toč se, toč se, ať tě vidíme!212 Tito synové jsou vzpurní213 a nechtějí ti naslouchat, protože nechtějí naslouchat mně214. 2 Jejich srdce je nevěřící a umíněné, odvrátili se a odešli215, neboť neodvrhli tebe, ale mne216. Poučila jsi je totiž ke své škodě a vyučila sama proti sobě; kdyby tě totiž nepřijali, nikdy by tak nezbohatli. 4 Dělali, jako by tě milovali, a tak obdarovaní tě opustili. Tímto přestoupením se k tobě obrátili zády, chytili se klamu a nechtějí se vrátit217. 5 Po druhé jim už nevěř, když budou říkat krásná slova, neboť tebou pohrdnou a o život ti budou usilovat218. 6 Ty pak nepozvedej svůj hlas ke chválám a k modlitbě za ně, protože tě nevyslyším219, neboť jsem je zavrhl220, protože oni pohrdli mnou221.«“

Kapitola 27 - Paní Chudoba poučuje blaženého Františka o pokroku a nedbalosti v [řeholním] životě

1 „Hle, bratři, dlouze jsem vám vypověděla toto vyprávění, abyste se dívali před sebe222 a abyste viděli, co máte dělat. 2 Je velmi nebezpečné ohlížet se nazpět a vysmívat se Bohu. Vzpomeňte si na Lotovu ženu223 a nevěřte každému duchu224! 3 Jsem o vás, milovaní, přesvědčena225, neboť jsem u vás více než u jiných viděla věci lepší a bližší spáse. Viděla jsem, že jste se opravdu všeho zřekli, že jste se ode všeho opravdu oprostili. 4 Pro mne je toho největším důkazem, že jste vystoupili na tuto horu, jejíhož vrcholu mohou dosáhnout jen málokteří. 5 Ale říkám vám, moji přátelé226, že ctnost dobrých je mi podezřelá kvůli neřesti mnohých a že jsem často v rouchu ovčím našla dravé vlky227.

6 Přeji si sice, aby se každý z vás stal následovníkem svatých, kteří pro svou víru a trpělivost dostávají dědictvím mne. Protože však se bojím, aby se vám nestalo to, co ostatním, dávám vám spásnou radu: nechtějte hned na začátku sahat po tom nejvyšším a nejsvětějším, ale pozvolna postupujte pod Kristovým vedením, až dospějete k vrcholu. 8 Vězte, že když bude hnojivo nepatrnosti přiloženo k vašim kořenům, nebudete shledáni neplodnými, neboť nic jiného kromě sekery k vám přiloženo nebude. 9 Nespoléhejte jen na své nadšení, které nyní máte, neboť city lidí jsou nakloněny ke zlému228 stejně jako k dobrému jednání a snadno se srdce obrací ke starým zvyklostem, i když se jim někdy už hodně vzdálilo. 10 Vím totiž, že ve vašem převelkém nadšení se vám zdá všechno velmi lehké. Ale pamatujte na to, co bylo řečeno, neboť hle, ani ti, kdo slouží Bohu, nejsou stálí, i na svých andělech nepravost najde229.

11 Nejprve vám bude připadat, že vše nesete velmi snadno, ale zakrátko, až si budete jistější, začnete přehlížet obdržené dary. 12 Budete se klamat, že kdykoliv budete chtít, můžete se vrátit a nalézt prvotní útěchu, ale když nedbalost jednou zapustí kořeny, není ji snadné vymýtit. 13 Vaše srdce se pak obrátí k jiným věcem a málokdy bude hlasitě žádat, abyste se vrátili k původním. 14 A tak, oddáni spánku a lenosti ducha, se budete bláhově vymlouvat a říkat: »Nemůžeme být tak silní, jako jsme byli na začátku, a teď je jiná doba,« neuvědomujíc si, co bylo řečeno, [totiž] že když je člověk u konce, teprve začíná230. 16 Přece však ve vaší duši zůstane hlas, který bude takto promlouvat: »Zítra, zítra se vrátíme ke svému prvnímu muži, neboť lépe nám bylo tehdy než nyní231

17 Hle, bratři, mnohé věci jsem vám předpověděla232 a měla bych vám ještě mnoho co říci, co byste nemohli snést233. 18 Přijde však doba, kdy vám otevřeně234 vysvětlím, co jsem výše uvedla.“

Kapitola 28 - Blažený František s bratry odpovídá Chudobě

1 Při těchto slovech blažený František se svými bratry padl k zemi, hluboce se poklonil, vzdal díky Bohu a řekl: 2 „Je to tak, naše paní, jak to říkáš, a nic nelze vytknout tomu, co jsi pravila. 3 Pravda je, co jsme slyšeli ve své zemi o tvých výrocích a o tvé moudrosti. Ba mnohem větší je tvá moudrost nežli pověst, kterou jsme slyšeli. 4 Blažení jsou tvoji lidé a blažení jsou tvoji služebníci, kteří stojí před tebou ustavičně a slyší tvou moudrost. 5 Ať je požehnán navěky Pán, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a zamiloval si na věky a ustanovil tě královnou, abys vykonávala milosrdenství a spravedlnost235 nad jeho služebníky. 6 Jak dobrý a milý je tvůj duch236, který kárá zbloudilé a napomíná hříšníky!

7 Hle, paní, pro lásku věčného Krále, kterou k tobě chová, a pro lásku, kterou ty chováš k němu, tě zapřísaháme, neodmítej nám, po čem toužíme237, ale jednej s námi podle své vlídnosti a svého milosrdenství238. 8 Vždyť veliké a nepopsatelné jsou tvé skutky, proto neukázněné duše od tebe zbloudily239. A protože kráčíš sama, ze všech stran nepřístupná jak vojsko v hradní tvrzi240, pošetilci s tebou přebývat nemohou. 10 Avšak my jsme tvoji služebníci a ovce tvé pastvy241. Na věčnost a na věky věků přísaháme a umiňujeme si, že se budeme držet tvých spravedlivých soudů242.“

Kapitola 29 - Souhlas Chudoby

1 Při těchto slovech se hnulo srdce243 paní Chudoby, a protože je jí vlastní stále se slitovávat a vždy ušetřit, nemohla se již zdržet, přiskočila, objala je, každému dala políbení pokoje a řekla: 2 „Hle, již jdu244 s vámi, moji bratři a synové, neboť vím, že skrze vás mnohé získám.“

3 Blažený František se nemohl od radosti ani vzpamatovat a začal nahlas chválit Všemohoucího, který neopouští ty, kteří v něho doufají, a pravil: 4 „Dobrořečte Pánu všichni jeho vyvolení, radujte se a vzdávejte mu díky245, neboť je dobrý, vždyť jeho milosrdenství je věčné246.“

5 A sestupovali z hory a vedli paní Chudobu na místo, kde se přebývali; bylo totiž kolem poledne247.

Kapitola 30 - O stolování Chudoby s bratřími

1 A když vše připravili, pozvali ji, aby s nimi pojedla. 2 Ona na to řekla: „Napřed mi ukažte kapli, kapitulní síň, křížovou chodbu, refektář, kuchyň, dormitář a stáj, krásné židle, vyhlazené stoly a veliké domy. 3 Vždyť nic z toho tady nevidím, jen zřím vás radostné a šťastné, radostí překypující, plné útěchy248, jako byste očekávali, že se vám dostane všeho, co budete chtít.“

4 Oni odpověděli a pravili: „Naše paní a královno, my, tvoji služebníci, jsme unaveni po dlouhé249 cestě a ty, která jsi šla s námi, jsi také podstoupila nemalou námahu. 5 Najezme se proto nejprve, jestli chceš, a takto posilnění ti na tvůj pokyn všechno splníme.“

6 „Líbí se mi, co říkáte,“ pravila, „ale přineste už vodu, abychom si umyli ruce, a ručníky, abychom si je osušili.“ 7 Oni rychle přinesli polovinu hliněné nádoby plnou vody, protože celou tam neměli. 8 A když jí [vodu] vylili na ruce, ohlíželi se tu i tam po nějakém ručníku. 9 A protože ho nenašli, jeden z nich jí nabídl svůj šat, kterým byl oděn, aby si do něho otřela ruce. 10 Ona to však přijala s díkem a ve svém srdci chválila Boha, který ji spojil s takovými lidmi.

11 Potom vedli Chudobu na místo, kde byla přichystána tabule. Když ji tam přivedli, rozhlížela se kolem a neviděla nic než tři či čtyři kousky ječného či otrubového chleba ležícího v trávě. Velmi se podivila ve svém srdci a pravila: „Kdo kdy viděl něco takového za dávných pokolení250? 12 Požehnaný jsi, Pane Bože251, který se staráš o všechny252, všechno můžeš, když budeš chtít253; těmito činy jsi vyučil svůj lid254, aby se ti líbil.“ 13 Tak seděli spolu a děkovali Bohu255 za všechny jeho dary.

14 Potom si poručila paní Chudoba přinést vařená jídla v mísách. A hle, donesli jednu misku studené vody, aby si v ní všichni mohli namáčet chléb, nebylo tam množství mís ani plno vařeného.

15 Prosila, aby jí přinesli aspoň nějakou voňavou syrovou zeleninu. Protože však neměli a zahradu neznali, nasbírali v lese divoce rostoucí byliny a předložili jí je. 16 Na to řekla: „Přineste mi trochu soli, abych si byliny osolila, protože jsou hořké.“ 17 „Počkej, paní,“ pravili, „až půjdeme do města, pak ti ji přineseme, jestli je tam někdo, kdo nám ji dá.“ 18 „Podejte mi,“ řekla, „nůž, abych mohla odkrojit to špatné a pokrájet si chléb, protože je velmi tvrdý a suchý.“ 19 Pravili jí: „Paní, nemáme kováře, který by nám dělal meče; zatím používej zubů místo nože a pak se postaráme.“ 20 „A máte trošku vína?“ zeptala se. 21 Oni jí odpověděli: „Paní naše, nemáme víno256, neboť důležitý pro život člověka je chléb a voda257; a pro tebe není dobré, abys pila víno, neboť nevěsta Kristova se musí vínu vyhýbat jako jedu.“

22 Když pak se nasytili víc slávou takové nouze, než by se nasytili hojností všech věcí, dobrořečili Bohu, před jehož tváří nalezli tak velkou milost, a odvedli ji pak na místo, kde by si odpočinula, neboť byla unavená. A tak si lehla nahá na holou zemi.

23 Prosila také o polštář pod hlavu. Na to hned přinesli kámen a dali jí ho pod hlavu.

24 Když se velice klidně, a přece s mírou vyspala, spěšně vstala a prosila, aby jí ukázali klauzuru. 25 Vyvedli ji na pahorek, ukázali jí celý kraj, kam až oko dohlédlo, a pravili: „Toto je naše klauzura258, paní!“

Kapitola 31 - Paní Chudoba žehná bratry a napomíná je, aby v přijaté milosti vytrvali

1 Poručila jim, aby se sesedli dohromady, a řekla jim slova života259: 2 „Požehnaní jste, synové, od Pána Boha, který stvořil nebe i zemi260, že jste mne s takovou plností lásky přijali do svého příbytku, že se mi dnes zdálo, že jsem s vámi jako v Božím ráji. 3 Jsem proto plná útěchy a radostí překypuji261 a prosím za prominutí, že jsem tak dlouho váhala přijít. 4 Vpravdě Hospodin je s vámi a já jsem to nevěděla262. Hle, co jsem chtěla, to už vidím; co jsem si přála, to už mám, neboť jsem svázána na zemi s těmi, kteří jsou pro mě obrazem toho, jemuž jsem zasnoubena v nebi. 5 Pán ať žehná vaší zdatnosti apřijme dílo263 vašich rukou.

6 Žádám vás a moc vás prosím jako milované děti264, abyste vytrvali v tom, co jste začali, poučeni Duchem svatým, a neopouštěli svou dokonalost, jak to mají ve zvyku dělat druzí, ale vyhýbejte se léčkám temnoty a stále stoupejte k dokonalejšímu. 7 Velmi vznešená je vaše řehole a jasným světlem září nad lidmi, nad ctností a nad dokonalostí předků. 8 Vzhledem k dosažení nebeského království ať u vás není žádná nerozhodnost ani váhání, vždyť už přece vlastníte záruku budoucího dědictví a přijali jste už závdavek Ducha, když jste byli označeni znamením Kristovy slávy, a ve všem se z jeho milosti shodujete s onou první školou, kterou založil, když přišel na svět. 9 Co totiž oni činili v jeho přítomnosti, totéž jste vy zcela začali činit za jeho nepřítomnosti a není důvodu, proč byste se měli stydět říci: »Hle, my jsme opustili všechno a šli jsme za tebou265«.

10 Ať vás neodstraší velikost zápasu a nesmírná námaha, protože se vám dostane bohaté odměny. 11 Mějte oči upřeny na toho, od něhož všechno dobro pochází a v němž dochází k dokonalosti, na Pána Ježíše Krista, který místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky266. Držte se své naděje, kterou vyznáváte267. 12 Běžte s láskou běh o závod ke svému cíli268. Běžte s vytrvalostí, kterou nejvíc potřebujete, aby se vám, až vykonáte Boží vůli, dostalo splnění slibu269. 13 Vždyť dost mocný je Bůh 270, aby svou svatou milostí šťastně dokončil to, co jste začali a přesahovalo to vaše síly, neboť je věrný ve [svých] zaslíbeních.

14 Ať duch, který působí v lidech, kteří se Bohu vzpírají271, nenajde na vás nic, co by se mu líbilo, ať nenajde nic nejistého, ať nenajde nic nevěrného, aby ve své zvrácenosti neměl proti vám argument [pocházející] od vás, kterým by vás znepokojoval. 15 Je totiž velmi pyšný a jeho pýcha a jeho zpupnost je větší než jeho moc272. 16 Má na vás velkou zlost273 a obrátí proti vám zbraně vší své zchytralosti a bude se snažit vysypat na vás jed své zloby, jelikož ten, který již jiné přemohl v boji a přivedl k pádu, má zlost, když vás vidí, jak stojíte nad ním.

17 Při vašem obrácení, nejmilejší, plesali nebešťané velkou radostí a zpívali nové písně274 před věčným Králem. 18 Andělé se radují ve vás a z vás, vždyť skrze vás mnozí zachovají panenství a budou zářit čistotou, 19 takže znovu se zaplní opuštěné příbytky nebeského města, kde ti, kdo zachovali panenství, budou na slavnějším místě, neboť ti, kteří se nežení ani nevdávají, budou jako Boží andělé v nebi275. 20 Apoštolové jásají, když vidí, jak se obnovuje jejich život, jak se hlásá jejich učení a jak se skrze vás ukazují příklady zvláštní svatosti. 21 Mučedníci se radují, protože očekávají, že prolitím posvěcené krve se znovu zpřítomní jejich statečnost. 22 Vyznavači radostí tancují, neboť vědí, že ve vás se bude často připomínat jejich vítězství nad nepřítelem. 23 Plesají panny, které následují Beránka, kamkoli jde276, protože vidí, že jejich počet díky vám denně vzrůstá. 24 A konečně celý nebeský dvůr je naplněn radostí, neboť každý den bude slavit slavnost nových spoluobčanů a bez přestání se bude občerstvovat vůní svatých modliteb vystupujících z tohoto údolí.

25 Proto vás, bratři, zapřísahám pro milosrdenství Boží277, díky němuž jste se stali tak chudými, uskutečňujte to, k čemu jste přišli, pro co jste vystoupili od řek babylónských278. 26 Přijměte pokorně milost, která vám byla nabídnuta, užívejte jí čestně ve všem, vždy ke chvále, slávě a cti279 toho, který za vás zemřel, Ježíše Krista, našeho Pána, který s Otcem a s Duchem svatým žije a kraluje, vítězí a vládne, Bůh věčně slavný na věky věků. Amen280.

 

1 Srv. Mt 7,25.

2 Srv. Žl 23[24],10.

3 Srv. Žl 73[74],12.

4 Srv. Mt 5,3.

5 Srv. Mt 15,27.

6 Srv. Flp 3,8.

7 Srv. 1 Petr 2,3; Žl 33[34],9; 99[100],5.

8 Srv. Mt 16,19.

9 Srv. Pís 3,2.

10 Srv. Pís 3,3.

11 Srv. Lk 18,34.

12 Srv. 2 Král 18,26.

13 Srv. 2 Král 4,31.

14 Srv. Gn 37,4.

15 Srv. Jer 5,5.

16 Srv. Jer 5,4.

17 Srv. Sk 17,19-20.

18 Srv. Gn 13,15.

19 Srv. Mdr 2,1.

20 Srv. Kaz 3,12-13.

21 Srv. Lk 1,68.

22 Srv. Mt 11,25.

23 Srv. Sir 23,1.

24 Srv. Žl 115[116],16.

25 Srv. Srv. Pláč 1,13.

26 Srv. Iz 66,2.

27 Srv. 1 Tim 6,7-8.

28 Srv. Pís 1,7.

29 Srv. Pís 2,5.

30 Srv. Dan 7,25; 12,7; Zj 12,14.

31 Srv. Pís 1,6.

32 Srv. Mt 18,26.

33 Srv. Zj 21,10.

34 Srv. Mt 28,16.

35 Srv. Žl 86[87],1-2.

36 Srv. Job 28,13.

37 Srv. Job 28,21.

38 Srv. Job 28,23.

39 Srv. Žid 12,1.

40 Srv. 1 Kor 13,4.

41 Srv. Mdr 6,12.

42 Srv. Mdr 6,15.

43 Srv. Kaz 4,10.

44 Srv. Iz 2,3.

45 Srv. Žl 23[24],3.

46 Srv. Mt 7,14.

47 Srv. Ef 6,10.

48 Srv. Flp 3,13.

49 Srv. Dt 11,24.

50 Srv. Pláč 4,20.

51 Srv. Oz 11,4.

52 Srv. Pláč 1,1.

53 Srv. Pláč 1,2.

54 Srv. Iz 60,8.

55 Srv. Lk 1,44.

56 Srv. Jan 12,15.

57 Srv. Iz 61,9.

58 Srv. 2 Kor 6,6.

59 Srv. Žl 20[21],4.

60 Srv. Iz 54,11.

61 Srv. Žl 23[24],10.

62 Srv. Lk 1,78-79.

63 Srv. 1 Kron 29,11.

64 Srv. Zj 19,16.

65 Srv. Žl 44[45],12.

66 Srv. Pís 1,12.

67 Srv. Jer 12,7.

68 Srv. Žl 111[112],3.

69 Srv. Mdr 18,15.

70 Srv. Žl 39[40],3.

71 Srv. Žl 87[88],7.

72 Srv. Mal 3,1.

73 Srv. Iz 61,10.

74 Srv. Iz 14,14.

75 Srv. Žl 62[63],3.

76 Srv. Žl 86[87],1.

77 Srv. Mdr 8,2.

78 Srv. Lk 2,7.

79 Srv. Bar 3,38.

80 Srv. Mt 8,20.

81 Mt 5,3.

82 Srv. Jan 18,36.

83 Srv. Flp 2,8.

84 Srv. Pís 8,6; Zj 7,3.

85 Srv. Iz 60,14.

86 Srv. 2 Kor 7,4.

87 Srv. Žl 18[19],11.

88 Srv. Mt 10,20.

89 Srv. 1 Jan 2,27.

90 Srv. Lk 1,25.

91 Srv. 1 Thes 4,1.

92 Srv. Lk 9,62.

93 Srv. Zj 2,7.

94 Srv. Př 8,30.

95 Srv. Ez 28,17; Gn 3,1.

96 Srv. Dt 32,18.

97 Srv. Gn 2,25.

98 Srv. Gn 3,7.

99 Srv. Žl 54[55],9.

100 Srv. Sk 2,2.

101 Srv. Gn 3,8.

102 Srv. Iz 6,3.

103 Srv. Dan 7,10.

104 Srv. Žl 129[130],1.

105 Žl 142[143],2.

106 Iz 26,20.

107 Gn 3,9-10.

108 Srv. Lk 10,30.

109 Srv. Řím 2,5.

110 Míněni andělé.

111 Srv. Gn 3,23.

112 Srv. Gn 3,19.

113 Srv. Gn 3,21.

114 Srv. Gn 4,12.

115 Srv. Gn 8,9.

116 Srv. Ex 3,17.

117 Srv. Jer 45,3.

118 Srv. Gn 3,24.

119 Srv. Jan 1,18.

120 Mt 10,9-10; srv. Lk 10,4.

121 Mt 5,40-41.

122 Mt 6,19.

123 Mt 6,31.

124 Mt 6,34.

125 Lk 14,33.

126 Srv. Gal 2,5.

127 Srv. Mk 16,20.

128 Mt 23,3.

129 Řím 15,18-19.

130 Sk 3,6.

131 Sk 2,45.

132 Srv. Sk 2,44.

133 Srv. Sk 2,47.

134 Srv. Zj 7,2-3.

135 Míněn konec pronásledování církve za císaře Konstantina (313).

136 Srv. Iz 38,17.

137 Iz 1,2.

138 Srv. Job 29,3.

139 Srv. 1 Jan 2,15.

140 Srv. Mt 5,10.

141 Lk 10,40.

142 Srv. Žl 37[38],11.

143 Gal 5,26.

144 Srv. Ez 16,60.

145 Job 29,5.

146 1 Thes 3,13.

147 2 Petr 1,7.

148 Srv. Řím 12,11-12.

149 Srv. Mt 11,29.

150 Srv. Ef 4,5.

151 Srv. 1 Jan 2,19.

152 Belial je starozákonní jméno pro satana.

153 Srv. Zj 2,9; 3,9.

154 Srv. 2 Petr 2,15.

155 1 Tim 6,5.

156 Srv. Ef 4,24.

157 Srv. Jer 50,42.

158 Srv. Mt 5,14.

159 Srv. 1 Kron 29,11.

160 Srv. 1 Kor 1,26.

161 Srv. Mt 24,17; Mk 13,15.

162 Srv. Mt 24,18.

163 Srv. 2 Tim 2,4.

164 Srv. 2 Petr 2,20; Mt 12,45.

165 Srv. Jan 7,43; 10,19.

166 Srv. Jan 7,12.

167 Srv. Sir 24,8.

168 Srv. Mdr 8,10-11.

169 Srv. Jan 5,41.

170 Srv. Mt 25,8n.

171 Srv. Mt 25,30.

172 Srv. 2 Kor 12,14.

173 Srv. 1 Tim 6,8.

174 Kaz 1,2; 12,8.

175 Srv. Žl 34[35],16.

176 Srv. Lk 16,3; Jan 12,19.

177 Srv. Ez 2,5.

178 Srv. Mt 20,6.

179 Srv. Gal 6,10.

180 Srv. Sk 2,47.

181 Gal 2,10.

182 Sk 20,35.

183 Gn 1,31.

184 Srv. Jan 1,3.

185 Srv. Žl 2,2.

186 Srv. Sk 4,26-27.

187 Žl 30[31],13.

188 Žl 118[119],32.

189 Srv. Gn 37,2.

190 Iz 5,8.

191 Srv. Jer 9,2.

192 Srv. Žl 72[73],18.

193 Srv. Zj 18,19.

194 Srv. Dt 32,15.

195 Srv. Job 30,3-5.

196 Juda 12.

197 Srv. Job 30,7-8.

198 Srv. Job 30,14.

199 Job 30,10.

200 Srv. Jer 20,10.

201 Srv. Jer 3,22.

202 Srv. Lk 12,15; Ef 5,5.

203 Srv. Kaz 5,9.

204 Žid 10,32.

205 Srv. Žid 10,39.

206 Žid 10,28-29.

207 Srv. Iz 46,8.

208 Lk 12,15.

209 Job 21,14.

210 Job 19,21-22.

211 Jer 13,3.

212 Pís 6,12[7,1].

213 Srv. Ez 2,7.

214 Srv. Ez 3,7.

215 Srv. Jer 5,23.

216 Srv. 1 Sam 8,7.

217 Jer 8,5.

218 Srv. Jer 4,30.

219 Jer 7,16.

220 Srv. 1 Sam 15,23.

221 Srv. Iz 1,2.

222 Srv. Př 4,25.

223 Srv. Lk 17,32; Gn 19,26.

224 1 Jan 4,1.

225 Žid 6,9.

226 Srv. Lk 12,4.

227 Srv. Mt 7,15.

228 Srv. Gn 8,21.

229 Srv. Job 4,18.

230 Srv. Sir 18,6.

231 Srv. Oz 2,9.

232 Srv. Mt 24,25.

233 Srv. Jan 16,12.

234 Srv. Jan 16,25.

235 Srv. 1 Král 10,6-9.

236 Srv. Mdr 12,1.

237 Srv. Žl 77[78],29.

238 Srv. Sir 50,24.

239 Srv. Mdr 17,1.

240 Srv. Pís 6,4.

241 Srv. Gn 50,18; Žl 78[79],13.

242 Srv. Žl 118,[119],106.

243 Srv. Gn 43,30.

244 Srv. Zj 22,7.12.

245 Srv. Tob 13,10.

246 Žl 105[106],1; 135[136],1.

247 Srv. Jan 4,6.

248 Srv. 2 Kor 7,4.

249 Srv. Joz 9,9.

250 Srv. Iz 66,8 a 51,9.

251 Srv. 1 Kron 29,10; Lk 1,68.

252 Srv. Mdr 12,13.

253 Srv. Mdr 12,18.

254 Srv. Mdr 12,19.

255 Srv. Kol 3,17.

256 Srv. Jan 2,3.

257 Srv. Sir 29,21.

258 Výraz, že klauzurou tohoto Řádu je celý svět, přebírá autor ÚmChud ze dvou písemností Jakuba z Vitry, který se o Františkovi a menších bratřích zmiňuje v jednom svém dopise z roku 1220 a také v části svého historického spisu Historia occidentalis, který napsal v letech 1223-1224.

259 Srv. Jan 6,68.

260 Srv. Jdt 13,18.

261 Srv. 2 Kor 7,4.

262 Srv. Gn 28,16.

263 Srv. Dt 33,11.

264 Srv. 1 Kor 4,14.

265 Mt 19,27.

266 Žid 12,2.

267 Srv. Žid 10,23.

268 Žid 12,1.

269 Žid 10,36.

270 Srv. Řím 11,23.

271 Srv. Ef 2,2.

272 Srv. Iz 16,6.

273 Srv. Zj 12,12.

274 Srv. Žl 96[95],1.

275 Srv. Mt 22,30.

276 Srv. Zj 14,4.

277 Řím 12,1.

278 V Babylóně byli Izraelité v zajetí pohanských vládců.

279 Srv. Zj 4,9.11.

280 Na konci nejstaršího nalezeného rukopisu, který obsahuje text ÚmChud, stojí: Toto dílo bylo sepsáno v měsíci červenci po odchodu blaženého Františka v roce 1227 od vtělení Pána, našeho Spasitele Ježíše Krista.