XVIII. kapitola

O některých dalších zázracích

182. V sabinské diecézi žila jedna osmdesátiletá stařenka, která měla dvě dcery. Ta svěřila syna jedné z nich, která již zemřela, druhé, aby ho kojila. Avšak protože i ona s manželem otěhotněla, přišla o mléko v prsou. A nebyl nikdo, kdo by osiřelému nemluvněti pomohl, nikdo, kdo by hladovému chlapci dal kapku mléka. Usoužená stařenka se pro vnoučka trápila, a nešťastná ve své nesmírné nouzi, nevěděla, kam by se obrátila. Chlapec slábl a ztrácel se a zároveň s ním chřadla v soužení i stařena. Obešla s ním vesnice i domy, ale nikdo nebyl ochoten jejím prosbám vyhovět. Jedné noci, aby utišila jeho pláč, vložila do úst nemluvněte svůj seschlý prs a v slzách prosila blaženého Františka o radu a pomoc. A milovník věku nevinnosti byl ihned na místě a s obvyklou slitovností se slitoval nad ubohými a řekl jí: „Ženo, já jsem František, kterého jsi s tolika slzami vzývala. Vlož prsy do chlapečkových úst, protože Pán ti dá dostatek mléka.“ 10 Stařena vyplnila světcův příkaz a prsy osmdesátileté ženy se ihned naplnily množstvím mléka. 11 Bylo to známo všem, protože víru potvrzovaly oči, a všichni byli naplněni úžasem nad tím, jak ohnuté stáří rozkvetlo mladistvou silou. 12 A přicházeli mnozí, aby to viděli; mezi nimi byl i hrabě toho kraje, který se chtěl přesvědčit osobně, protože řečem nevěřil. 13 Když ale hrabě přišel a ohledně toho se vyptával, vrásčitá stařenka vystříkla na něho proud mléka a takovým pokropením ho od sebe zahnala. 14 Proto všichni velebili Pána, který jediný koná veliké divy, a jeho služebníka svatého Františka uctívali upřímnou oddaností. 15 Chlapec rychle zázračnou stravou sílil a zakrátko překonal i přirozenou výšku svého věku.

183. Jistý muž, jménem Martin, odváděl dobytek na pastvu daleko od svého statku a jedna z krav si při tom nešťastnou náhodou zlomila nohu tak beznadějně, že Martin nemohl vůbec pomýšlet na její vyléčení. Protože se však chtěl postarat o její stažení, a žádné náčiní k tomu neměl, obrátil se k domovu a blaženému Františkovi přenechal starost o dobytek, aby ho vlci ještě před jeho příchodem neroztrhali. Když se brzy ráno vrátil i s řezníkem do lesa k opuštěnému dobytku, nalezl tam krávu, jak se pase, a nijak nemohl odlišit zlomenou nohu od ostatních. Vzdal díky dobrému pastýři1, který se tak pečlivě postaral a daroval uzdravení.

184. Jiný muž z Amiterna, když přišel o tříletého býčka, protože mu byl ukraden, obrátil své nářky k blaženému Františkovi a v pokorném hořekování se před ním sklonil. Jedné noci, když tvrdě spal, uslyšel hlas, který mu říkal: „Vstaň, běž do Spoleta a býčka si odtamtud přiveď.“ Probudil se, podivil se tomu hlasu a pak znovu usnul. Když byl zavolán podruhé a měl znovu podobný sen, obrátil se a zeptal se, kdo to je: „Já,“ uslyšel, „jsem František, kterého jsi prosil.“ On se však bál, aby to snad nebylo mámení, a rozhodl se, že příkaz nevykoná. Ale když byl zavolán potřetí, oddaně ho pro jeho upomínání poslechl; šel do Spoleta, býčka tam nalezl zdravého a dobrovolně navráceného si ho odvedl domů. O té záležitosti všude všem vyprávěl a stal se navždy služebníkem svatého Františka.

185. Jeden rodák z Antrodoca koupil velmi krásnou mísu, kterou daroval své ženě, aby ji pečlivě opatrovala. Jednoho dne vzala ženina služebná mísu a položila do ní prádlo s louhem na vyprání. Ale jak slunečním žárem, tak teplotou louhu se mísa natolik rozpadla, že se nedala žádným způsobem znovu spojit. Se strachem přinesla služka mísu své paní; a spíš slzami než slovy popsala, co se stalo. Žena se ulekla ne méně než ona, a obávajíc se manželova hněvu, docela jistě očekávala bití. Mezitím mísu pečlivě schovala, vzývala zásluhy svatého Františka a prosila ho o milost. Náhle se pro světcovu pomoc jednotlivé části znovu daly dohromady a střepy se spojily v mísu. Z toho se radovaly i sousedky, které předtím s ustrašenou ženou soucítily, a manželka zprávu o zázračné události oznámila manželovi jako první.

186. Když v Marce jistý člověk z Monte dell´Olmo jednoho dne přidělával k pluhu radlici, úplně se mu rozbila a rozpadla se na kusy. Muž z toho byl smutný, jednak pro rozbitou radlici a jednak pro ztrátu denního výdělku. Proto nemálo naříkal: „Blažený Františku, pomoz mi, vždyť doufám ve tvé milosrdenství! Každý rok daruji tvým bratřím měřici obilí a dám se jim k službám, jestliže jen zakusím tvoji milost, jak ji už zakusili nespočetní.“ Jakmile modlitbu dokončil, radlice se spojila, železo se znovu sloučilo a po prasklině nezůstala ani stopa.

187. Jeden klerik z Vicalvi, jménem Matouš, poté, co vypil smrtonosný jed, jím byl tak zasažen a tak zjevně poškozen, že nemohl nijak mluvit a jen očekával konečný odchod. Jistý kněz ho vyzýval, aby se u něho vyzpovídal, ale nemohl z něho vymámit ani slovo. On se však ve svém srdci pokorně modlil ke Kristu, aby ho pro zásluhy blaženého Františka uzdravil. A hned, když s lítostí vyslovil jméno blaženého Františka, před svědky, kteří tam byli, jed vyzvrátil.

188. Pán Transmondo Annibaldi, římský konzul, v době, kdy zastával občanský úřad ve městě Sieně v Toskánsku, měl s sebou jakéhosi Mikuláše, kterého měl velice rád a který mu sloužil v rodinných záležitostech. Když tu se náhle na jeho bradě objevila smrtelná choroba a lékaři mu předpovídali brzkou smrt. Poté, co maličko usnul, zjevila se mu Panna, Kristova Matka, a přikázala mu, aby se odevzdal blaženému Františkovi a aby bez váhání navštívil jeho hrob. Jakmile se ráno probudil, vyprávěl o vidění svému pánu. Ten užasl a rychle spěchal tu věc vyzkoušet. Šel s ním až do Assisi a tam u hrobu svatého Františka náhle znovu přijal přítele zdravého.

Jak podivuhodné je uzdravení tohoto člověka, ale oč podivuhodnější je laskavost Panny, která se tak laskavě sklonila k nemocnému člověku a vyzdvihla zásluhy našeho světce.

189. Je známo, že tento světec přispěchá na pomoc všem, kdo ho vzývají, a nepohrdá žádnými potřebami lidí.

Ve Španělsku v Seguntu měl jeden muž v zahradě třešni, která každoročně rodila bohaté plody a majiteli tak přinášela zisk. Jednou však strom uschl a byl vyschlý až ke kořenům. Když ho chtěl pán porazit, aby více nezabíral půdu2, byl sousedem vybídnut, aby ho svěřil blaženému Františkovi; tak mu ho postoupil. A on se zázrakem, proti vší naději3, ve svůj čas zazelenal, rozkvetl, zaplnil listy a přinesl takové plody jako obvykle. Proto pro milost takového zázraku posílal každoročně jeho plody bratřím.

190. Obyvatelé Villasilos, jejichž vinice byly poškozeny nákazou z červů, žádali jednoho člena Řádu kazatelů o radu ohledně prostředku proti takové nákaze. On jim poradil, aby si zvolili dva jakékoli světce a losem pak aby určili jednoho z nich za ochránce při zahánění nákazy. Vybrali si proto svatého Františka a svatého Dominika. Když vrhli los, ten padl na svatého Františka; a jakmile se lidé obrátili k němu o pomoc, ihned všechna nákaza ustoupila. Proto ho ctí se zvláštní úctou a mnozí s láskou prokazují jeho Řádu úctu. Každým rokem totiž kvůli zázraku s vinicemi posílají bratřím zvláštní almužnu vína.

191. 1 U Palencie měl jistý kněz sýpku, ve které uchovával pšenici k vymlácení. Ta však byla jednoho roku ke škodě kněze plná brouků, na způsob moučných červů. Když kněz, vyděšený takovou ztrátou, přemýšlel o nějakém prostředku, svěřil sýpku do opatrování blaženému Františkovi. Když to učinil, nalezl zakrátko všechny červy mrtvé, shromážděné mimo sýpku, a už víc nákazu podobného druhu neutrpěl. Kněz byl vskutku vděčný za vyslyšení a za dobrodiní nebyl bez vděku, neboť pro lásku ke svatému Františkovi poskytl z pšenice chudým roční dávku.

192. V té době, kdy zhoubná metla kobylek pustošila království Apulie, pán jednoho hradu, který se jmenoval Pietramala, pokorně odevzdal své území blaženému Františkovi. A to pro světcovy zásluhy zůstalo naprosto nedotčené proklatou zhoubou, přestože v okolí bylo všechno pohlceno zmíněnou záhubou.

193. Jedna urozená žena z hradu Galety trpěla píštělí mezi prsy. Byla sklíčena zápachem a zároveň bolestí, ale nenašla na to žádný lék. Jednoho dne vešla do kostela bratří, aby se tam modlila. Uviděla tam knihu, která obsahovala život a zázraky svatého Františka, a se zájmem zkoumala to, co bylo v knize napsáno. Když byla poučena o pravdě, se slzami knihu uchopila, přiložila ji na nemocné místo a řekla: „Jestliže je pravda, svatý Františku, co je na této stránce o tobě napsáno, zbav mě tedy nyní pro své svaté zásluhy této rány!“ Nějakou dobu tak plakala a nijak v modlitbě neustávala; jakmile pak rozhrnula šat, byla uzdravena do plného zdraví a později nebylo možné stopu po jizvě ani postřehnout.

194. Něco podobného se stalo na území Romanie, kde otec dorážel na svatého Františka zbožnými prosbami za syna sužovaného zlým vředem. Říkal: „Jestliže jsou pravdivé všechny podivuhodné věci, svatý Boží, které se o tobě po celém světě šíří, dej ať ke chvále Boží zakusím na tomto synu slitovnost tvé lásky.“ Nato se uvolnil obvaz, před očima všech z rány vytryskl hnis a chlapcovo tělo bylo tak zaceleno, že na něm nezůstala žádná stopa po předchozí nemoci.

195. Když blažený František ještě žil v těle, byl jeden bratr sužován hroznou nemocí, pro kterou byl často sražen k zemi a všechny jeho údy byly zapleteny jako do klubka. Někdy zase ležel natažen celý ztuhlý a nohy měl v úrovni hlavy, pak se vymrštil do výšky muže a hned zase spadl na zem, válel se po ní a slintal. Svatý otec byl jeho nemocí velmi dojat a poté, co se za něho pomodlil, uzdravil ho znamením kříže, aby už víc nemusel snášet žádné obtíže takové nemoci.

196. Po smrti blaženého otce trpěl jiný bratr tak vážnou píštělí na slabinách, že již zcela ztratil důvěru v jakýkoliv uzdravující prostředek. Požádal svého ministra o dovolení navštívit místo blaženého Františka, ale ministr mu povolení nedal, aby pro námahu cesty neupadl do ještě většího nebezpečí. Bratr byl proto poněkud zarmoucen. Jedné noci u něho stanul blažený František a řekl mu: „Synu, nebuď smutný, ale odhoď kožešinu, do které ses oblékl, z rány sejmi náplast, zachovávej svou Řeholi a pak se uzdravíš.“ Když ráno vstal, učinil, co mu světec přikázal, a okamžitě byl uzdraven.

197. Jednomu muži, který byl vážně zraněn na hlavě železným šípem, se nedalo žádným zásahem lékařů pomoci, protože šíp pronikl očním otvorem a zůstal zapíchnutý v hlavě. Muž se proto s pokornou oddaností odevzdal blaženému Františkovi, a když chvíli odpočíval a usnul, uslyšel blaženého Františka, jak mu ve snu říká4, aby si nechal šíp vytáhnout zadní částí hlavy. A tak to, co ve snu slyšel, následujícího dne bez velkých obtíží udělal a byl uzdraven.

 Další

1 Srv. Jan 10,11.

2 Srv. Lk 13,7.

3 Srv. Řím 4,18.

4 Srv. Gn 31,24.