XV. kapitola

O malomocných a krvácejících

146. V San Severino byl mladík, jménem Atto, celý malomocný. Všechny jeho údy byly oteklé a nafouklé a na všechno se díval děsivým pohledem. Ubožák tak ustavičně ležel na lůžku nemocného a svým rodičům tím působil veliký zármutek. Jednoho dne, když u něho otec byl, poradil mu, aby se odevzdal blaženému Františkovi. Když s tím radostně souhlasil, nechal otec přinést knot do svíčky, aby ho odměřil podle synovy výšky, a chlapec pak blaženému Františkovi učinil slib, že mu svíci takové velikosti věnuje každý rok. Jakmile slib vyslovil, okamžitě vstal z místa a z malomocenství byl očištěn.

147. Jiný muž, jménem Buonuomo, z města Fano, byl ochrnutý a malomocný. Když byl příbuznými dopraven do kostela blaženého Františka, dostalo se mu uzdravení z obou nemocí.

148. Jistá urozená žena v biskupství soranském, jménem Rogata, již dvacet tři let trpěla krvotokem, když jednou zaslechla nějakého chlapce, jak římským nářečím zpívá o zázracích, které Bůh v těch dnech vykonal skrze blaženého Františka; zmocnila se jí veliká bolest, propukla v pláč a začala si  v duchu se vzbuzenou vírou říkat: „Nejblahoslavenější otče Františku, skrze tebe září tolik zázraků; kéž by se ti zlíbilo uzdravit mě z této nemoci! Dosud jsi totiž tak veliký zázrak neučinil.“ Již vícekrát se totiž zdálo, že ona žena pro sílu krvotoku zemře; a když bylo krvácení zadržováno, opuchalo celé tělo. Co k tomu dodat? Když uplynulo několik dní, pocítila, že byla pro zásluhy nejblahoslavenějšího Františka uzdravena.

Také jejího syna, jménem Mario, který měl ochromenou ruku, světec Boží po jediném slibu uzdravil.

149. Jednu ženu ze Sicílie, kterou krvotok sužoval sedm let, blažený František, Kristův praporečník, uzdravil.

 Další