XIV. kapitola

O slepých, hluchých a němých

116. V klášteře bratří v Neapoli žil po mnoho let slepý jeden bratr, jménem Robert. Na očích mu vyrostla přebytečná kůže, která bránila v pohybu očních víček a v jejich užívání. Když se tam jednou odjinud sešlo mnoho bratří, směřujících do různých částí světa, blažený otec František, zrcadlo a vzor svaté poslušnosti, aby je na cestu povzbudil novým zázrakem, zmíněného bratra v jejich přítomnosti takto uzdravil. Jedné noci ulehl bratr Robert na smrt nemocen a již odporoučel svou duši, když tu stál u něho blažený otec se třemi bratry dokonalými ve vší svatosti – se svatým Antonínem, bratrem Augustinem1 a bratrem Jakubem z Assisi2, kteří jak dokonale ho následovali, dokud žili, tak ho i po smrti radostně doprovázeli. Svatý František vzal nožík, odstranil přebytečnou kůži, vrátil mu bývalý zrak a vyvedl ho z bran smrti. Pak mu řekl: „Synu Roberte, milost, kterou jsem ti prokázal, je znamení bratřím, kteří jdou ke vzdáleným národům, že já jdu před nimi a povedu jejich kroky. Ať jdou radostně a ochotně ať plní uloženou poslušnost! Ať se synové poslušnosti radují, a to zvláště ti, kteří opouštějí svou rodnou zem a zapomínají na pozemskou vlast, protože mají zkušeného vůdce a starostlivého předchůdce!“

117. V Zancati, což je vesnice u Anagni, přišel jistý rytíř, jménem Gerard, úplně o zrak. Stalo se, že dva menší bratři, kteří přicházeli z cizích zemí, se na jeho dům obrátili s prosbou o nocleh. Celá rodina je uctivě přijala a bylo o ně postaráno se vší laskavostí. Hostitelovy slepoty si však ani nevšimli. Později odešli k sídlu bratří, které bylo vzdáleno šest mil, a tam zůstali osm dní. Jedné noci se jednomu z těchto bratří ve snu zjevil blažený František a řekl: „Vstaň a pospěš i se svým druhem do domu vašeho hostitele, který mě ve vás uctil a kvůli mně vám prokázal takovou službu lásky! Oplaťte mu milost laskavého přijetí a prokažte poctu tomu, kdo ji prokázal! Je totiž slepý a nevidí. To kvůli hříchům, které dosud nevyznal. Čekají ho temnoty věčné smrti a nekonečná muka. K tomu ho totiž váží hříchy, kterých se dosud nevzdal.“ 10 Jakmile otec zmizel, překvapený syn vstal a se svým druhem rychle vykonali příkaz. 11 Oba bratři se vrátili k hostiteli a ten, který měl vidění, všechno po pořádku vypravoval. 12 Muž nemálo užasl a potvrdil, že všechno, co vyslechl, je pravda. 13 Byl pohnut k pláči, ochotně se vyznal a slíbil nápravu. 14 A poté, co byl vnitřní člověk takto obnoven, se hned i očím dostalo vnějšího světla. 15 Úžasná zpráva o tomto zázraku se rozšířila po okolí a všechny, kdo ji slyšeli, povzbudila k dobrodiní pohostinství.

118. V Thébách v Romanii3 se slepá žena o vigilii svátku svatého Františka postila jen o chlebu a o vodě a brzy ráno v den svátku ji její muž odvedl do kostela bratří. Během slavení mše svaté při pozdvihování těla Kristova se jí otevřely oči, jasně viděla a velmi vroucně se klaněla. Během tohoto klanění nahlas zvolala: „Děkuji Bohu a jeho světci, že vidím Kristovo tělo!“ Všichni, kteří tam byli přítomni, propukli v jásot, a když mše skončila, vrátila se žena do svého domu vedena vlastním zrakem.

Františkovi, dokud žil, byl světlem Kristus, jemuž tehdy přičítal každý svůj zázrak, a tak i nyní chce, aby byla všechna sláva vzdávána jeho Tělu.

119. V Kampanii jeden čtrnáctiletý chlapec z městečka Pofi, postižený náhlou nemocí, zcela přišel o levé oko. Krutost bolesti tak vytlačila oko z jeho místa, že po osm dní viselo na jakési tenké blance na délku jednoho prstu a téměř vyschlo. Ale když nezbývalo nic jiného než odříznutí a u ošetřovatelů pozbyl veškeré naděje, jeho otec se celou myslí obrátil pro pomoc k blaženému Františkovi. On, neúnavný pomocník ubohých, pro pokorné prosby svou pomoc neodepřel. Uschlé oko podivuhodnou silou navrátil na jeho místo a s bývalým vzhledem ho osvítil i paprsky vytouženého světla.

120. V téže provincii, v Castro, se z výšky zřítil obrovský kus dřeva, který jednomu knězi velmi vážně rozbil hlavu, takže oslepl na levé oko. Sražen k zemi, začal nahlas žalostně volat svatého Františka: „Pomoz mi, přesvatý otče, abych se mohl účastnit tvého svátku, vždyť jsem slíbil tvým bratřím, že přijdu!“ Byla totiž zrovna světcova vigilie. Náhle byl zcela zdráv, začal nahlas vzdávat chválu a radovat se. A také všichni, kteří byli kolem a litovali jeho neštěstí, užasli a propukli v jásot. O svátku se dostavil a všem vyprávěl, jak na sobě zakusil světcovu laskavost a moc. Ať se tedy všichni učí oddaně uctívat toho, o němž vědí, že tak snadno přichází na pomoc těm, kdo ho ctí.

121. Když ještě blažený František žil, jedna žena z Narni, která trpěla slepotou, poté, co nad ní udělal muž Boží znamení kříže, náhle zázračně znovu nabyla ztraceného zraku.

122. Jeden muž z Monte Gargano, jménem Petr Romano, když pracoval na své vinici a prořezával dřevo nožem, se bodl do oka a uprostřed ho tak rozřízl, že zornice zcela visela ven. Když již v tak zoufalém stavu ztratil naději, že by mu mohl někdo z lidí pomoci, slíbil svatému Františkovi, že nebude o jeho svátku nic jíst, jestliže mu pomůže. Světec Boží okamžitě vrátil oko na své místo, co bylo rozděleno, spojil a obdařil bývalým světlem.

123. Syn jednoho urozeného muže, od narození slepý, získal pro zásluhy blaženého Františka vytoužený zrak. Podle této události také dostal jméno, jmenoval se Illuminato. Později, když dospěl, vstoupil do Řádu svatého Františka a nakonec svatý začátek uzavřel ještě svatějším koncem.

124. Bevagna, jedno slavné městečko, leží ve Spoletském údolí. V něm bydlela jedna svatá žena společně s dcerou, pannou ještě svatější, a s vnučkou velmi oddanou Kristu. Svatý František jejich dům vícekrát poctil svou návštěvou. Tato žena totiž měla v Řádu syna, muže osvědčené dokonalosti. Přesto však jedna z nich, vnučka, přišla o světlo vnějších očí, třebaže její vnitřní zrak, kterým se patří na Boha, planul s podivuhodnou jasností. Když byl jednou svatý František žádán, aby se slitoval nad její nemocí a uvážil také její zásluhy, potřel třikrát ve jménu Trojice oči slepé dívky svou slinou4 a vytoužený zrak jí vrátil.

125. Ve městě Città della Pieve byl jeden mladý žebrák hluchý a němý od svého narození. Měl tak krátký a malý jazyk, že mnohým, kteří ho mnohokrát zkoumali, se zdál jakoby uříznutý. Jistý muž, jménem Marek, mu kvůli Bohu poskytl přístřeší. A on, když poznal, že mu prokazuje dobrodiní, začal u něho přespávat častěji. Jedné noci, když onen muž večeřel se svou ženou a chlapec byl u nich, řekl ženě: „To bych pokládal za obrovský zázrak, kdyby mu blažený František vrátil sluch i řeč.“ A dodal: „Slibuji Bohu, že jestliže se svatý František uvolí toto udělat, pro lásku k němu budu tohoto chlapce podporovat, dokud bude živ.“ A jaký div! Jazyk mu náhle dorostl a on promluvil: „Ať žije svatý František, kterého vidím stát nahoře a který mi dal řeč i sluch! Co bych měl ještě lidem říct?“ Jeho živitel odpověděl: „Budeš chválit Boha a přivedeš ke spáse mnoho lidí.“ Lidé toho kraje, kteří ho předtím znali, byli naplněni velikým úžasem.

126. Jedna žena z apulského kraje ztratila již dávno řeč i schopnost volně dýchat. Když v noci spala, zjevila se jí Panna Maria a řekla: „Chceš-li být zdravá, jdi do kostela svatého Františka ve Venose a tam se ti dostane vytouženého zdraví!“ Žena vstala, a protože nemohla dýchat ani mluvit, naznačila příbuzným, že chce jít do Venosy. Příbuzní s tím souhlasili a vydali se s ní na to místo. Když žena vstoupila do kostela svatého Františka a celým srdcem prosila o pomoc, náhle vyvrhla kus masa a byla před zraky všech zázračně uzdravena.

127. V diecézi Arezzo žila jistá žena, němá již sedm let, která Boží sluch obtěžovala ustavičnými prosbami, aby jí Bůh ráčil rozvázat jazyk. A hle, když spala, zjevili se jí dva bratři, oblečení v rudých šatech, a laskavě ji pobízeli, aby se odevzdala svatému Františkovi. Ona s radostí jejich pobídek uposlechla a odevzdala se srdcem, protože mluvit nemohla. Hned nato se probudila a zároveň s probuzením se jí vrátila i řeč.

128. Jistý soudce, jménem Alexandr, který zlehčoval zázraky blaženého Františka, byl k údivu lidí po více než šest let zbaven řeči. Když byl potrestán tím, čím zhřešil, dal se na hluboké pokání a litoval, že se tak stavěl proti světcovým zázrakům. Světcovo rozhořčení však nebylo trvalé, ale toho, který litoval a pokorně ho vzýval, přijal na milost a vrátil mu řeč. Od té doby se rouhavý jazyk posvěcoval chválami blaženého otce a po trestu se stal velmi oddaným.

129. Když už jsme se zmínili o rouhači, hodí se uvést něco užitečného. Jistý rytíř, jménem Gineld z Borgo San Sepolcro v kraji Massa, velmi nestydatě zlehčoval skutky a zázračná znamení blaženého Františka. Mnoha urážkami častoval poutníky, kteří přicházeli kvůli jeho památce, a proti bratřím vyrážel s veřejně známou zuřivostí. Když jednoho dne hrál kostky, plný zuřivosti a bezbožnosti okolostojícím řekl: „Jestliže je František svatým, ať mi padne v kostkách osmnáct bodů!“ A hned se v kostkách objevily tři šestky a až do devátého hodu měl vždy tři šestky. Jeho zběsilost to neuklidnilo, a tak k jednomu hříchu přidal další a  na jedno rouhání vršil druhé. Řekl: „Jestliže je pravda, že ten František je svatý, ať mé tělo dnes padne mečem; a jestliže není svatý, ať vyváznu bez zranění!“ Boží hněv neotálel, protože podle Božího soudu byla jeho řeč hříchem! Hra skončila, když tu urazil svého synovce. Ten vzal meč a vrazil ho strýci do břicha. 10 Ještě téhož dne bezbožník zemřel, stal se majetkem pekla a synem temnot.

11 Rouhači ať se tedy bojí a nemyslí si, že slova mizí jako vzduch a že křivdy na svatých zůstanou nepotrestány.

130. Jedna žena, jménem Sibilia, postižená po řadu let slepotou, se nechala dovést, slepá a smutná, ke hrobu Božího muže. Vracela se domů s radostí a jásotem, protože tam znovu obdržela světlo očí5.

131. Ve vesnici Vicalvi v soranské diecézi žila jedna dívka od narození slepá. Když ji matka přivedla do jedné kaple blaženého Františka a ona tam vzývala Kristovo jméno, dosáhla toho, že zrak, který nikdy neměla, pro zásluhy blaženého Františka získala.

132. Ve městě Arezzo žena, která již sedm let neviděla, získala ztracený zrak v kostele blaženého Františka, postaveném nedaleko města.

133. Ve stejném městě obdržel zrak od blaženého Františka syn chudé ženy, když mu ho žena zasvětila.

134. Také jeden slepec ze Spello nabyl u hrobu svatého těla zraku již dlouho ztraceného.

135. V Poggibonsi ve florentské diecézi žila jedna slepá žena. Ta poznala ve zjevení, že má navštívit kapli blaženého Františka. Když ji tam dovedli, klesla ubožačka, hodná uzdravení, před oltářem, náhle se jí dostalo zraku a ona se bez doprovodu vrátila domů.

136. Jiná žena z Camerino vůbec neviděla na pravé oko. Její příbuzní položili na slepé oko látku, které se blažený František dotkl; a sotva složili slib, mohli vzdávat díky Pánu Bohu a svatému Františkovi za to, že se jí vrátilo světlo očí6.

137. Něco podobného se stalo jedné ženě z Gubbia, která když složila slib, mohla se radovat ze znovu nabytého zraku7.

138. Jeden assiský občan byl pět let slepý. Protože za života blaženého Františka byl jeho přítelem, kdykoliv se modlil, připomínal mu bývalé přátelství. Když se pak dotkl jeho hrobu, byl uzdraven8.

139. Albert z Narni poté, co ztratil světlo očí a oční víčka mu padala až na tváře, když se odevzdal blaženému Františkovi, dosáhl toho, že byl uzdraven a viděl.

140. Jeden mladík, jménem Villa, nemohl ani chodit, ani mluvit. Matka pro něho podle slibu nechala udělat voskovou figuru a s velikou úctou ji donesla na místo, na kterém odpočívá blažený otec. Když se vrátila domů, nalezla syna, jak chodí a mluví.

141. Nějaký člověk z perugijského biskupství, zcela zbavený hlasu i řeči, měl stále otevřená ústa a příšerně sípal. Hrdlo měl totiž velmi opuchlé a oteklé. Když se dostal k místu, kde odpočívá přesvaté tělo a chtěl se k jeho hrobu dostat po schodech, vychrlil mnoho krve a byl naprosto zdráv. Začal mluvit a ústa otvíral a zavíral, jak chtěl.

142. Jedné ženě uvízl v hrdle kamínek a pro velikou vyprahlost jí uschl jazyk. Nemohla totiž ani mluvit, ani jíst, ani pít. Když již použila mnoho léků a po žádném necítila žádné zlepšení nebo úlevu, nakonec se v srdci odevzdala blaženému Františkovi. Náhle se svaly uvolnily a kamínek hrdlem vyšel.

143. Bartoloměj z městečka Arpino v soranském biskupství byl již sedm let zbaven sluchu; znovu ho obdržel, když vzýval jméno blaženého Františka.

144. Jedna žena na Sicilii z vesnice Piazza Armerina přišla o schopnost mluvit. Jazykem srdce prosila blaženého Františka a dostalo se jí opětovné milosti vytoužené řeči.

145. Ve městě Nicosia vstal jistý kněz jako obvykle na matutinum. Když však byl lektorem podle zvyku požádán o požehnání, co barbarského mu zafuněl v odpověď, to nevím. Domů se pak ale vrátil se zmatenou myslí a na celý měsíc ztratil řeč. Až když se na radu nějakého Božího muže odevzdal svatému Františkovi, znovu získal dar řeči a ze šílenství byl uzdraven.

 Další

1 Srv. 2Cel 218.

2 Srv. 2Cel 217a; 1Cel 110,5.

3 Tj. v řecké provincii latinské římské říše.

4 Srv. Jan 9,6.

5 Celý tento odstavec je převzat z 1Cel 136,1-2.

6 Celý tento odstavec je převzat z 1Cel 136,4.

7 Celý tento odstavec je převzat z 1Cel 136,5.

8 Celý tento odstavec je převzat z 1Cel 136,6.