XIII. kapitola

O uzdravených z výhřezů

109. Bratr Jakub z Isea1, muž v našem Řádu dosti slavný a známý, vydal k slávě našeho otce sám o sobě svědectví2 a za dobrodiní uzdravení vzdal díky Božímu světci. Když byl ještě maličkým chlapcem v otcovském domě, způsobil si velmi vážné zranění těla. Při něm se s bolestí krutého zranění dostalo na povrch to, co je v těle skryté, a na svém místě nebylo to, co příroda umístila do skrytosti. Otec i jeho příbuzní, kteří znali příčinu, se tím trápili, a třebaže často zkoušeli lékařskou pomoc, zdálo se, že v ničem neprospívá. Nakonec začal chlapec, ovanutý Božím dechem, přemýšlet o spáse duše a s horlivou myslí hledat Boha, který uzdravuje ty, jimž puká srdce, a jejich rány obvazuje3. Tak zbožně vstoupil do Řádu svatého Františka, přesto ale nikomu neodhalil nemoc, kterou byl sužován. Takto nějakou dobu prožil v Řádu, ale když se bratři o mladíkově nemoci dozvěděli, pohnuti ho chtěli poslat zpět k rodičům, třebaže neradi. Ale chlapcova vytrvalost byla taková, že odmítavé rozhodnutí přemohl. Tak se bratři o chlapce starali, až posílený milostí dospěl v dobrého muže čistých mravů, jemuž se dostalo pověření péčí o duše a jenž chvályhodně zachovával řeholní kázeň. Stalo se také, že když bylo přenášeno na místo tělo blaženého Františka, byl tehdy i zmíněný bratr s množstvím ostatních u oné slávy přenášení ostatků. 10 A když se přiblížil k hrobu, kde odpočívalo tělo přesvatého otce, začal se vytrvale modlit za dávnou nemoc. 11 Části těla se hned zázračným způsobem vrátily na příslušná místa a on se cítil zdráv. Sundal si stahovací pás a od té chvíle byl úplně zbaven vší dřívější bolesti.

110. Jistý obyvatel Pisy, když mu vyhřezly vnitřnosti na choulostivých místech, usmyslel si proti sobě pro přeukrutnou bolest a nadměrný stud ďábelskou věc. Neboť, svržen do nejhlubší propasti zoufalství, se rozhodl, aby již nemusel více žít, že se oběsí. Přesto, bodán ostnem dosud živého svědomí, si začal ve své mysli opakovat jméno svatého Františka a vzývat ho ústy, byť jen slabě. Náhle se mu dostalo rychlého obrácení od celého zhoubného úmyslu a dosáhl i okamžitého uzdravení velikého zranění.

111. Syn jednoho obyvatele z Cisterny v Maritimě4 velice trpěl natržením genitálií, takže se žádným způsobem nedalo zabránit vyhřezávání vnitřností. Stahovací pás totiž, který se obvykle v takových případech používá, způsoboval nová a četnější vyhřeznutí. Zoufalí rodiče se tím soužili, pro sousedy to byla děsivá podívaná a známým to zavdávalo příčinu k pláči. Když již vyzkoušeli všechny ozdravné kúry a nic to neprospělo, zaslíbili otec i matka syna svatému Františkovi. Proto ho v den svatého Františka přinesli do kostela vystavěného k jeho poctě ve Velletri, položili ho před světcův obraz, učinili slib a s ostatním množstvím lidu prolili za něho mnoho slz. Když se zpívalo evangelium, stálo tam: to, co je skryto moudrým, je odhaleno maličkým5; tehdy se mu náhle roztrhl stahovací pás a neúčinné obvazy z něho spadly. Zároveň se rána zatáhla a všechno vytoužené zdraví bylo obnoveno. Povstal z toho veliký jásot těch, kteří chválili Pána a uctívali jeho světce.

112. V kampanském městečku Ceccano kostelník Mikuláš, když vcházel do kostela k ranní hodince, nenadále upadl tak nešťastně, že mu všechny vnitřnosti klesly až do stydkých částí. Sběhli se klerici i další sousedé, zvedli ho a přenesli na lůžko. Ležel tam po osm dní tak nepohyblivý, že nemohl vstát ani na přirozenou potřebu. Když byli přivoláni lékaři a pokoušeli se mu pomoci svým uměním, bolest se jen zvětšila; uzdraven nebyl, a nemoc se ještě zhoršila. Odporné vnitřnosti se dostaly na místo pro ně nepřípustné a muži tím způsobovaly veliké bolesti, takže osm dní nemohl jíst. Když již ztratil veškerou naději a cítil se již odsouzen k smrti, obrátil se s prosbou o pomoc k blaženému Františkovi. Měl totiž zbožnou a bohabojnou dceru, kterou nabádal, aby pro něho vyprosila u svatého Františka pomoc. Jen co se jeho požehnaná dcera vzdálila maličko od dveří, poklekla k modlitbě a v hojných slzách prosila otce za otce. Jak veliká je síla modlitby! Ihned, ještě od modlitby, si ji otec zavolal k sobě, aby jí sdělil radostnou zprávu o nečekaném uzdravení. 10 Všechno se vrátilo na své místo a on se cítil lépe než před pádem. 11 Slíbil tedy, že bude mít navždy blaženého Františka za ochránce a každoročně že bude slavit jeho svátek.

113. Ve vesnici Spello trpěl jeden muž po dva roky výhřezem tak vážně, že se zdálo, že mu pokleslé vnitřnosti spodem vyhřeznou. Dlouho už se mu nedařilo zabránit poklesu vnitřností a ani úsilím lékařů se je nepodařilo dostat na jejich místo. Proto když ztratil u lékařů naději, obrátil se k pomoci Boží. Když tedy vroucně vzýval zásluhy blaženého Františka, ucítil, že to, co bylo dříve porušené, je s podivuhodnou rychlostí zpevněno a to, co bylo zdeformované, je napraveno.

114. Jistý mladík z biskupství soranského, jménem Jan, byl tak postižen střevní kýlou, že se mu nedalo pomocí žádnými lékařskými prostředky. Jednoho dne se stalo, že jeho žena šla do jednoho kostela blaženého Františka. Když se modlila za mužovo zdraví, řekl jí jeden z bratří prostě: „Jdi a řekni svému muži, ať se odevzdá blaženému Františkovi a místo, kde je kýla, ať poznačí znamením kříže!“ Jakmile se vrátila, vyřídila to svému muži. Ten se odevzdal blaženému Františkovi, nemocné místo požehnal a střeva se ihned vrátila na původní místo. Muž žasl nad okamžitostí nečekaného uzdravení a začal různým cvičením zkoušet, zda je to uzdravení, kterého se mu tak náhle dostalo, opravdové.

Když byl totiž sužován vysokou horečkou, zjevil se mu ve snu blažený František, zavolal ho jménem a řekl: „Neboj se, Jene, protože se ze své nemoci uzdravíš.“ K tomuto zázraku byla veliká důvěra, protože blažený František se zjevil také jednomu řeholníkovi, jménem Robert; a když se ho zeptal, kdo je, odpověděl: „Já jsem František a přišel jsem, abych uzdravil jednoho svého přítele.“

115. Na Sicílii zázračně uzdravil jednoho člověka, jménem Petr, který trpěl tříselnou kýlou, jakmile slíbil, že navštíví jeho chrám.

 Další

1 Salimbene se ve své Kronice zmiňuje o bratru Jakubovi z Isea (provincie Brescia) jako o vizitátorovi klarisek, jako o provinciálovi v různých provinciích a jako o průvodci bratra Jana z Parmy při jeho cestě k byzantskému císaři. Uvádí i přesné datum zmiňovaného zázraku, tj. 25. května 1230, kdy byly přeneseny ostatky sv. Františka. V těch dnech se také konala generální kapitula bratří.

2 Srv. Jan 1,15.

3 Srv. Žl 146[147],3.

4 Dnes Cisterna di Latina.

5 Srv. Mt 11,25.