XI. kapitola

O vězněných a zajatých

88. V Romanii se stalo, že byl Řek, sloužící u jednoho pána, neprávem obviněn z krádeže. Tento pozemský pán ho přikázal zavřít do těsného žaláře a pevně spoutat a pak mu měla být podle konečného rozsudku useknuta noha. Manželka se snažila dosáhnout u pána pro nevinného propuštění, ale prosbami toho nedosáhla, protože jí v tom bránila mužova zatvrzelost. Proto se žena pokorně utekla k svatému Františkovi a se slibem odevzdala nevinného jeho slitovnosti. Pomocník ubohých byl ihned na místě, rukama uchopil muže ležícího ve vězení, uvolnil mu pouta, rozlomil mříže a nevinného vyvedl ven a pravil: „Já jsem ten, kterému tě tvá paní oddaně svěřila.“ Zmocnila se ho veliká bázeň, a zatímco obcházel propast obrovské hory, aby sešel dolů, náhle, aniž by věděl jak, se ocitl na rovině; hned se vydal za svou paní a vypověděl jí pravdu o zázraku. Nato ona nechala podle slibu vytvořit voskovou figuru, kterou pověsila před obraz světce, aby ji všichni viděli. Tím byl onen nešlechetný muž pobouřen, a když uhodil svou ženu, byl sám postižen a vážně onemocněl. Nemoci se nemohl nijak zbavit, dokud svou vinu nevyznal a neuctil svatého Františka zbožnými chválami.

89. V Massa San Pietro dlužil jeden chudák sumu peněz jistému rytíři; a když pro svoji bídu nemohl zaplatit, byl dlužník rytířem uvězněn. Pokorně prosil, aby se nad ním slitoval, a překotnými prosbami ho pro lásku k svatému Františkovi prosil o odklad. Domníval se, že i rytíř uctívá tak slavného světce. Pyšný rytíř však pohrdl nabízenými prosbami a láskou ke světci ješitně pohrdl jako něčím zbytečným. Tak také zpupně odpověděl: „Zavřu tě na takovém místě a uvrhnu tě do takového vězení, kde ti ani František, ani nikdo jiný nebude moci přispěchat na pomoc.“ O to, co řekl, se pokusil. Zvolil k tomu temný žalář, kam spoutaného muže uvrhl. Krátce nato se tam objevil svatý František, rozlomil mříže, zlomil pouta a muže přivedl bez úhony domů. Později onen muž odnesl zmíněná pouta do kostela blaženého Františka v Assisi, aby na nich dosvědčil jeho podivuhodnou moc, když v nich zakusil otcovu laskavost. Tak Františkova síla zajala zpupného rytíře a zajatce, který se jí podřídil, vysvobodila od zlého1.

90. Pět úředníků jednoho velkého knížete, zadržených pro podezření, nejen bylo spoutáno silnými okovy, ale bylo také mnohem přísněji střeženo. Jelikož slyšeli, jak se blažený František všude zaskvěl zázraky, co nejvroucněji se mu odevzdali. V noci se jednomu z nich svatý František zjevil a přislíbil mu dar vysvobození. Ten, který měl vidění, zajásal a vypravoval spoluvězňům o slíbené milosti. Slzeli a radovali se, a třebaže byli v temnotě, učinili sliby a opakovali prosby. Náhle začal jeden z nich tlouci kostí do zdi nedobytné věže, jejíž pevné zdivo padalo s takovou lehkostí, jako by bylo z popela. Když prokopal zeď, pokusil se vyjít ven a poté, co byli všichni zbaveni pout, vyšel jeden za druhým na svobodu. Jestliže však chtěli uniknout, byla před nimi ještě obrovská propast; ale František, jejich odvážný vůdce, jim dodal odvahu k sestupu. Tak bez úhony sestoupili a bezpečně unikli. A ochotně vypravovali o velikých činech tohoto světce.

91. Když byl Albert z Arezza držen v nejpřísnějším vězení pro dluhy, neprávem od něho požadované, odevzdal pokorně svoji nevinu svatému Františkovi. Velmi miloval řád bratří a světce uctíval mezi svatými zvláštní láskou. Jeho věřitel mu také rouhavě řekl, že ani Bůh, ani František ho z jeho rukou nemůže vysvobodit2. Tak se stalo, že při vigilii svátku svatého Františka, když on v poutech nic nejedl, ale pro lásku ke světci dal svůj pokrm jakémusi chudákovi, se mu v noci při bdění zjevil svatý František. Při jeho příchodu mu z nohou spadla pouta a z rukou řetězy3. Dveře se samy od sebe otevřely4, desky z brány odpadly a ten člověk vyšel volný a vrátil se domů. Od té doby plnil slib, že se bude o vigilii svátku svatého Františka postit, a ke svíčce, kterou každoročně přinášel, přidal i jednu unci5.

92. Jeden mladík z okolí Città di Castello byl obviněn ze žhářství. Když ležel odsouzen v krutém vězení, pokorně svůj případ odevzdal svatému Františkovi. Když jedné noci ležel střežen pouty i strážci, zaslechl hlas, který mu říkal: „Rychle vstaň6 a běž, kam chceš, protože tvá pouta jsou uvolněna!“ Bez váhání vykonal rozkaz a byl vyveden z bran žaláře. Vydal se směrem k Assisi a svému zachránci nabídl oběť chvály.

93. Když na stolci blaženého Petra pobýval pan papež Řehoř IX., začalo v různých krajích nutné pronásledování heretiků. Během něho byl z hereze obžalován jistý člověk, jménem Petr z Castello di Alife, který byl v Římě mezi heretiky zadržen. Pan papež Řehoř ho odevzdal ke střežení biskupu z Tivoli. Ten za něj ručil pod ztrátou biskupského úřadu, a proto jej nechal spoutat řetězy. Protože však jeho prostota ukazovala na nevinu, byl odevzdán k mírnější stráži. Někteří šlechtici z města toužili po tom, aby biskupa stihl trest určený panem papežem; proto ze staré nenávisti k němu dali zmíněnému Petrovi tajně radu, jak utéci. On s tím souhlasil, jedné noci unikl a rychle daleko utekl. Když se o tom biskup dozvěděl, nesl to těžce, a zatímco se strachem očekával trest, neméně ho bolelo i to, že se tak splní i přání jeho nepřátel. Proto se usilovně snažil a všude rozesílal pátrače, až onoho nešťastníka znovu vypátral a odevzdal toho nevděčníka nejpřísnější stráži. 10 Nechal připravit temný žalář obklopený silnými zdmi; uvnitř ho pak nechal vsadit do klád spojených železnými zámky. 11 Uvrhl ho do velmi těžkých železných pout a pokrmu mu dával odváženě a vody odměřeně.

12 Když již přišel o všechnu naději na osvobození, rychle mu Bůh přispěchal na pomoc svou slitovností, jelikož si nepřeje, aby nevinnost zahynula7. 13 Onen člověk začal vzývat mnohými nářky a prosbami blaženého Františka, aby se nad ním slitoval, protože se doslechl, že je právě vigilie jeho svátku. 14 Ten člověk měl ve svatého Františka velikou důvěru, protože, jak řekl, slyšel, jak heretici proti němu hodně spílali. 15 Když již nastávala noc jeho svátku, za soumraku se blažený František slitoval a sestoupil do vězení, zavolal ho jeho jménem a nařídil mu, aby rychle vstal. 16 On se vystrašeně zeptal, kdo to je, a uslyšel, že blažený František. 17 Vstal tedy, přivolal strážného a řekl: „Mám velký strach, protože je tu někdo, kdo mi přikazuje vstát a říká, že je svatý František.“ 18 Avšak strážný mu odpověděl: „Lehni si, mizero, a spi v pokoji! Blouzníš, protože ses dnes zrovna dosyta nenajedl.“ 19 Když ho ale světec Boží stále vybízel, aby vstal, kolem poledne zjistil, že pouta z jeho nohou leží rozbitá na zemi. 20 A když se rozhlédl po vězení, viděl, že klády na klíč jsou otevřeny a poskytují mu tak volnou cestu, aby unikl. 21 Osvobozen užasl a nebyl s to uprchnout, ale svým křikem od dveří vyděsil všechny strážné. 22 Ti biskupovi oznámili, že byl osvobozen z pout a biskup si myslel, že uprchl. Dosud totiž nevěděl, že šlo o zázrak, a tak roztřesen strachem a proto, že byl nemocen, spadl z místa, kde seděl. 23 Když mu však věc po pořádku vylíčili, zbožně sestoupil do žaláře, zjevně tam poznal Boží sílu a poklonil se tam Pánu. 24 Pouta byla nakonec přinesena před pana papeže a kardinály; a ti, když viděli, co se stalo, velmi nad tím žasli a dobrořečili Bohu.

94. Guidalotto ze San Gimignana byl lživě obžalován, že otrávil jednoho muže a že měl rovněž v úmyslu usmrtit jedem syna toho muže i celou jeho rodinu. Byl proto zadržen světskou mocí, spoután těžkými okovy a uvržen do jedné zřícené věže. Když světská moc přemýšlela, jakým trestům ho vydat, aby se na mučidlech přiznal ke zločinu, z něhož byl obviněn, rozkázala nakonec, aby zavěšen na otočného dřevěného koně8. Byl na něm zatížen takovou vahou železa, až omdlel. Mnohokrát bylo přikázáno sundat ho a znovu pověsit a rychleji střídat trest za trestem, aby se dal přimět k přiznání ze zločinu. Ale on, radostný ve tváři duchem nevinnosti, nejevil při trestech žádné známky sklíčenosti. Když pak pod ním zapálili velký oheň, nebyl mu poškozen ani vlas, i když visel hlavou k zemi. Nakonec byl ponořen do vroucího oleje, ale protože byl nevinen a od počátku se odevzdal blaženému Františkovi, toto všechno s úsměvem překonal. Té noci totiž, kdy měl být ráno odveden k mučení, byl navštíven přítomností svatého Františka a až do rána byl obklopen nesmírným jasem světla. Byl naplněn radostí a velikou důvěrou a v tomto jasu setrval. 10 Buď požehnán Bůh, který nedopustí, aby zahynuli nevinní, a v záplavě mnohých vod pomáhá těm, kdo v něho doufají.

Další 

1 Srv. Mt 6,13; 2 Tim 4,18.

2 Srv. Dan 3,17.

3 Srv. Sk 12,7.

4 Srv. Sk 12,10.

5 Zlatou minci.

6 Srv. Sk 9,4; 12,7.

7 Srv. Job 4,7.

8 Otočný skřipec, na kterém mučený visel připoután za ruce a se závažím na nohou.