IV. kapitola

O moci, kterou měl nad živými tvory

20. Samotní tvorové se snažili ze své strany oplácet svatému Františkovi lásku a pro zásluhy mu odpovídat svou vděčností. Jednoho dne, kdy procházel spoletským údolím, nedaleko Bevagna, kam směřoval, se slétlo veliké množství ptáků nejrůznějšího druhu. Když je světec Boží uviděl, pro zvláštní lásku ke Stvořiteli, kterou miloval všechno stvoření, se rychle rozběhl k tomu místu a pozdravil je obvyklým způsobem, jako by měli rozum. Ptáci neodletěli, ani když přistoupil až k nim a procházel se a chodil mezi nimi, takže se svou tunikou dotýkal jejich hlaviček a těl. Naplněn proto radostí a obdivem, napomínal je, aby pečlivě naslouchali Božímu slovu, a říkal: „Moji bratři ptáci, musíte mnoho chválit svého Stvořitele a vždy milovat toho, který vás oblékl do peří a dal vám křídla k létání. Neboť mezi všemi tvory vás stvořil svobodné a svěřil vám čistý vzduch. Nesejete ani nežnete1 a bez vašeho přičinění vás živí.“ Nato ptáčci projevovali radost svým způsobem, začali natahovat krčky, rozpínat křídla, otevírat zobáky a pozorně se na něho dívali. A nehnuli se z místa, dokud nad nimi neudělal znamení kříže a nedal jim dovolení a požehnání. 10 Pak se vrátil k bratřím a začal se obviňovat z nedbalosti, že ptákům již dříve nekázal. 11 Proto od toho dne ptáky i zvířata a také neživé stvoření horlivě vybízel ke chvále a k lásce ke Stvořiteli.

21. Jednou přišel do jistého města, jménem Alviano, aby tam kázal. Když se lidé shromáždili a ztišili se, neslyšeli téměř nic kvůli vlaštovkám, které v tom místě hnízdily a velice štěbetaly. A všichni slyšeli, jak k nim promluvil těmito slovy: „Moje sestry vlaštovky, teď je čas, abych mluvil také já, protože vy už jste toho namluvily dost! Naslouchejte slovu Božímu a buďte zticha, dokud nebude řeč Páně skončena.“ A ony, jako by měly rozum, ihned umlkly a nehnuly se z místa, dokud celé kázání neskončilo. Všichni, kteří to viděli, naplněni úžasem, chválili Boha2.

22. V městě Parmě byl jeden student rušen tak nesnesitelným štěbetáním vlaštovky, že nemohl vydržet na místě určeném k meditaci. A tak trochu rozzlobený si začal říkat: „Tato vlaštovka je jistě jedna z těch, která by, jak to čteme, nedovolila svatému Františkovi kázat, dokud by jí nepřikázal mlčet.“ A otočil se k vlaštovce a řekl jí: „Ve jménu svatého Františka ti přikazuji, aby ses nechala ode mě chytit.“ A ona bez váhání slétla do jeho rukou. Užaslý student jí vrátil dřívější svobodu a její švitoření už nikdy neslyšel.

23. Kdysi se blažený František plavil v loďce po jezeře u Rieti, aby se dostal k poustevně v Grecciu. Tu mu rybář dal říčního ptáka, aby se s ním v Pánu potěšil. Blažený otec ho radostně přijal, rozevřel dlaně a vlídně ptáka vyzval, aby volně odlétl. On však pryč nechtěl a choulil se do jeho dlaní jako do hnízda. Tu pozdvihl světec oči k nebi a modlil se. Když se za hodnou chvíli vrátil k sobě jakoby z jiného světa, něžně ptáčkovi přikázal, aby se beze strachu vrátil k dřívější svobodě. Když pták dostal takto dovolení a požehnání, pohybem těla projevil zřejmou radost a svobodně3 odlétl.

24. Jindy se plavil na loďce přes totéž jezero, až dorazil do přístavu, kde mu byla nabídnuta veliká živá ryba. Tu hned podle svého zvyku nazval sestrou a pustil ji vedle lodi. A vskutku ryba si před světcem ve vodě hrála. Z toho byl velice potěšen a chválil Krista Pána. Také ryba se nehnula z místa, dokud jí to světec nepřikázal.

25. Jednou, když se blažený František, podle svého zvyku, opět uchýlil do jisté poustevny, aby unikl přítomnosti lidí a rozhovorům s nimi, hnízdil v těch místech sokol a ten se s ním velmi spřátelil. V noci, vždy v hodinu, kdy světec vstával k modlitbě hodinek, ho budil svým křikem ze spánku. A Božímu světci to bylo velmi milé, protože svou starostlivostí, kterou ho vskutku zahrnoval, zaháněl od něj každou zahálku. Když se světec roznemohl těžší nemocí než obvykle, sokol ho šetřil a neoznamoval mu doby nočních bdění. Jako by byl Bohem poučen, ozýval se teprve za ranního šera jako slabé vyzvánění zvonu.

Nelze se divit, že ostatní tvorové ctili vroucího milovníka Stvořitele4.

26. Šlechtic z knížectví sienského poslal blaženému Františkovi, když onemocněl, bažanta. On ho s radostí přijal, ale ne proto, že by ho rád snědl, nýbrž proto, že se skrze něho radoval ze Stvořitelovy lásky. Bažantovi řekl: „Ať je pochválen náš Stvořitel, bratře bažante!“ A bratřím pravil: „Zkusme, zda chce bratr bažant zůstat u nás, či zda se spíše chce vrátit do míst, kde žil.“ Na světcův příkaz ho jeden bratr vzal a vypustil ho ve vzdálené vinici. Ale on se velmi rychle vrátil k otcově cele. Pak světec nařídil, aby ho odnesli ještě dál, ale on se opět s nevídanou rychlostí vrátil ke dveřím cely a skoro násilím vklouzl pod hábity bratří, kteří stáli u dveří. Pak tedy světec nařídil, aby ho pečlivě krmili, hladil ho a laskavě k němu promlouval. Když to viděl lékař, který byl Božímu světci velmi oddán, prosil bratry o toho ptáka, ne že by ho chtěl sníst, ale aby ho z úcty k světci mohl opatrovat. Zkrátka, odnesl si ho domů. Ale bažant, jako by se mu stala nějaká křivda, když nemohl být u světce, vůbec nechtěl žrát. Lékař se podivil a hned donesl bažanta zpět k světci a po pořádku vypověděl vše, co se stalo. 10 Jakmile ho postavili na zem a bažant uviděl svého otce, přestal být smutný a vesele se dal do žrádla5.

27. Blízko cely Božího světce u Porciunkuly měla na fíkovníku své hnízdečko cikáda a často líbezně cvrkala. Blažený otec k ní kdysi jednou vztáhl svou ruku a vlídně ji volal k sobě: „Sestro moje cikádo, pojď ke mně!“ A ona, jakoby nadána rozumem, skočila mu hned na ruku. I řekl jí: „Zazpívej, moje sestro cikádo, a svým cvrkáním chval Pána, svého Stvořitele!“ A cikáda bez váhání poslechla a začala zpívat a nepřestala, dokud s ní muž Boží nezazpíval své chvály a dokud jí nepřikázal, aby odletěla na obvyklé místo. Tam zůstala po osm dní jako přikovaná. Když světec vycházel ráno z cely, vždycky se jí dotýkal rukama a přikazoval jí, aby zpívala, a ona jeho příkazů vždy horlivě uposlechla. Až světec spolubratřím řekl: „Propusťme již naši sestru cikádu, vždyť už nás dost dlouho obveselovala svou chválou, aby tímto naše tělo nepropadlo prázdné chloubě6.“ Když tedy od něho dostala cikáda dovolení, hned odlétla a už se tam neukázala. Když to všechno bratři viděli, velmi nad tím žasli7.

28. Když svatý muž pobýval na jednom chudém místě, pil tam z hliněné nádoby; po jeho odchodu v ní včely podivuhodným uměním vytvořily plástve medu. Tak podivuhodně prozradily, jak se tam živil božským nazíráním.

29. U Greccia byl svatému Františkovi darován živý zajíček. A třebaže byl znovu propuštěn na svobodu a mohl si jít, kam chtěl, když na něho světec zavolal, vyskočil mu rychle do klína. Světec si ho laskavě vzal a něžně ho napomínal, aby se podruhé nedal chytit. Když mu pak udělil požehnání, přikázal mu, aby se vrátil do lesa.

30. Když svatý muž pobýval na ostrově u Perugijského jezera, stala se podobná věc s jiným králíčkem, který obvykle bývá zvířetem velmi plachým.

31. Jednou, když šel Boží muž ze Sieny do Spoletského údolí, přišel k jednomu poli, kde se páslo velké stádo ovcí. Když je, jak bylo jeho zvykem, laskavě pozdravil, seběhly se všechny k němu, zvedaly hlavy a hlasitým bečením mu oplácely radost z pozdravu. Jeho vikář si pozorným okem mysli všiml, co ovce dělají, a když se s ostatními druhy zdržel pozadu, řekl jim: „Viděli jste, jak se ovce chovaly k svatému otci? Jistě je veliký ten, kterého i zvířata ctí jako otce, a třebaže nemají rozum, poznávají v něm přítele svého Stvořitele.“

32. Skřivani, ptáci, kteří milují polední světlo a nesnášejí tmu soumraku, ten večer, kdy svatý František přecházel ze světa ke Kristu, třebaže již nastal soumrak nadcházející noci, slétli se nad střechou domu a dlouho tam s hlasitým zpěvem kroužili. Zda tím zpěvem dávali najevo radost nebo smutek, to nevíme. Byl od nich slyšet dojemný jásot i jásavé dojetí, buď jak oplakávali osiřelost synů, nebo jak ohlašovali blízkost věčné slávy jejich otce. Městští strážci, kteří bděle střežili ono místo, plni úžasu pobízeli ostatní, aby to také obdivovali.

 Další

1 Srv. Lk 12,24.

2 Srv. Mt 9,8.

3 Až na toto slovo je celý odstavec převzat z 2Cel 167.

4 Celý tento odstavec je převzat z 2Cel 168.

5 Celý tento odstavec je převzat z 2Cel 170.

6 Srv. 1 Kor 1,29.

7 Celý tento odstavec je převzat z 2Cel 171.